A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko březen 2013

Bangkok, Ko Tao, Ko Phangan, Ko Lanta, Ko Jum, Railay, Ayutthaya

**Thajsko březen 2013**

Když jednoho letního dne 2012 u piva Jana navrhla, že uspořádáme dámskou jízdu ve 4 do Thajska a nabídla mi, že se se mnou podělí o míle z bonusového programu, abych mohla taky získat levně letenku, radostně jsem přislíbila účast a počítala s tím, že jak to tak bývá, z pivních plánů zůstane jen hezký sen. Ale tenhle se opravdu začal plnit, když jsme Jana, Katka a já na podzim nakráčely co kanceláře ČSA a objednaly letenky na termín 11.-31.3.2013. Ostatní dámy nám z dovolené vycouvaly, a tak se k nám později připojil můj přítel Sam, kterému se podařilo sehnat za slušnou cenu letenku nastejno s námi tam a jen o 2 dny zpátky dřív než my.
Ještě do Vánoc jsem o Thajsku nevěděla prakticky nic kromě toho, že je tam krásně, což ví každý. Ale jelikož jsem si musela na konci roku vyčerpat zbytek dovolené, zpříjemnila jsem si tuto dovolenou přípravou na brzkou další dovolenou a vypracovala základní plán cesty. Naše původní představa – že napřed procestujeme 3 ostrovy Thajského zálivu a pak se přesuneme na ostrovy Andamanského moře v provincii Trang – se ukázala poněkud nereálná, jen co jsem si na to založila Excelovou tabulku
Na koordinační schůzce, jak jinak než v thajském bistru, jsme si tedy nakonec odsouhlasili následující: Dva dny po příletu v Bangkoku věnujeme aklimatizaci a prohlídce chrámů, poté se přesuneme nočním vlakem na Ko Tao, odtud na Ko Phangan a následně se přes pevninu přemístíme na druhou stranu na Koh Lantu, která se jeví jako vhodná základna pro výlety všeho druhu. Poslední dny strávíme v Krabi, abychom viděli známé pláže Railay a z Krabi do Bangkoku odletíme den před Samovým odjezdem. Zbývající čas v Bangkoku pak věnujeme nákupům a výletu do Ayutthayi.
Jediné, co jsme před cestu zarezervovali, byly první dvě noci v Bangkoku v hotelu Rambuttri, poblíž Khao San Road a letenku od Air Asia z Krabi do Bangkoku.

Pondělí-úterý 11-12.3., přílet do Bangkoku přes Abu Dhabi

V den D jsme se večer sešli na letišti. Odlétali jsme v 22:25, takže jsem se bez problémů zvládla přepravit MHD a potěšila se i při odbavení mé krosny, která měla pouhých 12 kg a tím se stala mým nejlehčím zavazadlem za posledních pár let. Balení mi jde prostě čím dál líp
6 hodinový let do Abu Dhabi byl můj zatím nejdelší. Nepohodlí sedadel ČSA, ve kterých si připadám jako želva, s hlavou vystrčenou dopředu kvůli jejich nesmyslně velké opěrce na hlavu, trochu zmírnil polštářek a deka, které jsme nafasovali. Přestup v Abu Dhabi byl příjemný zážitek. Letiště je krásné, přehledné, takže se člověk cítí v pohodě a říká si, že by se někdy rád podíval i do města. A to zrovna nevyhledávám výlety do měst. Let s Etihad byl už také jiný level. Pohodlnější sedadla, výborné jídlo s množností výběru hlavního chodu a zabudovaná obrazovka v opěrce sedadla, kde je možné si přehrát nejnovější filmy, hudbu nebo si zahrát hry - než tohle všechno člověk zpacifikuje a trochu se prospí, už vystupuje v Bangkoku s lítostí, že nedokoukal další film.
Hned po příletu jsme si na letišti vyměnili naše dolary na jejich bahty, Sam si koupil místní SIMku a odebrali jsme se na stanoviště veřejných taxíků a nechali se odvézt do hotelu. Díky časovému posunu bylo už po 8 večer a tak nám zbyl čas akorát na procházku po Khao San Road a obstarání nějakého jídla. Což nebyl vůbec žádný problém, protože jsme rychle zjistili, že nějaké jídlo a pití se nabízí prakticky všude a do pozdních večerních hodin.

Středa 13.3.2013, Bangkok

Přispali jsme si, dali si k snídani palačinku s banánem a vyrazili společně hledat nádraží, abychom zakoupili jízdenky na Ko Tao na následující noc. Katka se dočetla v průvodci (evidentně pěkně zlomyslném), že není nutné jezdit na hlavní nádraží, ale je možné je koupit na jakémkoli. A podle mapy prý máme jen kousek přes řeku stanici Thonburi, takže tam skočíme a ušetříme čas. Když jsme se k polednímu konečně ocitli na malém nádražíčku, už nás ani nepřekvapilo, že nás stejně odeslali na Hualaphong. Ale jelikož čas pokročil a my chtěli stihnout ještě prohlídku Grand Palace a vedlejšího Wat Pho, svalili jsme se jednomyslně do prvního taxíka a nechali se odvézt rovnou před palác. Paláce a buddhy není třeba popisovat, fotky mluví za vše. Z té nádhery prostě oči přecházejí a člověk neví, na co by se kouknul dřív a u čeho by se dřív vyfotil. Ocenili jsme fontánky s pitnou vodou, které jsou tam k dispozici.
Při cestě z Grand Palace do Wat Pho, jsme konečně pochopili, co jsme měli vědět už po dopoledním maratonu – není radno chodit po Bangkoku pěšky. Za prvé je vedro a za druhé to, co v mapě vypadá jako kousek, se může směle počítat na kilometry. Přitom taxíky jsou levné, stačí vytrvat a odchytit toho co jezdí na taxametr a ještě mají nezanedbatelný bonus – jsou klimatizované. Díky zdržení jsme už tedy nestihli masáž ve vyhlášeném centru chrámu Wat Pho, který zavírá v 5 a zamířili konečně na Hualaphong pro jízdenky. Fascinovalo mě, že hned u vchodu je stoleček se stevardkami, které odchytávají turisty a ptají se jich, s čím jim mohou pomoct a kam chtějí jet a poté je nasměrují ke správné pokladně. A pokud by jim náhodou člověk proklouzl, jsou ochotní poradci i uvnitř. Dostat se ke správné pokladně tudíž byla hračka, ale co nás dost zklamalo, že už neměli lůžkové vagony a museli jsme vzít sedačkovou druhou třídu. Cena 300 THB vlak+600 THB katamarán z z Chumphonu na Ko Tao, odjezd v 18:30. Nebýt toho, že zrovna před naší dovolenou zrušili online rezervace, mohli jsme mít lístky v klidu dávno rezervované, ale zase jsme ušetřili.
Po splnění hlavního úkolu dne jsme se odebrali zpět do hotelu a dali večeři na ulici. Konečně jsem vyzkoušela pad thai a melounový šejk, na které jsem se podle informací z domova těšila už předem. Šejk nezklamal a pila jsem ho pak při každé příležitosti, ale pad thai mě moc neuchvátilo, na rozdíl od ostatních. Já na ty nudle prostě moc nejsem. Ale grilovaná masíčka na špejli, kokosová polévka Tom Kha – ňam.

Čtvrtek 14.3., Bangkok

Ráno po snídani jsme si se Samem zašli zaplavat do bazénu na střeše, když už ho máme v ceně, pak jsme se sbalili, nechali zavazadla v hotelu a vyrazili na projížďku lodí po kanálech. Nevím, jestli jsme udělali dobře, když jsme se nechali tuktukem odvézt k nebližší cestovčičce, kde jsme usmlouvali cenu 300 THB/os za hodinu, ale projížďka to byla pěkná a byli jsme spokojení. Časově to tak akorát vyšlo si dát pak nějaké jídlo a vyrazit s předstihem na nádraží. Během čekání jsme si tam dali vynikající kokosovou zmrzlinu, nakoupili trochu jídla a pití do vlaku a po sedmé hodině s menším zpožděním vyrazili. Zjistili jsme, že máme každý místenku jinde, ale když domorodci zjistili, že patříme k sobě, rádi se s námi prohodili Vlak v pohodě, docela legrace byla, že když jsme se pěkně usadili, přišli zřízenci a začali otáčet všechna sedadla na opačnou stranu, po směru jízdy. Zajímavý systém. Jinak vlak normálka. Až na to, že pomalu do půlnoci furt courali úzkou uličkou prodavači jídla a pití, kteří nám dost pili krev

Pátek 15.3., Ko Tao

V 5 ráno jsme dorazili do Chumphonu, na nádraží se občerstvili a v 6 ráno nás i ostatní již čekající turisty vyzvedl autobus, který nás dovezl do přístavu na katamarán vyplouvající v 7. V 9 jsme přistáli na Ko Tau a nechali se taxíkem odvézt do vytipovaného ubytování Jan Som Bungalows. Sice nás napřed vyklopili v sousedním luxusním resortu Jan Som Bay, ale když jsme na cenu 3000 THB za noc jen vytřeštili oči, bylo jim hned jasné, že patříme vedle a odeslali nás příslušným směrem. Po marném pokusu trefit ve stráni s hustým porostem tu správnou cestičku na recepci se nás pak ujala osoba, která nás už dovedla na správné místo. Hadice vedoucí ze stráně až do vody nás sice poněkud zaskočily, to na fotkách fakt nebylo, ale jinak zátoka pěkná, nádherná voda s korály a rybičkami, ubytování s hamakou na terase taky malebné a to za 600 THB/noc (ceny jsou vždy za chatičku pro dva). Navíc jsme si mohli zdarma půjčit šnorchly. Paní co to tam vede, byla moc milá a její pejsci (pudlíci a shi-tzu) taky. Ačkoli jsme po prvním pohledu mysleli, že se druhý den postěhujeme, nakonec výhody převážily a zůstali jsme noci celkem 3.

Sobota 16.3., Ko Tao

Ráno jsme hbitě přeskákali kameny na pobřeží, které nás dělily od hlavního přístavu a pláže, omrkli nabízené výlety, nakoupili pár věcí a objednali na odpoledne loďku, která nás měla vzít na Koh Nang Yuan. To bylo místo, na které jsem se z celého Thajska těšila nejvíc. A nezklamalo. Je to tam fakt krása, i když poměrně komerční, však se také za vstup musí platit. Fotili jsme jako diví, plavali, vyškrábali se na vyhlídku a po zavíračce nás náš převozník zase odvezl zpět. Po večeři v městečku jsme se rozhodli pro trochu dobrodružství, a sice že prostě těch 200 THB, co taxikáři za ten kousek k bungalovům požadovali, nedáme a dojdeme tam pěšky. A tak jsme šli, a šli, až jsme našli např. restauraci Golden 99, o které jsem předtím četla na internetu, bar Baby Rasta, kde jsme si dali pivo, akorát naše bungalovy pořád nikde. A byla tma a už jsme to málem vzdali, když nám zastavilo zásobování, mířící naším směrem a zdarma nás popovezlo. Fakt se nám ulevilo Ještě jsme stihli v recepci objednat šnorchlovací výlet na druhý den a hurá na kutě.

Neděle 17.3., Ko Tao

Ráno jsme vstávali na budíčka, abychom stihli snídani před tím, než nás v půl 10 vyzvedne auto na náš výlet. Hned první zastávka byla Shark Bay a já byla štěstím bez sebe, když jsem tam žraloka fakt uviděla! Nejkrásnější jsou ovšem papouščí ryby, na ty bych se vydržela dívat hodiny. Nádhera. Po zátokách Hin Wong Bay a Mango Bay jsme opět navštívili Ko Nang Yuan, tentokrát se šnorchlem jsme si tam užili i rybičky. A mně Sam koupil Coconut fresh, po kterém jsem už dlouho pokukovala, ale nějak nebyla příležitost si ho dát. Byl dobrý, ale jeho nevýhodou je, že není studený, na melounový šejk prostě neměl Po návratu z výletu jsme se osvěžili a vydali se pěšky do oné opěvované restaurace Golden 99, kde si za 159 THB/os člověk může grilovat co hrdlo ráčí. Upřímně, nevím, co na tom lidé mají. Hygienické podmínky nás poněkud zarazily navzdory tomu, že jsme jinak klidně stravovali u stánků u silnice a nebýt krevet, tak se to ani nevyplatí, protože rozhodně nepatříme k žravcům, pro které je největším blahem do sebe nacpat toho co nejvíc. Co ale hodně potěšilo, že cestou zpět jsme odlovili, již za tmy, u Big Turtle naši první keš! Jelikož po cestě byl i „náš“ úžasný Baby Rasta bar, skončili jsme tam opět na Changovi. Přípitek na zdraví byl více než na místě, jelikož mi už v tuto dobu bylo jasné, že první, co musím zítra ráno udělat, je zajít do lékárny, neboť má alergická vyrážka je silně na postupu a bez léků to nepůjde. Jako poslední věc večer jsme ještě zvládli objednat taxi na druhý den ráno, abychom se přesunuli na ostrov Ko Phangan. My se Samem bychom ještě jeden den na Ko Tau uvítali, ale bylo třeba také dodržet plán, abychom stihli vše, co jsme chtěli vidět, takže nezbývalo než se ráno vydat na cestu.

Pondělí 18.3., Ko Phangan

Ráno v přístavu při čekání na loď jsme se seznámili s Čechy Pavlem a Markétou a po příjezdu na Ko Phangan jsme se s nimi vydali do jejich vytipovaného ubytování, Phangan Bungalows. Tedy poté, co jsem v první lékárně, na kterou jsem natrefila, obdržela prášky a vodičku na moji vyrážku. Stačilo ukázat, a už věděli, co potřebuju. Po zaplacení skoro 900 THB jsem mohla rovnou zamířit k bankomatu a pak jsme společně pěšky vyrazili se ubytovat, jelikož areál je v zátoce hned vedle přístavu. Holky zvolily kokosovou chatrč, která stála snad jen 400THB, já po spatření koupelnového výklenku okamžitě zamířila k o stupínek lepší chajdě za 700. No nevím, jestli to byla zrovna výhra, protože tohle bylo jediné místo z celého Thajska, kde jsem v koupelně viděla šváby. Jinak je areál ale krásný a na druhé straně jsme zde viděli nejkrásnější západ slunce nad mořem. Koupat se v něm ale moc nedalo, jak mě informovali po obědě ostatní, jelikož ač zdálky nádherné, tyrkysové, ve skutečnosti hrozně mělké a navíc byly při břehu nějaké řasy. To že na Phanganu občas na některých plážích není moc vody, se ví, problém je, že se obvykle neví kdy a kde konkrétně Tak jsme zbytek dne relaxovali, ostatní si vyjeli na kajaku a večer jsme si pak vyrazili do města na food market. Před spaním jsem si zobla první prášek, pomazala se vodičkou a soustředila myšlenky na to, že ráno to už bude lepší.

Úterý 19.3., Ko Phangan

Bylo to lepší. Vyrážka nepostupovala (pomalu totiž stejně nebylo kam), takže jsem se rozhodla zariskovat a po snídani jsme si se Samem, který se mnou džentlmensky zůstal, zatímco holky vyrazily na výlet do Ang Thong National Marine parku (později říkaly, že to bylo to nejkrásnější, co viděly), půjčili kajak a přepluli na protější ostrůvek. Zajímavé místo. Je tam nějaký opuštěný resort, hromada naplavených odpadků, ale taky zajímavé trosky lodí a krásná zátoka na koupání. I přes moje předsevzetí dodržet řádně léčbu, jsem neodolala a vykoupala se taky. Pak jsem se ale opět zase zahalila do dlouhých rukávů. Po obědě mi otrnulo ještě víc a vydali jsme se taxíkem do zátoky Ao Chaloklum, kde byl krásný výhled na tyrkysovou zátoku s rybářskými loďkami, ale taky místy úžasný smrad ze sépií, které tam všude sušili. Ovšem v restauraci nad zátokou jsem měla nejlepší Tom Kha polévku s krevetami. Pak jsme šli dojednat přeplavení na Bottle beach. Smlouvání s vydřiduchem bylo jednoduché, totiž žádné, jelikož žádná konkurence na obzoru nebyla a tak nezbylo než mu dát 300 THB/os aby nás ten kousek popovezl. Já bych mu to nedala, ale Sam chtěl pláž vidět a nakonec jsem byla i já ráda, že jsme jeli. Pláž je opravdu krásná, lidí přiměřeně, takže jsme si užili pohodové koupací odpoledne. Na zpáteční cestě taxíkem jsme viděli zase druhou stranu ostrova a fakt jsme si ověřili, že na některých plážích prostě voda není, jiné jsou naopak nádherné. Vystoupili jsme Thong Sale a podle domluvy koupili pro nás 4 na další ráno lístky na Ko Lantu, za 800 THB/os.

