A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko 2011

Cestopis popisuje asi třítýdenní cestu Thajskem z Bangkoku přes Kanchanaburi, NP Erawan, thajský záliv - Ko Tao, Ko Phangan, Ko Samui, až zpět do Bangkoku.

Fotoalbum:

http://www.facebook.com/media/set/?set=a.2353429792419.2124209.1150399717&type=1&l=81efc5c25e

DEN 0. – 30. 10. 2011

Poslední přípravy vrcholí. Jako vždy na poslední chvíli se balíme. Jedeme tři, já, brácha (Michal) a Radek. Každý máme jeden batůžek. Kluky vezu z Varů do Prahy, kde přespí do zítra a Terezka nás ráno odveze na letiště. Cesta z Varů byla celkem dobrá, jen dost aut. Kolem půl sedmý večer jsme byli na hranici Prahy. Cestu na Pankrác jsme vzali ještě přes město, protože Michal si ještě musel vyměnit dolary. Poté co jsme přijeli k nám domů, tak jsem si ještě já sbalil a věci, které nejsou dovoleny brát na palubu letadla jsme dali dohromady do jednoho Míšova batohu. Tomu zbyla jen buznataška :-) Teď ještě dáme vše do nabíječek a můžeme vyrazit na pivo. V nedaleké hospodě na růžku jsme dali pár piv na dobrou noc a kolem jedenácté jsme šli na kutě.

DEN 1. – 31. 11. 2011

Budík zvoní okolo šestý, a že bych se nějak dobře vyspal se říct nedá. Dobalujeme poslední věci, něco málo posnídáme a vyrážíme na cestu. Na letiště nás veze Terezka. Po cestě ještě stavíme na benzínce pro plzničky v plechu a nějaké bagety. Po příjezdu na letiště zkontrolujeme náš let a zabalíme do fólie jeden batoh, co nebude na palubě. 95 kaček za pár metrů fólie je trochu mazec, ale budiž. Je čas vzpamatovat se z ranního šoku a ztrestat plzničky. Trestání plzniček se trochu protáhlo, takže když se dostaneme k odbavení, jsme poslední ve frontě. Na let do Kyjeva nebudeme sedět vedle sebe. Důležitější ale je, že jsme dostali palubní lístky i na let z Kyjeva do Bangkoku, takže nás na Ukrajině nečeká žádné zařizování. Na tomhle letu už budeme mít sedadla vedle sebe. Na odbavení jsme sklidili úspěch s naším zavazadlem, které mělo 5,5 kg pro tři lidi na 18 dní. Po odbavení jsme ještě rychle doplnili nikotin a přes pasovou kontrolu jsme se vydali směrem boeing 737-500 ukrajinské společnosti Aerosvit, který měl odlet v 8:55. Po usazení v letadle jsem byl příjemně překvapen prostorem na nohy, který je určitě větší než v Airbusech. Let trval podle plánu dvě hodiny a my byli v 11 hodin na Ukrajině. Protože je tu hodinový posun, přeřizujeme pro jistotu hodinky na pravé poledne. Poté co nás letištní autobus odvezl od letadla do haly, zůstali jsme stát v dlouhé frontě. Po pár ujištěních, že stojíme ve správné frontě (ona ani jiná možnost nebyla) jsme se s tímto hodinovým čekáním smířili. Na konci fronty byly scannery a opět prověřování jestli nemáme něco nebezpečného, co do letadla nepatří. Opravdu velice účelná kontrola, když jsme teď z jednoho letadla vystoupili. Po hodině ve frontě jsme se dostali do odletové haly letiště Borispol. Jako letiště žádná sláva, ale aspoň jsme našli kuřbudku a taky bar. Takže po jednou ukrajinským pivu (nic moc) a dvou cigaretách vyhlížíme náš gate k letadlu. Zjišťujeme, že letadlo bude mít půl hodiny zpoždění, ale jdeme už ke gatu a opět do busu. Po půl hodině v autobuse a okružní jízdě po letišti nastupujeme konečně do boeingu 767-300 směřujícího do Bangkoku. Jelikož v předchozím letu jsme měli jen sendvič, už jsem začínal mít trochu hlad. Naštěstí hned potom co se tahle obří masařka odlepila od země začali roznášet jídlo. Dnešní menu je ryba (asi ne a la creme :-)) s bramborovou kaší. Škoda, že jsem si s sebou nevzal Bohouška, protože s tou nakrájenou okurčičkou mysleli asi na něj. Po obýdku, který mi chutnal, následuje ještě čajíček. Spokojenej a najedenej se rozhlížím kolem sebe a ikdyž má Radek na hodinkách tři hodiny českého času, venku se rychle stmívá. Jelikož jsem na prostřední trojsedačce sám, tak se pěkně natáhnu a pokouším se o šlofíčka. Kluky zaujal multimediální panel zabudovaný do opěradel v sedadlech. Tak ze šlofíčka moc nebylo, ale aspoň jsem si pustil film Shrek 4, který jsem ještě neviděl. Radek mě vystřídal na „lehátku“. Asi ve třech čtvrtinách letu nám zase začalo kručet v břiše. Mini porce rybičky nevydržela dlouho. Naštěstí se rozsvítilo a podává se … no večeře? Trochu jsem z toho časového posunu zmaten. Tentokrát jsme dostali těstoviny s kuřecím masem a kukuřicí. Jako dobrý, ale pořád se těšíme na nudle se vším možným.

DEN 2. – 1. 11. 2011

Přistáni v Bangkoku, no co napsat, boeing si sednul a všichni to poznali a zatleskali. První po přistání bylo samozřejmě hledání kuřbudky, což se povedlo. Následovalo úspěšné hledání směnárny. Po cestě k batohu byly asi tři a všechny stejný kurz 20,45 THB/USD. Takže jsme vyměnili nějaký ty babky a vydali se vstříc dobrodružství. Za pasovou (imigrační) kontrolou jsme chtěli koupit místní SIM karty, ale vzali jsme jen jednu, protože nevím proč, ale na letišti mají prý od TRUEMOVE jen SIMky na kterých nejde aktivovat internet. Po chvilce zkoumání jak se s thajskou kartou volá (pokud možno nejlevněji) a jak se na ní dovolat jsme se jali hledat odvoz do města. Plán byl na jižní autobusové nádraží a pak bude do Kanchanaburi. Zamířili jsme tedy před odletový terminál ve čtvrtém patře, kam přijíždějí taxíky. Bohužel u prvních dvou jsme s angličtinou nepochodil a u třetího s menším nedorozuměním. Takže místo toho, abychom dali dohromady 300 THB za jízdu do centra Bangkoku, dohodli jsme se za jízdy, že nás za 1000 THB odveze přímo do Kanchanaburi. Po těch 14ti hodinách nám to přišlo i vhod, i když jsme chtěli v centru ještě koupit nějaké věci na cestu. Po odjezdu z letiště taxikář samozřejmě začal mluvit o poplatku za dálnici (tohle moc dobře anglicky umí). Ten jsem kategoricky odmítl, s tím že máme dohodu (deal is deal :-)). Takže s vědomím cesty do Kanchanaburi za 1000 THB ve třech jsme pokračovali dál. Asi po dvaceti minutách se taxikář, doprovázen bráchovými slovy „ale ty šipky na silnici jsou opačným směrem“, začal všemožně vyhýbat dopravním zácpám a zaplaveným silnicím. To druhé bych pochopil vzhledem k nedávno minulým událostem, ale že bude v 7 hodin ráno takový provoz jsme nečekal. Asi po dalších třiceti minutách a nechtěné prohlídce Bangkoku řidič konečně zamířil směr Kanchanaburi a já si trochu oddychnul, když jsem viděl ukazatele. Samozřejmě nezapomněl prohodit, že to bude o stovku dražší s výmluvou na vzniklé komplikace. To jsme mu odkývali, protože když člověk vidí, jak se auto prodírá půlmetrovou kaluží, tak přecijen změkne. Na to řidič kopnul do vrtule a zbylých 100km jel jako šílenec. Místní automobilové předpisy musí být asi jen, aby byly, protože co on předváděl, tak za to by se nemusel stydět žádný jezdec formule 1. Po příjezdu do Kanchanaburi už jsem použil Nokia maps a zdárně řidiče odnavigoval k našemu dopředu rezervovanému VN Guesthousu u řeky Kwai. Když jsme vystupovali, tak chvíli ukazoval na taxametr, kde svítila částka něco přes 1200, ale to brácha rázně odmítl a taxikář odjel s dohodnutou odměnou 1100THB. V Guesthousu jsme se s rezervací so jsem předem po mailu udělal bez problémů ubytovali za 450 THB/noc. Dali jsme si první vysněné nudle a Michal i prvního Changa. Já jsem se zmožen cestou, jídlem a ovocným shakem jsem se odporoučel rovnou do pokoje „vyhřátého“ na příjemných 25 stupňů. Kluci se opojeni místní krásou a chutí Changu vydali na průzkum. Asi po třech hodinách odpočinku za hučení klimatizace mě brácha přišel vyzvednout s tím, že koupili redukce do elektriky a základní věci co jsme potřebovali a že v sousedním resortu trestají zásoby Changu. To byla ovšem výzva, kterou jsem nemohl odmítnout, už hlavně pro ten výhled na řeku Kwai a pár plavajících kajmanů v ní. Po chvíli dopadla únava pro změnu na Michala a ten se odporoučel na pokoj. Já s Radkem jsme dopili zbylé zásoby Changu a vydali jsme se na průzkum na druhou stranu, než byli předtím oni s Michalem. Povzbuzeni Changem už jsme neměli zábrany se seznamovat s místními, fandit místnímu zápasu v Sepak takraw (něco jak nohejbal) nebo se fotit s mnichy. Místo nás opravdu nadchlo, tak jsme fotili cokoli, co jsme viděli. Asi po dvou hodinách rozjímání nad krásami Thajska jsme se vydali zpátky hledat náš guesthouse. Po cestě jsme vzali bráchovi kuře na curry, samozřejmě jak jinak, než pekelně pálivé. No měli jsme co dělat, abychom to do sebe bez slz nacpali. Radek se raději nezúčastnil a asi věděl proč, protože to pálilo jak deset čertů. Nebo mu stačilo těch X Changů, protože jak se říká, hlad je převlečená žízeň. Já jsem po pálivé večeři zaujal místo v posteli a u deníku. Radek s Míšou ještě řešili zážitky na terase. Radek tak vášnivě až skončil v řece Kwai, kde bylo naštěstí po ramena vody. Na zítra jsme si domluvili výlet do národního parku Erawan. Po tom všem cestování už se nám nechtělo podstupovat cestu autobusem, tak jsme si domluvili taxíka na celý den za 1100THB. Už se těším na koupel ve vodopádu!

DEN 3. – 2. 11. 2011

Po ranní snídani (polévka 40THB a shake 40THB) jsem vzbudil kluky a dokopal je k „taxíku“, který už na nás čekal a vyrazili jsme na cestu směr NP Erawan. Cestou jsme zastavili koupit nějakou svačinku a nějakou vodu s sebou. Taxík byl vlastně pick-up s osmimístnou korbou, ale jelo se dobře. Cesta ubíhala a vzduch příjemně vál. Jen sty, kterým se v Thajsku jezdí nás ještě malinko děsil. Asi po hodině jsme dorazili na místo. Vstup stál 200THB na osobu (Thajci zdarma) a 30THB za auto. Taxikář byl domluvený, že na nás počká na parkovišti. My jsme tedy vyrazili směrem k vodopádům. Hned u prvního stupně (celkem jich má sedm) jsme vlítli krásně čisté a teplé do vody. Ve vodě jsme narazili na rybičky a došlu i na skoky ze skály do vody. No rybičky…byly to ryby jak chodidlo. I když jsem četl, že lidi často okusují, tyhle byly celkem klidný. Zato později to ale přišlo. Na druhém stupni už jsme je cítili. Když jsem byl zrovna pod vodopádem, tak mě začali baštit. Moc příjemný to zrovna nebylo a trochu jsem se jich i bál jak jsem je neviděl. Ale nakonec jsem si zvykl a nechal je okusovat, na co přišli (ještě, že jsem nebyl na Adama :-))Na čtvrtém stupni byly super dvě hladké skály, ze kterých si okamžitě kluci udělali skluzavky. Tady jsme se zdrželi trochu déle, protože klouzání nás opravdu bavilo. Cesta vzhůru byla po většinou kamenitá, občas kořeny, bahno, můstky a taky pár pořádných schodů. Já a brácha jsme šli bosy a Radek v žabkách, no žádná sláva. Ale už jsme byli u šestého stupně a vzdát jsme to nechtěli. Poslední sedmý stupeň byl asi nejvíc vzdálený od předchozího a i cesta se dost zhoršovala. Připadal jsem si jak ve filmu Cesta do pravěku. A i ten konec jak Jirka uviděl poprvé dinosaura byl podobný. Krásný stometrový vodopád začínal kdesi v nebi a okolo krajina jak z jiného světa. Takže focení, koupání a málem jsme zapomněli, že park v půl pátý zavírá. Ono s tím časem by to asi nebylo tak hrozný, ale přecijen dole na nás čeká taxík. Takže jsme se vydali na zpáteční cestu. Trochu jsem se bál, že z kopce dolů to bude nebezpečnější, ale pod šestým stupněm jsme nasadili obuv a dole jsme byli za necelou půl hodinku. Jenže celkem hladoví. Svačinku jsme spořádali někde mezi třetím a čtvrtým stupněm vodopádu a po cestě nám vytrávilo. Přemluvili jsme tedy řidiče, ať po cestě ještě zastaví na něco k snědku. Po návratu do guesthousu jsme si chvíli odpočinuli a shodli se na tom, že si naše těla a hlavně nohy zaslouží po náročném výletu regeneraci. Tak jsme se vydali, kam jinam než na thajskou masáž. Po tom co jsme viděli na obrázcích, co se dělá na klasické thajské masáži jsme se rozhodli raději pro olejovou. Na jedné „thajské“ jsem byl v Čechách, ale to se s tou thajskou nedá vůbec srovnávat. Za prvé tady stojí 200THB na hodinu a za druhé byla opravdu pořádné. Z toho co jsme si pak říkali po masáži, tak u každého probíhala trochu jinak, asi podle toho jak byl kdo kde zatuhlý. Po příjemné masáži jsme stihli ještě hodit pár fotek na facebook. Musím se přiznat, že když jsem psal popisky k posledním fotkám, už jsem u toho trochu usínal.

DEN 4. – 3. 11. 2011

Únava ze včera a vůbec ještě ten časový posun se na nás pěkně podepsali. I když jsme šli spát něco po půlnoci, tak jsme se vzbudili až v 11 dopoledne. Ale vyspaní jsme byli krásně do růžova. Dnes chceme pokračovat dál na jih, takže jsme se po probuzení sbalili a odevzdali klíče od pokoje. Já a Radek jsme posnídali vajíčka. Michal včera ochutnal jídlo na špejli a celou dovolenou už asi nebude jíst nic jiného :-) Cestu na jih jsme plánovali autobusem přes Bangkok, ale po domluvě s vedoucí guesthousu jsme se rozhodli, že zkusíme vlak. Hlavně pořád nevíme, jak to v Bangkoku vypadá a nechce se nám zbytečně riskovat, že zůstaneme někde viset. Vlak do Chumponu na jihu odjíždí z nedalekého Ban Pongu, kam nás hodí minibus za 150 THB/os v pět odpoledne, jak jsme se dohodli v guesthousu. Do pěti ještě času dost, tak jsme se vydali na plánovaný výlet k onomu známému mostu přes řeku Kwai. Cestou jsme se ještě podívali na místní vlakové nádraží a hřbitov z druhé světové války. Cesta k mostu nám po svých a s pár zastávkami a přestávkou na něco na špejli pro Mišáka, trvala asi hodinu a půl. Před mostem to vypadalo jak na tržišti a protože slunko pěkně pálilo, investovali jsme s Radkem do slušivých kloboučků (60THB/kus) Most je železniční a černý :-) Jen mě zaujala cedulka „Vyrobeno v Japonsku“. Po pár pózách na mostě i pod mostem jsme se začali koukat po dopravě zpět vo guesthousu. Jelikož je guesthouse (a kupodivu i most :-)) hned u řeky, zdálo se nám praktické i stylové jet zpátky loďkou. Bohužel loďky jezdí na drahý benzín, na rozdíl od plynových fichtlů, nebo čekal na bohatší turisti a nepovedlo se nám usmlouvat nižší cenu a dát 200THB za deset (maximálně) minut jízdy se nám zdálo dost. Na naší navrhovanou cenu 100THBjen zakroutil hlavou, ale za chvíli přijela asi jeho žena se sidekárou přidělanou na mopedu, že nás za tu stovku odveze. Tak alespoň nepůjdeme pěšky. Ale trochu se děsím toho, co nás ještě čeká za dopravní prostředky. Po návratu do guesthousu jsme si dali k svačince obalovaný krevety (80THB) a Changa (60THB). Za chvíli už na nás čekal minibus, takže jsme čapli batohy, co jsme si před výletem ještě schovali na recepci, rozloučili jsme se, vyfotili a vyrazili opět na cestu. Cesta minibusem byla celkem v pohodě, trvala asi hodinu. Když jsme vystoupili v Ban Pongu šli jsme hned na nádraží koupit lístky na vlak na devátou večer do Chumponu. Bohužel vlak co jsme chtěli neměl vagón s první třídou, tak jsme si řekli o druhou, ale na lístku byla napsaná třetí :-(. Lístek stál 181THB/os, což by podle internetu spíš odpovídalo druhé třídě, ale realita je někdy jiná. Oproti autobusu je to ale o dost levnější a i rychlejší (alespoň podle jízdního řádu). Jelikož jsme měli asi 2 hodiny času a noční cestu před sebou, vydali jsme se na lov něčeho k jídlu a pití. Hned za rohem jsme narazili na stánek s kokosovými ořechy, které jsem chtěl už od příjezdu do Thajska ochutnat. Pán u stánku se po mé objednávce jal mačety, do ořechu vysekl obratně díru a zapíchl brčko (10THB). Jako osvěžení po jízdě to bylo výborné. Ještě to jídlo… Míša našel zase něco na špejli (jak jinak). Tentokrát chobotničky (15THB/kus). V tom jsme ho nemohli nechat a s Radkem jsme se přidali. Byly moc dobrý. Další naše zastávka v dlouhé ulici plné pouličních prodavačů byla u sushi. Jako že mi tenhle pokrm nikdy nic neříkal, tak tohle bylo fakt dobrý (7THB/kus). Ona i ta obyčejný rýže tu chutná tak nějak lépe :-). Protože jsme ještě neměli dost a jídla bylo všude tolik, koupili jsme si ještě pár pytlíčků s jídlem (20THB/kus). Dva jsme tedy jen ochutnali a ani nedojedli. Bylo to tak pekelně pálivé, že se to prostě nedalo. Zlatý wasabi na sushi. Po cestě na nádraží jsme ještě koupili v 7/11 vodu a cíga (LM - 58THB) a nějaké sušené vepřové maso (20THB). Jak říkal Radek, tak vlaky jsou všude stejný. I ten náš měl asi půl hodiny zpoždění. Ale nakonec přijel a dokonce i ten správný. Možná to mohlo být i horší, ale určitě jsme si to všichni představovali lépe. Byla to takové klasické koženkovka bez kupíček s větráky na stropě a spoustou malý havěti, která naštěstí moc nekouše, ale protivná je jak osina v zadku. Dneska se asi nevyspíme, ale Radek to stejně zkouší.

DEN 5. – 4. 11. 2011

Cestu vlakem jsme přežili a po výstupu jsme se hned museli zachránit Changem. Paní z obchodu na nádraží nám zavolala pána ze společnosti zajišťující dopravu na Ko Tao a od něj jsme si koupili jízdenky (450THB/os) na loď (i odvoz k ní) směřující v 7.00 na „náš“ první ostrov Ko Tao. Chvilku po šesté ráno pro nás na nádraží přijel taxík, který nás odvezl do přístavu. No taxík…zase nějaká dodávka s korbou uzpůsobenou k sezení více osob. Cestou jsme nabrali ještě asi 10 lidí a v přístavu už na nás čekala loď společnosti Seatran Discovery. Jelikož jsme nastupovali s cigaretou v puse, tak jsme šli nahoru na palubu a zabrali místa na přídi. Sluníčko začalo pálit a my vyrazili směr první ostrov. Já se trochu bál sluníčka, tak jsem se po chvíli šel podívat do podpalubí. Naštěstí moc lidí nejelo, tak jsem zabral trojsedačku a pokoušel se o šlofíka. Trochu jsem spal, rušil mě akorát kluk, který tu cestu lodí nějak nedával a pomalu plnil pytlík snídaní, možná i večeří a bůh ví čím ještě. Kluci si se sluníčkem nedělali problém a spali i na palubě…taky podle toho vypadali…trička měli, i když si je sundali. Po zakotvení na Ko Tao jsme statečně ignorovali všechny naháněče a vydali se po svých do první hospody schladit se Changem a naplánovat co dál. Po chvilce pauzy a prostudování mapy jsme se vydali opět po svých (Ko Tao není velké) podél pláži, kde byly resorty směrem Lotus resort. Cestou jsme se ptali i jinde a zjišťovali ceny a podmínky ubytování. Vzhledem k tomu, že se na Ko Tao máme v plánu zdržet jen dva dny, tak nám to bylo celkem jedno. Nakonec jsme skončili v Lotus resortu, který jsem si našel na internetu před odjezdem. Ubytování bylo sice za 200THB/os/noc, ale v bambusové chatrči s přistavěnou koupelnou. Nu což, shodili jsme batohy a rychle na jídlo. Jídlo jsme dali v nejbližší restauraci, která patřila k resortu. Poprvé a naposledy…hamburgery hnusný, housky tvrdý a shake z krabicového džusu. Po obědě jsem koupily v obchodě pivka zamířili konečně k moři. Voda byla neskutečně teplá, takže jsme se cachtali i s Changama. Zažili jsme i první déšť v Thajsku. No déšť…spadlo pár kapek a za pět minut bylo po všem. Pro jistotu jsme se ale schovali do moře, abychom nezmokli :-). Když došli Changy, jali jsme se ochutnávat místní drinky. Já jsem zvolil osvědčenou klasiku long island (150THB). Po pár drincích jsme se odebrali spát a sbírat síly na zítřejší výlet na motorkách, který máme v plánu.

DEN 6. – 5. 11. 2011

Budíček v devět ráno jsme zvládli a s trochou přemáhání jsme v 10.00 vyrazili každý na svém půjčeném skútru Honda 125 (150THB/den) na prohlídku ostrova. Nejdříve jsme se vydali na severní stranu ostrova, kde je výhled na nedaleký menší souostroví Ko Nang Yuan. Menší problémy s řízením pekelných strojů se nám nevyhnuli, hlavně Radek byl ze skútru trochu nejistý a já jsem zase pořád jezdil po pravé (té špatné) straně. Ale po pár kilometrech už jsme všichni svištěli jak Rosi. Vyhlídka na Ko Nang Yuan byla úžasná, ale výlet na ostrov jsme bohužel vynechali. Místo toho jsme jeli raději prozkoumat zbytek ostrova, na kterém už jsme. První zastávku jsme chtěli udělat u chrámu uprostřed ostrova, ale hledali jsme marně :-( Zase tak moc nás to nemrzelo, protože na památky moc nejsme a radostně jsme si užívali jízdu na skútrech s drapáky po cestách, necestách. Další zastávka, už ale určitě byla Tanote Bay, kde vystupuje z moře skála, ze které se dá skákat. Po cestě tak jsme se ještě zastavili na vyhlídce nad zátokou, která byla úžasná, jako okno do nebe. Výhled ještě umocňovaly skály, které jsme si v místní restauraci společně se shakem náležitě vychutnávali. Cesty na Ko Tao jsou občas hodně náročné, ale naštěstí tomu odpovídal i centimetrový vzorek obutí našich skútrů. Díky tomu jsme neměli sebemenší problém se dostat kamkoli, i když občas jsme pochybovali o cestě zpět. Když jsem, ale z vyhlídky viděli smrtelně vypadající serpentýny, neváhali jsme ani chvíli a vyrazili dolů. Odměnou nám byla úžasná zátoka se super pláží a „skákací skálou“. Okamžitě jsme odhodili vše, co jsme měli s sebou a utíkali do moře. Po pár podvodních fotkách mi ovšem vypověděla službu kamera, což si MALL pěkně odskáče (pozn. po návratu: reklamace za nový kus). Na skákací skálu jsem se sice vydrápal jako první, ale Radek našel příznivější cestu. Úplně nahoru je vede lano, které je občas tenčí než malíček, ale udrželo nás oba. Michal se obětoval a plaval na břeh natáčet náš možná poslední skok :-). Po nedávné zkušenosti se skokem ze Zvíkovského mostu jsem byl připraven na vše, ale po nahlédnutí přes okraj skály mi přecijen zabrnělo v břiše. Ze spodu to vypadá nižší. Bohužel jiná cesta než vzduchem dolů nevede, takže na Michalův pokyn jsme se pomodlili a udělali krok do neznáma. Pád byl dlouhý a dopad tvrdý. Nějak se mi rozlítly ruce, takže jsem si pěkně plácnul o hladinu. Radkovi jsem poradil, ať před dopadem připaží a vše proběhlo dobře. Hloubka pod skálou je velká, takže z této strany žádné nebezpečí nehrozilo. Když jsme plavali od skály, viděli jsme dvě slečny, které se inspirovány námi snažily také dostat se nahoru. Po chvilce snažení a našich chytrých rad :-) ale nepřekonaly lano, které vedlo nahoru a asi i svůj strach a my s Radkem jsme se museli předvést ještě jednou, jak jsme dobrý :-). Po zkušenosti z předchozího skoku už jsme zapluli do vody jak teplý nůž do másla a po návratu na břeh jsme se vydali směr resort, kde jsme chtěli původně bydlet a kde má být krásný výhled na Shark island (Coral view resort). Bohužel resort byl v rekonstrukci zrovna v době našeho plánovaného pobytu. Možná, ale bohudík, protože cesta k němu byla strašná a poslední část tak příkrá, že jsme se tam ani nedostali. Radkovi ještě ke všemu nešel nastartovat pod kopcem skútr, takže jsme si asi deset minut hráli na opraváře, a i když nevím proč, skútr nakonec chytnul a my se vydali už docela hladoví na cestu zpět. Po cestě jsme viděli krásný palmový háj a i větrnou elektrárnu. Jelikož jsem klůkům slíbil neskutečnou žranici, zastavili jsme se v GOLDEN 99, která doporučovala MartinaCH ve svém cestopise na Orbionu. A určitě ho doporučuji i já! V Goldenu jsme zakotvili asi na dvě hodiny, protože jídla mají opravdu dost a za 159THB/os (vše co sníš) jsme toho myslím řádně využili :-) Na stůl nám dali dva grily a na těch jme si rožnili vše co jsme v nabídce objevili. Kromě naloženého masa a mořských potvor na grilování je k dispozici i ovoce, pečivo, sushi a těstoviny. Sushi sice nebylo tak dobrá jako v Ban Pongu, ale jako předkrm to ušlo. Po vydatné večeři jsme už za tmy jeli vrátit motorky, ale pán nám řekl, že až zítra, asi je nechtěl za tmy kontroloval a stejně je máme na 24 hodin. Tak jsme se dohodli, že ráno do 10ti ještě projedeme zbytek benzínu. Po sprše a troše odpočinku jsme chtěli ještě na internet hodit nějaké foto na FB a zkouknout co je nového. Akorát jsme si sedli k počítači (2THB/min), tak se celé Ko Tao ponořilo do tmy. Prý se to tu stává často, protože nápor klimatizací je velký a síť to prostě nezvládá. Ani se nedivím, když vidím ty elektrické rozvody :-). Jelikož náběh záložního generátoru trval asi půl hodiny, šli jsme zatím na pláž na kyblík něčeho dobrého k pití. Zrovna byla šťastná hodinka a akce 2 za cenu 1 a ještě fireshow, tak bylo i na co koukat. Po kyblících jsme se vrátili na internet, ale něco tak příšerně pomalého si pamatuju z dob modemů. Ještě nám nějaký virus přejmenoval adresáře na paměťových kartách, takže na foťáku nebylo vidět nic. Naštěstí se nám povedlo zálohovat všechny fotky na kartu z mojí rozbité kamery a doufali jsme, že je zítra vypálíme na DVD. Radek byl z toho trochu nervózní, ale já jsem i přes IT negramotnost místních obyvatel věřil v techniku, šťastný konec a křemíkové nebe :-). Večer jsme po hodinovém uploadu asi 30ti fotek zakončili nákupem Changů a jejich konzumací na verandě. Mimochodem Lotus resort a jejich chatky v základu s větrákem nedoporučujeme, protože je to děs. Být tam déle, tak se asi přestěhujeme. Už jen proto, že světlo přestalo svítit, sprcha dost protékala a židle na verandě také moc k sezení nebyly.

DEN 7. – 6. 11. 2011

Ráno jsme vstali trochu dříve než obvykle (8.00) a protože skútry jsme měli vrátit až v 10.00 a měli jsme ještě dost benzínu, tak jsme vyrazili ještě na projížďku. Cestou jsme to vzali přes přístav, kde jsme si koupili lístky na Ko Phangan u společnosti Lomprayah. Lístky byly sice o trochu dražší, než na jiné lodi, ale chtěli jsme zkusit tento dvoukýlový katamarán. Po zakoupení lístků a palačinek k snídani (35THB) jsme si ještě projeli ostrov tak a zpátky. Motorky jsme vrátili v pořádku a šli si sbalit na cestu. Check out byl v 11.00, takže jsme měli ještě dost času do odjezdu v 13.00. V 7/11 jsme koupili 2 prázdná DVD a šli jsme hledat někoho schopného, kdo by nám zálohoval naše fotky z paměťových karet, protože v té včerejší internetárně s nelegalníma windowsama a nulovou antivirovou ochranou se nám dostali do slušně řečeno žalostného stavu a o obsah jsme se celkem báli. Po chvíli hledání a vysvětlování jsme konečně narazili na „ajťáka“, který rozuměl tomu, co chceme a měl na to i vybavení. Trochu ho zarazilo, že po vložení SD karty do počítače mu začal pískat antivirák a jeho plechový miláček se mu okamžitě bez varování restartoval :-) Chvilku jsem mu vysvětloval, co se nám včera stalo a ať to statečně ignoruje. Naštěstí se mu na druhý pokus i přes výstrahy antiviru povedlo zkopírovat všechny fotky na disk a poté vypálit (100THB). Radek tedy zformátoval kartu a mohl fotit na novo. Já jsem kameru bohužel už nerozchodil. Při hledání schopného ajťáka jsme předtím narazili i na klimatizovanou internetárnu, tak jsme se tam vydali schladit a chtěli jsme ještě upravit pár fotek na FB. Po půl hodině snažení a 2 (slovy dvou) komentářích jsme to vzdali. Pokud internet, tak určitě koukat po nápise HIGHSPEED :-) Po cestě z přístavu jsem zahlídl i 1Mb/s. Když jsem dorazili do přístavu, tak jsem se ještě před cestou zacheckovali na naší loď a dostali lodní vstupenky a samolepky na trička. Loď měla sice chvíli zpoždění, ale vypadala luxusně. A těch lidí co vystoupilo! Nechápali jsme odkud se berou. Pochopili jsme ihned po nalodění. V podpalubí bylo asi 40 řad a v každé 12 sedadel. Sedadla celkem pohodlná, podpalubí klimatizované a uprostřed bar. Takové cestování je radost. Kluci jak dosedli, tak usnuli. Já jsem se vydal na obhlídku lodi. Na zádi jsme se nějakým japončíkem navzájem vyfotili společně s působivou stopou v moři, kterou lodní motory zanechávaly. Byl to úžasný pohled. Výhled z horní paluby stál také za to a příjemně tam foukalo. Vzhledem k tomu, že má katamarán dva kýly, tak se skoro vůbec nenakláněl. Láhev s pitím co jsem postavil u sedadla, když jsem odcházel tam stála pořád. Poté co jsem se vrátil na místo, jsem také vytuhnul. Bylo to asi tím, že nás v noci vzali útokem komáři a my se moc nevyspali. Po vylodění v přístavu na Ko Phanganu jsme proběhli molo plné nahaněčů, nabízečů a taxíků a zapadli (jak jinak) do první hospody. Tam jsme prostudovali, kterou nám na molu vrazili do ruky (to je užitečná věc!) a rozhodli se půjčit skútry. Plán byl dostat se na Haad Rin a najít ubytování pokud možno co nejblíže. Ve svých poznámkách jsem měl asi 4 resorty, ale jako variantu číslo jedna jsem zvolili jasně, ten přímo na konci pláže s názvem Paradise Bungalow. Skútry jsme si půjčili hned naproti přístavu (150 THB/DEN/OS), zase Hondy jak jsme měli na Ko Tao, když jsme na ně zvyklí. Ty sice neměli terénní kola, ale snad nebudou potřeba. Po chvilce hledání benzínky jsme natankovali a vyrazili směr Haad Rin. Cesta byla do půlky dobrá, a celkem ubíhala, ale pak to začalo. Kopečky, zatáčky, dolů, nahoru, skútry měli co dělat a my taky. Ale úspěšně jsme ještě před setměním dorazili k PARADISE BUNGALOW. Ani jsme to moc nehledali a bungalow byl pěkný…spíše taková zděná chatička. Cenu jsme usmlouvali vzhledem k délce pobytu 6 nocí a platbě předem na 600THB/noc, což je 200THB/os/noc, což je luxusní cena. Strašně jsme si oddechli, že se nám to takto podařilo a že bydlíme skoro na pláži, kde bude FMP. Po vybalení jsme zašli na drink do baru ROCK, který byl hned kousek od chatky a patřil k resortu. Ten výhled na celou zátoku Haad Rin byl prostě úžasný! Lepší to snad ani být nemohlo. Po drinku jsme se vydali po pláži hledat něco k jídlu. Všude už byly stánky s Bucketama a každá na nás volal, ať si něco koupíme. Ale my měli spíš hlad. Na konci pláže jsme to stočili zpět, tentokrát promenádou, kde jsou obchody a restaurace. Všechno se nám zdálo až moc drahé než jsme narazili na restauraci s názvem Mr.K food center, kde byly ceny srovnatelné s hospodou, kam jsme chodili na Ko Tao. A konečně tu měli i mnou vytoužené úzké nudle se vším možným. Byly tak výborné a za 70THB prostě pohoda. Po jídle jsme vyrazili pro kyblík s pitím na pláž. Dali jsme si vodku s redbullem za 300THB. Jen doufám, že na FMP zlevní, nebo že budeme drzejší a něco ukecáme. S kyblíkem jsme se po pláži vydali k nám na balkón. Tady jsme dopili kyblíky, pokecali, domluvili plán na zítra a šli spát.

DEN 8. – 7. 11. 2011

Dnešní plán je výlet po ostrově a dokud si ještě pamatujeme jízdu v terénu z Ko Tao, tak se chceme podívat do džungle. Za cíl jsme si dal pláž Ao Thong Reng, resp. Vodopády a výhled nad ní. Když jsme odcházeli z pokoje, tak jsme viděli ještěrku. Brácha jí chtěl chytit, ale had co číhal nedaleko byl rychlejší :-) Chvilku jsme koukali, jak jí začíná baštit a pak jsme se vydali na cestu. Podle mapy jsme našli sloní farmu. Koupili jsme si za 50THB tři trsy banánů a jali se nabašťovat slona. Jsou to úžasný zvířata a i když vypadají nemotorně, tenhle byl moc opatrný, aby nám nic neudělal i přesto, že jsme si ho hladili po chobotu a michal ho tahal za tváře :-). Po zážitku se slonem jsme pokračovali dál směr náš cíl. Cesta tam byla až do Baan Thong Nang Village celkem dobrá – betonová silnice. Pak to ale začalo…nezpevněné cesty, vymleté rýhy od vody a brutální kopce. Jenže my zkušení driveři :-) jsme to dali, ikdyž někdy drapáky hodně chyběli. Po strastiplných cestách jsme konečně dorazili na místo nad pláží, kde byla jedna malá chatička a zase ten úžasný výhled. Paní co tam bydlela, povídala že teď je to celkem slabé, že většinou dorazí tak 100 lidí denně a my jsme dnes teprve třináctí. Šli jsme zkontrolovat ještě vodopády, které byly nedaleko a vypadalo to tam, jak paní říkala – málo vody. Tak jsme se alespoň trochu opláchli ve sladké vodě. U chatičky měli i pěknou bílou opičku. Sice tam bylo napsáno, že je agresivní, ale byla roztomilá, tak jsme jí nabaštili banánem a vydali se na cestu zpátky. V Haad Rin jsme si dali večeři, jak jinak než u Mr.K a po menším odočinku jsme šli na masáž. Dali jsme si klasickou thajskou, takovou tu lámavou a protahovací, prý relaxační. Jako dobrý, protažený jsme byli až dost a Radek měl strach o svoje záda. Naštěstí ale dobrý, rozchodil to :-) Tady jsou masáže trochu dražší, tahle stála 250THB/hod/os. Po masáži jsme byli akorát tak na drink a do postele. Když jsme dali drink na skále, tak se k nám přivařil místní známý majitele a náruživě si chtěl povídat. Aby taky né, když popíjel rýžovou pálenku s plástvemi medu. Už ani nevím jak se jmenoval, jen vím, že se mu líbila naše jména, nejvíc RRRRRadek :-) Protože nám dal ochutnat jeho rejžovici, tak jsem ho musel pohostit naší slivovicí. Sice házel trochu xichty, ale byl statečnej, dopil do dna a nechal si i dolít. Povídal, že před úplňkem je skoro vždy bouřka, ale že do teď ještě nepršelo, a že když nezaprší ani zítra, tak to bude OK až do úplňku. Tak doufáme, že to vydrží, nám to vadit nebude.

DEN 9. – 8. 11. 2011

Ráno jsem vstal asi v 10 a vydal se na internet, než se kluci vzbudí. Pak jsme vyrazili na další prohlídku ostrova. Jeli jsme směrem k rybářskému přístavu Ao CHaloklum, kde jsme si chtěli dát nějakou dobrouškou rybišku. Cestou jsme se chtěli stavit v české restauraci Zusa, ale měli zavřeno, otvírají až v 17:00. Cesta byla celkem dobrá, opět betonová silnice, takže jsme nemuseli trápit skůtky. V přístavu jsme je nechali u mola a šli hledat něco k jídlu po svých. Asi po 200 metrech jsme našli pěknou rybí restauraci s krásným výhledem z horní terasy na celou zátoku. Každý jsme si dali rybu. Brácha pálivou barakudu na páře, Radek si dal tuňáka pečeného s česnekem. Já jsem měl taky pečenou rybu s česnekem, ale nevím co to bylo zač. Všechny byly moc dobré, ale měli jsme co dělat, abychom je spořádali. Příště raději jednu dohromady a přílohu každý. P o jídle jsme hodili pár fotek na FB, protože tu byl internet o půlku levnější než u nás (1THB/min) a šli jsme zkontrolovat molo. Sice bylo trochu cítit rybynou, ale to nám nezabránilo si párkrát skočit dolů. Po cestě zpátky jsme se stavili u střílení lukem a u slonů, ale jen na kukačku. U čínského chrámu jsme udělali pár fotek a vydali se na cestu směrem k nám. Ještě jsme nakoupili v Tescu, kde jsme jak jinak, než u regálu s alkoholem potkali kluka z Čech. Tak jsme pokecali, naplnili batoh vodkou a Changama a skoro za tmy dorazili na pokoj. Na pokoji jsme dali sprchu, Changy a sledovali co se bude dít dole ve vedlejším resortu u bazénu. Dlouho se nic nedělo, tak jsme vyrazili po pláži asi doprostřed, kde to žilo. Dali jsme si pár drinků a očumovali okolo. Bohužel jsou tu lidi už tak zdegenerovaní turisty, že jim z thajské přívětivosti a slušnosti zbylo jen minimum. Jeden příklad za všechny. V baru s otevřenou zahrádkou na pláž si dám drink za 180THB a když jdu na WC tak chtějí 5THB. Nejde ani o pár drobných, ale o princip. Takže z principu uviděla halzlbabka můj prostředníček a šel zklamán do moře :-) Po cestě z baru jsme se ještě stavili ve vedlejším resortu u bazénu, kde jsme dali pivko a koupačku. Bylo to příjemný, až na to, že když jsem fotil Radka, tak jsem uklouznul a odřel si palec na noze. Takže už máme úraz všichni tři. Radek se odřel hned druhý den při cestě na vodopády, brácha na Ko Tao o korály a já teď u bazénu :-(

DEN 10. – 9. 11. 2012

Po včerejším blbnutí v bazénu se nám vstávalo trochu těžce. Jelikož ale vypadla na celém ostrově elektřina, tak jsem v posteli bez větráku nevydržel. Ještě k tomu ty cikády řvaly jako krávy :-) Vyjel jsem koupit něco k pití, cíga, kredit a stavil jsem se v lékárně pro nějakou desinfekci a mastičku na ten můj odřený palec. Potom co kluci vstali jsme zajeli k Mr.K na oběd a vrátili se zpět. Trochu jsme zase všichni vytuhli a vzbudili se až v půl třetí. Takže jsme zrušili šnorchlování u ostrova Koh Ma úplně na druhém konci ostrova a jeli jen na vyhlídku nad ním. Vyhlídka krásná, zase jeden z těch pohledů, kdy má člověk pocit, že se zastavil čas. Cestou podél pobřeží jsme zamížili do přístavu Thogsala, kde jsme vrátili skútry a prošli ji ještě přístav. Mysleli jsme si, že je větší, takže jsme byli s prohlídkou rychle hotoví a taxíkem za 100THB/os jsme jeli zpátky k nám. Po večeři jsme si namíchali na balkóně kyblíky a hráli karty o báthy. Dneska žádná divočina, zítra nás čeká full moon party.

DEN 11. – 10. 11. 2011

Dnes si dáme před full moon party odpočinkový den. Po obědě jsme vyrazili na protější pláž Sunset beach (Haad Rin Nai), kde jsme v přístavu koupili lístky na loď na sobotu na Ko Samui. Cestou jsme si koupili ještě nějaké stylové oblečení na večer – kraťasy a trika (tílka) FMP. Pak jsme to zalomili u nás na Sunrise Beach (Haad Rin Nok), já přímo na pláži, kluci u bazénu a leželi jsme až do západu slunce. Přípravy na party vrcholili po celé pláži. My jsme se šli najíst a po jídle jsme si namíchali vlastní kyblíky (bohužel cena kyblíků prodávaných na pláži neklesla) a vyrazili jsme na procházku po pláži. Pláž už byla celkem naplněna lidmi, kterých tu mohlo být asi 5000. Takže jsme se prošli, párkrát tu a tam stavili na drink, s někým pokecali, zatančili, vyfotili a najednou bylo ráno :-) Party byla opravdu po celé délce i šířce pláže a u každého klubu bylo něco. Hlavně spousty barev, světel a ohňů a hlavně muzika. Když slunce pomalu začalo vycházet, tak jsme my s Radkem šli na snídani na jarní závitky k Mr.K. Michal to zabalil chvíli před svítáním a šel spát. Já jsem ho následoval hned po snídani. Radek šel spát na již skoro prázdnou pláž na sluníčko mezi ostatní odpadlíky. Tam ho ale po chvíli vzbudil příliv a nějací lidi ho varovali, že přichází dost rychle. Tak přišel taky na pokoj.

DEN 12. – 11. 11. 2011

Dneska tu toho moc nebude :-) Když jsme se probrali po FMP, tak jsme se šli najíst. Na rozbitý žaludek jsme nechtěli moc riskovat a dali jsme si u Mr.K. hamburgera, jak jinak než luxusního. Opravdu tu vaří rychle a dobře a ještě pouštějí Přátelé na DVD. Po jídle jsme si museli zase odpočinout, takže na pokoj. Odpoledne začalo pršet, takže se ani nic jiného dělat nedalo, teda né že by se nám chtělo. U toho deště se ale lenošilo a odpočívalo dobře. Pláž, na které byla FMP jakoby se úplně ztratila. Příliv jí celou pohltil a zůstalo sotva pár metrů. Po odpoledním šlofíčku jsme se šli opět najíst, abychom měli dostatek sil na hlavní spánek dne a zase jsme to zalomili :-)

DEN 13. – 12. 11. 2011

Dnes nás čeká přesun na Ko Samui . Takže ráno jsme se sbalili a do 11:00 opustili bungalow a aposledy zamířili do Mr.K. na jídlo. Po vydatném obědě jsme se rozloučili s příjemnou obsluhou a pomalu se vydali na Sunset beach Haad Rinu do přístavu. Byli jsme tu asi hodinu a půl před odplutím, tak jsme si ustlali na molu a sledovali pomalu přibývající lidi, kteří čekali na stejnou loď jako my. Když loď dorazila, byla fronta lidí už alespoň 300metrová. Kupodivu jsme se všichni vešli a vyplulo se. Moře bylo trochu rozbouřené, takže vlny cákali z obou stran a všichni v podpalubí rychle zavírali okna. Asi po 40ti minutách jsme dopluli na Ko Samui k Big Budha molu. Zase jsme se probili nabízeči všecho možného a našli jsme 7/11, protože došli cíga. Tam jsme se snažili ukecat taxíka ať nás hodí za 150THB ob dvě zátoky vedle, kde jsem měl vytipovaný resort. Moc se mu nechtělo, ale nakonec, když jsme odešli, tak nás dojel a odvezl nás tam. Vyhodil nás na začátku zátoky Mae Nam a my se vydali podle navigace po pláži hledat ubytování. Cestou jsme se ptali, ale vše nám přišlo dost drahé, nebo nebyli třílůžáky. Měl jsem vyhlídnutý Anong Villa resort, ale ani tam jsme za rozumnou cenu třílůžák nenašli. Samui je už hodně stavěné na náročnější klientelu z Německa či Ruska a na kluky z Čech co chtějí jen chatku s větrákem a studenou sprchou koukali jak na blázny :-) Nakonec jsme ale měli úspěch až na konci Mae Namu v Home Bay resortu. Třílůžková chatka s větrákem a studenou sprchou za 600THB/noc, no konečně! Asi po dvouhodinové tůře jsme hodili batohy do chatky a obsadili hospodu. Tady jsme dali jídlo, pár Changů a šli do hajan. Ty cestovací dny jsou náročné.

DEN 14. – 13. 11. 2011

Ráno, ačkoli byly v předpovědi bouřky, nás vzbudilo sluníčko a hučící moře. Já s Radkem jsme vyrazili na pláž trochu si zaplavat a nachytat nějaký bronz. Míša se přidal až po obědě. Trochu jsme to s tím bronzem přehnali, takže jsme všichni byli jak žárovky, hlavně břicho a stehna. Když zapadlo sluníčko, tak jsme si půjčili skútry a vyrazili na obhlídku okolí a něco nakoupit. Okolí nic moc, prostě jedna hlavní ulice okolo celého ostrova. Pochvíli jsme ale nevěděli kde jsme jak to bylo skoro všude stejné, tak jsme se zastavili na masáž :-) Tentokrát zlatá olejová za 300THB. Jako masáž byla dobrá, ale naše spálená těla trpěla. Po masáži jsme nakoupili v 7/11 a vydali se směrem k našemu resortu. Jenže ty odbočky z hlavní byly pořád všechny stejné a ještě ke všemu začalo pršet. Po chvilce hledání jsme se konečně trefili. Bohužel kuchyně v resortu už byla zavřená, tak jsme povečeřeli chipsy a Changy, co jsme si dovezli z 7/11 a šli spát.

DEN 15. – 14. 11. 2011

Ráno se nám ani nechtělo vstávat, protože nás místo sluníčka probudil déšť a vítr. U snídaňooběda jsme se dohodli, že zkusíme štěstí v Bangkoku a vyrazíme již dnes. Na netu jsme zjistili, že volný let na dnešek mají už jen Bangkok Airways a to na 22.00. Co se dá dělat, budeme cestovat zase v noci :-(. Bohužel jsem si před cestou zablokoval kartu na placení po internetu, tak jsme se s Radkem vydali na cestu na letiště. To jsme našli skoro napoprvé. Slečna v BA byla milá a letenky jsme pořídili bez problémů za stejnou cenu, kterou jsme si našli na internetu – 3360THB/os. Po návratu z letiště jsme si domluvili na recepci odvoz na letiště a šli si sbalit věci. Při čekání na smluvený odvoz na letiště (ve 20.00) jsme si dali ještě večeři a pár Changů. Vyrovnali jsme náš účet na ubytování, motorky a poslední jídlo a vydali se na cestu. Cesta na letiště, stejně jako odbavení proběhlo v pořádku a my čekali na náš let (v 22.00). Letiště na Ko Samui je krásné, škoda jen že jsme tam byli za tmy :-( Let do Bangkoku trval asi hodinu a čtvrt, v podstatě jsme vzlétli, dali si něco k jídlu a už jsme zase přistávali. Rozhodovali jsme se jestli vyčkáme na letišti do rána, nebo se ještě takhle kolem půlnoci vydáme hledat nějaký nocleh. Nakonec zvítězila cesta do chřtánu Bangkoku, protože na letišti se nám zůstávat nechtělo. Na informacích jsme se (bohužel) zeptali jak to vypadá v okolí Khao San Road. Paní nám řekla, že tam jezdit nemáme, že je to u řeky a že tam hrozí záplavy. Bohužel jsme jí poslechli a vydali se taxíkem do Siamu. Oprskle jsme u odletů nabídli taxikářovi dvě stovky a po chvíli jsme za tři stovky jeli do centra Bangkoku. Taxík nás vyhodil u MKB nákupního centra, ať máme alespoň nějaký orientační bod. Ale v jednu v noci vypadá centrum Bangkoku opravdu trochu jinak, řekl bych až děsivě. Nikde nikdo, u obchodů spící hlídači, o kus dál spící bezdomovci, všude bordel a krysy. No pěkný to první dojem. Inu vydali jsme se na radu paní z informací hledat nějaký nocleh. Bohužel nikde nic co by odpovídalo našim představám, resp. nikde nic :-) Narazili jsme na bohatě vyhlížející hotel, tak jsme se alespoň zeptali. Místní ochotný portýr, když nás viděl, tak nás nasměroval k nějakému levnějšímu hotelu a zařídil nám i taxi. Z dalšího tápání po mrtvém městě na mě šla hrůza, tak jsme se rozhodli držet se původního plánu a zavelel jsem Khao San Road. Za 60 THB jsme byli konečně tam kde jsme měli být. Noční život v plném proudu. Lidí jak na Václaváku. Bary otevřené a stánky se vším možným na každém rohu. Po vodě ani památky. A hurá … dokonce i McDonalds, KFC a Burger King :-) Nabití novou energií jsme hledali kam hlavu složit. Netrvalo dlouho a měli jsme pokojíček za 500THB. Sice byl malý, ale na vyspání to stačilo a zítra najdeme něco, kde budeme až do konce. Takže rychle na dva Changy a chrnět.

DEN 16. – 15. 11. 2011

Ráno (ehm v 11.00) jsme se probudili, dali sprchu, pomalu sbalili a vydali hledat něco jiného, kam příští noc hlavu složit. Ještě, že brácha prozřetelně dohodl checkout až na 12ctou :-) Asi na čtvrtý pokus jsme našli něco, co nám vyhovovalo (hlavně cenou). Pokoj s jednou samotnou postelí a jednou dvoupostelí s klimou za 520THB/noc. Což je cena dobrá. Sice sociálky byly na chodbě, takže jsem si připadal jak na koleji :-) Ale zase jsme to měli kousek a sociálky byly udržované. Hostel nesl název Kewin place a byl hned na Khao San, ale trochu zastrčenej, takže hluk žádný nebyl. Kluci byli hrrr do nakupování, tak jsme se hned vrhli do víru Khao San. No věcí dost a některý i pěkný, ale s mým odporem k nakupování čehokoli jsem byl po pár chvílích dost otráven. Navíc všude ty naháněči na obleky, hrůza. Člověk to po chvíli musel odhánět jak dotěrnej hmyz. Poté jsme se shodli na „pořádné stravě“ :-) a zamířili do McDonalds. Menu (u nich SET) s Big Macem za 159THB celkem jde. Po snídaňoobědu jsme vyrazili do Lumphini parku, jak jinak než taxíkem. Cena byla na taxametr asi 80THB. Vstup se dovnitř neplatí a park je to veliký. Thajci tam běhají, jezdí na kole, bruslích, na lodičkách na jezírkách. A hlavně cvičí. Viděli jsme asi dvě stovky Thajců všeho věku, jak hromadně poskakují na hudbu jak při nějaký spartakiádě :-) Škoda, ale že jsme nenašli ty varany, o kterých jsem četl, že tam jsou, jestli tam vůbec jsou :-( Po prohlídce parku jsme vylezli na druhé straně a koumali jak se dostat do MKB ještě něco nakoupit. Nevím proč a ani nevím co z toho měl, ale jeden Thajec nám poradil prý lepší obchod a poslal nás tuk tukem do jak jinak krejčovství na obleky, ikdyž jsme mu říkali, že nic takovýho nechceme. Tam jsme se jim po oznámení cen vysmáli a nakopli tuk tuka směrem do MKB a zdůraznili jsme NO STOP! Tuk tuk nás po chvíli vyhodil u MBK, dostal 40THB a jel si po svých. Jen vsuvka k tomu cestování…taxíky i tuk tuky v Bangkoku jezdí na plyn (4THB/l), který je tam výrazně levnější než benzín (40THB/l). MKB nás ohromilo. Nevím kolik má přesně pater, protože je fakt veliký a z těch jezdících schodů vypadá úžasně. Obchody samozřejmě už tak úžasné nejsou (alespoň teda pro mě). Já jsem se spíš přidal, když kluci něco kupovali. Ale aspoň tam na vás pořád nepokřikují a nelákají do obchodů. Pěkně čekají zalezlí, až přijdete. Hned takhle zkraje se nám zalíbil kufr, který jsme chtěli, protože do baťochů bychom to množství věcí určitě nenacpali. Viděli jsme pěkný označený slevou za 899THB. Při koupi tří jsme dostali ještě slevu, takže ve výsledku celkem slušný kufr na kolečkách za 650THB dobrá koupě. Jenže to jsme byli na začátku a čekalo na nás ještě celý MKB. No na to jsme se museli posilnit a zamířili do Mekáče (ať to dneska nemícháme :-)). Na nákup bylo fakt všechno, od plného patra mobilů a různách přehrávačů (teda jejich napodobenin) až po výprodej bot značky Baťa (ty vypadaly pravě, ale kdo ví). Poté co jsme se vyprostili z džungle nákupů MKB jsme chtěli co nejrychleji pryč, ale ouha. Špička vrcholila (cca 19:00) a vedle na stadiónu skončil zrovna nějaký zápas. Nevím ani co se hrálo, ale vím, že byla velká návštěvnost. Všichni Ti fanoušci se valili proti nám do BTSky (nadzemnka) a do taxíků, které jeli sotva krokem a navíc pod 200THB nás ani odvést nechtěli. Tak jsme vzali kufry a vydali se přes parkoviště kolmo k hlavní ulici, kde jsme doufali, že bude větší klid a i možnost si stopnout taxíka, který bude ochoten zapnout taxametr a objede i tu zácpu. No taxík se nezadařil, ale podruhé a tentokrát opravdu naposledy jsem sedli do tuk tuku. Kufry nám přivázal dozadu a byl jsem rád, že byly prázdný, protože plný by určitě někde ztratil. Ten chlap jel jako prase i na thajské poměry, nemluvě o tom, že jsme měli strach z vyklopení. Ale adrenalin dobrej a nakonec jsme v pořádku dorazili, kam jsme chtěli. Na pokoji jsme ještě zkontrolovali, cože jsme to všechno nakoupili a unavení den zakončili.

DEN 17. – 16. 11. 2011

Dnešní den máme v plánu najít a zdolat nejvyšší budovu Bangkoku – Baiyoke II Sky hotel, který je něco přes 300 metrů vysoký a má 88 pater. Domluva s taxikářem proběhla kupodivu dobře. Hned napoprvé pochopil, kam chceme a zapnul i taxametr. K hotelu jsme dojeli asi za 20 minut a na taxametru bylo něco pod sto bathu. Před hotelem byli ale kluci upozorněni, že do půl těla je tam nepustí, tak se vydali k nedalekým stánkům opět nakupovat :-). Přišli po chvíli s pěti tričkama a my mohli dovnitř. Vstupenka stála 250 THB na osobu, ale vstupné obsahovalo i drink. První výtah nás vyvezl do 77. patra, kde bylo spoustu zajímavostí o hotelu a všemožné turistické blbosti. Až mi z té výšky zalehli uši. Pěkně jsme si patro obešli, pokochali se výhledem skrze skla a přešli k druhému výtahu. Ten nás vyvezl do 83. patra, kde byl bar. Tam jsme vstupenky vyměnili za Mai Tai a s drinkem v ruce jsme se zabořili do křesílek a koukali na Bangkok. Do 84. patra už jsme vyšli po schodech a východ byl přímo ven na oplocený otáčející se ochoz. Výhled opravdu pěkný a Bangkok tak veliký až se jeho konec ztrácel v mlze (nebo ve výfukových plynech). Po vyhlídce jsme ještě vyrazili ještě do přilehlých stánků na něco na zub a zpátky taxíkem na hotel. Tak jsme si dali dobroty, které jsme cestou ulovili a vyrazili s Radkem na changa. Tentokrát jsme objevili restauraci přímo naproti té minulé, kde měli velké pivo za 60THB. Po cestě zpátky Radka zaujal stánek s všelijakým smaženým hmyzem. Nandal si do pytlíčku lžíci od všeho a měl v plánu to i sníst. Na pokoji jsme detailně prozkoumali, co to všechno donesl a Radek se do toho s chutí pustil. Ono to stejně všechno chutná jako přepálenej olej. Červy a larvy ještě dal, ale šváb už byl prej hnus a šel ven z okna i s dvouma changama co vypil předtím :-) To ho ale neodradilo a škorpióna si třeba pochvaloval.

DEN 18. – 17. 11. 2011

Dnes je náš poslední den v Thajsku. Takže do 12cti jsme se sbalili a odevzdali pokoj. Kufry jsme si nechali na hotelu v úschovně do večera. Na poslední den jsme si nechali velké scenárium Siam Ocean world, které se nachází v obchodním centru Siam Paragon. Před cestou jsme zavítali ještě do KFC a Mekáče, museli jsme si spravit chuť po tom včerejším hmyzu :-) Po obýdku jsme se vydali na cestu do akvária. Tentokrát jsme měli trochu problém sehnat taxíka, který by nám rozuměl, kam chceme, nebo věděl kde to je. Když už věděl, tak se mu tam nechtělo jet, nevím, divný. Nakonec se ale jeden našel a za 90THB jsme byli na místě. Vstupenka sice není jedna z nejlevnějších (900THB/os), ale stojí to za to. Celá prohlídka nám trvala asi tři hodiny a viděli jsme opravdu spoustu mořských potvor od koníků až po žraloky, které jsme nachytali zrovna při krmení. Mně se nejvíc líbila taková velká modrá ryba, která jakoby vypadla z nějaké pohádky. Měla divně tvarovanou hlavu a pořád koulela očima. Chytnout taxíka od Siam paragonu nebyl problém, protože tam spořádaně stíli v řadě a jeden koordinátor je i řídil. Bohužel jsme chytli takovýho mladýho cápka a zapnout taxametr jsme ho nepřinutili. Chvíli plácal něco o třech stovkách, a když ho brácha začal krotit, tak slevil na dvě a možná i na stopade. Každopádně, když jsme vystupovali dostal 120THB s tím, že může být rád, protože na taxametr by se dostal tak na půlku. Do domluveného na letiště odjezdu v 23:30 (minibus 150THB/os) ještě zbývalo trochu času, tak jsme zapadli do hospody na jídlo a žirafovýho Changa a sledovali dění na Khao San. Když se blížila půlnoc, tak jsme vyrazili směrem letiště. Letadlo má odlétat v 6:00 a po půlnoci už žádné minibusy nejezdí, tak těch pár hodin přečkáme na letišti. Nemilé překvapení ale bylo, když jsem u našeho letu na letišti viděli nápis cancelled :-( Čekali jsme do 3:00 než otevřeli přepážku Aerosvit a tam nám potvrdili, že nám kvůli nezaplnění letadla odsouvají odlet o jeden den. Naštěstí nás ale ubezpečili, že nám zajistí hotel, dopravu do něj i zítra zpátky na letiště. Tak jsme vydrželi asi do 5:00, kdy pro nás přijel slíbený odvoz. Ten nás odvezl do hotelu Four wings asi deset minut od letiště. Hotel to byl pěkný, asi 4 hvězdičky, nejlepší ubytování co jsme v Thajsku měli :-) V hotelu nám dali dva pokoje a lístečky na jídlo, které jsme hned využili na vydatnou snídani. Po snídani jsme si zatáhli na pokojích závěsy a do oběda si dali šlofíka.

DEN 19. – 18. 11. 2011

Poté co jsme dospali noc strávenou řešením odletu, jsme se šli do restaurace v hotelu na další lísteček najíst. Oběd formou bufetu byl výborný. Na výběr bylo, na co si člověk vzpomene, takže jsme se najedli do syta. Po řádném obědě jsme zamířili do desátého patra, kde byl bazén a poslední den v Thajsku si užívali sluníčko. Po večeři jsme se ještě ujistili, že nás náš odvoz určitě odveze na letiště a šli jsme spát.

DEN 20. – 19. 11. 2011

Okolo čtvrté ráno jsme byli telefonem upozorněni, že náš odvoz je připraven, tak jsme odevzdali pokoje a vyrazili napodruhé na letiště. Tentokrát již bylo vše v pořádku a my se konečně dostali do letadla a letěli směr Kyjev. V Kyjevě jsme se naštěstí dostali k přestupové přepážce jako první a zdrželi všechny za námi, protože jsme ještě řešili, čím nás pošlou do Prahy. Let, kterým jsme měli letět včera (v pátek) v sobotu nelétá, tak nás nacpali do letu s ČSA. Od té doby jsem již byl v klidu. V letadle ČSA už nás čekal česky mluvící personál a české noviny. Za dvě hodinky už jsme sedali na Ruzyni, kde na nás čekala Terezka, která mě odvezla domů. Kluci jeli ještě autobusem do Varů.

Fotoalbum:

http://www.facebook.com/media/set/?set=a.2353429792419.2124209.1150399717&type=1&l=81efc5c25e

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@