A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko s dítětem

Praha, Zurich, Bangkok, Kanchanaburi opět se jedná spíš o zápisky z cest, je to delší čtení, rozdělím ho na několik částí a navíc jsou tam poznámky o našem 2,5 l cvrčkovi, co jel s námi :) Buďte shovívaví, překlepávám to narychlo jako datlík, asi tam budou chybky :)

Praha
8.2.2010
Včera jsme přespali u Jany a Mirka v Třembatech u Prahy a ráno v šest nás Mirek hodil na letiště Praha Ruzyně. Vše pěkně vycházelo. V 10 h jsme nastoupili do letadla. Olin ho okomentoval, že je to pěkná hirošima, že určitě neodletí….Byl to nějaký Fokker 100 či tak nějak. A opravdu. Asi za půl hodiny nás všechny nechali vystoupit, protože nešly zavřít dveře a už je 10 h a pořád se nic neví. Snaží se to opravit. Oliverovi je to jedno, snědl 2 banány, kus hamburgera, brumíka a teď jí želé bonbony v dětském koutku (no jo, cestovní jídelníček je vždycky strašný). Olin zatím vyřizuje nové letenky. Společnost nám všem shání nové lety, protože tohle byl jen let do Zurichu a každý pak pokračuje jinam, tak aby to navazovalo. Oliver se pokadil a počůral 2 plenky. Došlo mi, že nevím, kde uvízneme a že musíme sehnat další pleny, protože jsem je měla spočítané dle průměrné spotřeby doma, která se při cestování najednou hrozně zvětšila, protože chci mít malého v suchu. Oběhala jsem všechny obchody v tranzitu, ale nikde je nemají. Vzpomněla jsem si, že ve vstupní hale je lékárna a poslala tam Olina. Ven se dostal v pohodě, ale zpátky ho nechtěli pustit, tvrdili mu, že má papíry k letadlu, které už odletělo . Ale nakonec si to nechali vysvětlit a tak v pořádku dorazil.
Od letecké společnosti jsme dostali poukázky na jídlo, které jsme projedli a propili v letištní restauraci. Letadlo v 13:15 z Zurichu do Bangkoku nám uletělo. Pořád jsme na Ruzyni. Dostali jsme poukaz na jiné, na 22:35. Hlavně že jsme vybírali Swiss air a dali hromadu peněz navíc, aby nám všechno pěkně navazovalo a netahali jsme malého po všech čertech. Nakonec jsme asi v 15 h odlétli a po 16 h přistáli ve Švýcarsku.

Zurich
8.2.2010
Ztratili nám kočárek. Měli jsme domluvené, že nám ho dají, protože letíme až v noci a malý by neměl do té doby v čem spát. Hrozně se divili, na co ho chceme a dali nám místo něj nějaký šíííílený odporný starý. Za hodinu jsem našla ten náš jen tak ležet bezprizorně v jedné z hal. Tak jsem si ho vzala.
Potom jsme šli na přepážku vyzvednout nové lístky do Bangkoku. Paní se všemu divila, řekla nám, že nám to uletělo a je to náš problém, protože zpoždění nemělo jejich letadlo (což nebyla pravda), koukala doslova jako tele na nová vrata. Ještě že umím i německy, jinak bychom asi nevyřídili nic. Nakonec nám řekla, ať se ve 21:40 přijdeme zeptat, jestli na nás ve 22:45 zbyde v letadle místo. Že její kolega si myslí že ano, ale zaručit to nemůže, případně že poletíme zítra !!! Dala nám lístky na 10,- CHF na osobu na občerstvení. Při těch cenách tam nic moc.
Zašli jsme do hospody s Laďou, se kterým jsme se seznámili v Praze. Svět je malý. Je to spolužák mých sester a letí na Nový Zéland. Takže do Zurichu, Bangkoku, někam v Austrálii a nakonec na Nový Zéland. Je taky trochu nervózní, jestli mu neodletí navazující lety.
Pojídáme, popíjíme, korzujeme po letišti. Je 20:45 a Oliver rozšlapal na zemi krabičku slaných tyčinek. Je mi to jedno. Už toho mám od rána dost a nebudu mu nadávat, protože už jsme touhle dobou měli kroužit kdesi nad Asií a místo toho jsme na západ on našich hranic.
Na letišti jsou všichni mimo.Přehazují si nás jako žhavý brambor a nikdo nám nechce nic říct.
Ve 21:45 nám konečně potvrdili let na 22:45 a kolem 23 h jsme opravdu konečně odletěli. Oliver ještě před nástupem do letadla polil sebe a celý kočár rozšroubovanou lahví pití. Potom se natáhl do kočáru a usnul. Spícího jsem ho přenesla do letadla, kde se pohodlně napříč přes sedačku natáhl a chrněl až do „rána“ do cca 4 h odpoledne. Vzbudil se těsně před přistáním, ani neví, že byl v letadle. Nechce tomu věřit, pořád opakuje, že neletěl.

Bangkok
9.2.2010
Po příletu nám dali thajci kočárek hned u letadla a jeli jsme si pro zavazadla. Cestou Olivera „poťuťalo“ minimálně 10 lidí. Všichni se na něj usmívají. No jo, je malý, bílý . Už jsem o vztahu thajců k dětem slyšela, ale realita mě i tak překvapila. Vyzvedli jsme bágly, pohlídali batoh Laďovi, který si šel vyřídit papíry kvůli navazujícím letům, rozloučili se s ním a začali si hledat taxíka do města.
Místo na přílety jsme šli k odletům, protože se tam dá údajně chytit taxík, který zrovna někoho přivezl a zpátky to bere jako vytížení a je levnější. Hned jsme jednoho chytli, za 250,- THB bez smlouvání. Oliver v taxiku okamžitě usnul a cestu do městaprospal Chceme se dostat někam ke Khao San road, přednostně chceme vidět bydlení v New Siam II. Taxikář trochu bloudil, je to v zastrčené uličce, ale nakonec jsme to našli. Bohužel v New Siam II není místo. Chtěli jsme tam bydlet kvůli bazénu. Hledáme jinde, ale je všude plno. Nechápeme!!! Je půlka února a lidí je tu víc než minule o vánocích…Všechno 2 lůžkové s klimou je plné…jdeme po Khao San road, Rambuttri road a přilehlých ulicích dům od domu a pořád nic. S krosnami na zádech a Oliverem v kočáru nic moc situace….venku pomalu 40 st…Oliver naštěstí sedí v kočáře a nalévá se vodou. Hurá. Doma pije 3 dcl denně a tady to vyžahnul za chvilku, tak alespoň tohle je v pohodě.
Nakonec jsme vzali Orchid Resort, kousek od Khao San za 950,-THB, je tam krásné ubytování i restaurace, koupelna na balkoně. Cena se mi nelíbí, ale už toho máme dost.
Dali jsme si všichni sprchu, Oliver prvně s Olinem a pak i se mnou , moc se mu líbí balkon s výhledem na ruch na ulici . Pak jsme se šli najíst na ulici. Olin koupil pad thai s kuřetem a vejcem (40,-) a jarní závitky (20,-), vodu (7,-) a 2x mandarinkový džus lisovaný (po 25,-), ananas celý (20,-) a papáju (15,-), dragon fruit (60,-) a banán. Malý vyjedl z nudlí kuře a mrkev, obří kus ananasu a papáji a vyžádal si ještě banán. Plácá to…celý tatínek.
Olivera ten šílený ruch, hic a to že je všechno kolem jiné než doma…nic z toho ho nevzrušuje. Je jako doma. Hodně turistů s sebou má malé děti, i mnohem mladší, než my.
Jsme unavení, v letadle jsme moc nespali, aby mohl Olík pohodně ležet, tak jsme se vrátili na pokoj, na notebooku pustili Pat a Mat a šli ležet. Spokojenost na všech stranách.
Večer jsme šli s malým spát a Olin šel na internet. Hned první den jsme najeli na jejich čas, v noci se malý budil a pil, ale nakonec vydržel spát do 8 h ráno. 10.2.2010
Ráno jsme se osprchli a šli ven. Koupili jsme v 7eleven tousty se sýrem a šunkou (22,-) pro Olíka a gumové medvídky (14,-) a velké pití. Olíkovi odléváme do flašky se sosákem. Tousty snědl hned a pije vodu a s Olinem šťávu z mandarinek. V 7eleven potkal Olin nějaké našince a poradili mu, ať jedeme do Kanchanaburi z Thonburi vlakového nádraží, které je 10 minut pěšky. Chceme se tam podívat a nevěděli jsme, odkud to jede.
Zašli jsme ještě do restaurace a dali jsme si dohromady červené curry a pivčo.
Pak jsme šli zpátky na pokoj, dali si sprchu a koukali na pohádky, ve 12 h je check out a rozhodli jsme se odjet. Kvůli aklimatizaci. V Kanchanaburi není údajně takový hic.
Z ubytování jsme podle mapy šli k přívozu, který nás převezl přes řeku Mae Nam Chayo Praya za 6,- THB pro všechny. Pak jsme šli čtvrtí do Thonburi railway station na vlak. Trochu jsme bloudili a ptali se na cestu, ale nakonec jsme vlakáč našli schovaný za obří tržnicí.
Koupili jsme 2 lístky (200,- THB, dítě zdarma) a hned nás pán nasměroval do vlaku na místa. Ještě jsme dostali informační letáček o všech spojích tam i zpět. Jo a málem jsme si omylem sedli na místa vyhrazená pro mnichy. Myslela jsem, že se na nic smí sedět, když mniši nejedou, ale někdo to zkusil a hned je odsud vyhodili. A stejně těsně před odjezdem mniši přišli. Za 50 minut, ve 13:55 vlak vyjel. Oliver koukal z okna, jedli jsme arašídy v cukru a sezamu od Inda, který před odjezdem prodával různé oříšky do okna. Měli jsme s sebou naštěstí přes 2 l vody, protože vlak měl zpoždění jak jinak. Jel trasu mnohem déle, než měl. Oliver tak půl cesty prospal na plédu (sedačky byly špinavé).
Byla jsem i na záchodě, který mě mile překvapil, byl nerezový a nesmrděl, i voda tekla. Na to jak vlak vypadal zvenku to bylo dobré.
Celou cestu chodili prodejci jídla a pití. Nic jsme od nich nekoupili, vypadalo to, že s tím jídlem jezdí od rána tam a zpět, než to prodají. A na takové grilované kuře celý den skladované v teple jsme si opravdu netroufli.

Kanchanaburi
Po příjezdu jsme odmítli naháněče a šli za ostatními „bílými“ a vybrali si kus za velkou tržnicí „Apples guest house“. Krásný areál s parčíkem a stromy a keři plnými květů.
Ubytování je nádherné, s větrákem za 450,-. Zašli jsme hned i do místní restaurace (která je jak jsme později zjistili vyhlášená kurzy vaření) a na tržnici. Koupila jsem si za 29,- boty žabky, papáju a trs banánů (20,-).
Až na pokoji Olin zjistil, že bydlíme kousek od mostu přes řeku Kwai a několika dalších zajímavostí. Přechodu 3 pagody, průsmyk pekelného ohně atd.
Taky jsme zjistili, že podle lonely planet máme jedno z nejlepších ubytování s nejlepší kuchyní ve městě. Tak asi proto jsem musela nechat donést další rýži pro Olivera, co se s ní cpal jako blázen
Taky je tu internet zdarma, tak jsme volali domů. Jinak je ale pomalý.

11.2.2010
Ráno jsme šli hledat most přes řeku Kwai. Olin tvrdil, že to musí být 400 m. Nevěřím mu. Má problémy s měřítky map . Po 2 h na slunci s počůraným Oliverkem jsme se pohádali. Donutila jsem Olina k návratu na pokoj, protože v běhat v tropech přes poledne s dítětem venku je blbost. Tak jsme se osprchli, naobědvali, Oliver snědl zase kopec rýže s kuřetem a my sweet and sour, banana shake a pivo. Nechala jsem chlapy na pokoji a odešla jsem do prádelny a pak jsem zašla do agentury v Apples, aby nám naplánovali na zítra výlet.
Olin nechtěl výlet na 5-6 míst /vodopády, safari, sloni…atd. / za 500-650,-, tak máme na celý den individuální program za 1150,- na osobu. Když jsem zapisovala, seděl Oliver schovaný za dveřmi a prděl, tak jsem ho rychle strčila Olinovi, ať ho dá nad záchod…a povedlo se mu vykakat. Včera i dnes se mu povedlo do záchodu vyčůrat. Hurá !!! Ve 2,5 letech je načase a doufala jsem, že na dovči se to naučí lépe, než doma v mrazech.
Venku nejvíc peče slunce. Olivera jsem natřela podruhé krémem s UV 50 (Daylong) a stejně se trochu chytá. Má tričko a klobouček a hraje si venku s rozprašovačem na vodu. Ta zahrada je pro děti úžasná.
Chci jít ven až kolem 15 h, podle Olina je to pozdě. Chceme zajet tuk tukem k mostu přes řeku Kwai, není to 400 m, ale asi 5 km .
Oliver spadl a rozbil si obě kolínka, tak je to vyřešené. Natřeli jsme ho betainem a šli spát, protože plakal.
Vyspali jsme se do růžova, zašli sehnat tuk tuk a nechali se odvézt na hřbitov válečných zajatců a na most přes řeku Kwai (80,-). U mostu jsme se vyfotili, kus jsem po něm šla i s Oliverkem ve vaku na zádech, ale ohrožovaly mě hordy japonců se slunečníky, bála jsem se, že dírou propadnu mostem dolů a zabijem se, tak jsme se vrátili, vyfotili se s mašinkami, Oliver se nacpal pomelem od japonek a další jsme přikoupili (20,-)a nakonec to byl příjemný výlet. Řidič na nás celou dobu čekal. Neměl klasický tuk tuk, ale motorku a k ní přimontovanou takovou „kárku“ . Jízda byla tedy zážitek.
Po návratu už byl čas na večeři. Olin si dal tom yam (80,-), 2x banana shake (65,-), pivo Chang (75,-), banana pancake (65,-) jsem jedla já a Oliverek a jako dezert jsme si dali banana fritters.
Po večeři jsme šli na trh a nekoupili nic, protože nechtějí smlouvat a tričko na dítě za 130,- je cena jako u nás. Kalkulačka za 199,- a falešná nokia N79 za 2900,- nás taky nelákala.
Zašli jsme do 7eleven a dali si ledovou kávu (15,-) a colu (15,-).
Pak jsme pustili Oliverovi krtečka a šli spát.
Tak 5x denně se sprchujeme Asi jsem se přiotrávila kafem. Normálně ho nepiju a dala jsem si 2 ledové kávy po půl litru !!! Bylo mi strašně blbě, tlouklo mi srdce a celkově hrůza. Šla jsem hledat na internet, co mi je, protože mi připadalo, že na mě přišla poslední hodinka. Zjistila jsem, potrava kafem existuje a příznaky odpovídají. Tak jsem se vrátili do Apples a protože už bylo asi 12 v noci, tak jsem spustili alarm a vyběhl na mě hlídač. Naštěstí si jen ověřil, že tam patřím a bylo to OK.
Spala jsem asi 2 h a bylo mi blbě… a žrali mě komáři, protože jsme večer nezavřeli dveře.

12.2.2010
Hned ráno jsem odnesla prádlo do prádelny. Chystáme se na celodenní výlet. Safari a Erawan vodopády.
Přesně v 8 h na nás čekal minibus s průvodkyní. Posbírali jsme pár lidí cestou a cca 40 minut jeli k vodopádům. Je jich tam 7, došli jsme ke stupni 5, za 2 h tam a zpět. Původně jsme plánovali jen 3 stupně a koupat se, ale když voda smrdí rybami, tak do ní nevlezu. Raději jsme tedy šli dál a dál, s Olíkem v nosítku. Příroda byla krásná, cvrčci cvrkali a bzučeli, viděli jsme i 1 opici, ještěrky, motýly. Oliver chudák opici neviděl a pořád koukal kolem, jestli nějakou nezahlédne.
Na 12 h byl domluvený oběd v restauraci v parku, tak jsme se na čas vrátili, dostali jídlo a pití. Sweet and sour a vodu, jinak jsme si mohli doplatit co chceme. Oliver se zase nacpal rýží.
Po přestávce nás zase naložili do minibusu, který nás několik km popovezl a u silnice na nás čekal taxík s vlastním řidičem, který nás odvezl na safari. Bylo to dalších 40 minut daleko. Vyložil nás před safari parkem, ať se vyfotíme se lvem a tygrem za peníze. Chudáci byli všichni na podestách na řetězu a pořád do nich ťukali rákoskami, aby pěkně drželi hlavu. Za focení chtěli 100,- THB , ale my to odmítli, nechtěli jsme ani zadarmo. Pořád nás chodili ukecávat, alespoň půl hodiny, až jsme se nakonec nafotili a zadarmo. Fotky jsou to krásné, ale je to týrání zvířat .
Potom byla krokodýlí šou (Olin se vyfotil s krokodýlem), sloní šou, papoušci. Všude se za focení platilo a všude jsme byli donuceni se vyfotit zdarma….kvůli malému.
Krokodýlí šou byla zajímavá snad jen tím, že jsme čekali, jestli neslupne cvičitele. Nikdo ani moc netleskal a lidí taky nebylo moc, celkově safari vypadalo, že má nejlepší už za sebou.
Co se nám opravdu líbilo, bylo krmení žiraf z autobusu. Dostali jsme misky s mrkvemi a žirafy strkaly hlavy do autobusu a vyžraly to z misek a z rukou , jak si kdo troufl.
V 16h jsme měli všechno za sebou, tak si nás pán našel, odvedl do taxi, zase nám dal vody (ty jsme dostávali každou chvíli ) a odvezl nás na ubytko. Za 40 minut klasika . Cestou nám ukazoval, co roste u cesty. Tapioky, eukalypty a cukrovou třtinu.
Oliver v taxíku klasicky…spal.
Po příjezdu jsme zašli pro čisté prádlo, špinavé odnesli na vyprání a šli na večeři. Olin šel na notebook a já zapisovat, Oliverka jsme uložili na zem na polštáře, aby náhodou nespadl, jsme venku na terase a jen na něj nakukujeme oknem. Pořád spí, nevečeřel, musíme ho vzbudit.
Večer jsme zašli jen něco nakoupit a brzy spát.

13.2.2010
Ráno jsme spali snad do půl desáté, pak zašli do 7eleven na snídani a vrátili si na ubytko, Olin si odjel znovu prohlédnout a nafotit most přes řeku Kwai. Kára se prý cestou uvolňovala od motorky, tak to řidič za jízdy pořád dotahoval klíčem My zatím sbalili věci a když přijel Olin zpátky, tak jsme dobalili zbytek.
Potom jsme zašli na banánový shake a objednali si i taxi- sangtiaw na autobusák (60,-).
Řidič nás zavezl do agentury, ale ani nás nedostal z auta ven, tak zanadával a za rohem byl veřejný autobusák, lístky stály asi 85,- THB/os., dítě zdarma.
Jezdí to snad každých 15 minut, tak jsme nastoupili a frčeli směr Bangkok.
Cestou jsme si povídali s mnichem. Je z Barmy, 35 let, jede ze Srí Lanky do Malajsie. Mluvil skvěle anglicky. Studoval 3 roky na univerzitě v Anglii Říkal, že se s ním můžeme fotit a mluvit, ale thajští mniši že prý mají přísnější pravidla. Prý bych musela sedět při focení atd. Mnichem bude krátce. Ve vaku přes rameno měl foťák, diář, notebook a mobil. Vystoupil před Bangkokem.
Cesta trvala asi 3 h. Dovezli nás na jižní autobusové nádraží. South bus terminal.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Tudong, cesta mnicha

    Chodí Thajskem s oholenou hlavou a nesmějí pod střechu. Spí na hřbitovech nebo v klášterních zahradách, často chodí bosi a bez slunečníku. Mniši na tudongu, tradiční buddhistické túře, která prověří, co ve vás je. Dva týdny, měsíc, půl roku, celý více

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@