A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Severovýchodní Thajsko - Průvodce

Severovýchodní Thajsko

- Khoratská plošina je nejchudší a nejméně úrodná oblast Thajska, kam jezdí jen málo turistů. Přesto jsou zde nádherné pozůstatky khmérské kultury, i mnoho tkalcovských vesnic vyrábějících hedvábí, které stojí za návštěvu
- řeka Mekong tvoří přirozenou hranici s Laosem, údolí řeky oplývá úrodnou půdou a krásnou civilizací nedotčenou přírodou.
Hlavním centrem celé oblasti je město Khorat a zajímavé turistické cíle pak khmérské chrámy Phi Mai a Phnom Rung.

Khorat – je rychle se rozvíjející správní centrum oblasti, lze zde navštívit například muzeum zaměřené na khmérskou kulturu, dále zde můžeme vidět pomník hrdinky Thao Suranari - ženy, která v 19. stol. ubránila město před útokem laoských vojsk, její pomník je neustále ozdoben obětinami a květinami a každoročně se její hrdinský čin připomíná při slavnostech.

Zajímavá je i nedaleká osada Dan Kwian, kde se vyrábí keramika a řada obchůdků nabízí nepřeberné množství výrobků, jako jsou vázy, hinduistické i buddhistické sochy a řadu dalších předmětů lákajících hlavně svou nízkou cenou.

Symbolem tohoto města je kočka Korat se stříbrnou srstí - je příbuzná kočky siamské a v Thajsku velmi uctívaná. Dodnes je zvykem v některých částech Thajska dávat párek těchto koček jako dar novomanželům, neboť prý přinášejí štěstí.

Do Khoratu jsme jeli dálkovým poměrně luxusním autobusem z Chiang Rai – cesta trvala 13 hodin, během jízdy se podávalo občerstvení a k dispozici byly i deky na přikrytí, což jsme uvítali, neboť klimatizace byla puštěna na plno (jako je ostatně v Thajsku zvykem téměř všude)

Prasat Hin Phimai – rozsáhlý khmérský komplex z počátku 11 stol. se nachází na někdejší přímé cestě do khmérského hlavního města Angkoru, původně byl zasvěcen bohu Šivovi, ale později se stal buddhistickou svatyní. Na štítech lze proto vidět jak hinduistické náměty vycházející z Rámájany – tančící Šiva, Višnu, Ráma a Lakšmana, tak i buddhistické náměty v podobě například sedícího Buddhy pod nágou.

Národní park Khao Yai – nejstarší národní park založený v roce 1962, celková plocha zaujímá cca 2 tisíce kilometrů čtverečních. Dostali jsme se sem z města Khorat – nejprve jsme jeli vlakem do Pak Chongu a pak autobusem, který jede až ke vchodu do národního parku. Odtud je to ještě asi 15 km do turistického centra, kde lze sehnat ubytování a jídlo. Tato vzdálenost lze snadno překonat autostopem, neboť národní park je pro Thajce výletním místem a jezdí sem hodně aut.

Vyskytuje se zde velké množství zvířat i některé ohrožené druhy jako např. divocí sloni, opice, levharti, tygři, medvědi malajští, jeleni i různé druhy ptáků a plazů. Národní park protíná řada turistických tras, které ale nejsou dobře značené – značka v podobě barevného puntíku se často nachází na malých kamenech či spadlých stromech a orientace není snadná, neboť všude vede množství cest vyšlapaných od zvěře. Můžeme zde obdivovat několik nádherných vodopádů, které lákají ke koupání.

Největším utrpením byly pijavice, které se držely vlhkých málo používaných cest, kde se vlnily na zemi jako živý koberec. Také komáři se zde vyskytovali ve větší míře než jinde. Při pobytu v přírodě je nutné se vybavit vhodným oblečením zakrývajícím celé tělo a ochrannými prostředky proti moskytům (moskytiéra, zápalné spirály…), důležitá je i pokrývka hlavy a sluneční brýle. Na cesty je nutné se zásobit dostatečným množstvím pitné vody, neboť je tam jen málo míst s možností občerstvení a voda z řek a jezer je pro nás nepoužitelná.

Velmi výhodné je si pronajmout auto a projet za den větší oblast a oblíbené jsou i noční projížďky se zkušeným průvodcem.

V Thajsku se nachází asi sto národních parků, do všech je jednotné vstupné 200 bahtů a určitě alespoň některé z nich stojí za návštěvu.

Úryvek z deníku

“…ubytování stálo jen 30 bahtů na osobu a noc, což nás mělo již na počátku varovat. Po dvoukilometrové chůzi ve vedru v plné polní jsme došli k podlouhlým dřeveným budovám, kde nebylo vůbec nic, jen špinavá podlaha a dost pochybné slamníky. Dveře nešly zavírat a v oknech povlávaly zbytky moskytiéry, která ztratila svůj ochranný význam již před dlouhou dobou. Navíc, jak jsme ráno zjistili, si tuto barabiznu oblíbily i opice, takže jsme nad ránem měli zajímavou společnost. Nechali jsme tam batohy a s podivným pocitem se vraceli zpět zkratkou po modré turistické značce, která nebyla moc používaná a vedla podél potoka rozmáčenou oblastí. Navíc celá cesta byla pokryta pijavicemi, které se ve vteřině zavrtávaly naprosto všude. Kupodivu náš hysterický křik a zběsilý úprk je nechával v klidu a nebránil jim v jejich činnosti. V informačním centru již v půl páté nikdo nebyl, i když pracovní dobu měli do šesti. Večer jsme se pak přidali k dalším turistům a vyrazili na noční projížďku po Safari. Stálo nás to každého 100 bahtů a viděli jsme dle domorodců - „kwa“ – což je druh jelena sambar, dále rodinku dikobrazů a dvakrát zelené oči v křoví, což mohlo být opravdu cokoliv…“

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA