A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Thajsko 18.12.2008-11.1.2009 1.část

Cesta Thajskem od Bangkoku přes AYUTTHAYU na ostrovy Ko Tao a Ko Phangan v Thajském zálivu a ostrovy Ko Lanta, Ko Phi Phi a Ko Phayam v Andamanském moři.

Dovolená v Thajsku 17.12.2008- 11.01.2009

16.12.2008
Odjezd z Ostravy hlavního nádraží vlakem do Prahy a metrem k Bukvičkům.

17.12.2008
Odjezd ve 4,30 hod. na letiště Ruzyně autem s Milošem. Odlet v 7,20 hod. letadlem s ČSA do Amsterodamu, během letu snack. Přestup v Amsterodamu - obrovské letiště, vánočně vyzdobené, spousta obchodů a restaurací. Času na přestup jsme měli dostatek, vyzvedli jsme palubní lístky a ve 12,35 hod. byl odlet. Během letu jsme sledovali obrazovku v opěrce předchozího sedadla - Mama mia, průběh letu. Dostali jsme oběd a večeři a nápoje. Přílet do Bangkoku v 5,15 hd. místního času už 18.12.2008. Je tady o 6 hod. více.

18.12.2008
Na letišti jsme vyměnili prvních 100 EUR za 4.796 BTH. Zavazadla jsme si vyzvedli v pořádku a zastávku autobusu na Khao San jsme našli také rychle podle směrovek downtown. Po vystoupení nám jeden spolucestující ukázal kterým směrem máme hledat levné ubytování, vlastně přímo na Khao San. Ubytovali jsme se ve třetím prohlédnutém hotelu za 470 BTH na noc. Hned jsme zaplatili za 3 noci. Pokoj je čistý se záchodem, sprchou a klimou. Je tu klid. Hotel se jmenuje KAWIN a je v boční uličce ke Khao San. Po osprchování jsme se vydali na obhlídku BKK. Šli jsme kolem Demokraty Monumentu potom kolem obří houpačky Giant Swing a trochu jsme bloudili až jsme nakonec došli až k Memorial Bridge. Cestou nás hodně otravovali tuk tukáři, což bylo dost nepříjemné, protože se nejdříve vyptávali kam jdeme a vypadalo to, že nám chtějí poradit, ale vždy nás chtěli odvézt a určitě někam za nákupy. Od Memorial Bridge jsme šli podél řeky Chao Phraa přes indický trh - neskutečné množství koření, hodně druhů hlavně chilli, zelenina, ovoce a ryby. Došli jsme k Wat Po - je to velký areál, kde vynikají 4 velká čedí pokrytá mozaikami z pestrobarevných keramických dlaždiček. Nejvýznamnější ovšem je 45 m dlouhá pozlacená socha Budhy, která má chodidla vykládaná perletí a perlami. Po obvodu je 108 mističek, do kterých se hází satany pro štěstí a dlouhý život, tak jsme také házeli.
Poté jsme navštívili Královský palác, nestačil mi sarong, musela jsem si vzít velmi slušivou košili a Milan kalhoty. Vstupné bylo 300 BTH na osobu. Celý areál je nádherný až kýčovitý, úplně jiná kultura a Budha kam se podíváš. Ve slunci se vše třpytilo až oči přecházely. Nám se to zdálo neskutečné, úplně z jiného světa a stavět takovéto stavby kousíček po kousíčku je úplně nepředstavitelná dřina, dosud jsme nic takového neviděli. Také jsme viděli v hlavní svatyni Watu Phra Kaeo Smaragdového Budhu je maličký a je z jednoho kusu jadeitu a král ho 3x ročně sám převléká. Také jsme obdivovali bonsaje, které jsou určitě přes 100 let staré. Stěny hradeb a arkád kolem jsou pokryty spoustou nástěnných maleb z Rámajány, které vypadají úplně plasticky, muzeum zbraní a muzeum původních zbytků paláce.
Po cestě nás stále otravovali naháněči, že paláce jsou zavřené a bla bla, ovšem my jsme byli poučeni z průvodců a z internetu,že jim nemáme věřit, tak jsme je poslali do háje ovšem je to nepříjemné.
Jsem ráda, že i přes mou děsnou angličtinu jsme vždy vyřídili, co jsme potřebovali. Cestou zpět do našeho hotelu jsme šli kolem parku Sanam Luang a pak už přímo na Khao San. Podle mapy se nedá moc řídit, protože jsme nevěděli z které strany jsme do ulice přišli a také označení ulic nám nebylo moc jasné. Do hotelu jsme došli kolem 15,00 hod. a protože jsme byli utahaní, tak jsme spali až do 19,00 hod. Po sprše jsme šli užívat nočního života, došli jsme na Phra Athit (na břehu řeky Chao Phraa), byl tam hezký parčík Santichai prakarn a pevnost Phra Sumen (hezky osvětlená), prošli jsme se uličkami Banglampu Milanovi se zdálo že je tu o hodně méně lidí než v r.2003.Dali jsme si večeři, kupodivu nebyla moc pálivá, moc dobrá nudlová polévka, pak ještě pivko a šli jsme spát.

19.12.2008
Snídani jsme si koupili v 7 ELEVEN ( kafe bylo hnusné), Milan snach a já sladkého rozinkového šneka a šli jsme na molo na Phra Athit ( pier 14). Jeli jsme lodí na molo Tha Tien a odtud přívozem na druhou stranu obhlédnout Wat Arun. Zřejmě tam měli nejakou slávu mariňáci, bylo jich tam plno ve svátečních uniformách a skoro žádní turisté, ale bylo brzy ráno. Stálo to za to, wat je úžasný ne nadarmo se mu říká chrám rozbitých talířů, ale doopravdy Chrám jitřního úsvitu oba názvy se k němu hodí. Vylezli jsme na druhou úroveň centrálního prangu a dalekohledem si prohlédli okolí jako na dlani. Opravdu je všech 5 věží prangu vyzdobeno rozbitými talíři, úžasné, dle průvodce jsme našli démony i létající bytosti, ale Budhu ve fázích života jsme nenašli. Prohlédli jsme i okolí a přívozem jeli zpět, na mole si dali polévku a jeli lodí na molo 4 Marine department. Pěšky jsme šli uličkami, kde opravovali startéry a vše k autům celé ulice, na chodníku, ve dřepu, nedělají si problém s ničím, ani se znečišťováním. Došli jsme k nádraží HUALUMPONG, zase nás chytli naháněči, ale naštěstí se nám povedlo si vzít jen jízdní řády a zmizet. Chtěli jsme si koupit jízdenky do AYUTTHAY a CHUMPHONU, v pokladně nám vysvětloval, že nám je neprodá a že musíme jinde. Nakonec jsem to pochopila a šli jsme do ADVANCE BOOKING OFFICE, kde nám prodal lístky do CHumphonu na 21.12. na ranní vlak s AC za 960 BTH za oba. Do AYUTTHAY si musíme koupit lístky až zítra ráno před odjezdem. Vyměnili jsme na nádraží dalších 100 EUR za 4.855 BTH. Potom jsme šli k Wat Traimit, ten se celý opravuje a zlatý Budha je zřejmě přestěhován vedle v menším chrámu. Je opravu nádherný celý ze zlata, 3 m vysoký a váží 5,5 tuny, jeho cena je prý cca 14 mil. USD.
Potom jsme šli uličkami s cílem dostat se do Čínské čtvrti, nakonec jsme se vrátili zpět na nádraží a chtěli si vzít tuk tuk k Watu MANGKONKAMALAWAT, tuktukář chtěl 150 BTH, když jsme mu řekli, že mu dáme 50 BTH, tak dělal zděšeného a druhý zase, že se stavíme pro benzín atd. tak jsme je poslali do háje a šli na bus. Tam jsme se ptali a nakonec nám nějaký pán ukázal kterým směrem máme jít a že to je 10 min. pěšky. Tak jsme šli, opět jsme se zamotali, šli jsme ulicí, kde prodávali samé pneumatiky a disky. Cestou jsme uviděli čínský chrám, vrátný nás pozval dovnitř a na mapě nám ukázal, kde jsme. Šli jsme dál, došli jsme k Watu KHANIKA PHON (to jsme zjistili, že jsme si zase zašli kus cesty) čínské chrámy jsou jiné, podoba Budhy je jiná a také strážci, draci, jiné zdobení a malby. Pokračovali jsme k MANGKONKALMALAWATU, dračí květinový chrám, hned za vstupen jsou na každé straně dva obrovští strážci se slunečníkem, s hadem, s pagodou a s mandolínou, jde z nich strach. Opravdu tam bylo hodně věřících, kteří přinášeli dary květiny a jídlo a zapalovali tyčinky. Když jsme vycházeli, viděli jsme přicházet mladé mnichy, zřejmě ze školy domů, vedle chrámu byly budovy, kde bydlí.
A ocitli jsme se uprostřed Čínské čtvrti kdo to neviděl na vlastní oči, těžko uvěří. Neskutečně malinkaté uličky a spousta spousta krámků se vším jídlo, hadry, tretky, vše, na co si šlověk vzpomene. Mezitím se proplétají motorky a dokonce i auta (na každé straně 1 cm místa), včetně nákladu větších než oni.
Ani jsme nevěděli jak, ale došli jsme na molo č.5. Naštěstí jsme měli dost času a na dohled 5 hvězdičkový hotel, jinak by se Milan polento. Já jsem čekala na rušné ulici a smog byl opravdu nesnesitelný, takže se nedivím, že hodně místních má roušky. Ten smog je opravdu hnusný, jen na druhé straně řeky u Wat Arunu se nám dýchalo lépe. Dojeli jsme zase lodí na Phra Athit, stavili se na kávu a internet. Ze začátku nám to nešlo, ale nakonec jsme nějaký email odeslali. Dali jsme si sprchu v hotelu a šli na jídlo, dali jsme si rýži s nějakým masem, já jsem chtěla nepálivé, ale pálilo to jako potvora, tak jsme to zajedli pečenou kukuřicí a bacaje s banánem, výborné. Večer jsme zakončili v baru na balkóně ve 2. patře kojotem a pivem za 240 BTH (to jsme se rozšoupli). Ovšem za ten výhled a živou hudbu (chlapík s kytarou-hrál a zpíval anglicky a dost dobře) to stálo. Napsali jsme deník a šli spát, ale až v 1 hod.

20.12.2008
Ráno jsme měli v plánu jet vlakem v 7,00 hod. do AYUTTHAI. Protože jsem špatně nastavila budík a taky jsme šli pozdě spát, tak jsme zaspali, vzbudili jsme se až v 6,30 hod. Takže náš den začal úplně špatně, ale dopadl dobře. Honem jsme spěchali na loď, že stihneme vlak v 8,30 hod., po cestě jsme se stavili jen v 7 ELEVEN pro snídani. A opět na mole při čekání na loď musel Milan honem utíkat na záchod a tím pádem nám loď ujele, což jsem byla docela naštvaná. Tak že seženem tuk tuk nebo taxi ti ovšem chtěli 200 BTH, slevili na 150 BTH, to se nám zdálo moc drahé, protože z předešlého večera jsme věděli od jedné paní (zřejmě místní průvodkyně), že taxi na nádraží by mělo stát 80 BTH. Také že ano na hlavní ulici jsme natrefili na modrožluté se zapnutým taxametrem a velmi příjemným řidičem cesta stála 63 BTH. Na nádraží jsme si koupili 2 jízdenky do AYUTTHAI, které stály obě 40 BTH a měli jsme čas na snídani vlak jel v 8,30 hod.
Do AYUTTHAYE jsme dorazili v 9,45 hod., hned jsme zjistili, že je to o hodně větší město, než jsme si mysleli a je to vlastně ostrov na soutoku 3 řek. Šli jsme na přívoz přes řeku s tím, že si půjčíme kola. Cestou nás zastavil tuktukář a že s námi objede památky. Chtěl 200 BTH za hodinu nebo 750 BTH za 3 hodiny, tak jsme řekli, že je to drahé a šli dál. Za chvilku nás předjel a že za 500 BTH na 3 hod. nám ukáže všechny důležité památky (slíbil, že žádný shopping apod.), tak jsme souhlasili. Nakonec to byl výborný nápad, bylo dost horko a jednotlivé waty jsou od sebe tak daleko, že bychom to nezvládli ani na kole, takže skvělé.
Nejdříve jsme viděli WAT YAI CHAI Mongkol, který je za řekou prastarý, ale fungující chrám, socha odpočívajícího Budhy (bílá), kolem dokola byli samí Buddhové se žlutými šerpami a jeden velký sedící taky se žlutou šerpou, pak menší zlatý se dvěma prasátky a vevnitř opět zlatý sedící.
Poté jsme jeli přes celé město do watu CHAI WATTHANARAM travnatý plac s ruinami z načervenalého kamene a zbytky soch. Pak jsme jeli k soše obrovského ležícího Budhy zakrytého žlutou látkou za ním opět pouze načervenalé ruiny.
Dále jsme pokračovali do viharnu PHRA MONGKOLBOPIT bronzová socha Budhy s očima vykládanýma perletí, lotosové květy sloupy, do mističek jsme hodili satany na neděli pro štěsí na cestu a Milan modlitební papírek pro zdraví pro všechny blízké.
Poté následovali 2 waty naproti sobě wat PHRA MAHATHAT a wat RATBURANA. První z nich schránka pro ostatky samého Budhy – kamenná Budhova hlava vrostlá mezi kořeny posvátného stromu, vzadu zřejmě amfiteátr, kde hrají večer představení (koně, sloni), za tím bylo vidět jezero.
Druhý z nich věž, na kterou jsme vylezli a sestoupili do krypty po příkrých schodech zbytky původních maleb.
A už bylo 13 hod., takže nás tuk tukář, který byl také příjemný, odvezl na nádraží ( svůj see viev jsme začali v 10 hod.). Vlak jel ve 13,28 hod. a v 15,00 hod. už jsme byli zpět v BKK. Tentokrát jsme to vzali podél kanálu, kde jsme viděli zřejmě nějakého většího varana přímo do Čínské čtvrti. Po cestě mezi obchody s pneu jsme narazili na paní, která u stolečku prodávala čerstvé sushi, tak jsme si koupili 5 ks za 50 BTH a hned kousek dál je snědli na hnusné, smradlavé, špinavé ulici sushi bylo výborné, tak se Milan vrátil ještě pro dalších 5 kousků. Chudák ženská z toho byla v šoku. Pak jsme se propletli uličkami Čínské čtvrti bylo tam ještě víc lidí než včera presing a jeli jsme lodí na Phra Athit.
Na hotelu jsme se jen osprchovali a hned šli na večeři do restaurace, kterou jsme obhlídli večer předem. Milan si dal červenou rybu na grilu, zeleninu a pečený brambor v alobalu. Já jsem si dala 2 velké krevety se zeleninou a 2 velké piva vše za 400 BTH. S plnými bříšky jsme šli balit a brzy spát, ať zítra nezaspíme na vlak do Chumphornu.

21.12.2008
Dnes jsme nezaspali hrůzou, že zaspíme jsme se budili v noci co hodinu. Ráno jsme odevzdali klíče (vyzvedli jsme si zálohu 500 BTH) a zašli do 7ELEVEN. Hned nás odchytli taxikáři a tuktukáři, chtěli 200, pak 100 měli smůlu. Na hlavní jsme opět nasedli do taxi s taxametrem a za 60 BTH se nechali odvézt na nádraží. Nasnídali jsme se a koupili jídlo a pití do vlaku. V 8,00 hod. nám jel vlak do Chumphornu. Nasedli jsme a pozorovali krajinu, dostali jsme pití, sladkou buchtu a oběd (rýže s mrkví a masem). Vlak měl asi 1 hod. zpoždění, vystoupili jsme v Chumphornu ve 3,00 hod. odpoledne. Na nádraží jsme hned domluvili noční loď na Ko Tao, šli jsme s paní z cestovou, uložili u ní batohy, šli se projít po městě a hledali jsme směnárnu ; vše bylo zavřené, tak jsme se vrátili zpět a dali si kafe. Později jsme šli na noční trh a konečně ochutnali pad thai ; byl výborný ; jsou to smažené nudle s vajíčkem, zeleninou a buď s kuřecím nebo s krevetkami nebo s vepřovým, výhonky sójy a posypané oříčky. Opět jsme se vrátili do cestovou a čekali až nás odvezou na molo, mezitím jsme stačili pouze odeslat pár emailů. Odvezli nás po 22,00 hod. na loď, někteří z toho měli docela šok, my jsme to čekali horší. Na horní palubě, která byla zastřešená, bylo cca 20 lidí, byly nachystané povlečené matrace a polštáře. V podpalubí vezli cement a cihly a byl tam dokonce záchod (šlapky). Vypluli jsme o půlnoci a víceméně prospali celou cestu. Loď se kymácela na všechny strany, chvílemi jsme měli pocit, že se musí převrátit, ale do strany, což mi přišlo divné, ale špatně nám nebylo. Ke mně se nastěhoval malý pejsek, tak jsem měla společnost. V 6,00 hod. ráno jsme dorazili na Ko Tao.

22.12.2008
Byli jsme hodně rozespalí, ale od naháněčů jsme se nenechali přemluvit jejich nabídkami. Měli jsme vybraný Sai Thong resort, tak jsme chtěli odvézt tam. Hned se jeden nabídl, že nás odveze a že chce 300 BTH, aniž bychom přemýšleli a smlouvali, tak jsme souhlasili. Měli jsme posledních 310 BTH, takže jsme neměli ani na snídani, protože směnárna otvírala až v 9,00 hod. V Sai Thong bylo mrtvo, kromě pejsků. V 9,00 hod. jsme se konečně dočkali ubytování. Měli jsme na výběr exklusive bungalov na pláži s teplou vodou a klimou za 1.500 BTH nebo jednoduchý se sprchou, záchodem a terasou 30 m od moře za 600 BTH nebo ;kozí chlívek; za 150 BTH, tak jsme brali prostřední. Hned jsme šli na pláž a koupali se a šnorchlovali ; poprvé jsem viděla takovou spoustu krásných rybiček (papoušci, hrají všemi barvami, pak příčně pruhované, podélně pruhované, úplně černé, modré, zelené, škaredé-sumečce, černé štíhlé ; vypadají bojovně, s bílou hlavou a černým tělem, dokonce i puntíkované a kostkované. Na pláži jsme si všimli, že odněkud z džungle přicházejí lidé a i v průvodci a mapě bylo napsáno, že vede stezka do přístavu a městečka BAN MAE HAT. Náš bungalov je opravdu hezký, pár kroků od moře, s terasou s houpací sítí, s větrákem, postelí a moskytiérou. Asi v půl 3 hod. jsme se vydali stezkou do BAN MAE HAT (samozřejmě jsme si zapomněli vzít baterky a to se nám škaredě vymstilo). Stezka byla asi 1 km dlouhá a připomínala stezky ve Slovenském ráji. Milan městečko vůbec nepoznával, teď je tu silnice a spousta hotýlků, obchodů, cestovek a restaurací. Podařilo se nám vyměnit peníze, pak jsme se rozhodli koupit lístky na loď na Phangan (katamaránem) a rozhodli jsme se, že na Štědrý den si uděláme šnorchlovací výlet, všechny cestovou ho nabízeli stejně. Potom jsme se šli najíst do místní jídelny ; já pad thai, Milan polévku s kokosovým mlékem a kuřecím masem. Mně asi nejvíce chutná pad thai, protože není ostrý. Začalo se stmívat, tak jsme si koupili 6 l vody a něco malého k jídlu na příští den a vydali se na zpáteční cestu. Ovšem došli jsme jen k poslednímu resortu a už byla velká tma, bylo nám jasné, že tou stezkou přes džungli jít nemůžeme. Tak jsme se vrátili zpět, že seženeme taxi ; ten nám ovšem vysvětlil, že do Sai Thong se jezdí jen lodí a ve dne, že taxi nás odveze jen někam na konec hlavní cesty a pak musíme stejně pěšky, naví chtěl 600 BTH. To jsme odmítli a šli jsme po hlavní cestě pěšky směrem na Ko Tao resort a pláž Chaloke Ban Kao. Cestou Milan stopl 2 kluky, kteří jeli na motorce s plechovou sajdkáru a ti nás odvezli až na konec cesty (dokud jim m torka jela ; cesta totiž končila a bylo to do prudkého kopce po hrozné prašné cestě. Tam jsme zjistili, že jsme ještě dál až u New Heaven resort ; to nám řekl jeden místní, který taky říkal, že do Sai Thong resortu nikdo nepojede, že tam vede hrozná cesta, že máme jít zpět a přes džungli, pak někam telefonoval a že nás taxi odveze za 1000 BTH, to je hrozně moc, tak jsme odmítli a taky jsme měli strach, že nás odveze jen kus cesty a pak že budeme muset pěšky, což se potmě opravdu nedalo. Takže jsme šli zase zpět po hlavní cestě, potkali jsme nějakou rodinku a ti nám řekli to samé. Došli jsme k 7ELEVEN, kde mě naštěstí napadlo jít se podívat, jestli neprodávají baterky, taky že ji měli ; to byla naše záchrana, jinak by jsme nocovali někde na pláži nebo pod kokosem. Pokračovali jsme v cestě, ale odbočku na Sai Thong, která měla být zhruba v půli cesty jsme nenašli, takže jsme došli zase až zpět do přístavu Mae Hat, ale protože jsme už měli baterku, tak jsme se mohli vydat přes noční džungli. Cesta to byla opravdu dobrodružná, noční zvuky mnohdy nebyly moc příjemné, ale obloha byla poseta hvězdičkami ; nádhera. V pořádku jsme došli do našeho resortu, úplně propocení a hotoví, naštěstí jsme ssebou vláčeli 6 l vody. Hned na pláži jsme shodili šaty a skočili do moře ; paráda. Potom jsme si museli dát meruňkovici a metaxu na zakončení ;úspěšné; výpravy a utahaní šli spát. Ani nevím kolik to bylo kilometrů, ale chodili jsme zhruba 3 hodiny.

23.12.2008
Ráno asi kolem 8,00 hod., i když jsme byli ušmajdaní, tak jsme šli obhlídnout, kudy a jak vypadá ta příjezdová cesta do Sai Thong. Hned za resortem sice stálo auto, ale cesta je opravdu hrozná, skoro o život, do kopce, plná kamenů, výmolů ; ani se nedivím, že nikdo nechtěl jet. Tak jsme šli kus cesty, pak se vrátili (nemělo cenu chodit až na hlavní), další cestička prudce dolů vede k dalšímu resortu Tao Thong villa a vedle nás je Siam. Zašli jsme si u nás na snídani, já jsem si dala pancake(velký lívanec) s čokoládou a banánem a Milan 2 opečené tousty s máslem a džemem, 2 volská oka a kousky melounu, ananasu a banánu. K tomu 2 velké kávy ; skoro jako doma.
Oblíbili si nás místní psi, kteří nanás při příjezdu štěkali. Včera večer si u nás lehli na terasu a spali až do rána. Jedna fenka je dnes s námi celý den ; snídala s námi, pak byla u nás na pláži a teď tady leží na verandě. Jsou přátelští, ale ne otravní. Po snídani jsme šli na pláž plavat a šnorchlovatm kolem 13,00 hod. se zatáhlo a trošku sprchlo, tak jsme šli do bungalovu něco sníst a teď Milan spí v houpací síti, fenka pod ním a já dopisuji deník. Po 15,00 hod. jsme se šli projít po pobřeží a šnorchlovat, došli jsme k Thao Thong ville, kde byly bungalovy moc pěkné. Viděli jsme zase spousty rybiček i velké skaláry. Pak jsme zašli na večeři (trochu štípali komáři) a na pivo do BANANA ROCKU nad mořem (pelešárna s barmanem jak Rasta). Chvilku jsme pak poseděli na verandě a vzpomínali na domov ; zítra je Štědrý den.

24.12.2008
Dnes ráno cca v 7,30 hod. jsme vyrazili přes džungli naší oblíbenou cestičkou do přístavu, kde jsme měli domluvený a zaplacený šnorchlovací výlet. Cesta nám trvala cca 30 minut. Koupili jsme si jídlo a v cestovce nafasovali brýle, šnorchly a ploutve a kdo chtěl i vestu. Zavedli nás do přístavu na výletní loď a vypluli jsme v 9,00 hod. První zastávka byla na Shark bay – viděli jsme ty samé krásné rybičky jako na naší pláži. A najednou se pode mnou objevil žralok, nejdříve jsem tomu nemohla uvěřit, splýval se dnem, byl asi 1 metr dlouhý a plavala jsem pořád za ním a zkoumala hřbetní ploutev jestli je to opravdu žralok. Určitě to byl malý žralok a plaval pomalu a mně se zdálo, že jsem nad ním plavala dlouho, pak zrychlil a byl pryč. Hned jsem hledala Milana, abych mu dořekla. ˇUžasný zážitek. Potom jsme jeli na další místo AO LEUK a dále se nepokračovalo pro velké vlny a vítr. Jeli jsme zpět a zastavili na AO CHALOKE BAN KAO, tam jsme poobědvali rýži s masem, okurek, samozřejmě ostré (během výletu jsme si mohli vzít vodu, kávu, čaj, meloun a ananas, sušenky).
Pak jsme pluli do národního parku KO NANG YUAN, kde se už platí vstup 100 BTH. Jsou to 3 malinké ostrůvky spojené pláničkou z bílého písku, jedna je pod vodou. Šnorchlovali jsme, ale nic zajímavého, pak jsme vylezli na krásnou vyhlídku, šnorchlování a odjezd zpět. Opět jsme šli pěšinkou přes džungli, viděli jsme veverku ( i ráno). Po cestě jsme si všimli odbočky na vyhlídku, která vedla přes dřevěný mostek, já jsem byla už za mostkem na obrovském kameni a najednou rána ; pod Milanem se mostek propadl (nahoře byly totiž nová prkna, pod nimi shnilé), naštěstí to nebylo vysoko, takže to odnesly jenom roztržené kalhoty a malý škrábanec. To byla klika! Nakonec jsme v pořádku došli a už nás vítali psi. Fenka měla obrovskou radost. Pak jsme si dali štědrovečerní večeři po thajsku a zkoušeli odeslat MMS, ale nebyl signál, ani dovolat se nešlo. Nakonec se nám povedlo odeslat SMS pouze Denisce. Takže jsme zase vše zapakovali do batohů, nařídili budík a šli spát.

Pobyt na ostrově Tao se nám velmi líbil, ubytování super (i když dražší), ale cenu vyvážilo místo, které bylo skutečně nádherné. Přístavní městečko i pláž nic moc, služby dobré, ale zdálo se nám, že turistů je hodně málo, večer poloprázdné restaurace. Hodně se opravuje a staví nové lepší bungalovy a hotely a budou určitě dražší. Příroda, moře, pláže krásné a rádi bychom se sem ještě vrátili.

25.12.2008
Ráno jsme odevzdali klíče a šli na pláž čekat na taxiboat, ten tam byl. Ale bez motoru, který řidič ještě opravoval, měli jsme trochu obavu, abychom stihli loď na Ko Phangan, ale zbytečně. Stihli jsme ještě koupit snídani a pak jsme vypluli katamaránem LOPRAYAH, byly docela vlny a zataženo. Na Ko Phanganu jsme přistáli v 11,00 hod. a šli hledat odvoz (songathew). Nejdříve se nám zdálo 200 BTH za jednoho hodně,ale slevit nechtěli ani za nic, tak jsme nakonec souhlasili a jeli do předem podle průvodce vybraného rybářského městečka na severu ostrova (vlastně na druhé straně) CHALOAKLAM. Nejdříve jsme vyložili ostatní cestující, takže jsme to měli jako okružní jízdu. Vystoupili jsme a šli kolem pláže, kam nám ukázal řidič, že jsou bungalovy. Hned u prvního, který nevypadal moc draze jsme zastavili a ptali se, byl volný, vypadal dobře a stál jen 300 BTH na noc a hned na pláži. Byl tam záchod, sprcha, moskytiera, zrcadlo a houpací síť na terase ; super. Hned jsme se šli podívat po pláži na obě strany (my jsme víceméně na jednom konci), bylo zataženo a než jsme došli na druhou stranu (mezitím jsme se koupali), tak začalo pršet. Zpět jsme to vzali přes městečko (rybářská vesnice), stavili se v cestovce, uvažovali jsme o výletu do ANG TONG mořský park, zajišťují i jiné výlety a lístky, možná, že dokonce i na Ko Lantu, kam bychom chtěli odsud. Všimli jsme si, že hodně Evropanů tady jezdí na skutrech, tak si asi taky půjčíme jednoho. Stále prší, šli jsme se ještě koupat, pak večer zpět do městečka na večeři ; všude prázdno, v restauracích, na ulicích, nikde nikdo. Výlet do mořského parku jsme vzdali, protože se tam jede zítra a kdoví jaké bude počasí a také je dost drahý 2.000 BTH na osobu. Než jsme došli zpět, tak přestalo pršet a vzduch je jako v prádelně. Chvíli posedíme na verandě a půjdeme spinkat. Naše ubytování se jmenuje SARISA PLACE a zase máme kamarády pejsky ; na verandě u nás spí hned 2. Když jsme byli na obchůzce, tak mezi dvěmi restauracemi nechal zřejmě včera někdo dovézt dětem sníh, tak tam řádili na kopci a chodili si ohřívat nohy do moře.
Hned vedle naší verandy jsou postavené dva hezké domečky pro duchy, večer i osvětlené.

26.12.2008
Ráno jsme si půjčili motorku YAMAHA NOUVO (automat, 4takt) měla by stát 150 BTH/den, zatím chtěl jen pas, který si nechal. Kdyby se náhodou něco stalo, tak bychom měli asi velký problém, kdoví jak je to s pojištěním. Určitě bychom vše platili. Hned jsme jeli vedle nás do restaurace na snídani, káva jako doma. Potom jsme vyrazili k vodopádu PARADISE a podívat se na slony. Bylo to takový kousek, že jsme to přejeli. Domluvili jsme si na zítra 30 min. projížďku na slonu, představení s kobrou a opice. Měli tam čtyřměsíční opičku uvázanou u stromu, řekli mi, ať si jí jdu pohladit, že ona se žen nebojí, jen mužů. Nejdříve jsem se trochu bála, ale když jsem přišla blíž, tak opička mi hned vlezla do náruče a moc se tulila a prohledávala mi vlasy, byla moc milá, takové opičí miminko. Pak jsme pokračovali na PARADISE vodopád, který nebyl nic moc. Poté jsme přejeli na západní stranu a chtěli na pláž k ostrůvku Ko Ma a jestli najdeme Pim bungalovy, kde byl Milan před 5 lety. Přejeli jsme to a odbočili na pláž HAD SALAD, také moc pěkná, bílý písek, pěkné bungalovy, ale určitě dražší. Asi v poledne jsme jeli zpět kolem slonů (jiných, zřejmě jen stáje) za 50 BTH jsme koupili banány a krmili je. Měli tam 3 slony,od menšího po největšího, taky jsme jednomu dávali banán až do pusy. Má srandovní jazyk. Jen jeden slon měl jeden malý kel a taky mají kůži porostlou hrubými štětinami. Jsou to opravdu velká zvířata, jeden chroupal kokosový ořech jen to praštělo. Taky tam měli opičku a pejska. Tahle opička byla větší a nebyla tak přítulná. Pokračovali jsme a našli odbočku na Ko Ma, hned jsme našli i Pim bungalovy, i když to tam Milan moc nepoznával. Hned naproti se staví velké a drahé bungalovy. Nechali jsme tam motorku, šli do restaurace pozdravit domácí, řekli jsme mu, že Milan byl u nich před 5 lety a zdálo se, že si pan domácí vzpomněl i na další chlapy a jak tam hráli petang. Porozhlédli jsme se a šli jsme na pláž, bohužel byl všude binec. Starší bary a bungalovy nechávají chátrat a staví nové, sice hezčí, ale také dražší, což je škoda. Z pláže se dá přejít za odlivu suchou nohou na ostrůvek Ko Ma. My jsme šli místy po kolena nebo po pás vodou a šnorchlovali kolem ostrůvku. Bohužel nebylo skoro nic vidět, protože voda byla hodně zakalená, ale nějaké rybičky jsme přesto zahlédli ; Milan právě tady předtím viděl spoustu krásných rybiček i ty nafukovací. Nám bohužel počasí nepřeje. Vůbec tady na Phanganu nemáme na počasí štěstí. Skoro pořád zataženo a nad horami se valí černé mraky (vypadá to spíš na sníh, kdyby nebylo takové teplo), slunce skoro nevidíme. Vrátili jsme se do Pim na oběd ; pan domácí nám říkal, že turistů je málo, že to ovlivnilo obsazení letiště v Bangkoku. Potvrdil nám to, co jsme si mysleli, že opravdu politická situace v listopadu vyvolala odliv turistů. Nechali jsme si u něho věci a šli se podívat na další vodopád WANGSAI, ten Milan znal z minula, potkali jsme uprostře 2 lidi, kteří s námi byli na Ko Tau na šnorchlování (byli to Švýcaři), protože Milan znal cestu, tak jsme šplhali podél potůčku nahoru až opravdu k vodopádu cca 3,5 m a tůňce, kde se dalo plavat, neměla jsem plavky, tak jsem byla naostro, bohužel za nějakou dobu přifuněli i ti dva, ale to jsme se chystali zpět. Pak jsme ještě chtěli najít jednu pláničku na zpáteční cestě, ale zřejmě byla jen soukromá. Šli jsme se projít ještě po naší pláži až úplně dozadu přes mostek přes řeku, na zpáteční cestě cca v 18,00 hod. začalo pršet a lilo jako z konve. Za půl hodiny přestalo, tak jsme šli na večeři. Nabídli nám, že mají steaky z mečouna jako B.B.Q., tak jsme si dali jeden steak (byl obrovský) a polévku. Na zpáteční cestě jsme se stavili v cestovce, zda je možné zajistit cestu na Ko Lantu, slečna nám hned vypsala odjezdy, příjezdy i cenu – super, docela jsem z toho cestování měla obavy, musí se lodí, busem, jiným busem a zase lodí. Tak uvidíme zítra podle počasí kdy pojedeme.

27.12.2008
Ráno když jsme se vzbudili pršelo a všude tmavé mraky, zřejmě pršelo i celou noc. Taky byl vítr a velké vlny. Šli jsme hned vedle na snídani, abychom byli v 9,00 hod. na slonech. Dojeli jsme tam na motorce a chvíli čekali než slova připraví, tak jsem si zase hrála s opičkou, byla trochu více rozdováděná. Za velikého lijáku jsme nasedli na slona a pod deštníkem, který vůbec nepomohl jsme vyjeli nahoru do džungle, když jsme se vraceli, měla jsem docela strach, protože cestička byla prudká a kluzká, kdyby slonovi ujela noha, tak je s námi ámen. Ale naštěstí to zvládl v pohodě, je určitě zvyklý i na déšť. Jen my jsme byli úplně promáčení á já měla ztuhlou ruku, jak jsem se křečovitě držela deštníku ; jak kdyby mi byl něco platný. Pak jsme mu dali banány a taky druhému, malému, kterému jsou 4 roky. Ten umí krásně nohou rozlousknout kokosový ořech a chobotem vyjíst bílý vnitřek. Taky hrál na foukací harmoniku a točil kruhem na chobotu, pak sedal, lehal a troubil. Taky se mu povedlo nepozorovaně ukrást plastovou židli, tu mu hned museli sebrat, aby se neporanil. Dostali jsme kokosový ořech a pak nás odvezli na show s kobrou autem s klimou (děsná zima a my byli promočeni na kost). Místo vypadalo jako parkoviště, naštěstí tam byl plechový přístřešek, kde byly dřevěné bedny s hady, betonová podlaha a stojany, na kterých byly fotografie a novinové články a hlavně certifikát za světový rekord zapsaný v Guinessově knize rekordů za 19 polibků kobry královské za 1 minutu. Trenér hadů se jsmenuje Mr. Kum a je to opravdu skutečná celosvětová extratřída a my jsme ho měli déle než půl hodiny jen pro sebe. Nejdříve vytáhl škrtiče velkého tmavého, který vážil 10 kg, Milan se odvážil nejdříve a hned ho měl kolem krku, mně podával menšího, světlejšího, tak jsem se taky odvážila a nechala si ho dát kolem sebe, byly to krajty. Nakonec jsme měli kolem sebe omotané 3 krajty, já pak měla i toho největšího, opravdu byl těžký a silný. Všichni byli hlaďouncí a teplí, bylo to docela příjemné i když trochu strachu tam bylo pořád. Potom jsme ustoupili do bezpečné vzdálenosti a pan Kum začal vytahovat kobry, hned se typicky stavěli proti němu, bylo jich celkem asi 6 kousků. Taky nám ukazovat polibky královské kobry a styl boxing. Celé představení bylo úžasné!! Některé kobry byly tmavé, jiné světlé, dvě z nich měly vzadu za hlavami kroužky, některé žijí v Thajsku ve volné přírodě. Taky nám ukázal prst, kde ho jedna kousla ; hodně škaredě. Ani se to nedá popsat, ale perfektní, to už takhle asi nikdy neuvidíme.
Pak jsme jeli zase zpátky autem, neustále lilo. Na jejich základně už byli další turisté a společně jsme sledovali opičí show. Byla tam ovšem jen jedna opice, která shazovala z plamy kokosové ořech a pak ji nechal uvázanou u stromu, ať si ji můžeme fotit. Nevím, jestli to bylo kvůli počasí nebo to tak je vždycky, ale čekali jsme víc. Vypadalo, že přestává pršet, tak jsme nasedli na motorku a jeli se podívat na čínský wat ; typický barevný, samí draci a démoni a tlusťoučký, usměvavý Budha. Po cestě zpět jsme ještě zastavili u thajského watu, který je normálně v provozu a bylo vidět, že tam mniši studují. Vrátili jsme se do našeho bungalovu a rozhodli se, že pojedeme zítra na Ko Lantu. Tak jsme se převlékli do suchého a jeli zaplati cestu na Lantu do cestovou a potom, protože nepršelo jsme pokračovali směrem na západní pláže, kde mělo být sladkovodní jezero. Ale stejně zase pršelo. Prošli jsme se po pláži AO CHAO PHAO, našli jsme i jezero Luem Son, pak jsme pokračovali zpět a zastavili na pláži Had Salad a Milan mě přesvědčil ať jdu na masáž. Nechala jsem si udělat thajskou olejovou, trvala cca 1 hodinu a byla skvělá, pokožku mám jako miminko, jsem namasírovaná od konečků prstů u nohou až po konečky vlasů. Pak jsme nakoupili nějaké jídlo na zítřejší cestu a vrátili se zpět do bungalovu. Milanovi to nedalo i když už bylo půl 5 a jeli jsme na motorce se podívat na vedlejší pláž Had Khom (dále na sever na poslední přístupnou pláž), může to tam být hezké. Pak jsme vrátili motorku, zašli na večeři a potom už jen zase sbalit ; jde nám to čím dál rychleji a taky zaplatit ubytování. Teď jen nařídit budíky na třičtvrtě na 6 a spát. Doufám, že se mi bude spát lépe, minulou noc jsem chodila z postele do sítě a zpět a ne a ne usnout.

Pobyt na ostrově Phangan se nám i přes nepřízeň počasívydařil. O co méně jsme se koupali, o to více jsme poznávali severozápad ostrova. Přístav a hlavní městečko jsme nepoznali. Na naší straně ostrova se nám opět jevilo, že je méně turistů a klídek. Litujeme jen, že jsme nemohli šnorchlovat a navštívit mořský národní park Ang Thong, možná se sem někdy vrátíme.

28.12.2008
V 6,25 hod. pro nás přijel hoch z cestovou Toyotou Hilux a zavezl nás do přístavu Thong Sala, kde nám vyzvedl lístky na lodě a autobus na cestu na ostrov Lanta v Andamanském moři. V 7,00 hod. jsme vypluli přes Ko Samui do přístavu SURATTHANI a odtud jsme jeli starým autobusem, který měl tři sedadla a uličku a 2 sedadla a ventilátory, které nefungovali, ale protože bylo zataženo a ne moc horko, tak se to dalo vydržet. Asi po necelé hodině jízdy jsme zastavili v SURATTHANI u občerstvení, kde nám vypsali lístek na bus a dali další nálepku (1. nálepku jsme dostali na Phanganu), čekali jsme skoro do 12,00 hod. a pak jsme jeli pohodlným dvouposchoďovým autobusem do Krabi. Už po cestě nám bylo jasné, že nemůžeme stihnou loď na Lantu, jak nám řekla slečna v cestovce (loď měla vyplout z Krabi ve 14,00 hod.). Po cestě jsme viděli zaplavené pozemky a dokonce i polovina silnice byla pod vodou. Muselo tam pršet ještě více než na Phanganu. Do Krabi jsme přijeli před půl třetí, zase k nějakému občerstvení, zase nám dali nálepku a lístek na loď (to jsme si mysleli). Taky tam byli z cestovém, kteří nabízeli ubytování, nakonec jsme si vybrali bungalov NEW COCONUT, protože byl na pláži Khlong Khong, kam jsme chtěli a stál 500BTH na noc a Milan o něm četl na internetu a vypadal schopně. Tak jsme zaplatili za 4 noci (do 1.1.2009). Ve 3 hod. nás naložili do mikrobusu a odvezli do přístavu v Krabi a tam nás nvyložili u info centra, zas nám dali nálepku ; s názvem ubytování a ženská na mě vybafla do kdy budeme na Lantě, vůbec jsem nechápala proč to chce vědět, ale chtěla nabízet zpáteční jízdenky apod. To jsme si ještě mysleli, že půjdeme na loď. Ale ve 4,00 hod. nás naložili do jiného mikrobusu (bylo nás 11) a někam nás vezli. Pak mi došlo, že nás vezou cca 75 km dolů jižně od Krabi a pak trajektem na Lantu Noi, pak trajektem na Lantu YAI a vysadili nás až před bungalovem NEW COCONUT. Cesta se tak protáhla a dorazili jsme až v cca v 18,30 hod. Bylo to dost únavné, ale dalo se to přežít. Bungalov nás nezklamal, vypadá dobře, jen postrádám houpací síť a stoleček venku. Šli jsme se jen kousek projít po pláži, vypadá to tady hodně ospale, plážových barů, krásně osvětlených tu je dost, ale taky málo lidí. Prošli jsme na hlavní ulici a u místní paní si dali večeři za 80 BTH oba dva. Potom u nás jedno pivo za 100 BTH ; to je nepoměr-hrozné. Taky je tu všude mokro a nad mořem se blýskalo, ale zítra snad bude hezky a budeme jen relaxovat na pláži.

29.12.2008
Ráno jsme se šli nasnídat a i přesto, že jsme se chtěli jen válet na pláži, tak jsme si půjčili motorku. Po snídani jsme vyjeli, zastavili jsme jen u vedlejší malé pláže RELAX BAY, na šnorchlování to tady nikde na plážích zatím není, protože jsou dlouhé, písčité, krásný hlaďounký písek, ale viditelnost pod vodou žádná. Zkusili jsme to na okraji u kamenů, nějaké rybičky jsme viděli, ale nic moc.
Přesunuli jsme se dále na Long brach (AO PHRA AE), plavali a opalovali se. Po 2,00 hod. jsme jeli do přístavního městečka BAN SALADAN hlavně vyměnit peníze a najíst se. Potom jsme zamířili na nejbližší pláž HAT KLONG DAO, také dlouhá písečná pláž s resorty a plážovými bary. Zrovna byl odliv, takže pláž byla ještě širší, tady jsme zůstali skoro až do západu slunce, ale najednou se objevili z vnitrozemí černé mraky a spustil se prudký liják. Schovali jsme se v plážovém obchůdku a asi za půl hodiny déšť skoro přešel, tak jsme šli k motorce a měli přilby plné vody. Jeli jsme znovu do městečka BAN SALADAN, kde jsme prohlédli obchůdky s nejrůznějšími věcmi (hlavně padělky Bilabong) a v cestovce se ptali na lístky na PHI PHI a ubytování ; nejlevnější bungalov byl za 1.100 BTH ale prý by se měl dát sehnat na ostrově levnější. Rozhodli jsme se pro výlet do mangrovů na kajacích a šnorchlování u blízkého ostrůvku Talabeng a BUBU. U přístavu je plno rybářských restaurací, kde připravují čerstvé ryby, humry a jiné mořské potvory. Možná, že sem zajdem zítra na předsilvestrovskou večeři. Koupili jsme ještě něco k jídlu, ovoce a k pití a jeli zpět do našeho kokosového bungalovu. Ve sprše jsem zjistila, že funguje průtokový ohřívač a teče teplá voda, skvělé, tak jsem si konečně umyla vlasy a Milan se oholil, ať nevypadá jak Santa Klaus, což mu řekla slečna v cestovce na Phanganu. Večer jsme se šli ještě projít po naší pláži a v jednom plážovém baru předváděli ohňovou show, taky z nějakého resortu stříleli ohňostroje, které byly vidět i od nás.

30.12.2008
Ráno jsme nasedli na motorku a první naše zastávka byla jeskyně Mai Kaeo Cave. Zaplatili jsme 200 BTH na osobu a přišel pro nás průvodce. Naštěstí jsme s ním šli sami dva, už cesta nohoru byla docela náročná, šli jsme kaučukovníkovým lesem (na každém stromě je mistička, do které odkapává kaučuk z naříznuté kůry), palnovým (nízké palmy, z jejich plodů se vyrábí palmový olej). Cestou jsme viděli motýly, ještěrku a krásného zeleného hada. Vyváněli jsme nahoru za cca půl hodiny a vyfasovali čelovky, abychom si posvítli na cestu a už jsme lezli do jeskyně po prudkém žebříku dolů. Byla to veliká jeskyně se stalagnity i jinými vápencovými útvary, místy širší, jindy úzká, vysoká a taky velmi nízká, že jsme se museli plazit po zemi malým otvorem. Viděli jsme pavouky, někteří byli docela velcí, kobylky a nakonec kolonii netopýrů. Byla to náročná procházka pod zemí, navíc tam bylo horko, takže jsme vylezli špinaví a komplet propocení. Ale námaha stála za ten zážitek. Zpět jsme se vrátili zase jinou stezkou. Cesta jeskyní trvala asi 1 hod., takže celá výprava nám zabrala 2 hod. námahy. Ještě tam rostly banánovníky, kokosové palmy, stromy co měly plody jako limetky.
Poté jsme pokračovali do Lanta Old Tlen na druhé straně ostrova (východní) a dolů na jih do vesničky mořských cikánů. Tady jsme se nezdrželi, bylo vidět, že původní domky smetla tsunami a mají postavené nové obydlí. Cestou zpět jsme se zastavili vykoupat. Ale skoro se ani koupat nedalo, špinavá voda, kameny a strašně mělko, tak jsme jen spláchli pot a špínu z jeskyně a jeli zpět do Lanta Old Tlen. Milanovi ovšem tříčtvrťáky špinavé zůstaly. Prohlédli jsme si městečko, více méně jedna hlavní přístavní ulice s molem, kde jsou restaurace na kůlech (i ostatní obydlí). Dali jsme si oběd v jedné z nich s pěkným výhledem na okolní ostrůvky. Tady na této straně ostrova jsou více vidět následky ničivé vlny tsunami. Pak jsme přejeli zpět na západní stranu a koupali se na jižnější pláži od naší na Khlong Nin Brach, také dlouhá písečná pláž. Poprvé jsme si všimli varovného stožáru s hlásičem proti tsunami, také jsme viděli sloupek u silnice s označením 4 m tsunami. Ale jinak to tady patrné není, ale také se tu stále opravuje a staví nové reserty, hezčí a dražší. Vrátili jsme se do bungalovu po 4,00 hod., osprchovali a převlékli do čistého a jeli do BAN SALADAN na večeři, na slíbeného humra. Měli je tam živé v kádích, tak jsme si jednoho vybrali a v pěkné restauraci v přístavu, postavené na kůlech s krásnou vyhlídkou na Lanta Noi jsme počkali až nám ho připraví. Měli jsme trochu obavy, jak ho budeme jíst, ale měl ulitu jen zespod a pěkně jsme ho vyjedli. Má obrovské tvrdé fousy a byl moc dobře udělaný, navrchu s omáčkou s olivami, houbami a bylinkami, k tomu zeleninový salát, moc jsme si pochutnali. Pak ještě procházka, nákup ovoce a snídaně a už jsme museli svištět na motorce zpět, abychom ji stihli vrátit do 9,00 hod., protože zítra ráno jedeme na výlet. Všimli jsme si, že ceny pro turisty jsou jednou tak vysoké jak pro místní (asi ne vždy a všude). Taky při cestě na motorce koukáme a proti nám po cestě sloni. Vedli je zřejmě na noc někam spát. Jsou tady 4 slonince, jeden má mladé a dělají sloní show a ostatní treky do džungle.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Tudong, cesta mnicha

    Chodí Thajskem s oholenou hlavou a nesmějí pod střechu. Spí na hřbitovech nebo v klášterních zahradách, často chodí bosi a bez slunečníku. Mniši na tudongu, tradiční buddhistické túře, která prověří, co ve vás je. Dva týdny, měsíc, půl roku, celý více

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@