A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko duben 2008 II. část

Naše cesta do Thajska II. část.

Ráno jsme se probudili do růžova vyspinkaní a vydali se do hotelové restaurace na snídani. Samo, že jsme na pokoji zapomněli kartičku, kterou je nutno ukazovat při vstupu do restaurace, ale Tom pro ni zaběhl na pokoj a mohli jsme dovnitř. Snídaně se podává formou švédských stolů a k dispozici bylo prakticky vše, na co si kdo vzpomene. Co se mně líbilo a co mi chybí v Egyptě byla obrovská spousta ovoce. Ananas, melouny, mango a spousta dalších druhů, vše krásně nakrájené a moc dobré. Také číšníci a vůbec všechen personál v hotelu se chovají docela jinak, než v arabských zemích. Jsou tišší, velice zdvořilí, stále usměvaví a nikdo nevyžaduje bakšiš. Přestože Egypt je mou zamilovanou zemí, tak chování těch lidí tady je mnohem příjemnější. To mi věřte. Po jídle jsme se vrátili na pokoj, uvařila jsem si kafíčko a rozhodli jsme se, že půjdeme na pláž. Vyšli jsme z hotelu, dle instrukcí Jirky se vydali k moři, nezalekli se pláže přímo pod hotelem plné kamenů a vydali se dál po pobřeží najít pěknou pláž. No, upřímně řečeno, pláže zde nejsou nic moc, moře je zakalené od blízkého přístavu, ale pěkné místo se zde najít dá. Jen to chvilku trvá. Jakmile se rozhodnete, že se někde usadíte, okamžitě k Vám přiběhne thajec, opráší lehátko, přisune stoleček, popelník, natočí slunečník a zeptá se, co byste ještě chtěli. Neskutečné. Bylo docela vedro, pobyli jsme zde nějakou chvilku, ale potom jsme pláž opustili a zašli do nejbližší hospůdky na něco k pití. Po cestě z pláže jsme zaplatili za lehátko a slunečník asi 10 Kč za oba, což nám přišlo docela málo. To je velice příjemné v této zemi, protože ceny všeho jsou velice nízké a také najíst a napít se můžete v kterékoliv restauraci, aniž byste se museli bát, že to bude moc drahé. Jelikož jsme byli od hotelu docela daleko, rozhodli jsme se, že pojedeme zpět tuktukem, což je zde velmi oblíbený a levný způsob dopravy. Jen jsme nevěděli kolik se platí. Nastoupili jsme tedy do takového, kde už byli lidi a zjistili, že většinou dávají řidiči 10 BHT, tedy na naše asi 5 Kč. Platí se až vystoupíte, že chcete vystoupit oznámíte řidiči zvonkem. Zastaví, kde Vy požadujete. Je to velmi příjemný způsob cestování, sedíte si a pozorujete cvrkot kolem. Řeknu Vám, že naši policajti by to tady asi neprodejchali, hlavně motorky. To je nejrozšířenější dopravní prostředek tady a když vidíte, že na motorce sedí klidně i 3 lidi a k tomu batole a řidič ještě telefonuje, myslím, že by se zbláznili. Ale nehodu jsme neviděli žádnou, přestože je tu provoz fakt šílený. Šťastně jsme dojeli k hotelu a šli ještě okoštovat hotelový bazén. Byl nádherný, teplá vodička, lehátek taky dost, nakonec jsme tam zůstali až do večera. Pak rychle na pokoj, převléct, umýt a hurá na večeři a do víru ulic. Na večeři jsme si tentokrát vybrali restauraci na rohu skoro u našeho hotelu, byla taková fajnovější a personál velice milý. Objednali jsme si rýži a kuřecí maso s bazalkou, k tomu přinesli nezbytné chili koření, asi kdyby se nám jídlo zdálo mdlé. Je pravda, že v restauracích se Vás zeptají, zda chcete jídlo pálivé nebo ne. I nepálivé pálí, ale co, je to zdravé a prý se po něm hubne. Pokud nerozkousnete přímo chili papričku, je to moc dobré. Cena v této restauraci byla o něco vyšší, než u našeho thajce, jídlo včetně pití stálo asi 100 Kč. No a pěkně napapaní jsme se vydali najít nějaký dobrý krejčovský salón, protože jsme si chtěli nechat ušít něco pěkného. Těch salónů je tady hodně, pár jsme jich prošli, většinou patří indům a i látky jsou většinou indické. Nakonec se nám zalíbilo nejvíc v krejčovství nedaleko našeho hotelu, majitel, řekla bych arab, velmi sympatický měl obrovský výběr látek a vysvětlil nám, že on oblek nebo kostým neušije do 24 hodin (i to je tu běžné), protože má rád precizní práci. Používá i na podšívku hedvábné látky a potrpí si na propracovanost. I celé krejčovství vypadalo moc příjemně, kožené sedačky, zrcadla, donesli nám pití a nabídli spoustu katalogů, abychom si mohli vybrat. Takže tento to u nás vyhrál, tady si necháme něco ušít. Tomáš si vybral podle katalogu oblek a já nakonec ne jeden, ale hned dva kostýmy. Když už, tak už. Jeden klasický kalhotový a potom hedvábnou sukni se sakem. Akorát v tom katalogu byla ta sukně krátká a já chtěla dlouhou, ovšem pro pana krejčího žádný problém, jak mě ujistil. Potom nastalo vybírání látek a to nejen na kostým, či oblek, ale taky na podšívku. Výběr byl obrovský, nosili nám štůčky látek, člověk pomalu nevěděl co dřív. No nakonec jsem vybrala látky jak na Tomův oblek, tak na mé kostýmy a ještě Tomovi na košili, která je součástí obleku. Musím se pochlubit, že,jak řekli Tomovi ze mě byli docela paf, protože mám docela povědomí o látkách (maminka pracovala v textilu) a taky o barvách. Dělala jsem nějakou dobu barevnou typologii, takže docela rozpoznám význam barev a taky vzorů. Ale to odbočuji a ještě se tu chválím, fuj. Potom nás pan krejčí poměřil , domluvili jsme se na ceně, zaplatili zálohu a měli přijít druhý den na zkoušku. Teď trochu předběhnu a povím Vám, že těch zkoušek bylo několik, samo, že hlavně kvůli mně, prvně mně neseděly kalhoty, pak jsem chtěla víc projmout jedno sako, ono taky na mě něco ušít, abych v tom ještě taky aspoň trochu vypadala není žádná legrace, ale pan krejčí odvedl skvělou práci a nakonec jsme si po čtyřech dnech zabalené ve vacích s logem toho krejčovství odnesli nádherný oblek s košilí a vázankou a já dva krásné kostýmy, ke kterým jsem dostala ještě krásný hedvábný šátek. Všechno to stálo 14 tisíc BHT, což je asi 7 tisíc korun, takže si myslím, že jsme to pořídili velmi výhodně. Takže, kostýmy a oblek jsme měli a teď jsme se mohli vypravit na nějaký ten výletek. Tím, že je tady doprava velmi levná, rozhodli jsme se, že jak do Bangkoku, tak na korálový ostrov pojedeme sami. Tomáš se vydal hledat a prozkoumat nádraží, já zůstala v hotelu u bazénu. Bylo dost vedro a voda teplá jako kafe. Najednou se zatáhlo a přišla bouřka a s ní tropický liják. Vrátila jsem se na pokoj, posadila jsem se na balkon a koukala jsem se na ty přívaly vody, která stékala po listech palem, veverky, které skákaly z listu na list a snažily se schovat. Bylo pořád teplo, setmělo se a déšť neustával. Měla jsem trochu strach, kde je Tom, byl pryč několik hodin a na mě padla úzkost. Pořád se chovám, jakoby byl malej, pořád mám strach, aby se mu něco nestalo. Vzpomněla jsem si i na druhého syna, který zůstal doma, i o něho se pořád bojím, přestože je to na rozdíl od Toma kus chlapa, sportovec, juddista, no prostě padl na mě splín. Naštěstí se Tom za chvíli vrátil, mokrej jak ondatra, vysmátej a najednou déšť ustal, byla to taková zvláštní chvilka, neumím to vysvětlit, ale najednou mně bylo hrozně dobře. Vzduch se vyčistil, krásně se dýchalo, bylo teploučko, prostě všechno fajn. Tomáš mně oznámil, že nádraží je hrozně daleko, vlak do Bangkoku jede jen odpoledne, takže pojedeme autobusem. Taky zjistil, kde je přístav a tam se půjdeme večer podívat, abychom zjistili jak často jede loď na korálový ostrov. Večer jsme se tedy zastavili na večeři a pak sedli na tuktuk a nechali se zavést do přístavu. Cestou jsme pozorovali množství mladých thajek, nachystaných dělat společnost movitým turistům, říkali jsme jim prostituentky. Bylo jich strašně moc, rozhodně mnohem víc, než těch turistů. Taky není zrovna sezóna. Všude bylo sice hodně lidí, z každého baru hraje jiná hudba, ale asi třeba okolo vánoc tady musí být hodně našlapáno. Teď bylo v každém baru pár lidí, ale všichni veselí, usměvaví, mávají na Vás, je to jako kdyby tady stále probíhal nějaký svátek. U přístavu jsme vystoupili a šli se podívat, kdy jede nějaká loď na Koh Larn, tak se jmenuje nejbližší ostrov. Zjistili jsme, že lodě jezdí každou půlhodinu a cesta stojí na naše peníze 10 Kč. Prošli jsme se tedy touto částí Pattaye, je zde plno luxusních restaurací a obchodů, všude nápisy v ruštině a rusů je tu plno. Zjistila jsem, že naši východní bratři jsou opravdu všude. Poznáte je ihned. Draze a nevkusně oblečení, hluční a naprosto nekultivovaní. Docela jsme se tím bavili. Když vidite stokilovou rusku narvanou v nabírané mini sukýnce s opaskem s obrovskou sponou DG, na každém prstě prsten se smaragdem velikosti holubího vejce se širákem na hlavě a slunečními brýlemi v deset hodin večer, je to docela zábavné. No, podívali jsme se, sedli na tuktuk a jeli zpět do hotelu. Další den hned po snídani jedem na Koh Larn.

Ráno jsem se probudili do slunečného dne, šli na snídani a pak jeli do přístavu. Jedna loď se chystala zrovna odplout, tak jsme koupili lístky a šli se nalodit. Tady se musím k něčemu přiznat. Mám takovou zvláštní fóbii z lodí. Nerada na ně nastupuju, protože loď se kolébá a já se strašně bojím přejít po tom prkně do lodi. Bojím se i na molech, prostě ztuhnu a nemůžu jít. Ani tam ani zpět. Je to strašně nepříjemné, ale nedokážu to překonat. Všude dělám ostudu, dokonce i v Benátkách, když jsme jeli tou lodní tramvají jsem pořád všechny pouštěla a odmítala nastoupit. Nakonec mě chytili dva italové a přenesli do lodě. Tady to bylo stejné, než mě Tom stačil podat ruku, protože mě zná, chytil mě takovej obrovském rus, vypadal jako kulturista a doslova mě přenesl do lodě. Byla jsem vykulená jak jojo a stašně jsem se lekla, držel mě i s taškou a posadil mě na lavici a odkráčel za svou ženou a dcerkou. Jeho žena vypadala taky jako kulturistka, ta Vám měla ramena a ruce jako lopaty a vůbec žádnej krk. Ale byla nalíčená jako modelka, načesaná a hrozně milá. Měli moc milou dcerušku, ta vypadala zatím normálně, jen jsem jí přála, aby taky nezačala dělat ten sport, co její rodiče. Bylo by jí škoda, byla to hezká malá holčička. Pak už loď vyjela z přístavu a jeli jsme asi hodinu na Koh Larn. Cesta to byla velice příjemná, jelo s náma hodně místních a je zábavné je pozorovat. Každý měl spoustu igelitových tašek a všichni jedli. Ale nikde žádnej binec, když dojedli (hlavně ananas, který koupíte nakrájený a se špejlí, aby se Vám dobře jedl) všichni po sobě uklidili a sáčky odnesli do koše. A opět všichni se na Vás usmívají, ptají se odkud jste, jsou neuvěřitelně milí. Jakmile komukoliv z místních řeknete, že jste čech, jsou nadšení. Znají naše fotbalisty, jsou velcí fandové fotbalu a Nedvěd , nebo jak se ten náš čutálista jmenuje je pro ně bůh. Omlouvám se fotbalovým fandům, ale mně fotbal nechává chladnou a ty fotbalisty neznám. No, thajci nás poučili. Po hodině plavby jsme přistáli na Koh Larnu, ten mohutnej rus mě bez řečí a s jistotou vynesl na pevnou zem a ocitli jsme se v přístavu. Tam je pár hospůdek, stánků se suvenýry a stanoviště tultuků, kteří Vás zavezou na jednu z mnoha pláží tohoto ostrova. Bylo nám jedno, na kterou se podíváme, prý jsou všechny stejně krásné, takže jsme do jednoho z tuktuků nasedli (cena je tu ale vyšší, stojí to 20 BHT na osobu), projeli na druhou stranu ostrova a octli se na nádherné pláži s bílým písečkem a šmolkově modrým mořem. Tak krásné moře a nádherný bílý písek jsem ještě neviděla. Moře bylo teploučké jako polévka, řada lehátek se slunečníky nachystaná pro turisty, opět přiběhl thajec, nastaví Vám lehátko, slunečník, donese popelník, zeptá se, co chcete k pití, no prostě ráj na zemi. Strávili jsme tu překrásný den, koupali se v tom nádherném moříčku, bylo křišťálově čisté, leželi přímo na tom bělounkém písečku, který se ani nevíří, je teplounký, sbírali kamínky a korály jako malá děcka. No prostě bylo to nádherné a jak řekl Tom, tak krásné moře ještě neviděl. Ani v Egyptě. K večeru jsme se vydali zpět do přístavu, přejeli lodí zpět do Pattaye, cestou se zastavili u našeho thajce na večeři, potom poseděli na balkoně a zalehli. Další den nás čekalo naplánování výletu do Bangkoku a mě thajská masáž. Tak abychom na to měli sílu.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
7
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
menima 13.06.2008 15:16
 

