A tak jsme na Full Moon Party byli taky... nechali jsme si dopravu zprostředkovat přes Royal Cottage, kdybychom si to zaplatili přímo u cestovek na Lamai, výrazně bychom ušetřili (ale to vím až teď...).
Takže: dostanete voucher, v uvedený čas vás vyzvedne auto u hotelu a dopraví vás na pláž Chaweng, kde vyplníte do formulářů své kontaktní údaje a svým podpisem musíte potvrdit, že cestujete na své vlastní riziko a nebudete po nich nic chtít, pokud se vám něco stane. Dostanete na krk visačku s číslem a pošlou vás na pláž, kde stojí dalších přibližně 500 lidí. Mladí převládají, občas i někdo v našem věku, děti tam byly jediné - naše. V 22 hodin začnou najíždět na břeh seahawky, rychlé motorové čluny pro cca 30 lidí, nastupuje se podle čísel na visačkách, prvních 200 lidí se ale zuřivě cpalo do lodí, je tam koordinátor, který vše řídí. Nastupuje se ze břehu, byly vcelku velké vlny, takže jsme měli všichni mokré zadky, moc příjemné.. Na seahawku jsme dostali záchranné vesty a já debil si sedla s rodinou do předu, bylo tam volno.... už vím proč... člun proskakuje vlnami, kolem stříká voda, nárazy na vlny vás vymršťují půl metru vysoko, ve předu je to ovšem ještě horší. Děti byly zelené a moc se jim to nelíbilo. Po půl hodině plavby jsme přistáli na Koh Phanganu, kde jsme museli zaplatit dalších 100 bahtů za vstup, na ruku jsme dostali žlutý obojek a šli jsme s davem. Být mi o pár let méně a možná by stačila i klidnější plavba - užila bych si párty více. Takhle jsme si nekoupili ani k******y levný kyblík pití (fucking cheap bucket), čili dětský kyblík na písek, ve kterém byla pleskačka tvrdého alkoholu, cola a spousta brček, pili to tam všichni (a pak se taky poblili). Pláž Haad Rin jsme si několikrát prošli, synovi se líbila ohňová show, na Koh Phanganu jsou tím vyhlášení. A s obavami jsem sledovala, jak se vlny zvětšují.... Na visačce byli uvedeny hodiny, kdy budou z Koh Phanganu vyjíždět seahawky směr Koh Samui, chtěli jsme stihnout ty první ve 3 ráno, ale jak jsme zjistili, vyjíždělo se už dříve, takže jsme byli ve 2 na palubě, s dětmi jsme měli přednost. Opět jsme dostali vesty, motory zabouřily a se mnou se dal do řeči pěkný mladý Australan, který mi vzápětí usnul na rameni, spolu s dcerou.... Vlny byly ještě větší, cesta byla nekonečná. Tak nějak jsem doufala, že už horší to nebude. A bylo. Přibližně na půlce cesty mezi ostrovy se oba motory na člunu rozhodly, že chcípnou, něco se do nich zamotalo. Bylo to nejhorších 10 minut za celé Thajsko (když ovšem nepočítám pobyt v Park hotelu v Bangkoku) a vůbec asi v mém životě, obrovské vlny s námi smýkaly, až to probudilo toho spící Australana, aby řekl: "a teď přijde obrovský žralok a všechny nás sežere". Ale po asi 10 minutách se posádce podařilo cosi z motoru vymotat a ve zdraví jsme se dostali na Koh Samui a už mi ani nevadilo, že mám při vystupování mokrý zadek, hlavně že se to nehoupe.
Tak tohle jsou moje dojmy z Full Moon Party.