A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko s dětmi po třetí 03/2016

Naše už pátá cesta do Thajska... skoro se mi to ani nechce věřit. A třetí cesta s dětmi. Tentokrát už 5,5 letým Bohoušem a skoro 3 letým Lukášem. Jo a abych nezapoměla Babi bereme sebou (72 let). Plán - Chang Mai - Koh Phangan - Koh Samuii - Bangkok celkem 19 dní. 10.3.2016 - 29.3.2016

**Úvod - Jak to zase začalo....**

opět nám bylo jasné, že letos v zimě vyrazíme někam do teplých krajin. Neustále jsme se nemohli rozhodnout kam… díky krizím, teroristům, uprchlíkům a válkám je to čím dál tím těžší a hlavně dražší.
… Jsou vánoce, venku je zase bláto a doma máme nemocné děti …. co zbývá než sedět u počítače a pracovat…. a občas zkontrolovat ceny letenek…. Je to tady… zase letenky do Thajska. Během pár minut bylo rozhodnuto… kupuj to, ale raději zavolej babičce, jestli chce letět, abychom nekoupili letenky zbytečně… taková hloupá úvaha - proč by nechtěla… … čás letí, už je konec ledna… venku pořád hnus i když trochu sněhu jsme si i užili… ale už se vidíme na pláži… jenže kde? Nemáme itinerář, ale už bychom měli rezervovat hotely, náš oblíbený Thongtakien se už začíná plnit… no tak sever, a jih… ale nepojedeme na druhou stranu ke Krabi, máme málo času a přesun znamená ztratit celý den. :-)
Koh Samui je jasné, tam lítáme do své chatky pokaždé, to je srdcovka, ale tentokrát ji dáme až na konec, před odletem.
Pak Koh Phangan - je hned vedle, ale prý míň turistů a motorky v pohodě… severní Chang Mai… no nenapadlo nás nic zajímavějšího… Sukhotai by bylo sice super, ale jen na jeden den.
… ten čas ale letí, už za 7 dní letíme a já nic nemám přichystaného, nemáme nic nastudovaného, kam a jak pojedme… musím dát vyprat alespoň letní oblečečení… jo objednat pro kluky klobouky, ty z loňska se použít nedají… doprkýnka nemůžu sehnat repelent… honem objednat léky do mé super lékárny… jo a ještě trička pro kluky… sandály má Bohouš naštěstí od léta, ale Lukymu jsme museli koupit nové. Naštěstí jsme je před 14ti dny sehnali a koupili i šnorchly a brýle pro oba kluky… zlatý Decatlon. :-)

**5 dní do startu... je čas balit**

Ale Bohouš má problém, přijde mu, že dva velké batohy jsou zbytečné… má pravdu vejdeme se se vším do jednoho, ale přece nepoletím jen s příručním batůžkem… ne ne… vezmeme dva poloprázdné batohy, alespoň si tam budeme moc koupit nějaká trička a třeba i nějaké suvenýry. :-)
Balím a i když je toho víc než loni, pořád je toho málo:
Kluci mají každý:
3x tričko
2x kraťasy
1x plavky
1x koupací triko
1x lehkou košili
1x tričko a kraťasy na spaní
4x trencele
1x ponožky
1x šnorchl a brýle
2x autíčko
1x lopatka na písek
Na sebe do letadla - dlouhé kalhoty, tričko s krátkým, tričko s dlouhým rukávem a teplé ponožky.
Do batůžku pak náhradní trenky a tričko s dl.rukávem, kdyby byla jo zima v letadle.
Lukymu do letadla pro jistotu 3x plenu.
taťka Bohouš:
4x tričko
1x plavky
3x trenky
1x lehká košila
1x košile s dl. rukávem (do chrámu)
Na sebe tričko, mikina, kalhoty s odepínacími nohavicemi
A teď mamka (největší ostuda - mám toho moc)
1x krátká sukně
1x dlouhá sukně
1x tričko
3x tílko
1x kraťasy
2x plavky
2x šátek na pláž
1x košile s dl.rukávem (do chrámu)
Na sebe kalhoty s odepínacími nohavicemi, tričko a svetřík.
No a pak trochu kosmetiky a tak:
2x soft ručník 1x krém 50
1x krém 30
1x repelent sprej
1x repelent roll-on
Mini šampony Mini sprcháč
a pak ta moje mega lékárna:
Nurofen sirup, Fenistil kapky, Jodisol-dezinfekce, Enterol - na průjem, Brufen, Nurofen čípky, Paralen, Hydrosek - dehydratace, Imodium, č.uhlí, espumisan, Dasselta - alergie, Diazepam, Ditiaden, Endiadron, Zyrtek, Mucosolvan, sinecod , Kinedril, Framikoin mast, obvazy, Otrivin dětský a dospělácký, TeeTree, B-komplex, Probiotika pro děti.
no a pár drobností okolo jako nabíječky, foťáky, čtečky, tablet, Uff a je to… no nebyla to zase taková fuška… Jo a nezapomenout Identifikační náramky na ruku pro děti…

Kluci už přes měsíc škrtají každý den kalendář a počítají dny do odletu…

**Čtvrtek 10.3. ... pokračování**

Itinerář 10.3. Čt - Odlet Praha 13:15 - Moskva - BKK (Přílet 8:30 místního času - cca 02:30 našeho času) 11.3 Pá - Přesun BKK - Chiang Mai - let 14:30 11.3.-16.3. Chiang Mai 16.3. St - Přesun Chiang Mai - Surat Thani - let 12:30 - pak loď na Koh Phangan 16.3.-21.3. ostrov Koh Phangan 21.3. Po - Přesun loď na ostrov Koh Samui 21.3.-27.3. Koh Samui 27.3. Ne - Přesun BKK let 18:50 27.3-29.3. BKK 29.3. Po - odlet 12:10 do Praha (tj.06:10) - přílet 21:05

Thajsko 2016 10.3.2016

Deník z cesty po thajsku

===== Čtvrtek 10.3.2016 =====

Tak je to tady. Kluci včera škrtli poslední den v kalendáři. Zabalili jsme batohy, tedy taťka Bohouš měl zase dilema, že vezmeme dva poloprázdné, tak jsem mu tam přidala 1,5l vody a když zjistil, že už má 10,5kg, tak byl spokojený. :-)
Ráno byla klasická hoňka - nasnídat - taťka pro babi a ještě pro malé cestovní prkénko na záchod pro kluky. Já namazat rohlíky, sprcha, zuby a už se jede. V půl 11 přijel strejda David, aby nás všechny odvezl. Na letišti klasické odbavení, ve 12h oběd na Mekáči a pak už slupky dupky do letadla. První let trval 2,5h do Moskvy to příjemné utíkalo, dostali jsme bagetku, pití i kafíčko. Navíc kluci dostali každý dárkový balíček. Bohouš nádherný penál a Luky boxík s pexesem a pastelky. Vzhledem k malému zpoždění jsme měli v Moskvě asi jen 1,5 hodiny čas do odletu - takže hodinku na protažení vyčůráni a sváču. V 5 h odlet z Moskvy. Dostali jsme prostřední řadu pro 4 a babi sedí přes uličku. Letadlo je úplně plné. Kluci vypadali, že hned usnou, ale vydrželi ještě dvě hoďky řádit. Jednak jsme měli každý svoji televizku, na které byly pohádky, jednak dostali další dárky - taštičky s různými pastelkami a omalovánkami. A když už vypadali, že půjdou spát přišla večeře. Pak jsme je uložili. Bohoušek se vešel krásné na zem. Luky mezi nás na sedačky. Usnuli celkem v pohodě a já s nimi. Taťka taky na chvíli, ale potřeboval vidět Bonda a tak mu to dlouho nevydrželo. Jo a jen tak mimochodem, kdo by reptal a nebo se bál letět Aeroflotem s Rusama přes Moskvu - tak se nebojte, ba pravé naopak. Velké moderní letadlo, spousta místa na nohy, velkorysá večeře, spousta pití, velká snídaně, nepřeberné množství filmů, pro zájemce internetové připojeni. Pro ty co chtějí spát na zemi nerušeně klid. Sousedi za námi taky hodili dítě na zem a letušky neremcali, i když byla zapnutá výstraha na zapnutí pásu kvůli turbulencím, což bylo skoro celou cestu.

Pátek 11.3.

V Bkk jsme přistáli opět s malým zpožděním okolo 9 h ráno tj. ve 3 h v noci našeho. Po letišti jsme se courali a po jezdícím pásu ujeli snad 1,5km. Je to tu fakt veliké. Přes kontrolu jsme prošli rychle neb děti a starší 70 let mají přednost a my spadáme do obou kategorii :-). Batohy přijeli všechny tři. Svlíkačka a balení - rázem jsou batohy plné, díky tomu, že děti dostali v letadle ty kravinky a odhodili jsme nohavice a trika s dlouhým rukávem. Ještě že mě taťka poslechl a vzal ten svůj velký batoh poloprázdný. Chtěli jsme jít na taxi, ale místní naháněčka nás poslala na shutllebus. Prý jede přímo na druhé letiště , kam potřebujeme, protože máme koupené letenky do Chiang Mai na sever. A naše velké příjemné překvapení bylo, že autobus jezdí zdarma pro ty co, už mají letenky. Kluci nám vytuhli na klíně, hned jak se bus rozjel, ale cesta příjemně utíkala a za hoďku už jsme byli na letišti. Taťka tam našel příjemnou místnackou restauraci a tak si dáváme naše první jídlo. Polívečka vývar, obalovaný kuřecí řízek s ryzí a thaj omáčka. Odlet z Don Muang je z nového terminálu. Už nás zase odchytávaji Thajky a chtějí se fotit s klukama. Bohoušek, ale nechce a tak Luky děla modelku sám, holky jsou z něj paf. Kdybychom vybírali za každé foceni 5 bth vyděláme na celou dovolenou. Let je opět v pohodě, letušky zase šílí z Lukyho a musí se s ním i fotit. Navíc kluci dostávají kakao v krabičce. Na letišti bereme taxi za 250 b do hotelu. Rychle hledáme plavky a skáčeme do bazénu. Nikdo nikde není. Koupačka je osvěžující. Po celém dni v letadle, kdy nám přesun trval ze dveří doma do dveří v hotelu prakticky 24h. Pak jdeme do města. Je tu mrtvo sem tam turista. Ulice prázdné, vše zavřené, sem tam jen masáže a otevřené info centrum. Hledáme restauraci a je to bída nikde nic. Před hotelem je jedna mala - tak dáváme večeři. Luky se mnou omeletku s kuřecím a rýží. B protestuje a chce smažené kuře a hranolky - má je mít. Ale je KO, tak tomu moc nedá. V 9 už ležíme v posteli. B protestuje, že spát nechce a usíná uprostřed věty. Máme dva pokoje. Hotel už má svá léta dávno za sebou. Úklidu tu taky moc nedávají. Ale není to nejhorší. Za cenu 4000 Kč na 5 noci dva pokoje, co víc si přát. (BP City Hotel Chiang Mai – uprostřed starého města)

Sobota 12.3.

V noci bylo horko - tedy jak komu. Já s dětmi jsme se potili neb nám asi moc nefunguje klima, zato taťka s babi ji měli nastavenou na 28 a zmrzovali. No neva alespoň se aklimatizujeme. Vstávačka v 9 taťka nás po 12 h spánku musí probudit. Snídaně je v poho. Toustíky, vejce, párky, džem, med ,meloun, ananas. Dobrá silná káva nás staví na nohy. Vyrazíme hned do města “ dokud ještě není horko“ :-)
Dnes je to venku živější, spousta krámků i restauraci i turistů je více, ale žádná tlačenice. Hned před hotelem domlouváme na zítra mimivan na cely den na cestu po watech a na pozítří na slony. Prý na cely den za 800b. (cca 420 kč)
A jde se do města. Hned v prvním krámku shopping. Kalhoty pro Janu a šaty pro babi. Kluci dávají kolu a fantu. Je fakt vedro. Jdeme k místnímu starodávnému watu. Fakt vedro, 39 stupňů. Dáváme šejky ananas a meloun. Je to tu krásné a minimum turistu. Kluci se potí a je jim vedro. A nám taky. Trávíme tu skoro víc jak hodinu. Je to pohoda. Lukyho pořad někdo fotí. Kluci se baví sbíráním listí ze stromu (ale není to jen tak ledajaké listí – jeden lupínek má ták 20 cm na délku a 8 cm na šířku :-). My okukujeme mnichy waty a budliky. Pak dáváme příjemný oběd v restauraci se spoustou větráků. Kupujeme nějaké pohledy a suvenýry. Zase ananasový šejky a jdeme na koupačku do hotelu. Taťka po cestě kupuje lístky na večer na noční Safari. Po koupačce v bazénu ukládáme kluky ke spánku. Moc se jim nechce, ale nakonec padnou. Píšu deník a taťka si čte. Babi taky. V šest je odjezd od hotelu.

Nás odvoz - mikrobus přijel až po půl sedmé. Cestou jsme ještě vyzvedli další lidi a jelo se. Jel s námi jak o život, ale nebylo to nic platné. Večerní program mají nastaveny tak, že otevírají po 18h a od 19h začínají různé programy. My nestihli první představení s tygry a gepardy a tak jsme šli nejdříve na vláček. Celé to bylo trochu chaotické, protože nejdřív jsme dostali rozchod a pak to bylo honem honem. Ale jízda vláčky byla super. Jelo se do džungle za tmy, vždy se přibrzdilo u ohrady průvodce nasvítil výběh a osvítil zvířátko. Pak zase zhasl a jelo se do další části. Jednotlivé úseky byly odděleny plotem a mřížemi na silnici, aby zvířata volné neprobíhala. A tak nám do otevřeného autobusu strkali hlavy nejen kozy, srnky, antilopy ale dokonce i žirafy. Někteří lidé nakoupili krmeni a tak si pro něj zvířátka přišla přímo až do vozíku. Bylo to srandovní. Takovéto okruhy jsme absolvovaly dva po 30 min. Při druhém okruhu – tedy druhé jízdě byly šelmy, tygři medvědi, hyeny atd. Mezi jízdami jsme měli 20 min rozchod a na konci zase běh, abychom stihli alespoň druhé představení se šelmami. Bylo to super, protože jsme viděli jak jaguár bravurně zvládá potápění a plavání , tygry, geparda a další ve velkém výběhu, kde nebyli žádní cvičitelé, ale zvířata to měla natrénované dle povelu na hudbu. Na vše jsme koukali přes sklo a jemnou sít a ne přes mříže. Všem se nám noční Safari moc líbila, i když vstupné bylo 800b na osobu 400 za dítě. (Cena byla za vstupné včetně dopravy z hotelu a zpět ) . Kdo se dopraví na safari sám s vidinou úspory bude zklamán, lístky na safari stojí 800THB. Cestovky to mají vychytané… . Odvoz zdarma a organizace by mohla byt taky lepší. Domu jsme přijeli skoro v 10 h. Ještě že zítra nemusíme brzy vstávat.

Neděle 13.3.

Ráno budíček v 9. Jede se na výlet po chrámech. Snídaně je celkem v pohodě, dnes jsme stihli i melouny a ananas. Kluci snídají párky. My si dáváme tousty s vejcem. V 10 h odjezd. Objednali jsme si na cely den vlastní taxi - dalmouše- otevřené auto s korbou přestavěné na mini bus. Nejdříve zastavujeme u chrámů ve městě. Je to tu hezké i turistů je tak akorát. Hned vedle chrámů mají krásná trička. Nejdřív že je koupíme jen dětem, ale pak jsem řekla, že chci taky a taťka chtěl hned taky. Jenže neměla jeho velikost. … Říká počkej. Čekáme ze řekne přijďte večer – zítra – nebo tak něco, ale ona ne počkej 10 min přinesu. A tak jsme si prošli zbytek chrámů. Po 10 min se vracíme. Prý šel pro triko syn, máme 5 min.počkat. Když po 5 min nic, vyběhla ze stánku prodavačka, že ho hned přinese. Vrátila se za dalších 5 min, vypadala že vyplivne plíce, ale nesla hrdě velikost XL pro taťku, a tak máme trička všichni. Pak se jelo dál. Chrám Doi Suthep je na nejvyšším kopci nad městem. Šplhali jsme se tak snad dvacet min do ostrého kopce a zatáček. Ještě, že máme pohodlný taxi a ne motorky. Takhle to hezky profukuje a máme výhled ze stínu. U chrámů je spousta lidí. V ceně vstupenky je lanovka nahoru a tak ji dáváme přednost před bezmála 250 schody. Bohoušek je na cestě dolů počítal a u 250 jsme někde skončili. Cestou nahoru jsme ještě koupili zvoneček za 100 b a napsali na lístek zavěšeny pod nim naše jména a datum. Zvoneček nahoře pověsíme , abychom měli celou dovolenou štěstí a třeba se sem jednou vrátíme. Nahoře se zouvají boty a dlažba pěkné pálila tak chodíme v podloubích a nebo kopírujeme stíny budov se stínem, který vytvářejí. Fotíme budlíky, waty a spoustu zlata. A ostatní si fotí naše kluky, když už to i Lukyho přestane bavit, nabízejí mu Číňanky jako úplatek sušenky, ale i ten je otrávený a tak je odmítá. Dnes už se s ním nebo jen jeho fotilo tak 10-20 lidi minimálně a tak i jeho trpělivost došla. Prošli jsme chrám, okoukli smaragdového budhu a pověsili zvoneček. Kluci si na pár velkých zvonů zacinkali a značně vypečeni jsme šli dolů. Já, Bohoušek a babi po schodech , Luky s taťkou výtahem. Okoukli jsme pár krámků. Našli mažnáckou jidelnu a dali si super oběd. Fride pork a garlik nad pepper s rýží a kluci navrch s kečupem. K tomu Coca Colu a nezbytné foceni Lukyho s místním šéfem kuchařem. Pak už jsme jen koupili ananas a meloun, vodu a Colu na cestu a jeden zvonek pro štěstí a šup do hotelu. Tady cesta zabrala asi 30 min. Na hotelu jsme byli v 16 h. Zaplatili jsme za taxi 800b a zamluvili si ho na pondělí. Skočili jsme do bazénu což nás řádně osvěžilo a vydali se do viru města na večeři. Hned za první křižovatkou jsme zjistili, že se koná velký noční trh a bazar - vždy v neděli. Jindy jinak prázdna a pustá ulice byla narvaná lidmi, hlavně místními, kteří prodávali vše možné od oblečení přes jídlo až po hodiny či lampiony nebo mazání na klouby. Děti vyráběli papírové panáčky a dospělí kupovali vše možné. Dokonce i pečené brouky. Proplétání bylo složité a tak jsme si dali u jedné restaurace odpočinek. Byla to polívkárna, tak jsme si dali výborné nulové polévky k večeři a B palačinku s banánem a nutelou. Vyzkoušeli jsme šťávu z cukrové třtiny - celkem dobrá sladká sláma - ale jednou stačilo. A tak jsme se se nadlábli a vydali se dál ulici s tím, že na konci ulice si chytíme tuk tuk. Jenže najednou na něj koukáme. Krásný velký obraz ležícího Buddhy a nad ním hlava Buddhy. To je ono, chvíli na sebe s taťkou kýveme. Hudba a hovory z okolí jsou hlasité, že není moc slyšet vlastní slova. Tak na sebe jen kýveme. Ten ležící je úžasný, ale je do zelena a tak bereme jen čtvercovou hlavu, co je zlato hněda. Babičce se zase hrozné líbí obraz krajinky a už se těší jak si ho dá nad postel. Chvilku smlouváme, to jen tak ze cviku – a no nekupte to za 1800 B , když je k tomu krajinka zdarma. :-) Obraz nám dali do trubky a tak je cíl jasný. Rychle najít tuk tuk. Děti bereme na ramena a za chvíli už sedíme a jedeme. Doma sprcha a ukládáme děti do postele. Dnes úspavá babi. My si jdeme na společnou masáž. Hurá. Nacházíme si příjemný volný salonek s masérkami. Objednáváme aroma olejovou masáž a užíváme si relaxaci. Po masáži dostáváme ještě horký čaj. Jé to je žužo, ani domu se nechce. Když jsme odcházeli taťka bral 2000 b. Tak jsem se smála, že to snad za masáž neutratí. Ne masáž stala jen 350 pro jednoho. Ale pak jsme zahnuli ještě jednou na noční trh. Koupila jsem si další kalhoty pro sebe i babi. Jé ta bude šťastná, že má ty cihlové, co chtěla. A pak přívěsek na krk a vodu a nudličky. A peníze jsou rázem pryč. K půl noci padáme do postele.

Pondělí 14.3.

Dnes je budíček brzy. Jede se na slony. V 7 vstáváme. Dáváme snídani, jen děti nejedí , což se nedivím taky do sebe něco horko těžko soukám. (ještě pořád se trochu pereme s časovým posunem, hlavně tedy děti, které mají vlastní hodiny a nedokážou si ten budík v hlavě posunout rozumem, jako my dospělí) V osm je odjezd. Náš taxi už čeká. Jedeme na sever do Mae elefant campu. Přijíždíme v 9 h. Vstupné je 250 b, což je milé. Jdeme ke slonům. Hurá sloni, Luky se konečně dočkal , už 3 dny se ptá, kdy uvidíme ty živé slony. Hned kupujeme dvě balení banánu a cukrové třtiny jako krmeni. Vedle sebe je uvázaných tak 10 slonů včetně malého slůňátka. Říkám klukům, ať krmí pomalu a dává ji jim banány po jednom. Oni běhají poctivě pro banány a krmí sluně i ostatní slony. Je tu už pár lidi, ale jde to, každý si toho svého slona na krmení a foceni najde. A pak si slon našel babičku. Babička neuposlechla varování, které patřilo našim dvěma zbývajícím dětem. :-) Nechoďte ke slonovi s celým trsem banánů. Šup a babička přišla během vteřiny o cely trs a smála se na celé kolo, že byl slon silnější než ona. Chudák z toho byla cela v šoku, že jí ty banány sebral i se šnůrkou, naštěstí byla taky z palmových listů. Když to viděl ošetřovatel, tak si ji zavolal ke slonovi a začala šou. Nejdřív slon babi objal chobotem, pak ji nasadil slaměný klobouk a nakonec ji dal pořádného hubana na tvář. Už dlouho nebyla babi tak v rozpacích- aby ne, dostat francouzák od slona. :-) Pak se šli sloni koupat. A náramně si koupačku užívali. A pak bylo představení. Sloni se klaněli, hráli na harmoniku- foukací, tančili, hráli fotbal, házeli šipky do balonků a pak to přišlo. Sloni začali kreslit. Šest slonů najednou kreslili obrazy. Úžasné, nikdy bych nevěřila, co dokáže slon sám nakreslit za krásný obraz. Všechny obrazy se na místě prodali. Davy turistů rázem zmizeli a tak jsme se šli podívat na sloní mimi. Ale měli jen jedno. Pak ještě jedno krmeni jelikož jsme si ho mohli užít sami bez ostatních turistů. Po 12 h jedeme dál. Prý na opičí farmu. Vstup 200 b. A výsledek hrozný. Jak jsme byli ze slonů i nočního Safari nadšeni, tak opice katastrofa. Chudinky dvě opice trápili cely den při stejném představení , které jede pořad dokola dokud chodí nový a noví turisté. Opice na kole, opice hazejici míč, opice s deštníkem, opice sbírající kokosy ze stromu. Utrápené a agresivní opičky v klecích, co čekají až je někdo nakrmí. No po 20 min odcházíme znuděni a otrávení, ani dětem se to nelíbilo. Pak chceme na oběd, ale nás taxikář říká, že v orchideové zahradě je to nejlepší. Tušíme zradu. A je tu. Není to až tak orchideová zahrada jako zahradní restaurace s rautem, kde chtějí za jídlo 200 b. Odmítáme. Okoukneme par orchidejí, kterých tu mají opravdu nepřeberné množství a jedeme dál. Chceme na oběd. Pokus číslo 2 - zase špatně. Odvezl nás k další turistické restauraci. Až pokus č. 3 je super. Práva mažnácká restaurace. Mají jen rýži s kuřecím a vejcem. Neva, je to výborné. Dostáváme k tomu misku vývaru a tak je rýže šťavnatá a fakt výborná. Luky snědl skoro celou porci sám a tak objednáváme ještě jednu pro mě. B chvíli protestuje, že to jíst nebude, ale pak si taky dává celou porci a mlaská jak mu chutná. S plnými břichy se vracíme ve 3 h do hotelu. Kluci po cestě usínají, ale jakmile přijedeme k hotelu, jsou jak rybičky a to doslova, protože hned skáčou do bazénu a potápí se jak ryby. Luky by chtěl dohonit Bohouška a přeplavat celý bazén sám. Jenže se ještě nezvládne vynořit a nadechnout. V zápalu plavání by se utopil, protože plave bez křídel a skáče střemhlav do bazénu, i když tam nikdo není. A když ho někdo zachraňuje, tak se vzteká, že nechce. On má snad žábry. Modré děti klepající se zimou taháme z bazénu. Sprcha a marná naděje, že by snad mohli usnout. Po jedné pohádce z tabletu, vyrážíme opět do města, tentokrát na hradby. Děti jsou ale rázem unavené a tak je vláčíme na ramenou. Pro osvěžení si objednáváme ledovou kávu a dětem ledové kakao. Jenže se asi 10 min se nic neděje a pak přijíždí teprve kluk na motorce a přiváží kakao a pak přibíhá barmanka s kelímky. No nic po 20 min jsme se dočkali výborné ledové kávy a výborného kaka sebou v cestovním balení. Pak obcházíme další waty a jakmile se stmívá, hledáme co nejkratší cestu k hotelu. Děti už moc nezvládají, ale ještě chvílemi statečně šlapou. U hotelu dáváme večeři. Děti skočí do postele. B má nejvíc řeči, že ještě nechce spát, ale usíná první. Luky zase hodinu blbne a padá až v půl 10. Já píšu deník a taťka šel udělat par nočních fotek. To byl ale krásný a náročný den. Zítra máme ještě cely den tady v Chiang Mai, ale moc nevíme, kam se vydáme. Tak ráno moudřejší večera.

Úterý 15.3.

Dnes je poklidný budíček okolo deváté, i když Luky vstával už v půl a to usnul až v půl 10 večer. Snídaně a co dál? Nakonec rozhodujeme, že se pojedeme podívat do Umbrela village. Vesnice, kde dělají papírové slunečníky. Nás taxikář, ale nechce jet za 400b i když říkáme, že je to jen na chvíli a kousíček tam a zase zpět. A tak ujedeme pár kroků a chytáme si jiného. Do vesnice je to slabá půl hodina jízdy. Vycházíme a okukujeme jak se děla jemná práce. Výroba ručního papíru, vyřezáváni bambusových tyček, lepení a výroba zavíracího mechanismu deštníku bez jediného hřebíčku. Pak přichází část malování. Volá si mě paní, ať přivedu Lukyho, že mu nakreslí něco na ruku. Kreslí mu draka. Bohoušovi taky červeno zlatého. Mě si odchytila jiná. Kreslí mi nádherného motýla na nohu - modrého. Babičce zase zeleného. Pak trochu překvapeni, minimum za malůvku je 50 b. Neva nechávám si pokreslit i mobil. Snad mi to chvíli vydrží. Potom jdeme okouknout obchod. Mají krásné obrazy, deštníky i vějíře, babi si jeden vějířek kupuje. Potom si ještě nechávám pomalovat jeden slunečníček. Jsem zvědavá, jestli ho dovezeme cely. A pak už zpět do hotelu. Po cestě ještě 5 min zastávka v prodejně s dřevěnými věcmi. Ale vše je divné a zastaralé a zaprášené. Tak šup do hotelu. Skáčeme do bazénu a s trochou smutku se loučíme s našimi uměleckými díly. Malůvky se ve vodě rozpouštějí coby dup. Nedá se nic dělat, ale vzpomínka a fotky zůstávají. Pak na oběd přes ulici, konečně jsme objevili pro Bohouška ty správně nudle a tak snědl celou porci. Zato protestuje Luky, protože už 3. den nebyl kakat. Pak šup hážeme kluky do postele. Taťka a babi jdou ještě na procházku pro kalhoty, babi se konečně rozjela. Kupuje suvenýry, k obědu si objednává středně palivé a ještě si to polevá chili omáčkou. A teď už shání třetí kalhoty. :-) (loni si nechtěla koupit ani magnetek na lednici, natož něco na sebe :-))
Zato já si koupila mast na vyrážku, která i přes léky na alergii opět začíná pěkné bujet. Večer ještě navštívíme město a kupujeme pohledy, zabalíme věci a zítra v 12:30 se už přesouváme letecky na jih. Večer se povedl , když se děti vyspali skočili jsme rychle do bazénu a pak jsme zašli na masáž nohou. Chtěl i Bohoušek a tak jsme dali půl hodinovou masáž. Bylo to úžasné, Luky koukal na pohádky na tabletu a my si rochtali blahem při masáži. I Bohouškovi se to moc líbilo. Pak jsme skočili na večeři tam co na oběd, protože Bohouškovi tam chutnali nudle. Potom jsme vzali tuka a je-li přes kanál k jednomu chrámů, co tam při cestě od paraplíček babi viděla nějaké šaty a tílka. Babi se totiž trochu rozjela při nakupování, minule si nekoupila skoro ani magnetek na lednici a teď rovnou několikeré kalhoty, tílka, šaty, no už se pomalu nevejde do batohu. Při cestě zpět jsme koupili palačinku, a alou do postele. Ráno nás probudil v 8 h Bohoušek.

Středa 16.3.

Po ranním budíčku od Bohouška jsme skočili na snídani, zabalili věci do batohů a o půl jedenácté jsme už je-li na letiště. Dávali jsme za cestu 150b. Na letišti jsme dětem koupili zmrzku u Mekáče. No fuj, už jsme taky zglobalizovaní. Taťka objevil obchod, kde měli sukně za 80b no nekup to. Cesta byla v pohodě, ale hladoletem, v Air Asia nedávají ani vodu, vše se platí. Tak jsme vytáhli tatranky, co jsme brali na cestu z Prg. Po příletu jsme koupili plavenky na ostrov Koh Phangan - rychlou lodi za 800b. Odjezd je v 18 h z přístavu, v 16 h z letiště. Mohli jsme jet pomalou za 500 na osobu, ale to bychom přijeli nevím kdy. Před odjezdem dáváme ještě krabičkovou polévku s nudlemi – vybíráme, aby nebyla pálivá – speciálně se na to paní ptám, že nechci čili… kupujeme dvě polévky a paní to nějak nepochopila a do jedné nasypala celý sáček čili – taťka má hlad a tak se kousnul a polévku snědl, ale dalo mu to pořádně zabrat – ta moje a kluků je výborná. Cesta autobusem trvala 1,5 h a pak 1,5h lodi. Čekala jsem, že děti padnou v autobuse, ale Bohoušek zvládl nespat celou cestu, Luky vytuhl na půl h na lodi těsně před přistáním. Po výstupu z lodi nás čekalo další dohadování. Klasika, za odvoz si tu berou nehorázné peníze. Nakonec jsme usmlouvali 150 na osobu, a děti zdarma, ale chlápek byl pěkné nepříjemný. Chvíli jsme se ve skupinkách dohadovali, protože ostatní taky nechtěli platit víc. Nakonec jsme museli zaplatit dopředu, aby nás odvezl. V hotelu jsme byli po půl 9. Místní bubák na nás už čekal a náramně se usmíval. Hodili jsme věci na pokoj, vzali čelovky, lopatky a šli na pláž. Dali jsme si večeři a děti řádili jak natažení na klíček, protože měli radost, že jsou u moře, můžou volně probíhat, hrabat se v písku a čachtat nohy. Je to tu parádní pohoda, křesílko přímo na pláži, lampiony, skoro žádní lidé. Moře bude mělké, ale je krásné osvětlené měsícem a rybářskymi loděmi. Relaxujeme, děti si hrají a ani spát se jít nechce. Píseček je tu jemný jak mouka a krásně příjemný.
Děti zaháníme po 11h. Pláž už je taky pustá a bary mají zavřeno. Pokojíky máme moc hezké, budeme spát pohromadě, a babi sama. Na terase jsou lehátka s molitanem, tak ho hazíme na zem, přes to prošíváné deky, které jsou v tomto vedru trochu nemístné, protože se přikrýváme jen prostěradlem. Klimatizaci pouštíme jen, aby se neřeklo na 27 st. Já a taťka tedy spíme na zemi, kluci na posteli a babi ve vedlejším pokojíku. V noci nám z postele spadl Luky, tak má na čele pořádnou bouli. Ale nestěžuje si, tak neva.

Čtvrtek 17.3.

Ve čtvrtek ráno si hezky pospáváme do půl deváté. Oba Bohoušové jsou KO. Máme to bez snídaní, za snídani tu chtějí 180 b za osobu, za to kupuji snídani pro všechny v 7/11. Ledové kafičko v plechu. Buchtičky jak mazanec s rozinkami a koláčky jak beránka - povídá babi. (za týden jsou Velikonoce). Klukům kupujeme studené kakao a nebo mléko. Bohoušek vypije ke snídani skoro půl litr kakaa. Pak je úžasná koupačka v moři. Je to tu úžasné a tak relaxujeme u vody. Po ránu a dopoledne je vody ještě dost, ale k polednímu je velký odliv. Zjišťujeme, že restaurace u našeho resortu je nejlevnější a tak tu na příštích pár dni zakotvíme u velkého prostředního stolu pod stromem, který děla úžasný stín. Taťka ho chce k nám na terasu – ten strom. Škoda, že jsme nekoupili i ten byt pod námi. :-) Udělali bychom na terase velký bazén a zasadili nad něj tenhle strom s velkými lupeny a podivnými květy.
Mají tu úžasnou smaženou rýži a úžasnou nulovou polévku. Rýži poléváme trochou vývaru z polévky a kluci dlabou jak kdyby týden nejedli Hážeme je do postele a relaxujeme na terase. Navečer koupačka u vody až do západu slunce a pak zase večeře u nás. Procházka po pláži. Kupujeme dětem kyblík s bábovkami. Vlastně nepotřebujeme celý den boty – vše koupíme na pláži a nic nám nechybí.

Pátek 18.3.

ráno klasika - vyrážím pro snídani do 7/11, které je 50 m od hotelu. (mimochodem ceny jsou víc než optimistické – ledová káva 14b, 1,5l vody 14b, velké pivo 50b, buchtičky 10-20b, 0,5l mléka 27b, jogurt 14-18b). Skáčeme do vody, stavíme hrady z písku. Jo písek je tu mimořádně jemňoučký. Jako mouka. Je to úžasný stavební materiál. Taťka staví dokonce sněhuláka, kterého nám všichni obdivují. Zase čachtačka do půl druhé. Obídek - taťka už neví po jednom dni váleni coby a tak necháváme spící děti babičce a jdeme půjčit motorku. Jen jednu, protože se bojím, na pláži potkáváme až moc velké množství lidi, kteří jsou totálně sedřeni z pádu na motorce. Já a taťka vyrážíme tady na sever. Jsou to tady hrozné silnice. Do kopce a z kopce. Taky jsme dostali malý smyk. Skoro každá zatáčka je zakončena pískem a štěrkem a na krajnicích je ho taky dost. Stačí malá nepozornost nebo větší rychlost a člověk by to složil raz dva. Zastavujeme na několika plážích na severu a je to samé bahno. Konstatujeme, že jsme při výběru pláže měli opravdu šťastnou ruku, jelikož jinde je to jen samé bahno při odlivu. I slavná Malibu beach je horší při odlivu než ta naše. U nás se dá alespoň trochu čachtat, pravda plavat taky ne, ale na koupání jak ve vaně to stačí, ale na severních plážích je odliv ještě větší a ani se nevyčachtají. Navíc jsou ty pláže a jejich okolí poměrně hodně zanedbané a špinavé. Tady bychom opravdu skončit nechtěli. To u nás na plaži každé ráno zametají listí, jehličí a odpadky po cele pláži. Je to krásné uklizené a opečovávané. Žádné řasy ani tráva na pláži natož odpadky.
Dojeli jsme až do severního přístavu, ani nezastavujeme, je to bordelakov. Po cestě nepotkáváme ani šejkařku. Což je velké zklamání, protože jeden osvěžující šejk by se hodil.
Vracíme se zklamaní do hotelu. Já jsem přesvědčena, že tady motorku řídit nechci, navíc nevím, jak by to dala babi , protože když se jede z kopce, tak se musím držet zuby nehty vzadu a není to moc dobrý pocit jako spolujezdec. Po návratu se zase cachtáme. K večeři dáváme rybku, kterou děti strašně moc chtěli. Vybíráme si růžovku ve vedlejší restauraci a zase sedíme na pláži. Ryba mě a dětem chutná, taťka s babi se cpou polévkou, Bohoušek chvíli protestuje, protože si na začátku kousl do kořeni, které je uvnitř ryby, ale pak ji snědi s Lukym skoro napůl, mě zbydou na ohryzání jen kosti – babi s taťkou mají smůlu – na ty rybka nezbyla.
Večer sledujeme lidi, jak vypouští papírové lampiony štěstí. A ohňostroj. Opět padáme všichni jak mrtvolky - to sluníčko unavuje.

Sobota 19.3.

Klasické ráno, každé ráno jsme na pláži o chvilku dřív, dnes už skoro v půl 10. Vody je ještě hodně a je to tu opravdový ráj. Plaveme a dovádíme ve vodě. Trochu šnorchlujeme, babi si dává každodenní ranní sběr mušlí. Kluci řádí ve vodě a na pláži staví hrady a jezera, vyhrají si už krásné spolu sami dva. Jezdí s auty, co jsem koupila v Praze na pláž. Luky se vůbec nebojí do hloubky a poctivě trénuje plavání. Zato Bohouš to fláká a plave čubu. Ale ukazuje mě mu jak se muže položit na vodu, aby ho to neslo bez plavání a celkem mu to jde. Oběd je opět u nás neb není důvod to měnit. Vaří tu výborně a jídla jsou za 80b. Jo bydlíme na Haad Yao beach v Haad Yao resortu. Odpoledne uspávám Lukyho, Bobo nechce a tak ho bereme sebou na motorku s vyrážíme směr jih. Je opět odliv a ten ukazuje pravou tvář pláži. Jihozápadní pláže jsou sama bažinná a to doslova. Místní bubandy tu něco loví po kolenou v bahně. U jedné pláže zastavujeme, pobřeží je plné malých černých šnečků, co vypadají jako pijavice. Brrr. Je tu ale v písku hromada hezkých mušlí, což je logické, protože tu nejsou turisti. Jedeme až do přístavu, kde okukujeme starou vojenskou loď, pro kterou tu vystavěli uměle jezero. Pak se vydáváme dál až na pláže severovýchodní - Thong Nai Pan. Tady je to i za odlivu také moc hezké. Parádní koupačka, kousek mělké pláže a pak hlubší moře. Tady by to taky šlo. Jestli příště Phangan, tak tady by to nebylo k zahození. Vody je tu totiž dostatek i při odlivu a v moři žádná tráva jako u nás. Mají tu sice hrubší písek, ale taky to tu nevypadá vůbec špatně. Jediná nevýhoda bude, že tu nebude dopolední příjemný stín až do vody, který je na naší pláži. Pomalu se ale přiblížila pátá hodina a slunce začíná zapadat za kopce a nás čeká návrat přes brutální kopce. Musíme přejet hory s výškou asi 500m od moře k moři. Jedna cedule ukazuje dokonce klesání zlomí a padá kolmo dolů se zatáčkou v půlce.
Skáčeme na motorku a uháníme domů, abychom to stihli za světla, jízda potmě by byla hodně nepříjemná, protože by nebyl vidět píseček v zatáčkách. Po cestě zpět pištím z kopce jak na horské draze a chvílemi skoro nedýchám. Je to jak na Matějské, ne to ne - je to lepší a adrenalinu je víc než dost. Bohoušek, který to má z první ruky, protože jede vpředu, je nadšený. Domů přijíždíme před západem slunce a tak si ho vychutnáváme ve vodě. Večeříme opět u nás. Dáváme procházku po pláži. Za par dni bude úplněk a tak měsíc svítí jak o život a my vrháme na pláž stíny jak ve dne. Je to úžasné.

Neděle 20.3.

Dnes je tu poslední den nějak to uteklo a zítra se nám od tud nebude chtít. Dnes máme zase celodenní valeni na pláži. Ale je to super. Odliv začíná zase o něco později. Dopoledne jdou od hor mraky a tak se nemusíme bát, že se spálíme. Čachtačka, koupačka, lenošení. Kluci jsou nadšeni. Babi taky. My ostatně taky, už jsme po tom zápřahu v práci potřebovali totálně vypnout a tady se nám to daří víc jak na 100%. Od rána do večera bosí na pláži. Hrajeme s Bohouškem karty a on je nadšený, že se naučil něco nového. Babi je nadšená, že oběduje a večeří na pláži a my ze všeho dohromady, protože je to tu pohoda a klídek. Lážoplážo, žádný spěch a hon. Hodinky jsem už dávno odložila a tak jíme, když je hlad a z vody vylézáme se západem slunce. Je to tu jak kafe a tak není problém vydržet hodinu na jednom místě sedět ve vodě a relaxovat a nechat se omývat vlnami. Jen děti pořád poskakují a dělají vlnky a lumpárny, ale alespoň se nemusíme bát, že by se utopili.
Plavat se stejně odpolko nedá, jelikož odliv je velký, tedy ne tak velký, aby se nedalo koupat, ale je tu mělko i při přílivu, ideální pro děti, a ve větší hloubce jsou řasy a tráva, která při odlivu vylézá na povrch. Takže do hloubky se plavat nedá.
Poslední západ slunce je čistě do moře. Loučíme se s pláží a dáváme výbornou večeři. Večer zase relaxujeme na terase a čteme si. Děti vždy padnou a usínají coby dup.

Ponděli 21.3.

Po poklidném budíčku a snídani balíme vše do batůžků. Loučíme se s pláži a moříčkem, děláme ještě par fotek a v 9:30 nás nabírá dalmouš a veze do přístavu. Lístky jsou za 300 b - v 10:30 resp v 11 odjíždí loď na Koh Samui. Luky a babička si po pěti dnech obouvají sandálky. Na cestu kupujeme ananas a melouna a za půl hoďky jsme v přístavu u Big Buddhy. Nastává klasická hra na nahaněče a turisty. Za cestu do hotelu chtěli 700b. To je moc. Mají předtištěné kartičky s cenami. Jsou to vyčůránci - nakonec chytáme taxi za 400 což je přijatelné (ušetřených 300b je jedna večeře pro celou rodinu) a o půl 1 jsme už u hotelu. Bohoušek je otrávený, že musel čekat než sežememe levnější taxi, proč prý mu nezplatíme, co si řekne. Chatky A5 a A6 jsou pro nás připravené. A paní recepční se na nás směje. Mají to tu zrekonstruované. Vymalovali, natřeli okna a dveře, opravili mosktiéry v oknech, nové záclony a konvice na kávu a káva na pokoji. Luxus. Skáčeme do moře a já konstatuji, že to zase nemá chybu. Naše chata v Thongtakien hotelu je super. Moře teploučké a čistoučké. Jen na pláži je hodně turistů. Oproti Phanganu kde nebyl skoro nikdo je to změna. Ale to se dá čekat. Je tu spousta Rusáků. Jo ti hold obsadí vždy to nejlepší. Skáčeme z moře do bazénu a jdeme do „naší“ restaurace pro oběd takeaway. (pořád tu vaří stejná rodinka za dobré ceny). Dostáváme 4 krabičky jídla po 60 b. Je to opět výborně. Oběd na terase u chaty. Jen máme problém s vercajkem. :-) Máme jen dvě vidličky. Taťka dává nudle hůlkami, a babi je hladová a tak jí nudle rukama. Zase se něčemu přiučí. :-)
Chceme, aby kluci usnuli, protože vypadají vypnutí, hned jak ulehají- maminka usíná a oni ožívají, že spát ani náhodou. A tak jdeme v půl 4 k moři a zase se čachtáme do západu slunce. Tady jsme ale na východní straně a tak tu zapadá opticky dříve. Na druhé straně sklouzlo do vody v půl 7. Tady je fuč už před 6 h. Skáčeme ještě do bazénu a pak jdeme k našemu šéfikovi na véču. Pořádně nacpáváme břicha. Taťka si sype do polévky trochu místního čili. A to si dal. Kape z něj jak z rozbitého kohoutku a na čele má krůpěje potu na další polévku. Luky snědl babi cele jarní závitky. Bobo zase smaženou ryží. Budu se ji tu muset snad naučit vařit. Po večeři přichází znamení. U restaurace zastavuje palačinkář s motorkou. Objednávám pancake s nutelou, to je chuťovy orgasmus. Luky spořádá ještě banán, co si sám objednal. Tady prostě nejde zhubnout. Ale zato si jde zvyknout na teplo. Dnes i naše horkokrevná babi prohlásila, že jí je zima, když vylézala z vody a to tu vzduch má i po setmění 29 st. A při klimatizací na 27 st je babi zima. No mě taky - v noci jsem ji nastavovala na 28 st a bylo to na hraně. :-) Nejde to spát nepřikrytý. Co my budeme dělat v Praze? Mě už se tam teď nechce a to máme ještě týden dovolené před sebou.

Úterý 22.3.

Budíček zařídil v 7 ráno Luky. Bohoušek chce ještě spát a o ostatních ani nemluvě. Jen babi už se byla koupat v moři. Máme to tu se snídani, tak je to fajn. Vypadá to, že Bohoušek se po týdnu konečně rozjedl. Snídá dva tousty se šunkou. Skáčeme do moře a stavíme chvíli z písku, ale na Phanganu to bylo lepší, jelikož to byla severní pláž a stín od stromů sahal dopoledne a do moře. Tady jsme pro změnu na východě, tak tu je stín jen pod stromy dál od vody. Je tu nějak hodně lidí, ale to jsme čekali, tady je to prostě profláklé. Taťka říkal, že si budeme muset najít chatu jinde – na klidnějším místě. Bohoušove šnorchluji a já lumpačím s Lukym. Babi se smaží a snaží se si opéct bílá místa v podpaží. Je to s ní sranda. Je už jak uhel černá. Mě už konečně slezli skoro všechny pupeny z rukou - tak mám radost. Růžová mast, co po ní vypadám jak cukrová panenka zabírá. Přes poledne jdeme do stínu bazénu. Já s taťkou jdeme otestovat motorky. Tentokrát máme pěkné křápy. Musíme dojet i nafouknout kola. Pro oběd skáče taťka zase k našemu šéfikovi a my se zatím čachtáme v bazénu. Oběd dáváme na terase u chatek, tentokrát už máme i vidličky, které jsme si půjčili při snídani. Pak opět pokus uspat kluky, bez šance - koupačka v bazénu a skáčeme na motorky a vyrážíme směr jih na slony. Nacházíme je dobře, krmíme a okukujeme, kluci by chtěli jet na slonovi, ale my to nemáme rádi. Pak přijíždíme ještě k druhým slonům u vodopádu Nuaneng, tam už je ale mrtvo protože je k paté hodině a oni ty slony umývají a odvádějí do lesa pod palmy, kde sloni přenocují. Brodíme se zkratkou džunglí k vodopádu. Ale vodopád není, to se rozumí, je období sucha. Pak už jedeme směr domů. Cestou zastavujeme u tržiště se vším možným, večer tu bude asi koncert. Bohoušek jde na skákací hrad a Luky na mašinku. Já okukuji rozmanitá jídla, ale odvahu vyzkoušet nemám. Domu přijíždíme skoro za tmy trochu uvaření. Skáčeme do bazénu a pak jdeme na véču k našemu šéfikovi. Jídla za 60 b nemají chybu. Dáváme zase koktejly a uspáváme děti. Luky si sám řekl, že chce jít spát. Babi hlídá a my jedeme okouknout město. Lámaj je pořad stejná.Všude jsou Klukoholky, jak my říkáme chlapům předělaným na holky. Všude stejně obchody, stejně zboží, jako loni. Taťka si konečně kupuje plavky. Padáme v 11 mrtví do postele.

Středa 23.3.

Dnes máme odpočinkový den. Taťku od rána bolí záda a tak si dává hned po ránu masáž zad a ramen. Hodinu ho tam thajka rovná do původní podoby. Taťka tvrdí, že mu je super, že to moc pomohlo, ale nevypadá na to. Spis vypadá ještě víc zničeny než před tím. Luky je od rána kabonílek, protože je taky unavený a Bohoušek taky moc energie nevykazuje. Dopolední koupačka v moři, pak děti skáčou do bazénu a my jdeme pro jídlo k našemu mažnákovi - už z dálky se usmívá a vola takeaway. Jíme jídlo na terase a po oo všichni mimo babi uleháme ke spánku. Po 16 h kluky budím jelikož chceme jet ještě na Chaweng. Skáčeme do moře a pak odsolit do bazénu a vyrážíme na véču a pařbu na vedlejší pláž. No pařba - spíš nacházíme zapadlou indickou restauraci a dáváme si typické thajské jídlo. :-) Garlik a pepper jsou vynikající. Pak lehký shopping, ale moc jiného zboží než na Lamai tu nemají, tak to brzy balíme a jedeme domů, děti beztak jen škemrají, že něco potřebuji. Cesta domu potmě je divoká, jelikož některá auta skoro nesviti a provoz je hustý. Jo zlaté časy před par lety, kdy tu auta skoro nebyla a motorkář byl pánem silnic.

Čtvrtek 24.3.

Dnes je krásný den na výlet. Slunko pálí ani mráček. :-)
Po snídani skáčeme na motorky a vyrážíme směr severní pláže. Cesta je celkem úmorná. Slunko pálí a Bohoušek už po chvíli škemrá, kdy se budeme koupat a proč jedeme na budhy, kteří je nebaví. Cesta je dlouhá ale při tom provozu celkem záživná. Navíc mám první zásek, aby měl taťka co vyprávět. Rozjela jsem se, a rovnou do příkopu , místo ubrat, jsem plyn přidala. Ale nic se nestalo, motorku jsem vytáhla z hromady hlíny a jelo se dál. U prvního budhy zastavujeme, kupujeme kolu a vzhledem k tomu, že přijel zájezd turistů volíme taktiku, počkat při nákupech. Kupujeme trička, tílka, babi šaty no skoro se nám to nevejde do motorky, ještě, že má taťka batůžek. Kluci škemrají o zmrzku a tak kupujeme místní verzi calipa - jablko pomeranč. Sedáme si s ní do restaurace s výhledem na moře. Profukuje tu mořský větřík a fouká větrák, tak je tu příjemně. Taťka s babi nakupují a okukují Velkého zlatého Budhu. Po občerstvení se shakem jdeme na koupačku. Moře je tu zkalené, plné písku a člověk si nevidí ani na ruce natož na dno. To je šílena změna oproti našemu standardu v Thongtakien, kde je průzračná čistá voda. Je nám ale vedro a tak se koupeme a sbíráme mušle, kterých je tu nepočítaně. Taky tu nejsou žádní turisti na pláži ani v moři, ačkoli jsou tu luxusní hotely a krásné vily. Opět se potvrzuje pravidlo- „čím lepší hotel, tím horší pláž“. Toto se nám potvrzuje už léta, co cestujeme – jakmile je někde luxusní resort, je tam ošklivá pláž. Pak jedem dal k Budhí holce, co má 18 rukou. Obdivujeme obchod s mušlemi a jedeme domů. Luky usíná okamžitě, což není problém, protože sedí mezi taťkou a babi, která ho může držet. Bohouška první půlku cesty rozptyluji, aby nespal, ale pak mi taky usíná, což je šílené, protože sedí za mnou a já ho nemám jak držet. Chvílemi ho narovnávám, chvílemi se ho snažím budit, ale vedro a únava dělají své, posledních pár km už chrápe, opřený o má záda, už na mě křičí i jeden motorkář thajec, že mi spí dítě. Dojíždíme v pořádku, Luky je vyspaný po půl h spánku na motorce, ale B je KO, snažím se, aby ještě doma usnul, ale bez naděje. Skáčeme do bazénu a pro oběd. Ve 4 h oběd na terase a pak koupačka v moři. Večer jedeme do města na palačinku k večeři. Taťka dává dva shejky a Luky dva banány. Kupujeme léčivé přírodní masti a šup domů do postýlky.

Pátek 25.3.

Dnes po ránu zase příjemná koupačka. Letos je toho relaxu fakt hodně. Chtěli jsme dát výlet na okolní ostrovy, ale nějak jsme líní a cena 1300 b na osobu nás trochu odrazuje. Na Phanganu za to chtěli 2500b. Stejně tam nebude nic extra jiné než tady. Naše pláž je prostě super, o tom jsme se několikrát přesvědčili. Koupeme se a děti, hlavně Luky otravuje, že chce do bazénu. Naučil se tu totiž skoro plavat a strašně ho baví potápět se do větší do hloubky. Dost nás překvapuje, jak dlouho pod vodou vydrží. Dostává, ale brýle i do moře a tak jsou s Bohoušem, který šnorchluje, spokojeni. Škoda, že Lukymu to šnorchlováni ještě nejde. Zato plave pomalu jak Bohouš. Mezi koupačkami si hraji ve stínu a babi si opaluje bílá místa, už je ale černá jak bota, tak se bojíme, aby ji pustili do letadla.:-) No když tak řekneme, že je syrský utečenec, včera jsme totiž zjistili, že má barvu okenní ho rámu. (trocha černého humoru musí být – taťka si z nás totiž střílí pořád)
Já jdu na masáž kokosovým olejem a babi musí hned taky, dává si, ale hloubkovou thajskou, tak ji thajka dává co proto. Odpoledne padají děti do postele, ale budíme je v půl 4 a vyrážíme na výlet do Magic Garden. No cesta je zajímavá. Je to fakt do velkého kopce a pak do ještě většího a většího. V polovině kopce taťka vysazujte babi, protože jim nejede motorka. Pak si dopředu nakládám Lukyho a jedu i s dětmi napřed. Čekáme na první křižovatce. Taťkovi s babi to trvá, protože jim prokluzuje spojka a tak babi musí šlapat nejprudší kopce pěšky. Pak ale úspěšně jedeme až k magické zahradě. Cesta nám zabrala skoro hodinu. Vstupné je 80 b a my konstatujeme, že to tu pořad chátra a chátra. Okukujeme hinduistické tanečnice a jiné sochy a před západem slunce jedeme zpět. Jedeme až domů, skáčeme do bazénu a pak jdeme na pláž u nás u hotelu na véču. Kluci si dávají boloňské špagety a taťka palivý salát. Užíváme si večeři na pláži a kluci se seznamují s německými dětmi a řádí v písku, honí se a po chvíli na sebe hází písek, takže jsou jak pískomylové, před spaním musí ještě jednou do sprchy. :-) ale necháme je, ať se vyřádí, jak potřebují.

Sobota 26.3.

Dnes nás poprvé budí taťka. Až v půl 9. Luky zaspal a počůral se do postele, naštěstí tu mají také chrániče matrací. Vyrážíme na snídani a dáváme si nášup. Pak obvyklá koupačka v moři, dnes ale není klidné jak zrcadlo, jako předchozí dny , ale poprvé máme vlny. Fouká vítr a tak nás to na moři pěkné hloupé. Koupeme se asi do jedné hodiny s tím, že dnes ještě uděláme velký výlet. Do půl 2 jsme ještě v bazénu , po sprše se chceme obléknout a vyrazit, ale Luky si lehá a mne oči, že chce spinkat. Tak se akce ruší a zaháníme i Bohouška, ten ačkoli protestuje, že spát nechce, tak usíná okamžitě, zato Luky nemůže usnout a ještě 40 min se převaluje. Jdeme tedy zase pro oběd k naší paní, ta už se na mě z dálky směje. Taťka jede pro 4 koktejly ke své šejkařce. Už s nimi na motorce jezdí jak místní kápo. Budíme kluky a opět pozdě po 16 h vyrážíme na výlet, zastavujeme na pláži, kterou včera obdivoval Bohoušek, ale je pěkně hnusná a špinavá, tak to na koupačku není. Pak jedeme na pláž k zoo. Loni jsme se tu koupali, letos je vítr, a tak tu lítají na vodě kitaři s draky a my je obdivujeme. Vody je málo a jsou v ni malinkaté fialové medůzky. Tak se nekoupeme, jen děti běhají v zátokách a mělčinách a jsou jak pominuti. Prostě parádní řádění v horkém moři. Zato babi zase sbírá mušličky. Z velké koupačky nic není a tak jedeme domů, po cestě zastavujeme u skály s pindíkem. Koukáme na úžasné vlny. Doma skáčeme do bazénu za svitu měsíce. Pak ještě jedeme do města, dáváme si výbornou večeři u naši známe z Barmy. Kupodivu si nás pamatuje, hlavně Bohouška. Pak jdu ještě na půlhodinovou masáž nohou s Bohouškem, který škemrá už od Chiang Mai, že ji strašně chce. Minule se mu to totiž moc líbilo. Taťka s babi nakupuji ještě mejdlíčka a pro mě Caladmin na vyrážku. V 10 hážeme děti do postele a užíváme si poslední teplý večer u chatky. I v 11 h tu můžeme s klidem posedět skoro nazí.

Neděle 27.3.

Ráno klasika – nejdříve snídaně, pak posíláme babi s dětmi k moři a my balíme věci. Máme jich opravdu požehnaně a taťka se bojí, že to do batohů snad ani nenaskládáme…. Jo nakoupila jsem toho letos hodně, ale když taťka říká pojď se podívat sem a sem a tady mají něco hezké… atd… no takhle to pak dopadá. Dáváme vše do batohů, jen koupený kyblík s bábovkami tu necháváme, jelikož je fakt velký a není třeba ho tahat. Děti trochu škemrají, ale slzy naštěstí nejsou, tak je to na pohodu.
Batohy necháváme na recepci a jdeme k moři – večer nám to letí…
Moře je dnes rozbouřené – vlny o něco větší než včera a tak to pěkně houpe… kluci mají povinná křidýlka do vody. Nebe je ocelově šedé – přišel podzim. Vane vítr a listí padá ze stromů. Poslední den je tu… opravdu konec léta – ve vzduchu je cítit déšť a to krásné končí – to aby nám nebylo líto, že opouštíme to krásné tyrkysové moře…
Dáváme si oběd na pláži, abychom se zbytečně nemuseli převlékat a někam chodit. Je to tu ale dražší a luxusnější, tak jsme rádi, že jsme to minulé dny pořešili obědem na terase chatky.
Když už tak už a tak si dopřáváme – kluci dávají dvě porce boloňských špaget, taťka mítstní thajské špagety s hovězím, babi závitky a já ananas plněný rýží a krevetami… vše je výborné.
S plnými břichy dáváme poslední koupačku v moři… a poslední masáž. Babi si zašla na aloe vera masáž dopoledne, já s taťkou jdeme na olejovku o půl čtvrté. Kluci jdou s babi k bazénu se vyřádit. Pak už jen rychlá sprcha, oblékání a šup do taxíku za 500b na letiště.
Loučíme se s Koh Samui a doufáme, že se sem ještě vrátíme. Je to tu fajn, i když lidí přibývá čím dál tím víc.
V 7h máme odlet do Bkk.
K našemu překvapení přistáváme ne na Doeng Muangu, ale na mezinárodním letišti Savurbami. Jo to je tak když si člověk ani nepřečte co si koupil za letenky:-) No neva – jen cesta je delší jak přes terminál, tak k hotelu – bydlíme zase ve čtyřlůžkáči v DD na Khao San.
Za cestu platíme nechutných 800b, protože jsme si chytli taxík, jelikož nám tvrdili, že cesta stojí jen 400b. Navíc víme, že z Khao San se dá jet na letiště za 500b…. no nedá se nic dělat, už sedíme a jedeme, tak musíme platit. :-)
Luky usíná v taxíku a Bohouška držíme vzhůru zuby nehty… na Khao San je to klasika, muzika, stánky a bary. Jdeme rovnou do hotelu, Lukyho neprobudil ani ten kravál… spí jak gumák – ukládáme ho do postele… a spí až do rána.
Bohoušek chce ještě nudle a tak taťka vybíhá na ulici a jednu „porcičku“ kupuje – B se do toho s chutí pouští a tak na taťku moc nezbylo. Já se láduji melounem a anasem.

Pondělí 28.3.

(mimochodem dnes je velikonoční pondělí)
Dnes máme poslední den – rozhodli jsme se, že ho strávíme v duchu celé dovolené – relax a klídek – proč se někam honit.
Po snídani jdeme k řece a jedeme mažňáckou lodí za 14b k Watu Arun – wat úsvitu – je stále ještě po těch letech v rekonstrukci – a na nejvyšší věži je lešení. Po příjezdu to chápeme, to je práce pro mravence na staletí, tohle se snad ani opravit nedá – to je ve stylu – pracoval na tom můj praděd, můj děd, můj otec, já a budou na tom makat i moji synové…
V přístavu dáváme meloun, ananas, kolu a místní červené jablíčko, co vypadá spíš jako paprika, ale chutná jako jablko…
Chrám je velký a rozsáhlý, ale obklopují ho nádherné zahrady. Obdivujeme výzdobu a výmalbu a taky vysoké strmé schody – vše je tu ohromné…
Asi po hodině kupujeme dětem vysněnou zmrzlinku a pak pokračujeme dál.
Jedeme lodí ke květinovému trhu do čínské čtvrti… Loď tu ale nezastavuje a tak vystupujeme o kousek dřív, což není na škodu – dáváme výborné masíčko na špejli, brambůrky na špejli a okukujeme místní masti a čaje. Kupujeme 100g pytlík čili – půl kila nám přišlo trochu moc – to by byla zásoba nadosmrti i když kuchař u kterého zastavujeme, dává do pěti porcí jídla plnou naběračku čili a vůbec se neostýchá….k tomu kupujeme čaje a olej na bolení hlavy a čuchátko na rýmu… no prostě pár drobností, co váží dohromady nejméně dvě kila. :-)
Pak procházíme zeleninovým trhem a docházíme až do části, kde je květinový trh – to je pastva pro oči hlavně pro nás ženské – orchideje všech barev a velikostí v nepřeberném množství, růže a jiné – ať už v trsech, pukétech, krásně vázaných koších či věncích… no nádhera…. Jen děti a taťku to moc nebaví… na konci ulice ale kupujeme dětem místní verzi lega a oni jsou konečně šťastní a spokojení. U řeky okukujeme lodě a ruch velkoměsta… vracíme se zase lodí k hotelu… přesně v 16h jak bylo v plánu… dáváme obědovéču – nudle - skáčeme do bazénu, ale dnes je tu nějak víc lidí a navíc voda není horká jak kafe, protože celý den je ocelové nebe…. Po půl hoďce jsme vyčachtaní a vyrážíme zase do víru velkoměsta… děti ale procházka nebaví – tak je beru do hotelů – chtějí si pohrát s legem. :-) padají do postele – taťka s babi ještě nakupují…
Pak vyrážím ještě já s taťkou, ale je to s ním bída, letos ji krom kraťasů a jednoho trička nekoupil vůbec nic… prý už všechny desigeny triček má doma…. No nic….jeho chyba. :-)
Kupujeme poslední nudle, ananas a jdeme balit. Je toho hodně, ale taťka je logistický machr a tak máme za chvíli vše pěkně v batůžkách…
Uleháme k poslední noci v Thaj.

Úterý 29.3.

Tak je to tu, uteklo to jako voda… šup na letiště.
Za 600b bereme tágo… v 9h jsme na letišti – balíme batohy do potr.fólie a šup na odbavení, jde to celkem svižně – pak všechny nezbytné kontroly – snaha utratit posledních 60b – je to fuška, neb tu mají vše za nekřesťanské peníze. :-)
Kupujeme jedno pivko a už odlétáme.
Let je takový nějaký poklidný – letušky asi včera pařili – ještě hodinu a čtvrt po startu je zapnutý signál připoutejte se a letušky sedí jak přibyté k sedačkám. Luky potřebuje hned po startu kakat – po hoďce a čtvrt se konečně vypíná signál… málem mě zase nepustila na záchod – letušky jsou dnes nějaké podrážděné…pak místo oběda zase přicházejí prý turbulence a letušky sedí zase připoutané jak přibyté… ale jen v ekonomi třídě – v bussinesu obsluhují vesele dál…. No nevím co s nimi dnes je.. už máme celkem hlad, jelikož oběd přichází až ve 4h – ráno jsme jen snídali….
Kluci ne a ne spát – pohádky v telce jsou důležitější…
Při přistání v Moskvě jsme trochu ve stresu – palubní počítač hlásí, že přistáváme v 19h.
My máme ale navazující odlet 19:20 . Přebíháme letištní halu Šeremetěva místo za uváděných 25min asi za 10min. A Luky – ten si spokojeně usnul taťkovi na ramenou, když ho vzal na koníka – je neuvěřitelný – stává se z něj gumák – prostě spí i když my běžíme přes letištní halu… přibíháme k přepážce a co se děje… nic … máme ještě půl hodiny čas, jelikož tu posunuli o 1h čas, ale v letadle to nezaznamenali…takže stres a běh byl zbytečný…. No nic…
Tak usedáme a čekáme. Cesta do Prahy je poklidná, letadlo je volné a tak každý zabíráme 3trojsedačku a spíme na ležáka až do Prahy, jen babi to má těžké, jelikož má u sebe Lukyho.
V Praze je krásné přivítání, neb z letadla vidíme nádherný ohňostroj na Vltavě – jo Luky má dnes 3. narozeniny.
Strejda David čeká, batohy kupodivu přiletěli taky – co víc si přát než teplou vlastní postýlku….

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
20.09.2018 14:11 85.132.138.***
dotaz  

Dobrý den, v textu máte psáno..., že víte, že na letiště z Khao San to stoji 500 BTH. Máte namysli taxi nebo jak:?
Díky...potřebuju to obráceně a nevím jak se nejlépe z letiště dostat na KS.
Díky

Neregistrovaný uživatel
18.07.2016 00:57 91.229.255.***
Repelent pro deti  

Prosím Vás, jaky repelent jste používali na deti? Myslím značku a kde jste ho zakoupili? Chystáme se se stejně starými dětmi sice až v lednu, ale uz teď shánim potřebné info. Děkuji :-)

Neregistrovaný uživatel
17.05.2016 13:46 80.188.182.***
 

pekny, jel bych hned :-)

Zpět na všechny diskuze