teda kam ty na to chodíš,prsten se smaragdem velikosti holubího vejce :-D
jinak fajn počteníčko,už se těším až vše uvidím na vlastní oči :-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (1)
PAJOVA7 11.06.2008 18:39
 

KRÁSNÉ POČTENÍČKO,ČETLA JSEM TO MANŽELOVI A UŽ SE TĚŠÍME... ;-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (4)
Tana 08.06.2008 20:36
 

Moc krásné počteníčko :-P

  • Anonym (3)
  • Anonym (2)
jirka1959 07.06.2008 12:23
 

Zatim nejzdarilejsi cestopis o Pattaye,dukladny a konkretni, lepsi jsem zde necetl. Tim, ze vse popisovane duverne znam, vratil jsem se pri cteni tam, kde to miluju.
Diky!
PS: Jen toho Tomase "mokreho jak ondatra" si nedovedu predstavit. Proc si nevzal destnik, vlevo dole ve skrini byly 2.

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
Ivamar 02.06.2008 17:23
 

:-) Už se tam opět vidím. Právě balím do Egypta....

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Mart 02.06.2008 15:17
 

Nicek paráda,ale mě na Thajsku,mimo jiné,zajímají jejich speciality z říše hmyzu.Nemohla by jsi zařadit sekci ,, Jak jsem ochutnala kobylky a sarančata" ? :-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (4)
Baroška 01.06.2008 18:28
 

:-P :-D :-) Skvělé! Přečetla jsem to s velkým zájmem, skoro bez dechu a s takto vykulenýma očima 8-O !!! Už se moc těším na další pokračování!!! :-P :-D :-) ;-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze