A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko 2011

Akce "Thajsko" se rodila v roce 2010 hlavně díky mému novému zaměstnání, kdy jsem jako obchodník s vybavením pro bojové sporty skoro obden poslouchal, jak je to v těchto končinách skvělé. V té době pomalu začínal i ten "thajský boom", kdy kromě thaiboxerů a různých dobrodruhů lákala tato destinace čím dál více turistů a tzv. dovolenkářů, kterým už byla Evropa jaksi těsná. Objevit tuto dostupnou exotiku a ještě si rozšířit pracovní obzor zlákal i mě. Po asi třicátém "Tam jeď, neboj se. Je tam levno a je tam krásně" jsem začal s pátráním. Při jedné podzimní víkendové párty na našem baráku na Zličíně jsme já, Jakub a Robin dali hlavy dohromady. Slovo dalo slovo, termíny se sešly a bylo rozhodnuto. Začátkem 2011 poletíme poznat kousek Asie. Hned po Silvestru jsme se do toho pustili. Já vykomunikoval letenky a oběhal víza do Thajska, Jakub zajistil servis u Emirates s transitním vízem do SAE a Robin si vzal na starosti technické věci jako kameru a alespoň zběžné nastudování průvodců. Tenkrát celé to zařizování i cesta samotná měli nádech punku. Co taky čekat od nezkušených mladých floutků a chuligánů?:-) No do 17.února, kdy jsme se sešli večer před odjezdem pohromadě, jsme vlastně měli jisté jen právě ty letenky s datem odletu a příletu, dvoje víza, kusé informace o místech a sbalené kufry. Co, kdy a kde budeme dělat, kde budeme bydlet, jak pojedeme, kolik nás co bude stát, jsme vůbec neřešili. Nutno říct, že i na doporučení pár lidí, kteří už tam byli. Ale oni tam třeba jeli jen trénovat, my jako cestovatelé s omezeným počtem dnů a omezeným budgetem jsme to asi lehce podcenili. Ale zpětně musím říct, že i tak jak "naslepo" jsme jeli, jsme to zvládli důstojně a možná měli i trochu štěstí :-)

18.2.2011
Po ranním probuzení jsem já jako jediný měl ještě pár povinností. Hlavně tedy předat obchod kolegovi. Kluci už měli volno a čekali na mě na baráku. Po obědě, někdy po 13:00 nás Jakubovo bývalá přítelkyně odvezla na letiště. Kačko, dík. Po odbavení jsme usedli do letadla a plně si užívali servisu Emirates. 6 hodin letu plné jídla a skotské s kolou (myslím, že i dnes si stevardky naší trojsedačku dost dobře pamatují a ještě dnes by nám přinesli plechovku a malou lahvičku s whiskou, kdyby nás jen na ulici potkali:D). Rozjařeni jsme kolem půlnoci tamního času vystoupili z letadla v Dubaji. Po dvouhodinovém procesu jsme se dostali před letištní terminál a se zjištěním, že máme asi už jen 5 hodin do dalšího letu, jsme čapli prvního taxíkáře, který se za 100usd o nás staral celou tu dobu. Zastávka u „plachetnice“ Burdž-al-Arab, u mrakodrapu Burdž Chalífa, projížďka centrem, hodinová procházka po promenádě, kdy jsme stihli pofelit s bandou místňáků v našem věku i sednout na kafe vedle přátelských šejků. Bylo to fajn. V 7, už za plného světla, jsme se vrátili na letiště a ve stejném duchu absolvovali víceméně stejně dlouhý let až do Bangkoku. S časovým posunem jsme za tmy vyvrávorali z letadla na Asijské půdě. Tady jsme stopli tuktuk a aniž bychom věděli kam, vydali jsme se touto motorovou tříkolkou vstříc velkoměstu. Šofér nás vyhodil (asi jako všechny, kteří nevědí) v centru u Khaosan Road. Dlouhé ulici plné barů, hotelů a lidí. V noci to bylo pulsující místo neřesti. Chvíli jsme se rozhlíželi a čichali atmosféru, než jsme se odvážili s kuframa cpát se davem a poohlížet se po ubytování. Po pár stech metrech a dvou neúspěšných pokusech o vyhovující nocleh, jsem tu já zažil svůj první šok. Potkal jsem 2 páry známých z Hlohovčic ( ! bydliště mojí babičky,vesnice s pár stovkami obyvatel vzdálená asi 5km od mého rodného Staňkova ! ). Dodnes jsem z této neuvěřitelné náhody a pravděpodobnosti 1 ku bilionu jaksi perplex. No tenkrát jsem k nim přiběhl a z nadšení, že jedny z prvních obličejů, které 12000km od domova potkám, patří právě jim, o pár let starším vlakovým spolucestujícím z dob mého plzeňského studia, na ně hulákal a zdravil. Prohodili jsme pár vět, zasmáli se tomu a já musel běžet dohonit Kubu s Robinem, kteří před nějakým hotelem vypadali rozhodnuti, že to by mohl být ten správný pro nás. Už nevím jaká tenkrát byla cena za osobu na noc (myslím, že kolem pětistovky v přepočtu na koruny - což tenkrát tam nebylo zrovna z nejlevnějších), ale rozhodnul bazén na střeše. O půlnoci jsme shodili bágly v naší minimístnůstce s jedním (!) letištěm, tv a větrákem a šli do baru na pár drinků. Po pár hodinách jsme pravděpodobně šli spát.

19.2.2011
Bangkok. Už si teď po těch 5ti letech nepamatuji naprosto přesně všechno a ani to jak to šlo za sebou, ale pokusím se převyprávět náš příběh v tomto městě. První den jsme strávili převážně v ulici Khaosan a jejím blízkém okolí, počuměli po krámkách, po holkách, dali si jídlo. Odpoledne jsme strávili s našimi novými kamarádkami u střešního bazénu. Večer jsme šli na drink a sníst nějaké dobroty ze stánků(kobylky,červy,štíry).

20.2.-21.2.2011
Druhý den jsme se odvážili o kousek hlouběji do srdce města a postranních uliček. Dopřáli jsme si za 100 bátů tradiční thajskou masáž. Vybavuju si naše blažené obličeje na venkovních lehátkách stíněných bambusovou střechou ve dvoře nějakého domu. Nazí, jen s prostěradlem a naolejovanou thajkou na nás. Výživná hodina. Večer byl chlastací a první svůj šok zažil Jakub. Po pár navštívených barech a několika drincích jsme se - nikdo neví proč, kdy a kde - rozdělili. Horkem a kocovinou jsme otevřeli oči na pokoji, ale jen já a Robin. No ty vole co teď. Tak trochu Hangover. Naštěstí jsme Jakuba našli celkem vzápětí. V těch 7 ráno pololežel, poloseděl na chodníku několik desítek metrů od hotelu. Ulice byla po divoké noci liduprázdná a odpadkuplná. Probrali jsme ho. Dobrý to je. Až na ztracenej telefon. Dopoledne jsme tedy trávili na fízlárně kousek od naší ulice. Nahlásili jsme krádež, obě strany jsme si moc nerozuměli, ale nakonec jakýsi protokol vystavili a pro pojišťovnu v Čr to byl dostačující podnět k plnění. Takže taky dobrý. Zbytek dne jsme lezli po ulici, potkali jsme holky z předvčerejška, to už jsme se znali lépe a tak s námi strávili zbytek dne tak porůznu, bazén, shoping, pokoj.

22.2.2011
4. den v Bangkoku jsme začali snídaňooběděm v restauraci naproti hotelu. Horko, rušná ulice, triko, žabky, extrémně pálivé jídlo (no chilli,no men!), chlazená Singha a místní mladé přátelské holky, co nás tím jídlem doslova krmili. Připadali jsme si jako králové. Přesto jsme si řekli: musíme se hnout, jinak vykejsneme jen v jednom městě a v jedné ulici :-) Plán zněl jasně, dneska se podíváme po městě a zítra jedeme jinam. Domluveno!
Holky, ačkoliv nechtěli, jsme poslali domů a tuktukem jsme projeli slunným přecpaným městem s deseti proudovými silnicemi až k Lumpinee stadium. Mekka všech thaiboxerů. Prohlédli jsme si stadion, já okouknul „konkurenci“, totiž obří patrový obchod Twins a mohli jsme jinou cestou vyrazit zpět. Dali jsme pár zastávek, hlavně na trhách, kde jsme usmlouvali cenu, už tak velmi lacinou, hromady věcí. S taškami plnými převažně triček jsme se večer vrátili do hotelu. Noční bazén s pivem a pak ve třech a v tom horku jsme usnuli na pokoji určitě před půlnocí.

23.2.2011
Ráno 23. jsme vstali brzo, stihli jsme poslední bazén s výhledem na město, napsat zprávy domů, zaplatit hotel s omluvou za různé prohřešky a s kuframa jsme kolem poledne hledali po různých improvizovaných cestovkách kam a jak se vydáme dál. Zlákala nás Pattaya - pobřežní hříšné město 200km jižně od Bangkoku. Minibusem cca za 600 bátů (tedy 400 na naše). Odpoledne už jsme se, opět na slepo, nechali vyhodit u pobřežní promenády jižně od centra města Pattaya. Z nespočetného množství hotelů dělících od pláže jen silnice jsme jeden vybrali a šli diskutovat o ceně. Byl nakonec asi za stejnou cenu jako v Bangkoku, neměl sice bazén, ale každý jsme měli svojí postel, výhled na pláž (a změt kabeláže pouličního osvětlení) a celkem velkou koupelnu. Tak tady bude našeho útočiště s největší pravděpodobností do konce pobytu. Večer jsme zašli na pláž a mrknout po okolí. Po cestě na pokoj jsme ve vedlejší večerce objevili „speciality“, které jsme také schválili jako hlavní zdroj energie až do konce pobytu. Hong Tong, místní placatka pálenky, za 80 bátů a „sám si udělej“ párek v rohlíku za 10. No ceny jsou tady pro nás ještě o něco více vtipnější než v hlavním městě.

24.2.2011
Ráno, za čerstva, jsme si asi díky mapě z recepce vybrali místo kam pojedeme na krátký výlet. Na hlavní silnici podél pláže jsme odchytili jeden z mnoha tuktuků. Tady byl oproti Bangkoku alespoň čtyřkolový. Ale pick up bez střechy, kde jsme si taky mohli plně užívat bláznivou jízdu s větrem ve vlasech. Lidi cestou naskakujou a vyskakujou, jak se jim zlíbí. My pokynuli, vystoupili a zaplatili pár drobných na místě poblíž našeho cíle. Pár desítek metrů od silnice, po prašné cestě jsme došli až k areálu s klášterem. Dole pod dlouhými schody s ozdobným zábradlím jsme si hráli s budhistickými zvony. Já zaplatil kilo za vypuštění ptáčka z klece a vyslovení přání, které ten ptáček na tuty následně splní („fakt myslíš že to splní??“-„no určitě jinak by za to lidi neplatili“). Pak už jsme vylezli ty dlouhé schody a stáli uprostřed nádvoří s menšími sochami, kterým vévodil obrovský pozlacený Budha. Hodinku jsme tak přebíhali a fotili tuto pro nás „velkou zvláštnost“. Když jsme opět schody sešli, u prašné cesty už nikdo z turistů, co vystoupili s námi, nebyl. Nic moc ani nejezdilo. Řekli jsme tedy místním klukům, co seděli na vybudované dřevěné terase na stromě, jestli by nás nehodili zpět do města. Domluvili jsme se, byli v pohodě. Vysadili nás u ulice Walking Street, že tady se máme určitě porozhlédnout. Dlouhá ulice byla podobná Khaosan. I vzhledem i pověstí. Během zapadajícího slunce jsme si ji prošli celou až k molu. Zpět už v pološeru jsme začali chápat, proč ulice „hříšná“. Bary ožily, neony ozařovaly veřejné domy, turisti se valili dosti veselí sem a tam. Začali nás oslovovat holky s nabídkama, bordel mámy s pozvánkama do klubu, krejčí, jež ti ušije oblek na míru, týpek, co ti dá podržet opičku atdatd. No moc jsme na to zatím připravení nebyli, zapluli jsme až do poslední hospody na začátku ulice. Uprostřed byl velký ring a zrovna exhibiční zápas v thaiboxu (prezentovaný jako zcela vážný - kdo se v tom nepohybuje, lehce uvěří, že si fakt nakládají naplno). Tak jsme dali Changa nebo Singhu, mrkli na zápas a pak se dopravili na hotel.

25.2.2011
Tím, že jsme se večer nesundali, vstali jsme za rozbřesku. Z letáku na recepci jsme si vybrali celodenní výlet na slonní farmu. Juchů, pro mě bylo setkání se slony v přírodě snem a tak trochu cíl tohoto thajského dobrodružství. Tak jsem rád, že kluci souhlasili a dali přednost tomuhle namísto pláže nebo kalby. Celý den s dopravou nás stál asi tisícovku. No na to, co jsme zažili, krásná cena. Napřed jsme na farmě slony krmili banánama. Pak jsme si je mohli osedlat! Kluci šli na jednoho spolu, já měl jednoho jen pro sebe. Průvodce nás hodinu vedl v zástupu džunglí. Obrovský slon s námi na hřbetě se pohupoval, okusoval stromy a evidentně byl na procházce celkem rád. Slonovod uprostřed džungle na travnatém plácku ze slona slezl, vyžádal si naše foťáky a kamery a se svým „van handrt,tu handrt“ a tak dál nás fotil, točil a nechal nás dělat, co chceme. Řídili jsme slona, hladili mu chobot… více z článku, fotky a vide na: http://daweb.one/daway/thajsko2011.html

další cestopisy
Fotoalba
albumimgjtWfhl6P

Thajsko 2011

03.09.2015
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@