Středa 20.3., přesun Ko Phangan-Ko Lanta

Chtěla jsem se před odjezdem hezky vyspat, ale hajzl kohout, který kokrhal přibližně od 4 od rána, jak jinak než pod naší verandou, mi to neumožnil. A moc bych nedala za to, že hlas toho druhého kohouta, který vždy přesně reprodukoval zakokrhání toho prvního, byl ve skutečnosti hlas toho milého mluvícího ptáčka, který mi ráno řekl good morning. No, byl opravdu čas vyrazit o ostrov dál.
Ráno v přístavu jsme opět dostali nálepku, abychom se Thajcům cestou neztratili, v Don Saku nás olepili znovu, aby nás mohli strčit do správného autobusu do Krabi a v Krabi jsme přidali další do sbírky a po delším čekání nás konečně nasoukali do minivanu, který nás přes dva přívozy dopravil na Ko Lantu. Tady jsme poprvé hodlali využít rad průvodce Lonely Planet a večer předem jsme si telefonicky zarezervovali noc v Sanctuary, které se podle něj vyznačuje pořádáním lekcí jógy a skvělou kuchyní. Takže jsme se hodně těšili. Zvláště Jana s Katkou, které dělají bikram jógu. Všechno byla pravda, kromě té kuchyně Ne že by byla přímo hrozná, ale prostě neoslnili, melounový šejk byl nejhorší, co jsem za celou dovolenou pila a tak jsme po 2 pokusech už chodili na jídlo na ulici. Naopak ve stánku, který vypadal nejhůř, jsme se pak najedli nejlépe a nejlaciněji. Jinak pláž a koupání paráda, i bungalovy s koupenou řešenou jako venkovní přístavek byly moc pěkné.

Čtvrtek 21.3., Ko Lanta

Plán na čtvrtek zněl relax, a tak jsme se ho drželi. Jen Sam nevydržel a po obědě se vypravil do jeskyně. Tentokrát se průvodce nemýlil, po pár hodinách se vrátil spokojený, ale poněkud špinavý Svorně jsme se pak na naši celodenní „námahu“ večer odměnili hodinovou masáží na pláži. Byla to moje 3 masáž v životě a opravdu nejpříjemnější, i když ostatní, zkušenější, říkali, že to byla spíš taková plážovka, než pořádná thajská masáž.

Pátek 22.3., Ko Lanta, Ko Phi Phi

Pátek už byl zase „pracovní“ a tak jsme vyrazili na celodenní výlet na Ko Phi Phi, který jsme si večer předem zaplatili, za 900 THB/os. Taxi nás vzalo na normální linkovou loď, s kterou jsme se, ovšem s patřičnými nálepkami na triku, jak jinak, přeplavili na Ko Phi Phi, kde nás s ostatními turisty nalodili do longtail boatu, a vyrazili jsme objet Phi Phi Leh. Když jsme propluli kolem jeskyně, která byla na programu zájezdu a průvodkyně nám sladce oznámila, že skutečně jen proplujeme okolo, jelikož tem teď sběrači hnízd sbírají a rušili bychom je i ty ptáky, s trochou obav jsme očekávali, co se z výletu ještě vyklube. Ale dál už to byla pohoda. Šnorchlovali jsme v překrásné zátoce, kde jsme doslova plavali s pestrobarevnými rybkami a pak už nás čekala The Beach - Maya beach. Krásné místo, i přes ty davy turistů. Pak nás odvezli zpět na Phi Phi Ley, s krátkou zastávkou na pláži s opicemi a zamířili jsme na view point. Vyškrábat se tam v tom vedru byla docela fuška, ale výhled za to rozhodně stál. Tady už jsme bohužel tolik času neměli, protože jsme měli stihnout loď zpátky na Lantu a tak jsme po cestě zpět tržnicí s Katkou v jednom stánku jen narychlo koupily jedny kalhoty, které nás zaujaly už cestou na vyhlídku, a pádili na loď. Škoda, měli tam opravdu pěkné věci, které jsme jinde neviděli. Snad někdy příště
Po návratu jsme se osvěžili a vydali se do oblíbeného levného stánku na jídlo a Changa. Jak si tak sedíme, najednou se ozve Ahooj a kdo to k nám nemíří – Pavel a Markéta, s kterými jsme se rozloučili na Ko Phanganu. Na Railay se jim tolik nelíbilo, tak zamířili na Lantu a náhodou si vybrali ubytování ob resort od nás A od té doby jsme my dívky a hoši zase chodili spolu, akorát že nás bylo 6

Sobota 23.3., Ko Lanta

Ráno jsme se vzbudili se Samem poměrně brzo a tak jsme si šli ještě před snídaní zaplavat do moře. Idylka. Pak jsme si dali v Bon café müsli s jogurtem, které nám doporučily holky už včera, sjeli tuktukem na poštu, neboť pohledy se u nás v 7/11 i jinde sice koupit daly, známky však nikoli - došly a tudíž asi hnedtak nebudou. V plánu bylo si pak u cestovky objednat výlet za slony, ale jak jsme si tak seděli v tuktuku, rozhodli jsme se spontánně pokračovat na slony už rovnou. Ne že bychom ušetřili, naopak. Cena u cestovky je stejná jako na místě, k tomu v ceně cestovky je i doprava tam a zpět, ale nechtělo se nám čekat a tak jsme tam sjeli přímo a rovnou sedli na slona. Již po pár krocích mi bylo jasné, že půlhodina by mně osobně bohatě stačila, a když jsme se začali na slonu škrábat do kopce, zatímco paní s dítětem na slonu před námi se odpojila a zamířila po rovince pomalu zpátky, dokonce jsem jí záviděla. Slon pochopitelně není na větvi z toho, že vozí turisty, ale naopak by se na těch větvích nejraději v klidu popásal, takže ho náš pohůnek musel pořád pobízet do kroku. Já jsem ho v duchu pobízela už taky, neboť mi z toho houpavého pohybu z kopce dolů nebylo zrovna nejlépe. Po sesednutí jsme ho ještě za poplatek mohli nakrmit banány, vyfotit se a náš tuktukář nás zase hodil zpátky. Jízdy ale nebyl tento den ještě konec. S ostatními jsme byli domluvení, že si po obědě půjčíme skútra a pojedeme se projet na jih ostrova. V životě jsem ještě žádnou motorku neřídila, tak jsem byla zvědavá, jestli to vůbec zvládnu. Po prvních pokusech, kdy mi Pavel vysvětlil, jak na to, to moc nevypadalo. Ale odvážně jsem prohlásila, že to bude dobré a šla vyplnit formulář, který se jen hemžil sankcemi za to, když nebohému skútříkovi něco provedu. Naopak když něco provede on mně, mám smůlu, neboť pojištění v tom není. No neberte to Šťastným znamením ale bylo, že z pouhých 3 zbývajících helem k zapůjčení mi jedna na mojí malou hlavičku skutečně sedla, aniž bych si do ní musela vydlabat díry pro oči A tak jsme vyrazili. Rozjezdy sice byly takové vachrlaté, jelikož mít za sebou vyššího a těžšího chlapa, není pro těžiště zrovna optimální, ale jízda samotná po pár minutách už byla v pohodě a začala jsem si ji dokonce užívat. I když to ježdění vlevo prostě divné je a musela jsem si to pořád připomínat. Naštěstí cestou nebylo moc křižovatek, provoz mírný a navíc jsem se držela za někým, takže nebyl problém. Akorát nevím, kde soudruzi udělali chybu, že místo na nejjižnějším bodu ostrova jsme se najednou octli na východní straně ve městečku Lanta Old town. Vypadalo to tam jak ve městě duchů. Pomalu nikde nikdo. Mně ovšem od této chvíle nejvíce zajímalo, kde se nachází záchody, neboť mé útroby se začaly chovat podezřele. Odtud jsme už ale tu správnou cestu našli, na jih dojeli, pobyli chvíli na pláži, a protože se začalo šeřit a nechtěli jsme jet za tmy, byl čas k návratu, což jsem ve svém stavu už s velkým povděkem uvítala. Už mi totiž bylo jasné, že zase zamířím do lékárny, tentokrát pro změnu se zánětem močových cest. Dostala jsem vybrat, jestli chci homeopatika nebo antibiotika, tak jsem pravila, že chci to, co zabírá nejrychleji a na dalších 5 dnů jsem měla s prášky zase vystaráno. Večer jsme oslavili naši „jízdu“ u našeho baru s rasta-barmanem, a na jeho doporučení jsme se následující ráno rozhodli přesunout místo do Krabi na ostrov Ko Jum.

Neděle 24.3., Ko Jum

Ranní přesun byl vskutku rychlý, protože loď vyplouvala už v 8 ráno. Z linkové lodě na Krabi nás, co jsme cestovali na Ko Jum, přeložili v půlce cesty do longtail boatů, podle toho do jakého ubytování jsme chtěli, a za hodinu už jsme se ubytovávali v Joy bungalows. Byli jsme nadšení. Na pláži skoro nikdo, za zády restaurace, co víc si přát. Možná leda elektřinu v chatkách Ale svícení plynovými lampami mělo své kouzlo. Samotná noc už méně, jelikož se nám kvůli vedru fakt blbě spalo. Kde není elektřina, není pochopitelně ani větrák, natož klimatizace.

Pondělí 25.3., Ko Jum

Ráno jsme za dobrého světla spěchali vyfotit pár plážovek palmovek a cestou jsme našli něco jako deníček jednoho Francouze (Sam říkal, že zkusí zapátrat, jestli ho najde). U snídaně nám ostatní povyprávěli, jak je večer při cestě do bungalovů z procházky po pláži obklíčili místní psi a chybělo jen málo, aby je napadli. Naštěstí si vyhrocené situace všiml chlápek z naší restaurace a podařilo se mu je odvolat. Příjemný zážitek to ale rozhodně nebyl. Pak jsme se společně vypravili přes džungli do vesnice. Nic moc zajímavého tam nebylo, kromě cedulky, ať tam nepobíháme v bikinách. Cestou jsme zahlédli i opice na stromech. Zbytek jsme se ráchali ve vodě a k večeru pro nás Jana pod přístřeškem u pláže uspořádala dlouho slibovanou lekci bikram jógy. Úpěly jsme s Markétou společně, ale poctivě jsme se snažily Možná si to někdy zajdu vyzkoušet i v Praze.

Úterý 26.3., Krabi, Railay

Přečkali jsme další dusnou noc a v 9 ráno jsme se opět rozloučili s Pavlem a Markétou. Ti měli namířeno na Phi Phi, my už do Krabi, abychom následující den stihli letadlo zpět do Bangkoku. To nám ten pobyt u moře utekl. V 9 jsme absolvovali opačný proces dopravy než při příjezdu a pokračovali do Krabi. Taxík z přístavu nás už před 11 vysadil před naším vytipovaným guesthousem Chan Cha Lay. Je v blízkosti přístavu, z kterého odjíždí longtaily na Railay pláže a kde se večer koná night food market. Asi je to skutečně oblíbený guesthouse, protože jsme prvně museli čekat, než uklidí naše pokoje. Tak jsme si aspoň mezitím skočili na oběd. Ubytování bylo skutečně krásné a přitom levné. Celý guesthouse je zařízený ve středomořském stylu, což je možná pro turistu zvyklého na Středomoří trochu zvláštní, ale je to krásné. Po ubytování jsme se nezdržovali a spěchali chytit loď na Railay, abychom se stihli ještě naposledy vykoupat v moři. Vyčkali jsme, než nahnali dostatek turistů, abychom zaplnili loď, což naštěstí netrvalo dlouho a za chvíli jsme už přistávali na Railay east. Tady nebylo proč se zdržovat, přešli jsme hned na West, nafotili ji, vykoupali se a já se Samem jsme se pokusili odlovit kešku Railei-Tonsai. Skákali jsme po ostrých kamenech a korálech v žabkách jak kamzíci, podle gpsky 3 m od kešky, ale marně. Jediným výsledkem byla akorát naše odřená kolena. No, i o tom je geocaching, někdy Protože stále zbývalo dost času k návratu, rozhodli jsme se se Samem podívat se ještě k Princeznině jeskyni. Nechtělo se nám jít v tom vedru zase pěšky nazpátek, tak jsme si najali rovnou na pláži loďku, která s námi objela skálu, a byli jsme tam. V tomhle případě jsem se evidentně neinformovala předem dostatečně, protože mě docela zklamalo, že se jedná vlastně jen o výklenek ve skále. Tak jsme se chvíli courali po pláži, pozorovali, jak voda rychlostí blesku ustupuje a za hodinku byli zase zpátky u holek na pláži. Lážo plážo jsme pak dorazili v 6 zpátky na East, kde nám převozník vynadal, že prý jdeme o hodinu pozdě, že ten náš původní na nás čekal a odjel a za trest tomuhle teď musíme zaplatit místo 150THB/os 200THB/os. No, možná ten náš po příjezdu něco o páté mlel, ale kdo má té jejich thajské angličtině rozumět. My to pochopili, že si můžeme vybrat, jestli chceme návrat v 5 nebo 6, netušili jsme, že se máme vrátit zase k tomu našemu, když jsme stejně platili jen cestu tam. No, nezbylo než to odkývat a vděčně sednout do lodě, protože už jich tam moc nezbývalo. Po příjezdu jsme se rychle na pokojích převlékli a šupajdili zpátky na food market. Pochutnali jsme si, jako vždycky. Nejvíc se nám líbil stánek, kde vařili jen 2 jídla – Pad Thai a nějaké mušle. A chlapík u toho ještě předváděl šou s nástroji. Pak jsme si se Samem odskočili odlovit blízkou kešku, tentokrát úspěšně a završili to vynikající palačinkou rotti s kondenzovaným mlékem.

Středa 27.3. přesun Krabi-Bangkok

Po 2 částečně probdělých nocích na Ko Jumu jsme spali jak Šípkové Růženky. V půl 10 jsem ale byli připravení a objednaný taxík nás odvezl na letiště v Krabi, odkud nám to ve 12:20 letělo do Bangkoku. Ve 2 jsme už přistávali na Don Muangu v Bangkoku, vystáli si frontu na růžového taxíka (i taková drobnost někdy potěší, protože dosud jsme odchytli vždycky jen ty žluto-zelené) a nechali se odvézt do guesthousu Baan Sabai, který jsme si mailem pár dní předem rezervovali. Je ve stejné ulici jako Rambuttri hotel, ale je levnější, na závěr pobytu už jsme žádný luxus nepotřebovali Zbytek odpoledne jsme se courali v okolí, našli 2 kešky a na večer si objednali masáž v masérně přiléhající k našemu guesthousu. Holky klasickou thajskou, já hodinovou na záda, krk, ramena. Bylo to super, všichni jsme byli spokojení. S plážovkou na Lantě se to nedalo srovnat, přitom cena stejná.

Čtvrtek 28.3., Bangkok

Po snídani jsme si se Samem přesunuli věci k holkám do pokoje, kde já s nimi následující noc už zůstanu na přistýlce, zatímco on v 10 večer vyrazí na letiště. Pak jsme se taxíkem nechali odvézt do China town. Chvíli jsme se tam potulovali ulicemi, ale nic zvláštního jsme neobjevili. Přece jen, Bangkok už pro nás nebyl tak nový a exotický jako na začátku. Tak jsme to zkrátili a zamířili rovnou do Wat Tramit na Golden Buddhu. Na tom jsem trvala já už od začátku pobytu se slovy, že kde je zlato, jsem i já Po jeho shlédnutí konečně měla má dušička pokoj a od této chvíle mi byl už Bangkok fuk. Se Samem jsme tudíž zamířili do centra MBK, kde jsme doufali, že bude možno vyměnit jeho rozbitý displej na Samsungu Galaxy III, za což v ČR požadují skoro 4000 Kč. Možné to bylo, ale za stejné, ne-li větší peníze než u nás. Ani jiné zboží nás v centru neuchvátilo a tak jsme se vydali najít Siam Ocean World. Po nějaké době bloudění ve spleti nákupních center a různých nadchodů a podchodů jsme to trefili a spokojeně tam pak v klimatizovaných prostorách pozorovali žraloky a jejich krmení. Taky moc pěkný zážitek. Po návratu do guesthousu jsme si dali večeři, Sam si skočil na masáž a pak už jsem mu zamávala na cestu na letiště.

Pátek 29.3., Bangkok

V pátek byl v plánu výlet do Ayutthayy. Na nádraží Hualaphong nás jako minule odchytily úslužné pomocnice s dotazem, kam se chystáme a jakou třídou, načež jsme naučeně odpověděly, že druhou do Ayutthayy. Nato jsme se jen zkusmo zeptali, kolik stojí třída třetí a fakt se pobavily, když se ukázalo, že 10x míň – 20 THB. Nebylo co řešit. Nejedeme přece nikam daleko. A taky že jsme žádný velký rozdíl oproti druhé třídě nezpozorovaly. Akorát bylo třeba se usadit dál od záchodků S menším zpožděním jsme v 10 dorazily do Auytthayy a hodlaly být mazané i nadále. Ignorovaly jsme nabízeče všemožné dopravy, půjčovny kol a nenápadně následovaly dva páry bílých turistů. Vypadali, že ví, co dělají. Bohužel jen vypadali. První pár odpadl asi po půl kilometru, kdy vytáhl průvodce a začal se rozhlížet na všechny strany, po dalším půl kilometru, kdy v dohledu stále žádná památka, to vzdal i druhý pár a zamířil na válečnou poradu do nejbližší osvěžovny. Ani nám se už daleko pěšky pokračovat nechtělo. Chvíle bezradnosti ale netrvala dlouho. Vzápětí se zjevil kouzelný dědeček s babičkou a růžovým tuktukem, který nám ukázal notýsek plný doporučení od ostatních turistů, štůsek omšelých pohledů s památkami, za kterými nás doveze, a to prosím bez jakýchkoli komerčních zastávek a než jsme se nadály, už jsme měly usmlouvanou cenu 750 THB/ za 3 osoby a drandily vstříc historii. Pochopitelně úplně opačným směrem, než jsme měly pěšky namířeno. Tuktukář se musel bavit. My jsme se docela pobavily taky, když jsme vzápětí zjistily, že památky netvoří jeden areál, jak jsme si bůhvíproč myslely a představovaly si, že se vněm budeme procházet a občas usedneme ve stínu do trávy, kochajíc se nádherou vůkol, ale jsou rozházené ve městě porůznu od sebe, a to ne zrovna blízko. Prostě, najmutí tuktuku byl nejlepší kšeft dne Po skoro 4 hodinách, ve kterých jsme absolvovaly asi 5 zastávek, nakoupily i něco suvenýrů a z věžiček a cihliček už nás přecházel zrak, byl čas k návratu na nádraží. Tam nás ale čekalo nemilé překvapení – vlaky měly několikahodinové zpoždění a tímhle stylem bychom na nádraží tvrdly 2 hodiny než bychom se ho vůbec dočkaly a do Bangkoku dorazily bůhvíkdy. Poradili nám tedy, ať jedeme zpátky minivanem z nedalekého autobusového nádraží. Stál 60 THB, takže cena v pohodě, akorát v rámci vytížení ho pochopitelně naplnili do posledního místa, takže jsme tam byly jak sardinky. Po hodině a něco nás zdárně vyklopili u Victory Monumentu a holky zajásaly, že odtud je Skytrainem jen kousek čtvrť Patpong, proslulá tanečnicemi u tyče. Tak jsme se tam tedy přepravily. Tanečnice jsme skutečně otevřenými dveřmi do klubů zahlédly, spíš se tam tedy u těch tyčí v hloučcích chechtaly, než tančily. A naháněči venku kupodivu nabízely show i nám. Nemusíme ale skutečně vidět všechno Místo toho jsme objevili za rohem, před McDonaldem, veřejné vystoupení tradičního tance. Zajímavý kontrast. Ale dlouho se na to dívat nedá. Táhlý zpěv poněkud tahá za naše evropské uši a na pódiu se herci v krásných třpytivých kostýmech jen občas pohnou. Asi ztvárňovali nějakou tragédii, čemuž by nasvědčoval i ten zpěv.
Po návratu do hostelu jsme si zašly ještě na pivo a nějaké jídlo a příjemně pokecaly s Čechem Danem, s kterým jsme se na místě seznámily. Na druhý den večer jsme si domluvili sraz na stejném místě.

Sobota 30.3., Bangkok

Celodenní program na sobotu byl nákup suvenýrů. Zatím jsme prakticky nic nekoupili. Nechtělo se nám s tím během cestování tahat a ani jsme nic zvláštního, bez čeho bychom nemohli být, neviděli. Takže jsme se vypravily hned ráno do proslulé tržnice Chatuchak. Po chvíli bylo jasné, že skupinku neudržíme, jelikož nás každou zajímá něco jiného a daly jsme si rozchod na 2 hodiny, s opětovným srazem u hodinové věže. Ještě že jsme si hned u vchodu opatřily mapičky. I tak dalo někdy fušku se zorientovat, z jaké strany uličky teď stojím a kam se mám vydat. Po 2 hodinách jsme zjistily, že jsme tak akorát v polovině „práce“ a ponořily se do spleti uliček na další dvě hodiny. Zboží pro mne trochu zklamání, za tu chvíli, co jsme procházeli tržnicí na PhiPhi, se mi líbilo mnohem víc věci, než za celou dobu tady. Ale nakonec jsem úspěšně nakoupila pro každého něco – převážně věci na sebe a mohli jsme se vydat zpátky. Lumpové taxikáři odmítají z Chatuchaku jezdit na taxametr a nezbývalo než jim ty dvě stovky za svezení dát. Po příjezdu jsme si ještě prošly stánky v našem okolí, dokoupily pár věcí a vyrazily jsme na „slavnostní“ večeři. Trvala jsem na tom, že chci rybu a podařilo se mi holky odmanévrovat do mnou vyhlídnuté restaurace, kde jsem si objednala red snapper na grilu, s pečenou bramborou. Bylo to vynikající. Pak jsme spěchaly na dohodnutou schůzku s Danem. Ale ouha, restaurace, kde jsme včera spokojeně pojedly a popily, byla zavřená a to zřejmě už na zbytek sezóny. No ale i tak jsme se šťastně shledali a přemístili jsme se do baru s vodní dýmkou. Byla legrace a to zejména, když se na chudáka Dana zaměřili pouliční prodavači suvenýrů a jemu nezbylo než si od nich něco koupit.
Byla to naše poslední noc v Bangkoku a tak abychom nic nezanedbali, rozhodli jsme se ještě na závěr večera dát pivo, zakoupené v 7/11, na lavičce pod stromem. Tam se k nám přidaly 2 milé Thajky, které nám nabídly k ochutnání grilované štíry a se smíchem nám sdělily, že někdy je nebaví je prodávat, tak si jdou radši pokecat s turistama a dají jim je zadarmo. Hezky jsme se bavili skoro až do 1 v noci, kdy už jsem fakt byla ospalá a sdělila ostatním, že jdu spát. Jana pravila, že půjdou taky, tak jsem si vzala klíč s tím, že na ně na pokoji počkám, a i kdyby hned nešly, stejně mám lehké spaní. No, obvykle ano, ale zdá se, že i mně se týkají hluboké fáze spánku a holky mě v ní po hodině evidentně zastihly. Čímž se jim večer změnil na skutečnou pařbu v Bangkoku a nezbývalo jim, než se pokusit přečkat čas, kdy by mě už mohly zastihnout ve vzbuditelném stavu, u Dana na pokoji. A jelikož neměl zrovna apartmá s klimatizací, nejpohodlnější zážitek to zrovna nebyl.

Neděle 31.3., Bangkok

Zhruba od 4 ráno jsem však holky i já už zase postrádala, takže když se přihrnuly v půl 6, dost se mi ulevilo. Jim ale evidentně víc Zpravily mě o vývoji událostí, já je politovala a snažily jsme se trochu dospat. Ve 12 jsme odevzdaly klíče od pokoje, uschovaly bagáž a šly utratit poslední bahty a zabít nějak čas, než vyrazíme v 5 minivanem na letiště. Zabít čas v Thajsku není vůbec problém, stačí usednout v nejbližším občerstvení a než se člověk domůže nějakého jídla a pití a podaří se mu vnutit obsluze peníze, má minimálně na hodinu vystaráno Pak jsme si ještě dopřály manikůru a pedikůru a bylo.
Na letišti jsme byli akorát včas, odbavení proběhlo bez problémů a tak jsme na Velikonoční pondělí, v 7 ráno, po třech týdnech zase stáli v mrazu před letištěm Václava Havla. S myšlenkou, že by bylo nejlepší otočit se na patě a vrátit se zpět za teplem, k moři.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
5
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Klára Křížová 08.11.2014 17:35
dotaz Kho Tao  

Byla jsem na Kho Tao 2008 na Silvestra a take jsme bydleli v Jan Som Bungalows. Chtela bych se tam vratit letos v prosinci, ale cislo telefonu, ktere jsem si napsala na tu milou zenu s pejsky neni funkcni a nemuzu najit na webu zadny kontakt, rada bych si dopredu zamluvila 2 chatky. Nemate na ni nejaky kontakt?? To byste mi pomohla, je to pro mne srdecni zalezitost, je to krasne misto... take si vzpominam, ze jsme to napoprve dost hledali, mela jsem na ne tip od kamarada, ktery mel na K Phanganu bungalovy, ze je to tak hezke a levne.. Mam radost, ze to jeste funguje, fakt jsem to ted dost hledala a mela jsem strach, zda je nepohohltily okolni drahe rezorty
Díky za zpravu :) :-)

Miki
12.09.2014 20:45 164.215.122.***
Re: Etihad airways  

ne, naco?

Jana
28.10.2013 17:57 82.208.4.***
Etihad airways  

Dobrý den,
mám otázku ohledně etihad airways. Bylo po vás vyžadováno předložení platební karty, kterou jste letenky uhradili?
Díky moc za odpověď.

  • Anonym (4)
  • Anonym (1)
Tulie
16.07.2013 16:31 94.199.46.***
Re: NO ALE KDE JSOU FOTKY??  

Fotky jsou přece ve fotogalerii, se stejným názvem...

  • Anonym (3)
  • Anonym (4)
MEGGI
26.06.2013 14:32 110.174.17.***
NO ALE KDE JSOU FOTKY??  

:'(

  • Anonym (2)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze