A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko 18.12.2008-11.1.2009 2.část

Druhá část cesty Thajskem.

31.12.2008

Ráno v 8,30 hod. pro nás přijeli pick upem (už tam seděli 4 lidi, jeden pár z Ameriky, druhý Němci) a zavezli nás do mangrovového lesa, kde je molo a odtud jsme jeli long tail lodí (naložené kajaky) mezi Langrovy, byl odliv, tak byly krásně vidět kořeny. Ještě než jsme nasedli na loď, tak jsme v bahně u mangrovů viděli takové zvláštní škaredé rybky, které se zahrabávají do bahna a taky spoustu krabů (malé krásně bledě modré, červené, žluté a jiné, většina jich měla jedno klepeto velké – na obranu, když se zahrabou a druhé zakrnělé. Směřovali jsme k ostrovu Talabeng, kde jsme nasedli na kajaky ( 3+průvodce) a pádlovali kolem ostrova. Ostrov je skalnatý, vysoký, viděli jsme i úžasné krápníkové jeskyňky z moře, porostlý stromy, jejichž kořeny visely jak liány. Byla to pěkná asi 2 hodiny dlouhá projížďka. Pak jsme naložili kajaky na loď a jeli dál na ostrůvek BUBU. Malinkatý s jedním bufetem a pár bungalovy, málo lidí (žádné davy turistů na výletě). Čekal nás velmi dobrý oběd s ovocem na závěr. Během cesty ještě voda a cola. Ať jsme byli na jakémkoliv organizovaném výletě, vždy se o nás velice dobře postarali, průvodci byli velmi milí. Na ostrůvku BUBU jsme ještě zkusili šnorchlovat, ale nebyla moc dobrá viditelnost, přesto jsme pár rybek zahlédli. Po druhé hod. jsme se vydali long tail lodí na zpáteční cestu. Na jednom místě v mangrovovém lese jsou opice-makakové, kteří tam žijí už naučené, že je turisti krmí, tak jsme přistavili lodí a průvodce měl v igelitové tašce slupky z ananasů a melounů, co jsme měli k obědu. Opice se hned seběhly a házeli jsme jim slupky. Byly čím dál odvážnější, až jeden opičák vyskočil na loď a chtěl mi sebrat slupku z ruky – pěkně mě vyděsil. Milan je pak krmil i z ruky. Opice se o slupky pěkně rvaly a některé měly na zádech škaredé šrámy. Ale nebyly vůbec nebezpečné, ale měly docela velké zuby.
Pak už jsme dojeli k molu a pick up nás dovezl zpět do našeho ubytování. Chtěli jsme se jít ještě vykoupat na pláž, ale zjistili jsme, že při odlivu se pro samé šutry a málo vody nedá vůbec koupat. Tak jsme šli kousek dál po pláži, ale bylo to všude skoro stejné, tak jsme se jen očváchli a stejně začal foukat vítr a přihnal černé mraky. Tak jsme šli zpět. Zaplatili jsme si ještě jednu noc a na zítra šnorchlovací výlet na 4 ostrovy. Snad bude viditelnost ve vodě lepší. Taky jsme se konečně rozhoupali jít na internet a napsat všem známým přání do Nového roku. Byli jsme na internetu skoro hodinu. Pak jsme se šli projít po pláži a uvažovali, jestli si sednem do baru a dáme si kyblík (3 dcl whisky Sam Song, cola a led a brčka), ale nakonec jsme si lehli na pláži do písku, dopili meruňkovici se 7-upem a čekali na půlnoc. Všude v barech totiž byl klídek, všichni jen seděli a povídali si. Taky jsme konečně zjistili, co to svítilo na obloze, trochu se pohybovalo až to nakonec zhaslo – byly to lampiony, které vypouštěli z pláží. Po půlnoci jsme uviděli místní hochy, že je prodávají, tak jsme taky jeden vypustili s přáním zdraví a štěstí pro všechny blízké (ukecali jsme ho na 200 BTH). Trochu se stříleli ohňostroje, ale vcelku klídek.

1.1.2009
V 8,30 hod. pro nás přijel Picku p (už tam sedělo 8 lidí, pak přistoupili další-celkem 13) a jeli jsme na jih, zřejmě na Nui bay, kde už na nás čekala long tail loď a příjemný manželský pár. Vyjeli jsme a po chvíli zcela na jihu, zřejmě jak začalo volné moře, tak byly velké vlny, i když byly zatažené igelity, stejně jsme byli všichni a všechno kompletně mokří. Házelo to s loďkou ze strany na stranu a z vrchu dolů a jeli jsme více než 1 hodinu. První zastávku na šnorchlování jsme udělali na Ko CHEUK, paní házela veku, tak tam připlavaly hejna rybiček a drželi se u lodě, pak jsme jim dávali veku i my z ruky – to byla mela, tisíce barevných rybiček, které se na to vrhly jak malé piraně, až měl jeden strach, že ho uždibou taky. Viděli jsme krásné korály, rybičky všelijakých barev, tvarů a velikostí, některé které jsme jinde neviděli. Skvělé!!Pak jsme pokračovali na Ko MUK, chtěli jsme zakotvit u malé pláničky, ale strhl se vítr a liják, tak se jelo o kousek dál, kde už bylo několik lodí. Byla tam jeskyně Esmerald cave, museli jsme si obléct vesty a čekat na našeho průvodce, až spraví baterku. Truchu jsme nechápali proč ty přípravy, mysleli jsme, že to bude jen nějaká menší jeskyně ve skále. To jsme se spletli, je to 80 m dlouhý tunel (černočerná tma) a musí se proplavat a vyplave se uprostřed ostrova na maličké pláničce. Byl to velký boj dostat se potmě, ještě přes jiné lidi (většinou místní,zřejmě mají nějaké volno), kteří se tam šprajcli na druhou stranu tunelu, když průvodce s baterkou se ztratil někde vepředu a my nevěděli kam a proč e ještě tma. Jeden ze spolucestujících se ztratil (nebylo divu), tak ho šel hledat, naštěstí ho brzy objevil. Zpáteční cesta už byla v pohodě, protože jsme věděli, že podél stěn se musíme dostat na druhou stranu a taky jsme neztratili průvodce s baterkou. V plovacích vestách se plave opravdu blbě, nejlépe to jde čubičkou. Po návratu na loď jsme dostali oběd(rýži se zeleninou a masem) a ovoce (ananas a meloun) a vodu v jogurtovém kelímku s brčkem. Po obědě jsme vyjeli na další ostrov Ko Kradan, kde už byli 3 long tail lodě a menší písečná pláž. Zdrželi jsme se asi hodinu, šli jsme hned šnorchlovat, ale rybiček i korálů bylo méně. Chvilku jsme odpočívali na pláži a začalo pršet, ostatní lodě odjeli, tak jsme šli ještě šnorchlovat a viděli sasanky, ve kterých byli dvě rybičky klauni (jedna větší a druhá menší – NEMO je asi v Hollywoodu, tak tam byli jen rodiče). Taky plno dalších pěkných rybiček. Ve 3 hod. jsme se vydali na zpáteční cestu a už nikde nezastavovali. Zase to pěkně házelo ve vlnách a my jsme byli promáčení (všechno) a už nám bylo celkem chladno, tak jsme po návratu v půl 5 hod. honem hupsli pod teplou sprchu. Měli jsme hlad a já si všimla na hlavní ulici vývěsky, že mají baracudu, tak jsme do restaurace zašli a objednali si ji. Milan ji měl s česnekem a dušenou zeleninou, já s tomatovým sosem a kešu oříšky, k tomu zeleninu, pak ještě papyrový abake a Milan pivo. Baracuda byla hrozně moc dobrá, výborná, tak jsme se nadlábli, že jsme sotva funěli. Potom jsme šli domluvit mototaxi na zítřek do restaurace, kde si Milan dával své oblíbené, ostré, typicky thajské jídla a levné. Museli ho zavolat telefonem, přijel a chtěl povykládat, tak jsem se chvilku snažila, ale on moc nerozuměl, já taky moc neumím, tak jsme se po chvilce zvedli a šli jsme zase sbalit všechny naše věci na zítřejší odjezd na PHI PHI – fakt jsem zvědavá, jestli najdem nějaké ubytování,když i on n ám říkal, že je tam draho a plno(i všichni ostatní). Snad budem mít štěstí.

Pobyt na Ko Lantě se nám také líbil, počasí bylo opět nic moc, většinou zamračeno a místy pršelo. Pláž u našeho bungalovu za moc nestála, písečná, ale mezitím dost kamenů a při odlivu se nedalo skoro koupat, ale měli jsme motorku, takže jsme viděli vlastně celou Lantu a taky výlety byly moc fajn. Jinak tady panuje klidná a pohodová atmosféra.

2.1.2009
V 7,00 hod. pro nás přijel taxi, mysleli jsme, že přijede mototaxi(stálo mu před domem), ale přijel pick upem, takže komfort. Na molu jsme koupili lístky na PHI PHI a před půl 9 hod. vypluli s malým zpožděním. V půl 10 hod. jsme už vystupovali na PHI PHI, hned v přístavu je plno nadháněčů, info, cestovek a potápěčských center. Je vidět, že je to hodně oblíbený a známý ostrov jak k několikadenním, tak i k jednodenním výletům. Také loď byla plná, někteří však pokračovali na Puket. Vybrali jsme nejlevnější pokoj přímo v městečku, takový pavlačový dům. Pokoj je prostorný, se záchodem, umyvadlem, sprchou a větrákem a stojí 700 BTH na noc. Výhled nic moc, ale stejně tady moc nepobudem. Hned jsme šli procházkou na pláž AO LOH DALUM je naproti přes úzký pruh pevniny přístavu a pláži AO TON SAI kolem samých obchůdků, restaurací atd. cca 10 min. Pláž je pokryta ještě jemnějším písečkem než pláže Ko Lanty, ale protože byl odliv, tak je tam strašně mělko, párkrát jsme se ale vykoupali, pak začalo drobně pršet, ale přestalo. Šli jsme na oběd a potom na druhou pláž AO TON SAI, tam se dalo plavat i při odlivu a navíc je tam krásný výhled na skalnatý výběžek vpravo od pláže, zabíhající daleko do moře a kousek vedle skála, vyčnívající z vody, také pod skalami a dál na moři kotví spousta lodí. Lebedili jsme si na pláži asi do 5,00 hod., pak procházku zpět do pokoje, do bankomatu a pak něco sníst, ale bohužel asi v půl 8 hod. začalo zase pršet, tak jsme se promáčení vrátili zpět na pokoj. Také jsme v restauraci prohlíželi fotky těsně po tsunami, ostrov Ko PHI PHI, zejména jeho úzká část byly zasaženy opravdu hrozně, nezůstal zde kámen na kameni.

3.1.2009
Po snídani jsme hned vyrazili na další pláž jihovýchodním směrem na HAT YAO (Long beach), úplně na konci pláže je kamenitý ostrůvek zvaný HINPAE. Celou noc pršelo, ale teď dopoledne bylo krásné polojasno, tak jsme na nic nečekali nasadili masky se šnorchly a dokud tam nebudou další šnorchaři jsme plavali ke skalnatému ostrůvku. Už po cestě a všude kolem byly krásné korály a spousty rybiček. Než jsme se dostali až k ostůvku, dalo to pořádnou fušku, lepší by byly i ploutve, je tam docela silný proud, který strhává zpět nalevo a chvílemi jsme plavali na místě. Nechali jsme se unést podmořskou krásou a byli ve vodě skoro 1 hod. Byla to krása (jehly, papoušci, žlutomodře pruhované ryby, tmavé modré, občas takové hejna, které se pásly na korálech, až to křupalo, taky červeně pruhované s vyboulenýma očima, malé rybky i docela veliké, většina hezkých, některé zase docela škaredé, taky jsme možná viděli ty nafukovací – spousta rybek). Ještě několikrát jsme byli šnorchlovat, ale blíže a taky už tam bylo několik lodí, které kotvili buď přímo u pláže nebo u ostrůvku, ale rybkám to vůbec nevadilo. Slunce se už na zbytek dne schovalo za mraky, ale stále bylo teplo. Přesunuli jsme se přes výběžek (nahoru pochodech a dolů cestičkou mezi banánovníky na malou pláničku AO LOH MOODII, kde bylo rybek o trošku méně, Ale Milan našel hvězdici (červená, zespodu fialová, větší). Potom jsme se vrátili zase zpět a šli šnorchlovat k ostrůvku, lodě tam už nebyli, byl tam klid, ani ten silný proud už nebyl, zřejmě bývá jen dopoledne. Opět jsme pozorovali spoustu rybiček a Milan našel sasanku, ve které byli 3 klauni nemá, když mi ji Milan ukazoval, tak jsme našli ještě druhou sasanku a v ní bylo Nemů dokonce pět. Tento ostrůvek a okolí nemá chybu, je to nejlepší šnorchlování, co jsem tady zažila, protože můžu šnorchlovat kdy chci a jak dlouho chci a taky neuvěřitelná spousta korálů a rybek. Pak jsme šli na večeři, objevili jsme restauraci Garlic 1992, kde mají ryby a dary moře za přijatelné ceny, tak jsme se nadlábli. Později večer jsme šli hledat HIPPIES bar na pláži, kde měla být fire show. Našli jsme ho, usadili se na rohože v písku, dali si kyblík (konečně) a poslouchali kluka, jak hraje na kytaru a zpívá, pak ho vystřídal DJ´ a hrála se hra, asi 10 dobrovolníků nejdříve se židlemi a pak museli nosit od diváků různé věci – zapalovač, cigarety, kondom, podprsenku, pánské boxerky a na závěr ponožky. Byla to docela sranda. Pak byla fire show – kluci to uměli dobře, dobrá podívaná, snad to bude na videu vidět, nakonec zapálili nápis HIPPIES BAR FIRE SHOW. Pak jsme přešli k druhému baru, kde skákali přes ohnivý provaz a dalšímu, kde jsme chvilku tancovali a pak šli na kutě.

4.1.2009
Ráno jsme vylezli po xxx schodech, celkem fuška, vyváněli až nahoru na vyhlídku – krásně bylo vidět přístavní městečko s oběma plážemi naproti sobě. Pláž vpravo při odlivu snad kilometr bez vody i lodě tam kotvili na písku. Taky tam mají nahoře krásnou zahradu, plnou rozkvetlých stromků, květin a kaktusů. Chtěli jsme jít dál na východní stranu ostrova, bohužel nemáme žádnou mapku PHI PHI (nikde neměli) a tak jsme šli cestičkou džunglí podle nějaké šipky ukazující na pláž, po nějaké chvíli jsme uslyšeli děsný řev, nejdříve jsme mysleli, že se tam perou kočky, ale to je blbost, ty nevydávají zdaleka takový ryk a najednou jsme viděli, že se před námi rvou opice makakové a ty dělaly takový kravál. Jenomže byly i na cestě, po které jsme chtěli jít. Já jsem se teda dost bála, jsou to divoké opice a člověk nikdy neví. Vzali jsme si do ruky klacky, Milan vše natáčel a šli jsme. Ony před námi sice uskočily do větví podél cesty, ale stále nás pozorovaly, pak se vrátily na cestu, chvíli jen koukali, ale pak se rozběhly za námi. Milan pořád natáčel, ve mně byla jen malá dušička a srdce mi bušilo až v krku. Milan párkrát zamáchal klackem, zadupal a vydal nějaký skřek, tak už pak za námi nešly. Byla jsem zpocená až na zadku, stačilo, kdyby nás nějaká kousla a kde budeme hledat nemocnici. Naštěstí jsme vyvázli a říkali si, co budeme dělat, až budeme muset jít stejnou cestou zpátky a ony tam zase budou. Naštěstí jsme po nějaké chvíli narazili na betonovou cestu, která musela určitě vést do přístavu. Na pláž jsme sice nedošli, vůbec nám to nevadilo, ale došli jsme zpět do městečka. Vzali jsme podvodní foťák a celí zpocení spěchali na oblíbenou pláž s ostrůvkem. Tam jsme šnorchlovali až do půl 5 hod. Viděli jsme zase spousty rybiček a navíc já jsem proplula kanálem mezi útesy na druhou stranu útesu spolu s hejnem větších ryb. Milan taky objevil obrovské hejno ryb, jak se pásly, pak jsme viděli mořského hada příčně pruhovaného. Taky jsem viděla klauny v sasance a možná zahlédla žraloka, ale nebyla dobrá viditelnost a on se hned ztratil v moři. Večer jsme šli zase na ryby a královské krevety – mňamka. Teď musíme zase sbalit, což se nám vůbec nechce a zítra nás čeká cesta snad na ostrov Ko PHAYAM nahoru severněji blíže k Bangkoku. Nejdříve jsem myslela, že pojedeme lodí do Krabi a odtud autobusem do Ranongu, ale poradili nám v info centru, ať jedeme přes Phuket, tak to tak uděláme. Budeme muset zřejmě v Ranongu přespat a ráno jet lodí na Ko Phayam.

Na Ko PHI PHI byla zato atmosféra o poznání rušnější, dost turistů, i když ubytování se dalo sehnat, plno zdaleka nebylo. Taky ceny o poznání vyšší, i když taky se daly najít restaurace, kde byly ceny přijatelné. Nejvíce se nám líbilo šnorchlování – úžasné, skvělé !!!! a na jídlo rybí restaurace Garlic 1992 – super !

5.1.2009
Dnes ráno v 8,00 hod. jsme vyrazili s bágly do přístavu na loď směr Phuket. Do Puketu jsme dorazili před 11 hod., už na lodi chodila slečna zřejmě z turist centra a ptala se kam kdo chce odvézt. Tak jsme si zaplatili 50 BTH za osobu odvoz mikrobusem na autobusové nádraží ve městě Puket. Tam jsme hned koupili lístky na klimatizovaný autobus do Ranongu, který odjížděl v 11,50 hod. Tak jsme měli čas jen na toaletu a koupit něco k jídlu a už jsme nasedli a vyjeli. Cesta trvala 6 hod., je to asi 380 km. Po cestě jsme viděli trochu jinou krajinu, hodně hornatou, místy les kaučukovníků a palem, jinak většinou džungle. Domečky se nám zdály hezčí než jinde, možná proto, že původní smetla tsunami a tak se musely postavit nové. Před Ranongem byly viděl 2 obrovské vodopády v horách a taky hodně přírodních jakoby zatopených pískových lomů. Po příjezdu do Ranongu cca v 6,00 hod. večer jsme šli do info centra, zjistili jsme, že loď na Phayam jede ráno v 9,00 hod. a na molo se dostaneme červeným songathewem č.3. Dostali jsme mapku a šli hledat nejbližší hotel na dnešní noc. První jsme natrefili na ASIA hotel, kde jsme se ubytovali za 260 BTH na noc. Měli jsme hladm tak jsme se osprchovali a šli na noční trh, který jsme viděli po cestě. Tam jsme si koupili nějakou mořskou obludu – byla tmavá s krunýřem a tenkým ocasem a nožičkami – asi nějaký druh kraba. Měla v sobě plno malinkatých kuliček trošku větší než zrníčka hořčice, asi jikry. Neměli tam ani stolečky, ani lžičky, tak jsme poodešli, našli nějaký prázdný stánek a rukama jsme se do toho pustili, bylo to ochucené do sladkokysela se zeleninou a trošku pálivé – nicméně dobré. Pak jsme vybrali z bankomatu peníze a šli se ještě projít, všude už skoro zavřeno, jen pár restaurací a obchůdků, jeden maličký trh s ovocem a zeleninu. Po cestě jsme viděli sedět na plastových židlích spoustu místních na obou stranách ulice a pak jsme uviděli i plno květin a věnců – byl to zřejmě pohřeb, ale nikde nebyl smutný. Turisty jsme viděli sedět jen v jednom baru. Jinak tady asi noční život není žádný. Vrátili jsme se do hotelu, ani nevybalujeme, jen kartáčky a pastu.

6.1.2009
Takže zase v 7,00 hod. budíček a rychle vstávat, batohy na záda a vyrazili jsme hledat songathew červený č.3, který má jet na molo, ze kterého odplouvá loď na Ko PHAYAM. Vyšli jsme z hotelu na ulici a hned jeden jel okolo a zastavil – byl to ten správný, tak jsme nasedli. Vyhodil nás na hlavní cestě a k molu jsme kousek došli. Měli tam napsáno, že loď jede v 9,30 hod., ale už tam nějaká stála a řekli nám ať nasednem, že jede na Ko Phayam. Tak jsme se radovali, že na ostrově budeme brzy, bylo totiž teprve 8,00 hod. Ale loď jela jen kousek kolem rybářských doků a u jednoho z nich zakotvila. Postupně přistupovali další lidé a taky nakládali spoustu zboží, takže jsme vypluli až v 10,00 hod.Když jsme vypluli z Ranongu, pluli jsme podél rozsáhlých mangrovových porostů, pak jsme pluli kolem nespočet skalnatých ostrůvků porostlých bujnou vegetací a kolem ostrova Ko CHANG, kde žijí vesměs místní, vystupoval tam jeden muž, pro něho přijeli malou loďku. Taky jsme viděli mořského orla, který si nesl v zobáku rybu. Na Ko Phayam jsme dorazili v pravé poledne, rozhodli jsme se, že si hned půjčíme motorku, ale nemohli jsme najít s automatickým řazením. Už jsme mysleli, že se jen necháme odvézt do nějakého resortu a z motorky nic nebude, když zrovna motorku Honda s automat. řazením někdo vracel. Tak jsme si ji hned vypůjčili a i s bágly vyrazili po betonové cestě. Ta záhy skončila a pak byla jen vyježděná plná výmolů písečná stezka. Také jsme zjistili, že jsme úplně jinde než jsme chtěli. Vrátili jsme se zpět na betonovou cestu, kousek po ní jeli zpět až na křižovatku a odbočili a jeli a jeli (značení veškeré žádné a když, tak nebylo v mapce, jen občas nějaký resort). Až jsme natrefili na odbočku na BAMBOO bungalovs, který jsme měli také vyhlídnutý. Dojeli jsme až k němu, zeptali se, zda mají volno a šli se podívat na bungalov za 500 BTH, líbil se nám, tak jsme ho vzali na 3 noci, i když jsme původně plánovali jen dvě, abychom měli v Bangkoku čas na nákupy. Teď budeme mít na nákupy jen jeden den a bude to maso. Po docela strastiplné cestě na motorce s bágly, kdy jsem chvílemi měla docela strach jsme se šli najíst a na pláž, čekali jsme na uklizení bungalovu. Na pláži jsme si lebedili až do západu slunce. Je tady nádherně, málo lidí, bungalovy daleko od sebe, nádherný písek a velké vlny. Náš bungalov je v krásně udržované zahradě, kousíček od pláže, je slyšet šplouchání vln z moře. Pláž dlouhatánská, písek jak hladká mouka a i počasí dnes bylo nádherné, na nebi skoro ani mráček a KONEČNĚ jsme viděli zapadající slunce do moře. Večer jsme ještě vyrazili na motorce do přístavu, byly sice otevřené 2 markety a nějaké bary, ale zřejmě už bylo na večeři pozdě, tak jsme jen něco málo nakoupili a vydali se na večeři zpět do Bamboo.

7.1.2009
Po snídani v restauraci Bamboo jsme jeli na motorce na sever ostrova na pláž AOW KWANG PEB, cesty jsou tady opravdu neskutečné, kromě betonové silničky (taky samé výmoly)jenom stezky v písku prudce nahoru a zase dolů, plné výmolů. Dojeli jsme na pláničku s krásným písečkem, nikdo tam nebyl, jen místní opravují nějakou restauraci. Šli jsme šnorchlovat na levý konec pláže ke skalám – špatná viditelnost, jakoby nově narostlé korály, zelené sasanky jak trsy mechu, i rybičky menší a málo, vypadalo to, jakoby se mořská zahrada teprve zakládala. Polehávali jsme, opalovali se, koupali. Milan postavil několik kamenných památníčků „sněhuláčků“. Pak jsme šli ještě šnorchlovat na pravou stranu pláže, kde jsme viděli více korálů, sasanek, rybiček, taky z pod kamene vystrkovala hlavu malá murena a najednou se pod námi objevila větší cihlově červená možná sépie – to jsme viděli poprvé. Také nad námi létali mořští orli. Po druhé hod. jsme odjeli, chtěli jsme najít pláž AOW PAI, ale místo toho jsme našli vyhlídku, ze které jsme viděli na západní straně zátoku AOW KHAO KWAI (buvolí zátoka – pláž připomíná buvolí rohy a mně konečně došlo, co znamená šipka BUFALO BAY) a na východní straně pláž AOW HIN KHAW, kde jsme zajeli také a po cestě jsme viděli dva zoborožce. Pláž nic moc, vlny, mělko a naplavený binec, kus dál vpravo je buddhistický klášter. Ještě předtím jsme zastavili v buvolí zátoce na severním (pravém) konci, pěkný písek, také mělko a žádné vlny. Úplně na konci krásný resort s travičkou a před tím mořští cikáni. Dále jsme zajeli zase do buvolí zátoky, ale na jižní (levý) konec, také mělko, vlny žádné, za to spousta maličkých mušliček a jemný zlatavý píseček. Úplně vlevo jsme došli k mangrovovému porostu, kde byli velcí krabi, jeden se dal i vyfotit. Doufáme, že fotky z dneška nějaké budou, protože nás začal zlobit foťák, snad odešel jen display a fotky budou, jinak by to byla opravdu škoda. Pak jsme zajeli na večeři a na naší pláži AOW YAI (long beach) jen o kousek dál jsme počkali na západ slunce. Naproti v dáli v oparu je velice kopcovitý ostrov Svatého Matouše, který už patří Barmě.
8.1.2009
Ráno jsme ještě na motorce zajeli na snídani, potom jsme u nás v Bamboo rezervovali autobus na zítra večer do Bangkoku (VIP už byl plný, tak jedeme klimatizovaným 1.třídou) a domluvili taxi do přístavu k lodi do Ranongu – jezdí tady jen motorky. Pak jsme se vykoupali a museli jsme jet vrátit motorku do přístavu. Odtud jsme chtěli jít východním směrem po plážích a po cestě se koupat.
Na AOW MEA MAI, což je pláž podél přístavu se moc koupat nedalo, nelíbila se nám, tak jsme pokračovali přes vnitrozemí podle šipek na AOW MOOK A PHAYAM resort. Po cestě jsme se konečně ujistili, že stromy, které rostou všude na ostrově jsou opravdu kešu stromy. Taky jsme viděli paní, která ručně pomocí nožního lisu a háčku vylupovala kešu oříšky pěkně jeden po druhém. Pak jsme viděli buldozer, který tam stál už hezkou řádku let. Po půlhodince příjemné chůze jsme došli na dlouhou pláž se zlatým pískem, kde byl jeden resort Phayam (cca 5 bungalovů a restaurace) a na pláži nikdo. Moře bylo čisťounké, ale mělké, naštěstí samý písek, žádné kameny. Tak jsme se koupali a slunili asi do půl druhé, kdy jsme si zašli na oběd a pokračovali dále. Podle mapky měla pláž přecházet kolem ostrůvku KHAM dále k jihu na pláž AOW KOKYU. Na ostrůvku bylo vidět jeden domeček, zřejmě se tam dojít vodou dalo. Ovšem pláž končila a začaly kameny a zase samé kameny, šli jsme dál a pořád doufali, že za každou zátočinou už bude pláž. Ale marně, stále samé kameny, některé dost ostré, ale naštěstí nebyly kluzké. Skákali jsme z kamene na kámen jak horské kozy a stále nebyl konec. Pak jsme přišli k větší skále, kterou bylo docela nebezpečné přelézt a málem jsme to vzdali. Ale při představě, že bychom se vraceli mi bylo dost špatně. Tak jsme ji zdolali jako horolezci a dál zase šutry, ještě větší, ale za dalším výčnělkem jsme uviděli maličkou písečnou pláničku úplně na konci. Došli jsme až tam a naštěstí tam byla i cestička prudce vzhůru do vnitrozemí, to byla naše záchrana, jinak nevím. Tato děsná cesta nám trvala asi 2 hodiny. Plánička taky nebyla nic moc, trochu písku a do vody kameny a mělko, přesto jsme se v moři osvěžili. Milan zase postavil čtyři kamenné pomníčky. Po krátkém odpočinku jsme vyšplhali vzhůru a pak po cestičce došli až na betonovou cestu, která vedla na jižní konec naší pláže, to už jsme zdolali asi za 20 min. Vykoupali jsme se a po pláži došli k Bamboo, kde jsme se krátce koupali a zašli na večeři. Během celé cesty jsme pozorovali mořské orly, jak krouží nad mořem a nebo mezi stromy. Taky jsme viděli dvě volavky, jsou šedé, nenápadné, ale když vzlétnou, tak jsou vespod bílé.

Pobyt na Ko PHAYAM byl fajn, moc pěkné ubytování, málo lidí, přívětivá a poklidná atmosféra, pláž krásná, dlouhá, písečná, výborné místo k relaxování. Po nějaké době by se nám asi zastesklo po nočních trzích (hlavně Milanovi) – masíčka, ovoce apod.

9.1.2009
Po probuzení jsme opět začali balit naše bágly, bohužel už naposledy. A zjistili jsme, že nevíme kam jsme dali letenky. Střídavě nás oblíval studený pot, prošmejdili jsme každou kapsičku v batozích a letenky pořád nikde. Naposledy jsme je viděli v Bangkoku a já jsem tvrdila, že je Milan někde uklidil a Milan si nepamatoval, že by je dával někde on. Už nás napadaly všechny možné představy, že jsme je nechali někde schované pod postelí atd. Byly to děsné nervy, až jsem po několikáté projížděla kapsy a našla jednu vnitřní zapomenutou kapsu – a hele naše letenky. Takže jsem je opravdu pečlivě ukryla, že jsme je málem nenašli ani my. Byla jsem zpocená úplně všude. Pak jsme už v klidu posnídali, sbalili, šli odevzdat klíče, zaplatit autobus a útratu a ještě naposledy vyblbnout do vln, tentokrát byly opravdu pěkné. V poledne jsme poobědvali a čekali do 1 hod. až přijede taxi – 2 motorky do přístavu. Já jsem jela první a Milan za námi. Dojeli jsme do přístavu a Milan pořád nikde – museli se vrátit pro zapomenutý mobil v nabíječce – v bungalovu nebyly zásuvky a proud šel jen asi od 16,00 hod. do 22,00 hod., jinak jen v restauraci. Ve 14,00 hod. jsme vypluli lodí z Ko Phayam do Ranongu, trochu dobrodružně jsme vystupovali – museli jsme přelézt s batohy na zádech přes tři rybářské lodě a po uzounkém strmém můstku na břeh. Trošku jsme hledali stanoviště odkud vyjíždějí autobusy do Bangkoku, protože ze songathewu jsme vystoupili na autobusovém nádraží (trochu mě spletla jedna Thajka), pak jsem se šla zeptat do info centra a tam mě poslal do centra stejně jak bylo napsáno v průvodci a říkala už i paní v Bamboo. Tak jsme se kvůli mně prošli s báglama, ale našli jsme, uložili si tam batohy a do 8,00 hod. do večera jsme měli čas. Tak jsme se prošli, najedli, napili a pak už autobusem směr Bangkok. Nakonec jsme měli každý dvě sedadla, protože přes uličku byly dveře jako nouzový východ, jenže špatně doléhaly, tak tam nikdo neseděl. Milan si tam lehl, takže jsme se trochu vyspali.

10.1.2009
Ráno před 6,00 hod. jsme dorazili do Bangkoku, kousek od Khao San, dali jsme si kávu a sledovali, jak naproti v baru ještě někteří pokračovali od večera. Šli jsme do KAWIN hotelu, kde jsme spali při našem příjezdu se zeptat, zda si tam můžeme nechat do večera batohy. Za 40 BTH nám je zamkli do nějaké místnosti. Uvažovali jsme, co budeme dělat, když je tak brzy ráno a v obchodních centrech otvírají až v 10,00 hod. Pak jsme se rozhodli jít na loď a pak se nějak dostat na Siam square. Milan si všiml, že v průvodci Bangkokem je mapka lodí, skytrainu a metra. Takže jsme jeli lodí až na konečnou, bylo to jako vyhlídková plavba. Potom jsme přesedli na skytraine a vystoupili přímo u nákupního centra. Zase jsme krásně viděli kus Bangkoku, protože skytraine jezdí nahoře nad silnicemi a více méně i nad domy. Jenomže bylo pořád před devátou hodinou ranní. Tak nás napadlo jet až na Chatuchak market, což je obrovská tržnice (100x větší než bývalá ostravská burza) a každý víkend tam jsou trhy. Podívali jsme se na mapku a zjistili, že tam opět pohodlně dojedeme skytrainem, takže nebylo co řešit. A opravdu, neskutečně moc a moc stánků se vším možným, spousta jídla (polévky,masíčka,ovoce,ovocné shaky, a neuvěřitelné sushi – výborné a vše děsně levné). Stánky s oblečením, thajským, moderním, padělky různých značek, ručně vyráběné, textil, látky, pásky, čepky, boty, bižuterie, kabelky, batohy atd. dále umělecké předměty, obrazy, starožitnosti, stříbro, modlitební předměty, kuchyňské potřeby – prostě úplně všechno až po zvířata. A mezitím spousta nakupujících, davy místních i z okolí a také turisti. Samozřejmě i my jsme nakoupili – oblečení a taky ochutnali dobrůtky. Strávili jsme tady vlastně celý den, před 4 hod. jsme šli zpět na skytraine a proti nám se ještě valily davy lidí. Jednou jsme museli přestoupit, ale skytrainem je jednodušší cestování než v Praze metrem. A potom zase lodí na Phra Athit, poblíž Khao San. Nakoupené věci jsme nabalili do batohů a šli na večeři – já chtěla ještě naposledy ryby a krevety. Pak jsme se ještě chvíli poflakovali na Khao San. Zdálo se nám, že teď tady je daleko více lidí než v prosinci, když jsme přijeli. V 11,15 hod. nám jel autobus na letiště a ve 3,25 hod. mělo letět letadlo. Takže už jsme se jen převlékli na letišti, nechali zabalit batohy do fólie, utratili poslední peníze za whisku pro kamarády a čekali. V Bangkoku byl dnes zákaz prodeje alkoholu i piva, tak všichni seděli v barech u coca coly, tak asi zažijou vyjímečně klidnou noc.
Asi kolem 10,00 hod. (už evropský čas) dne 11.1.2008 jsme přiletěli do Amsterodamu. V letadle jsem spala, byla jsem utahaná jako kotě, Milan říkal, že on moc ne, taky jsme sledovali filmy. V Amsterodamu jsme měli 4 hod. čas než nám poletí letadlo ve 14,40 hod.do Prahy. To bylo asi úplně nejhorší to čekání, hrůza nekonečná. Pak už jen něco přes hodinku do Prahy a na letišti nás už čekal Miloš, naše záchrana. Jak jsme vylezli z letadla do letištního busu – děsná zima a hrozná inverze. Však jsou tady všichni nemocní. Takže honem na hlavní nádraží, Miloš nám vzal zimní věci, co jsme u nich nechali, tak jsme je v nádražní hale na sebe naházeli, koupili jízdenku na Ostravan a v 18,09 hod. a už museli jít na nástupiště. V Ostravě u vlaku nás bude čekat Deniska, snad nebudeme mít zpoždění a před 11,00 hod. budeme doma. A hned zítra ráno do práce – brr, fuj !!!

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Otta
10.05.2010 09:09 90.178.170.***
 

Paráda Thajsko mame moc rádi ,vracíme se tam každý rok a stále je co oběvovat.Pěkně napsané,určitě něco použijeme na budoucích cestách.Dík ,fajn čtení.Hodně dalších zážitku z cest přeje Ota 8-)

  • Anonym (1)
kveti 27.02.2009 11:07
 

super podrobný cestopis, měla jsem jej s sebou a několikrát jej četla a i čerpala podněty! :-)

  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze