A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

První cesta po Thajsku

Předem se omlouvám a upozornuji, že cestopis je poměrně dlouhý a detajlní. Byla to naše první samostatná cesta někam dál a těch zážitků bylo tolik, že jsem to kratší prostě neuměla napsat :) Bangkok-Kanchanaburi-Phuket-Krabi-PhiPhi-KoLanta-KoTao-Kanchanaburi-Bangkok

23.11. a 24.11

Dneska začíná naše putování po Thajsku, jako první letím já (Michal), Cepi a Martina. Za cca 3 dny za námi doletí Petra, Majkl a Týna. O cestopis jsme se rozhodli střídat takže každý den píše někdo jiný z naší první trojky.
Petra spala u nás, aby mohla mě, Martinu a Cepiho odvést na letiště (Cepi má pouze mikrobatůžek o objemu 20l), kde nám ve 12:20 letí letadlo. Na letiště jsme se dostali v pořádku, ale problém nastal před Checkinem, když nám paní, která má kontrolovat zavazadla řekla, že Aerosvit nezaplatil peníze a čeká se až zaplatí, jinak checkin nebude. Mě a Cepiho to nikterak nerozhodilo, ale Martinu, která měla strach z letadel (nikdo neví proč) to více než rozhodilo.Proto jsme museli stát v nepohybující se frontě asi půl hodiny a poslouchat její nadávání že určitě nikam neodletíme. Naštěstí vše dopadlo dobře a až na mojí rozmačkanou ruku, které se Martina držela při rozletu, byl celý let v pořádku.
Přiletěli jsem s malým zpožděním do Kyjeva. Tam jsme měli čekací dobu asi 5,5 hodiny. Jediné co mě tam kromě poka**ného záchoda překvapilo, bylo to, že měli velice levnou tamní vodku. Koupil jsem za 3 eura 5x100ml, každá s jinou příchutí….paráda!
Let z Kyjeva do Bankoku trval 9 hodin. Velmi dlouhých 9 hodin.
Přílet do Bankoku v klidu. Měli jsme šikovného šoféra. Procházíme celní kontrolou a čekáme na batoh, který navzdory všem očekáváním přijíždí na pásu. Je mnohem těžší než v Praze. Měníme dolary na bathy…jsme tisícáři. Kurz je cca za 54 našich 100 bathu jejich. Což je super na přepočet jenom vydělíme dvěma Po průchodu nothing to declare zónou kupujeme místní SIM kartu se kterou se vyplatí volání kdykoli a kamkoli, protože je to prostě levný jak blázen. Po všech varováních jdeme do místa, kde jezdí taxíky, které jsou kontrolované letištěm. Nechceme přece aby nás nějaký Thajec hned obral o penízky. Ok. Přidělují nám růžové tágo a valíme na Southern bus terminál odkud se chceme dostat do Kanchanaburi. Thajec se snaží anglicky, ale jde mu to velice nedobře. Rozumí mu jediná Martina, která anglicky neumí skoro vůbec. Jedem po dálnici a najednou si Petr všimne, že kilometráž začala ubíhat rychleji než předtím. Ten hajzl zapnul nějaký turbo. My jsme naštěstí skoro Pražáci a tak se nenecháme vychcanejma taxikářema rozhodit. Říkám tedy šoférovi, že mu jede tachoměr nějak rychle. On dělá vyjeveného a klepe na taxametr, že se mu asi zasekl. Debil. S tímhle na nás. Tak mu říkám, že to chceme za půlku a tak. Po našem upozornění se mu kupodivu tachoměr vrátil do původního stavu. Místo falešných 550B po mě chce 500B. Dávám mu 450 (na letišti řekli, že cena je okolo 400až 500 bathu)A dávám najevo, že může být rád. Hajzlík to bere a není šťasten. A to se nás ještě celou cestu snažil přemluvit at se necháme odvést až do Kanchanaburi…no to by dopadlo. Jdeme koupit lístky do Kanchanaburi. Za 77B kupujeme každý lístek a jdeme se porozhlédnout po nádraží, které je vlastně tržnicí. Kupujeme jelení lůj (16B), který se pak ukáže být šňupací mentholovou tyčinkou a další nezbytnosti jako pantofle za 40B a menu v KFC za 109B(heh). Ve 14:20 nastupujeme do jakéhosi busu do Kanchanaburi. Kontrolor lístků říká, že tam budeme v 18:20 a dokonce mi to píše na papír, bylo nám to divné jelikož Martina má nastudováno že cesta by měla být kol dvou hodin a on to vypočítal na hodiny 4. Naštěstí jsme si asi nerozuměli a dorážíme v 16:30 na místo. Naštěstí – jinak už by se Martina zcela jistě počůrala. Jedeme Tuk tukem za 50 B do našeho, (jediného) již z domova zamluveného, hostelu.Jelo se chviličku takže bych tipoval že cena cesty má být menší ale tak byli jsme tři a s batohama. Pak se ubytujeme v pěkné cimérce a jdeme na noční trh a předtím na hřbitov obětí války. Na trhu mrtě dobrého levného jídla od 10B a hadry a atd. sranda jak může být všechno levný. Ochutnali jsme hodně věcí na špejli (u pár nevíme co jsme vlastně jedli) Cestou domů kupuji pivko Chang (0.640l a 7,4%). Vypálili jsme malého červa vodkou z Kyjeva a jdeme na bar náš bar u VN guesthouse.. Jídlo výborný a shaky levný 35 bathů shake. Pivo mají fakt drahý. Svině. 75B. V letadle jsme moc nenaspali, takže dáme sprchu a spát.(na terase máme cca 20 gekončíků - aspoň to tak nazvala sousedící pani, my v tom vidíme prostě malé ještěrky) Zítra chceme jak jinak než Erewan. A abych nezapomněl hned jsme zkoušeli volat domu a povedlo se hovor vyšel na cca 12Kč… Super. Jsme rádi že jsme tu a těšíme se na další den. By Michal

25.11.

Ještě ke včerejší noci, jít spát v půl 10 se nepodařilo jelikož po příchodu k nám na verandu u pokoje nás odchytává sympatická Švýcarka z otázkou „Are you afraid of spiders?“ Míša neváhá, pohotově reaguje a ukazuje na Cepiho že „It is good, he is not afraid.“ pánové jdou tedy do vedlejšího pokoje zbavovat se pavouka, který sousedy evidentně velmi trápí. Mají ho v koupelně, (prý já se schovávám už za rohem ze strachem, že u nás se taky nějaký objeví. ) Operace pavouk trvá asi 4 minuty. Nakonec je vše ok a zdaří se pavouka zlikvidovat.Míša mě uklidňuje že nebyl zas tak velký, ale podle fotky co vyfotil si myslím své. Švýcaři nám potom děkují a na verandě se s nimi dáváme do řeči. Cestují už cca půl roku, Bali,Kambodža,Laos atd… neskrýváme naší závist a udivení se jich ptáme na spoustu otázek. Asi po půl hodině se loučíme. Příhoda nás oživila, tak bereme vodku, která zbyla z Kyjeva a na balkoně si vychutnáváme teplý večer. Já se docela bojím těch gekončíků co všude pobíhají. V půl jedné jdeme konečně spát. A teď k dnešku.
Budík máme nastavený na 7:00, čekala jsem, že se nám nebude chtít vstávat a zaspíme ale kupodivu se všichni tři naráz v půl sedmé broubouzíme. Jsme nedočkavý a těšíme se na vodopády. Po hygieně vyrážíme do 7eleven koupit snídani a pití. Já s Míšou jsme zvolili dobře, výborné sladké buchty za pár kaček. U Cepiho to bylo horší nechtěně zvolil sladkou buchtu plněnou čímsi nepopsatelným, ochutnal a vzdal to. Po nákupu se vydáváme hledat zastávku směr Erewan, později zjišťujeme že zastávka je poněkud silné slovo, tam kde bus vidíte si ho prostě stopnete a jedete. Moc jsme tomu nevěřili ale vyšlo to. Překvapuje nás že s námi v autobuse nejede ani jeden turista, samí místí obyvatelé. Cesta trvá cca 80 minut a platíme 50 bathu za osobu. Po příjezdu k parku nás potěší že vstupné do parku je stále jen 200 bathů, místo 400 takže paráda. Vypadá to, že jsme tam snad úplně sami, nikde nikdo, žádný turisti jen jedna malá skupinka po cca 6 členech. Vydáváme se tedy na cestu, já hned od začátku koukám místo na cestu po korunách stromu jelikož vyhlížím opičky na který sem se těšila do Thajska snad nejvíc. Přicházíme k prvnímu stupni a jsme spokojní, jsme tady sami, modrá voda, krásné počasí prostě klid. Míša nevěří, že se opravdu ve vodopádech může koupat. Pokračujeme pomalu dál a dál. Líbí se mi že vodopád je jeden vedle druhého, bála jsem se namáhavého a složitého výstupu ale tohle bylo super. Před třetím stupněm označujeme pití a pokračujeme, pořád je v parku minimum lidí, což oba kluci oceňují. U třetího stupně leze Míša poprvé do vody. Cepi si vychutnává focení. Po pár sekundách ve vodě už Míša decentně zaječí, že ho ta svině kousla a znova a znova… mysleli jsme si že ty rybky co všude jsou asi v klidu nebudou ale že až takhle to jsme nečekali. Ve vodě je připravený vor z bambusu, takže Míša nastupuje a pomocí bambusové tyče se pomalu dostává až pod vodopád. Po osvěžení pokračujeme dál. V parku už je občas někdo s námi ale ty skupinky fakt nejsou velký což je parádní. Pořád vyhlížím opice. Kolem 5tého stupně už začínám být lehce nervózní, že nikde ani opička a já je prostě vidět chci! Jdeme dál, všude krásná příroda kluci se houpají na liánách. Vyjdeme několik namáhavých schodů, který mi dali teda zabrat a v tu mě oslovuje nějaká pani, že pozor že „Monkey“, tak se okamžitě otáčím, že kde? No a oni hned u nás. Přímo nad námi asi metr a něco „hejno“ opiček velké i malé. Je to paráda. Hrají si koukají na nás a jsou tak blízko. Konečně! Je tu s námi i pes nevím kde se tu vzal. Rozpoutává po pár minutách s opicemi boj, no spíš na ně prostě štěká a opice se trochu brání a utočí na něj. Pes to vzdává a utíká pryč, my čučíme dál na opičky. Kluci chtějí pokračovat dál ale já se bráním chci tam být ještě s nimi, Ujišťují mě, že na cestu zpátky tam zase budou. Beru a jdeme dál. 6stý stupeň ok, ale sedmička je teprve to pravý. Jsme na vrcholku úplně sami. Zuří vodopád a praží slunce. Hned se všichni svlékáme a skáčeme do vody. Jenže já samým nadšením zapomněla na ty okusující rybky a po pár minutách vykřikuji (nebolí to, ale je to hnusný pocit ) Míša mě okřikuje ať neřvu, jenže já po minutě zařvu opět a zas a zas… vzdávám to jelikož se toho prostě bojím a usedám na šutr s trochou vody kam se už rybky nedostanou. Je to luxusní, kluci zatím šplhají a lezou po vodopádu výš a výš. Oba jsou nadšení, Míša pořád nechápe, že je možný aby něco tak pěkného bylo takhle volně přístupný. Jsme v Thajsku první den a už jsme spokojení. Opalujeme se a fotíme a fotíme. Po odpočinku se vydáváme dolů. Po cestě dolu samozřejmě hned zastávka u opiček, Už nejsou tak blízko jako předtím ale jsou pořád kousek. Opět se mi od nich nechce…no ale jdu no. V pátým stupni si Míša ještě nenechá ujít možnost skočit si z vodopádu a tak opět bere plavky. Přicházíme zpět k centru kde si vzali zálohu na pití, vracívám jí a chystáme se pryč. Míša ještě naposled plave a fotí mini jeskyňku u vodopádu. Autobus nám jede zpět asi za 50 minut tak jdeme něco sníst. Projdeme všechny stánky a u posledního si všichni dáváme nudle s kuř. masem za 35 bathu, pohoda a klid. Pani Thajka je na nás hrozně milá a usměvavá. Necháváme jí cca 5 bathu navíc jelikož jsme to měli téměř zaokrouhlené a je neskutečné jak je za těch 5 bathu ráda. Bus zpět je turistka naplněný. Necháváme se odvést až na konečnou busu v Kanchanaburi, procházíme se uličkami s krámkama.V obchoďáku kupujeme oříšky a toaleťák a frčíme zpět do VN guest house. Cesta byla delší než se zdálo ale ušli jsme bez pomocí tuk tuku až domu. Dáváme sprchu zdravíme naše švýcarský kamarády, mimochodem v rozhovoru padlo že když byli na Bali tak si půjčovali motorku za neskutečných euro a půl na den. Nechápeme to, to je bomba, že se nám skoro těch místních 200 bathu dávat nechce Po sprše jdeme na večeři k nám na bar. Dáváme si každý něco jiného a všechno je dobré a levné. Váhala jsem jaký si mám dát shake v cestopisech jsem četla od spousty lidí, že jim nejvíc chutnal melounový, tak to zkouším. Je fakt neskutečně dobrý! A v přepočtu za 15Kč. Přidávám se k těm co watermeloun shake zaujal nejvíc. Po jídle jdeme naproti přes temnou uličku do baru, kde si chtějí kluci zahrát kulečník, který je zadarmo. Kluci tedy hrají, ale moc jim to nejde jsou nervózní z toho jak na ně několik thajek kouká. Po jedné hře mají dost tak platíme za kolu a pivo a jdeme na pokoj zabalit a napsat deník. Akorát je cca 22:30 sedíme na verandě posloucháme písničky, pánové jsou zticha a i zřejmě spí, já dopisuji deník a zavelím, že jdeme spát. Ráno nás čekají vypůjčený skútry na kterých se vydáme podívat na most přes řeku kwai a zpět se podíváme na safari open zoo, zjistíme o co se jedná a když to bude zajímavý tak se zúčastníme. V poledne musíme do Bangkoku, večer přiletí zbytek naší posádky, těšíme se na ně. By Martina

26.11

Třetí ráno je naše poslední v Kanchanaburi a věru věřte, líbilo se nám tu všem tuze. Vstávačka byla okolo osmé, potom jsme si dobalili věci a předali pokoj. Bágly jsme nechali na recepci a šli vyzvednout motorky. Vypůjčení proběhlo hladce, stálo to 250 BHT na motorku a den + palivo, který je tady o půlku lacinější než u nás doma a ještě k tomu ty potvory skoro nic nežerou, takže můžeme jezdit jak ďáblové. Vybrali jsme si helmy a hurá na to. Michal vezl Martinu a nejprve jen tak na zkoušku k nám k hostelu. Je pravda, že první křižovatka se ještě nesla v duchu ukázání směru paží, jelikož jsme všichni motocyklem z dřívějších dob nepoznamenáni. To se ale napravilo záhy, když jsme prozkoumali řidítka a všimli si tlačítka blinkru a všechno bylo v nejlepším pořádku. Vlastně skoro všechno. Michal měl ze začátku malinko problém se zvládnutím cca 10 divokých ořů pod sebou, a tak se Martina rozhodla jet se mnou. Směr most přes řeku Kwai a dál do Safari ZOO, jehož ceduli jsme viděli včera z autobusu. Je to stejný směr, tak proč ne. Všichni máme přeci zvířátka rádi a to nejenom naživo, ale i jako dobrý pokrm. Co se cesty týče, byla to naprosto bezstarostná jízda. Most jsme viděli, prošli se po něm a zavítali do Word War II and Jeath War Muzea za 40 BHT. Před vchodem na nás čekal sakramentsky skutečný leguán a byl ochotný se vyfotit. Dost mile nás překvapil. Někoho dost nemile (Martina). V muzeu pár pušek, bajonetů, keramických dóz. Jedním slovem - nic moc. Frčíme dále do toho safari. Cesta ubíhá nádherně, slunce svítí, kilometry se načítají na tahoměr. Ovšem safari se zdá býti nedostižné a tudíž se ptáme nějakého Thajce u cesty. Moc neumí mluvit anglicky, ale snaží se. Jedeme tedy dále, ale pořád nic. Odsouhlasili jsme si, že po cca 30 Km obrátíme a pojedeme zpět, asi jsme ho přejeli. Po chvíli vidíme ceduli, ale není to, to safari, co bysme si přáli, aby bylo. Nevadí, alespoň něco. Michal zkouší maximálku na motocyklu, ale přes sedmdesát se neodvážil. Prý se to už dost klepalo. Přes všechnu námahu se nám nedaří dojet ani k druhému safari, tak zkoušíme zahnout na prašnou cestu. Trocha divočiny je jen ku prospěchu. Vidíme thajský lid, jak pracuje na poli, či co to bylo, asi operovávají rýži. Stavíme a děláme foto nás třech, přičemž nás po celou dobu sleduje jedna Thajka s úsměvem na rtech a nevěřícným výrazem v obličeji. Ještě foto rolníků a dokonce krásné opuncije, rostoucí opodál. Nasedáme na pekelné stroje a jedeme směr Kanchanaburi. V restauraci našeho hostelu se koukáme na internet a zjišťujeme, že safari bylo ještě dál, než jsme očekávali, takže jsme se obrátili nazpět moc brzo. Všechny nás to moc zarmoutilo. Bude lepší, když si dáme oběd a shake. Já s Marťou pojídáme vynikající hovězí steak a Michal Sandwich. Zapíjíme melounovým shakem a užíváme poslední minuty na terase v Kanchanaburi. Ještě následuje malá projížďka po okolí, která nás zavádí na druhou stranu řeky. Musím se přiznat, že mě na výjezdu z křižovatky síla deseti divokých koní překvapila a rázem jsme se s Marťou otřeli o obrubník na protější straně ulice, stejně jako když Titanic líznul o ledovec. Jenže moje zkušenosti zvítězily nad zemskou přitažlivostí a setrvačnou silou, takže konec dobrý, všechno dobré. Za řekou na parkovišti si naše trio ještě zařádilo na těchto báječných strojích a nasálo atmosféru, a sice volnosti, jakou svět neviděl. V hostelu proběhlo loučení s direktorem, foto a vzhůru odevzdat stroje. Na autobusové nádraží nás odvezlo mototaxi. Ještě jsme si koupili trochu jídla na cestu, navštívili veřejné toalety a shodli se na tom, že pojedeme kratší cestu první třídou. Slečna u prodeje lístků nás zcela nepochopila, neboť jsme byli nuceni zakoupit lístek na delší cestu a druhou třídu. Že prý první třída není možná. Proč? To už se nikdy nedovíme. Cesta z Kanchanaburi do Bangkoku měla trvat po delší cestě 2,5 hodiny. Měla, ale netrvala. Věřte nebo ne, ale trochu se protáhla. Na pouhé 4 hodinky. Byly to 4 hodiny jak na horský dráze. Díry, výmoly a hrboly nás pronásledovaly na každým metru cesty. Mělo to ale přeci jen jednu výhodu, usínali jsme jak šípkový Růženky. Autobus stavěl na každým rohu, pak přišla zácpa a o zábavu bylo postaráno. Po téhle vyhlídkové projížďce jsme opravdu rádi vystoupily v Bangkoku na Jižním autobusovém nádraží. Taxi nás odvezlo přímo k hostelu Green House přímo v centru města, hned vedle proslulé Khao San road. Neměli však 6 míst, takže jsme zkoušeli další hostely. Nakonec jsme zapluli přímo na Khao San road a tam našli Lek Guest house kde bylo volno a dokonce tak levno, že se nám z toho zatočila hlava. No posuďte sami, lůžko přímo na Khao San za 120 bahtů, to by jeden nevěřil. Vzali jsme tři pokoje a vyrazili vstříc nočnímu životu.. Prošli jsme Khao San křížem krážem. Nespočet stánků s oblečením, místními kulinářskými specialitami, turistů i domácích obyvatel. Je to jedno obrovské tržiště s tunami zboží a tisíci světel. Mumraj, rovnající se poplachu v mraveništi. Během hodiny by měli dorazit zbývající tří členové naší posádky. Usedáme do McDonalda a dáváme si lehké pojezení. Marťa je trošinku nervózní, protože Petra na letišti při vyplňování imigračních papírů zmatkuje (neví co a jak vyplnit) a tím se pro Majkla a Týnu stává čekání na poslední členku nekonečným, což se odráží v náladě naší svérázné skupiny. Jdeme si zatím odpočinout do guest housu, kde já mám pokoj s Michalem, Martí s Petrou a Týna s Majklem. Spokojeně si sedíme na posteli, posloucháme hudbu, která se do všech pokojů i chodeb line zvenčí a větrák na stropě běží na 106 procent. V tom se ozve ženský milostný vzlykot jako při vykonávání určité, velmi příjemné činnosti (no prostě soulož jak Brno). A zas a zas. Je to dost slyšet. Musí to být někde vedle nás nebo přímo nad námi. Stěny jsou tu jak z papíru. To by ještě nebylo nic zas tak špatného, kdyby se náhle z vášnivého vzlykotu nestalo hrůzostrašné křičení a ječení, přehlušující velmi hlasitou hudbu z venku. Zatuhla nám s Michalem krev v žilách a jen jsme nehybně seděli a čekali, co se bude dít dál. Jekot ustal a my si byli jisti, že jsme právě slyšeli vraždu v přímém přenosu. Přiběhla Martina celá vystrašená, jestli jsme to taky slyšeli. Zůstala u nás. Po chvíli přiběhli lidi s vedoucí a začalo prohledávání pokojů. Byl jsem vybrán jako špión a tak jsem se přidal ke skupince a šel hledat příčinu. Prošli jsme všechny pokoje, ale na nic hmatatelného a uchopitelného jsme nepřišli. No zaplať pán bůh. Nebudeme to radši dál řešit. Akorát volá Majkl, že jsou na Khao San ať si pro ně jdeme. Tak sbíháme s hostelu dolu a jdeme jim naproti. Posádka dorazila, připravujeme je na náš hostel, aby nečekali nic luxusního, že sprcha je součástí WC, ale pokoje levné a čisté. Jsou spokojeni a vyprávějí nám zážitky z letů. Dávají si sprchu a pak vyrážíme na Khao San road. Je něco kolem deváté hodiny a my usedáme v jednom baru přímo na Khao San, mají alkoholické koktejly za 80 bathu tak každém zkoušíme jiný. Kecáme a popíjíme v tom koukáme že vedle nás někdo popíjí něco velkého a lákavého tak to chceme taky je to thajská specialita v podobě budget drinků. Do velkého kbelíku Vám namíchají jakýkoli drink a dají Vám k tomu několik brčet. Tipujeme, že to obsahuje tak čtyři až pět klasických drinků. Chutná nám, takže střídáme kbelík za kbelík a po půl hodině už jsme všichni dost veselý. Přichází první místní prodejce klobouků, takový hrozný a barevný, nic méně neváháme a po usmlouvání dobré ceny kupujeme. Za další půl hodiny kupujeme další úplně jiný. Je veselo až do doby kdy Petra odpadá hlavou na stůl a zničeno nic vyhazuje ze sebe vše co vypila a snědla. Takže Martina a Týna neváhají a hned sní jdou na pokoj, jelikož už není schopná ani mluvit.Po chvíli se vrací Týna, že jí odtáhli a že bude spát jak mimino. My popíjíme dál, dostali jsme od místního číšníka panáka něčeho nepopsatelného, snad to přežijeme. Za další půl hoďky se vrací i Martina stím že Petra spí a že jí bude chodit kontrolovat.Je asi půl noc. Sedíme tu další 2 hodiny, zpíváme si a smějeme se úplně všemu. Občas jde někdo zkontrolovat Petru, moc se nedivíme že takhle dopadla její cesta i s čekačkama totiž trvala okolo 30 hodin. Asi kolem půl třetí se rozhodneme že půjdeme spát. Khao San už pomalu odpadá a obchody zmizeli. K našemu hostelu to trvá asi 4 minuty, ale jdeme ten kousek 25 minut. Motáme se a zastavujeme u každého ještě funkčního stánku. Za 10 bathu dáváme maso na špejly a za 15 bathu mořský příšerky. Aby toho nebylo málo po cestě se nám ztrácí Majkl, který toho vypil nejvíc, takže ještě asi půl hodiny po celé Khao san hledáme jeho. Kolem půl 4 ráno usínáme. By Cepi

27.11

Dnešní den přelétáme na Phuket. Po včerejším a vlastně i dnešním opíjení se nikomu vstávat nechce a kdo se zbudí, tomu je velmi těžko. Jediný komu je dobře je Petra. Ta si svoji chvilku slávy vzniklé potřísněním chodníku na Khao san road užila v noci. Po přemáhání vstáváme a kupujeme každou chvíli vodu nebo colu na recepci. Oba nápoje stojí stejně a to 10B. Batohy necháváme na recepci a jdeme jíst. Nikdo nemá na nic chuť. Většina jde do Macdonalda a zkouší najít něco co organismus přijme. Aspoň, že je klimatizován, protože teploty venku jsou nechutně vysoko. Mě se dělá nevolno a nastává životní průlom. Poprvé u Macdonalda nedojedl. Ostuda. Chceme se jít projít k jedné památce je to památník, ale i krátká cesta podél silnice se nedá vydržet. S těží se vracíme pro batohy a bereme taxíka velké auto, kam se vejde všech osm a za 600B jedeme na letiště. Odbavení v pohodě a tak jdeme čekat. Je tady free internet, tak někteří píší domů mejly. Rozdělili jsme se a bohužel já, Cepi, Martina a Petra čekáme ve špatné hale. Naštěstí chybu zjišťujeme včas a nalodění na boing proběhne bez problémů. Pěkné letadlo, nic moc letušky. I po příletu na Phuket je některým nedobře. V letadle jsme vybrali místo kde bychom chtěli nocovat. Taxi je pro všechny za 1000B. po cestě beru telefon a volám svou skvělou angličtinou do jednoho Hostelu. Paní na recepci naštěstí mluví jednoduše a tak zamlouvám 3 pokoje po 400B. což je na tuhle lokalitu dobrá cena. Hotel je cca 400m od moře a pokoje jsou super i s vlastní sprchou a záchodem. Jdeme na večeři a po cestě kupujeme výlet po ostrovech a na skálu James Bond. V ceně je vše včetně jídla, pití a půjčení jakýchsi nafukovacích kajaků. Fotky z těch míst vypadají náramně. Už se těšíme. po chvíli usedáme do restaurace a dáváme různá jídla. Kvalita za rozumnou cenu. Po večeři jdeme k moři, kde se já, Majkl, Týna a Cepi noříme do vln, který jsou na začátek docela solidní. Asi po půl hoďce cachtání se rozdělujeme. Martina si kupuje brýle, Cepi kraťasy zcela jistě originál Billabong za 290B. Všímáme si trik, která jsou dokonalá a i když jsem chtěl nakupovat až nakonec tomuhle jsme neodolali. Triko s nápisem NO, I DONT WANT A f*?CKING TUK TUK, SUIT OR MASSAGE, THANKS YOU VERY MUCH.(vpředu je nápis vyveden tou jejich hlaholicí a vzadu anglicky) jednoduše geniální, protože tuk tuky, obleky a masáže vám vnucují každou vteřinu. Paráda. V obchodě kupujeme jídlo, pití nacházíme i Mekong whiskey 0,7l za 140B. hezká cena. Po příchodu na hostel se sprchujeme a vypalujeme červa Mekongem a prohlížíme fotky ze včera. Už je zase po půlnoci a zítra v 7:40 vyjíždíme na výlet. Plni očekávání jdeme spát. By Michal

28.11.2009

Vstáváme podle budíka v 07:00. V 7:40 máme čekat před hostelem. Asi o půl 7 na náš pokoj kdo si ťuká. Otevřeme a on pan řidič,že už dorazil tak můžeme jet.V dodávce už sedí asi 4 lidi. Nás šest se k nim přidá a jedeme k molu na druhé straně Phuketu. Cesta trvá asi hodinku, všichni sledujeme nebe, jelikož je zatažené a modlíme se aby se vytáhlo. Čím dál ale jedeme tím je počasí ošklivější. Vedro je, ale ne sluníčko tak jsem zklamaná že fotky nebudou tak pěkné. Míša mě ujišťuje že se to vytáhne ale já nevěřím. Po příjezdu k molu čekáme ještě asi 30 minut na ostatní.Všude okolo je spousta lidí tak se děsíme že nás na lodi bude asi spousta a že výlet bude přelidnění. Dáváme si kafe, banán a čekáme co se bude dít. Dostáváme samolepky z nápisem Daki. Za chvíli přijde docela sympatický tip že on je Daki a že nás má nestarosti at jdeme sním. Jdeme k molu. Lodě jsou asi 4 a velké. Říkáme si že to bude s těmi lidmi asi dost na nic. Do naší lodi nás ale nastupuje jen cca 30 takže loď je prázdná. Vyplouváme a Daki nám popisuje co nás vše čeká a nemine a co máme dělat atd. Je moc sympatický ale jeho angličtina je boj, rozumíme každé třetí slovo, ale naštěstí je nás tam spolu 6 takže to dohromady dáváme. Kocháme se okolím a nadáváme že je opar a není slunce. Po chvíli si uvědomujeme že někam zmizeli ostatní lodě, divíme se a za chvíli chápeme, že to mají super zorganizovaný jelikož jsou mezi sebou ty společnosti dohodlé a jezdí na ty ostrovy v jiném pořadí, což znamená že se vlastně vůbec nepotkáme. Za to jsme fakt rádi. Na lodi je neomezené množství pití (cola,voda,fanta atd.) takže pořád pijeme, je totiž horko. Jedeme asi 40 minut a Daki říká že jsme tu popisuje nám o jaký jde ostrov. K lodi přejedeme malým lodním taxíkem. Při nastupování do lodi je to trochu adrenalin. Ostrov je spíše hornatý a kamenný. Písek jen na kousku a voda docela špinavá. Jdeme se společně podívat za roh ostrova. Po cestě Míša nachází kokos a naivně se ho snaží o skály rozbít. Týna vyhlíží ještěrky, Cepi fotí atd. Po krátké procházce jdeme zpět k mini plážičce, Týna a Majkl jsou ve vodě jako první, po chvíli se přidáváme i my s Míšou ale voda je špinavá a hlavně jsou všude šutry. Pozorujeme okus dál nějaké zřejmě Korejky, které jsou s námi na výlete. Jsou vtipný od začátku až do konce 40 minut se fotí na jednom místě malým foťáčkem s mega stativem. Daki, náš průvodce začne u nás v písku co si lovit po chvíli na nás zakřičí, tak jdeme k němu a on vyhrabal mega kraba. Fotíme ho a Michal si ho bere do ruky. Během poflakování na ostrově ujišťujeme, že na nás najednou svítí slunce, no super trhá se obloha. Pokračujeme dál, už se všichni zuřivě mažeme krémem a opalujeme se na lodi. Pořád popíjíme nealko jedno za druhým, myslím že za celý výlet jsme propili víc než celý výlet stál. Chodíme po lodi a fotíme z každého úhlu jelikož počasí je už parádní a ty útesy všude taky. Druhá zastávka je proslulý James Bond island. Hned jak vystoupíme z loďky na nás čeká varan, tak všichni fotíme. Za chvíli přelezem ostrůvek na druhou stranu a tam už nás čeká skála. Lidí na ostrově pořád není hodně. Určitě ne tolik, kolik jsem čekala. Je to fajn, Všichni se spokojeně fotíme ze všech uhlů. Potom jdeme ještě prolézt okolní skálu do které se dá vlézt. Opět potkáváme další varany tak zase fotíme. Po asi 30 minutách jedem dál. Zatím jsme spokojení, na lodi už na nás čeká oběd. Vypadá dobře, výběr z velkého množství. Kuře, ryba, zelenina, rýže, nudle, smažený, mořská havěť atd. Po jídle čekáme na další ostrov kde nás čekají kajaky. Po chvilce zastavujeme u skály na moři a po dvou naskakujeme do kajaků. Ne všichni od nás z lodě mají kajaky zaplacený takže kajaků je asi jen 6. Je nádherné počasí. Průvodce v kajaku se s námi dává hned do řeči, je milý a občas vtipný, ale působí to na mě dost naučeně. Vplouváme k první zátoce už tohle je moc hezký všude skály a klid. Průvodce nám ukazuje různé skály a popisuje co se v nich vždy ukrývá za zvíře. Pokračujeme dál a vplouváme do laguny, jsem hrozně nadšená neviděla jsem nic hezčího. Asi 40 minut s námi jezdí všude možně až se vracíme k lodi. Než pojedeme dál, vyskakujeme z kajaku do vody abychom se osvěžili. Někdo z průvodců ukazuje klukům ať si jdou skočit z lodě ze shora. No to bylo něco pro ně, hned utíkají nahoru. Já rychle zapínám kameru máme sebou pod vodu takže je fajn že můžu točit z vody. Nejdřív skáče Michal šup a šipka, pak Cepi šup šipka pak Míša na něm je chvíli vidět že se mu do šipky nechce, ale pochopil že by vypadal blbě když kluci to skočili tak hopsá taky.Po nic skočila i Týna (její šipka byla nejhezčí). My s Petrou se jim smějeme s vody. Stojím s kamerou proti sluníčko tak než skočí podruhé snažím se přeplavat na druhou stranu aby video bylo lepší. Když se tam dobelhám tak na mě kdosi z lodě pokřikuje že „fish“ že „fish“, tak se hrozně leknu a zase rychle plavu pryč směr ke všem. Po cestě na mě sice křičí že se nemám bát a zůstat, ale já už radši mizím a kameru předávám Petře která se nebojí. Odvážná, no jo ale já později zjišťuji že to byli jen mini rybičky kterých tam bylo hafec a já se lekla že nějaká big fish. Po vyblbnutí pokračujeme dál. Za chvíli zastavujeme znova a naskakujeme do kajaků, čekají nás jeskyně. Je to úchvatné jedem jeskyní baterkou si svítíme po stěnách. Jsme opět v laguně, moc krásný, klid jen řev ptáků a opic je to super. Další jeskyně je plná netopýrů. Úplně moc netopýrů všude nad námi. Všude! Zastavujeme a kocháme se. Tak jsem z toho byla vyjevená že jsem se jich nestihla ani bát Pak ještě diamantová jeskyně atd at. No vše je moc pěkný. Musíme za chvíli pryč jelikož voda stoupá a pak už by jsme neprojeli zpět. No možná by mi to ani nevadilo zůstat tam odříznutá. Nasedáme na loď plný zážitků a frčíme domu. Cestou zpět je ještě možnost si dát skvělý meloun a ananas. Jsme skoro v cíli najednou začne hrát hudba a koná se ještě nějaký taneček převlečeného thajského chlapa. Nejprve se mi na výlet na Bonda moc nechtělo jelikož my byli doporučovány spíš jiný věci ale musím uznat že to bylo moc krásný a nezapomenutelný. Pro mě určitě nejkrásnější výlet co jsem zatím zažila a ještě tak levný! Večer jdeme ještě na trh nakoupit jídlo a ptáme se jak se dostaneme na Krabi, zítra chceme totiž na Railey. Už se těšíme! Ještě jdeme k moři. Týna s Majklem jdou do restaurace, my pomalu do 7 Eleven a na pláž. Jsou super vlny takže Míša s Cepim jdou do vody blbnout a my s Petrou jelikož večer nic nevidíme sedíme na lehátkách a povídáme si. P.s. vlastně něco vidíme, jejich bílé zadky ve vodě. Jukli jsme ještě na fotky a jdeme spát. Mě se nechce tak pouštím jeden díl přátel a pak usínám. By Martina

29.11. 09

S lítostí a slzami v očích opouštíme Karon Guest house v letovisku Karon Beach, který za lahodných 400 bathů nabídl nádherný dvojlůžko s ledničkou, sociálama, denně čistými ručníky a uklizečkou. Michalovi a Martině se zapařil fotoaparát, takže jsou trochu naštvaný, jelikož nebudou moc fotit. Loučíme se s paní recepční, která byla velmi ochotná a ráda by nás ještě viděla. Nasedáme do přistaveného tuk tuku a razíme na autobusové nádraží v Phuket Town. Cena 133 BHT/os. Tam zjišťujeme nejlevnější autobus do Krabi. Vyšel na 146 BHT/os. Cesta trvala 3 hodinky a cestou se nám otevřela krásná přírodní scenérie v podobě palem, džunglové flóry a skalnatých útvarů v podobě vysokých homolí. Na nádraží v Krabi opět nasedáme do tuku a jedeme do přístavu, kde máme už zaplacenou loď na Railey East. Je dost veliký odliv a trochu se strachujeme, jak budou vypadat pláže. Po 20-ti minutové plavbě připlouváme na Railey East. Vody tu opravdu není mnoho a tak loď staví asi 62,34 metru od břehu a zbytek brodíme po svých. Chůze je to velmi příjemná, neboť dno je plné ostrých korálů a kamínků. Je to skoro jako Thajská masáž. Pobřeží je poseto palmami a různými typy ubytování. Hledáme optimální podle našich představ. Máme vyhlídnutý Ya Ya resort, kde noc stojí 600 bathu pro dvě osoby. Jenom že my se jen tak s něčím nespokojíme a hledáme dál. Chodíme tam a zpět, ale buď je to zas příliš drahé, nebo velmi špinavé. Zastihl nás déšť, tak se ukrýváme v hospůdce u pláže a dáváme si jídlo. Po více jak hodinovém toulání dorážíme na West side beach a kousek vedle ní je TonSai beach o které Martina říkala, že se tam dá také najít levné ubytování. Zpátky se nám už jít nechce, takže se domlouváme s loďařem na převoz. V tom nás zastaví nějaká místní paní a říká, že se tam dá jít pěšky, protože je odliv. To se hodí, ušetříme zas nějaké bathíky. Jdeme tedy podél pobřežních skalisek, jsou ostrá a musíme si dát pozor na každý krok. Konečně dorážíme na pláž poslední záchrany a doufáme, že tu najdeme ubytování. Dva Michalové jdou zjistit situaci, ženy se koupají, já dávám pozor jak na ženy, tak na batohy. Pláž je to krásná, uzavřená mezi skalami, po kterých se leze a lemovaná kokosovými palmami. Michalové přicházejí s úsměvy ve tvářích a je jasné, že zajistili ubytování. Jdeme asi 10 minut do vnitrozemí, lehce do kopce. Jsme ubytováni ve Forest resortu. Máme dvě trojlůžkové chatky položené ve stráni obklopené místní rozmanitou faunou. Opravdu vynikající lokalita. Máme tu dokonce i ručníky a sprchu v záchodě i verandičku. Cena je 600 bathů na noc. Vybalujeme a jdeme na průzkum. Já do džungle, ostatní na pláž. Po chvíli se scházíme na pláži, kde právě přistál basejumper z jeskyně ve skále nad pláží. Všichni jsou z mistra světa paf, já ho bohužel nestihl. Jdeme si tedy sednout do nějaké restaurace na večeři. Je jich tu dost, tak usedáme hned z kraje pod otevřené nebe. Spokojení s večeří se odebíráme do svých chatek a na verandě ještě popíjíme šnapsíky, co jsme přivezli z domova a máme taky trochu Mekonga. V dobrém rozmaru se ukončujeme párty a připravujeme se na spánek. Jenže to nebude tak jednoduché, protože v Martině chatce se objevil šváb a Martina to prostě neustála. S chutí se ujímám role chytátora a deratizátora společně s kolegou Ajdym. Honička je to veliká a prča ještě větší. Honíme švába po koupelně i po pokoji. Běhá rychle a je mrštný. Na nás si ale nepřijde. Házíme na něj misku na splachování a to byl dobrý tah. Strkáme pod misku foliové desky a šváb je chycen do pasti. Při vynášení ven nám ještě několikrát upláchne, ale to nevadí, teď už víme, jak na něj. Akce splněna, šváb je z pokoje pryč. Martina je šťastná a my též. Co čert nechtěl, záhy se v pokoji objevil další kousek a další. Celkem jsme odchytili tři šváby. Potu jsme tam nechali jak při výstupu na osmitisícovku. Ale stálo to za to. Usínáme spokojení a unavení.

30.11.09

Ráno po menší prodlevě půjčujeme kajaky u pána na pláži za rozumnou cenu 450B nejdříve chce teda 600 za kajak ale smlouváme za míň. Týna s Majklem jeli asi půl hodiny po nás a nějak jsme se minuli. Já s Martinou a Cepi s Petrou se vydáváme na půjčovatelem doporučený Podo islad. Přesně v půli cesty míjíme ještě jeden malý ostrůvek na kterém se ale nedá přistát. Tak jedeme na Ko Podu, který je mnohem dál než jsme čekali. Už v tuto chvíli začínám mít strach ze stoupajícího větru, který máme teď sice v zádech, ale nazpátek by s ním mohl být problém. Slunce nekonečně postupuje oblohou a hřeje tak, že ani naše ochranné krémy(které jsme použili významně méně než bylo třeba) nepomáhají. Ko Poda je zatím nejkrásnější ostrůvek s nejkrásnější pláží jakou jsem kdy viděl. Prostě pohlednice z ráje. Pod vodou jsou hejna žlutých rybek a na stromech opice, opičáci i opičata. Všechny tyhle živočichy by Martina důkladně dokumentovala, kdybychom nezničili foťák. I tak Cepi fotí a my aspoň natáčíme. Vydáváme se směrem s cedulemi se směrem útěku před Tsunami. Vidíme pár bungalovů a palmový háj plný kokosů. Cesta zpět po dlouhé pláži téměř v pravé poledne pro naše středoevropská těla nebylo to pravé. Vyškvařeni jsme si dali něco k snědku a pití na plovoucích restauracích(lodě na kterých dělají všechna klasická jídla). Vlny a vítr se velmi zvedli a já mám již velikou starost o náš šťastný návrat. Naštěstí to vypadá hůře než ve skutečnosti je, ale metrové vlny a vítr s námi občas zahází nemluvě o tom, že se zdá, že kajak stojí pořád na místě ač mi dřeme jak koně. Po hodině a půl pádlování dorážíme na Princess beach, kde jsou nejkrásnější západy slunce. My ale slunce nenávidíme protože jsme cestou nechtěli přestat pádlovat a tak se ani nemazali. Mám ohořelé nárty a záda, protože jsem Martině (ta má ohořelé nohy od stehen dolů) půjčil své triko, které ona nepovažovala za nutné, bude přeci celý den v horku na vodě(taky že jo). Doplujeme na pláž a patláme se krémem. Marně. Jdeme do princezniny jeskyně, kam rybáři dávají velké vyřezané penisy. Naštěstí je naše pláž už jen kousek a tak jedeme projet jeden malý ostrůvek, kde šplháme na jakési lano skáčeme s Cepim do vody. Valíme domů, cestou projíždíme skrz několik jeskyněk a pak vracíme kajaky. Zničení jdeme na ubikace. Jdeme na večeři, opět výborná jídla a super shaky. Vracíme se a jdeme spát. Dnes žádní šváby, žádná sranda. By Michal

1.12. 2009.

Tak dneska je první prosincový den, kdo by to byl v tom vedru řekl. Vstáváme v 7 ráno, musíme si zabalit věci a přestěhovat do bungalovu nad námi, jelikož ty naše jsou již zamluvené. Je to bungalov o něco horší kvality ale za 400 bathu pro dva je paráda. Po přehození věcí se vydáme směr pláž abychom se převezli na Ao Nang. Ptáme se prvních tipků za kolik nás převezou prý za 200 bathu jednoho no to asi upadli. Jdeme zkusit po pláži na druhou stranu další převozníky. Ty říkají za 80 bathu, bereme a jedem na Ao nang. Za 15 minut jsme tam já a Míša rychle mizíme do blízkého kodak shopu vybrat si foťák, musíme přeci fotit budeme tu ještě přes 14 dnů. Vybíráme si nejlevnější olympus co mají jelikož na olympus máme baterku a kartu. Platíme necelých 7 tisíc bathů a jdeme shánět motor rent. Půjčujeme za 150 bathu tři skútry. Máme takové hezky barevné, tak je Týna a Petra ráda. Bereme helmy a nasedáme. Náš cíl je národní park Khao Bencha a po cestě Wat thum Sua. Vydáme se na cestu podle mapy ale jsme trochu mimo, takže na každém kousku zastavujeme a ptáme se místních na cestu. Po chvilce jízdy jdeme natankovat. Zastavujeme u takové té old school beznínky jde je jen jedna budka a pani která ze skleněné lahve čepuje benzín. Parádní zážitek. Litr benzínů je sice o něco dražší 40bathu litr no ale zaplatila bych i jen za to abych si té „benzínky“ udělala foto. Kupujeme pití a jedem dál. Zastavujeme téměř každou chvíli abychom se zeptali na cestu. Počasí je naštěstí pod mrakem což jsme všichni po včerejším splácí moc rádi. Asi po jedenácté hodině se dostáváme úspěšně k parku, platíme 100 bathu za vstup a jdeme dovnitř. Máme všichni hlad takže si nejdřív dáváme v místním bufíku jídlo. Výborná rýže s masem za 35 bathu. Po jídle jdeme směr první vodopád. Cesta je docela příkrá, uvádí 300 metrů ale máme všichni pocit že jdeme 3 km. Když dojdeme k vodopádu tak jsme celkem zklamaný. S vodopádem v Kanchanaburi se to nedá srovnávat. No ale zase jsme v opravdové džungli se vším všudy. Kluci totiž našli jednoho z těch mega hnusných velkých pavouků a fotí. Cesta pokračuje ještě dál na vrchol ale je to hrozně prudká a samý šutr tak radši já a Petra zůstaneme dole. Po návratu se rozdělujeme a Míša s Cepim jdou na viewpoint a zbytek jdeme na další vodopád. Opět značeno 300 metru a jdeme tak 3000 metru. Leje znás. Park máme prohlídlí tak chceme pokračovat dál, kus vedle byla značena jeskyně. Holky napadá, že k jeskyni což je kousek by jsme skútry mohli řídit my. Ok, jelikož z Kanchanaburi mám natrénováno jsem neváhala a nasedáme. No jo jenže jsem neměla natrénováno s někým za zádama. Míša přisedá, já startuji přidávám plyn a vidím menší hrbolek tak chci přibrzdit a v tom zároveň s brzdou mačkám plyn. Takže se začne motorka točit ze stranu na stranu a pak následuje pád. Au! Dopadl celkem dobře, motorce nic moc není, Míša úplně ok a já no budu mít asi mega modřinu (to se později večer potvrdilo) na stehně. No nic všechno zpět a řídí zase kluci. Už se docela bojím a pořád Míšu upozurňuju na každou díru na cestě atd. Přijíždíme ke značené jeskyni. Sesedáme z motorek a krom mě a Cepiho to jdou všichni omrknout co a jak. Po chvíli se skupina vrací, že je dost vysoký vstupný a že asi nic moc. Petra s Týnou vykřikují jako by slyšeli hlasy medvěda. My jen s Cepim kýveme že hm… ale za 2 minuty to slyšíme taky a to dost hlasitě. Za chvíli to slyší i Míša a velí že radši rychle pojedeme pryč no bůh ví co to bylo ale strach malý byl. Valíme dál směr wat thum sua. Opět se párkrát ptáme ale po chvílí nalézáme. Po příjezdu zamykáme motorky a jdeme na prohlídku. Jestli chce někdo v Thajsku vidět opičky tak at jede sem. Neuvěřitelný množství opic po celém chrámu. Já jsem bez sebe, všichni fotíme a zároveň se bráníme a utíkáme před drzými opicemi. Jednomu pánovi se opice decentně snaží ukrást rovnou celý batoh. Jdeme se podívat do jeskyně. Po cestě vidíme spoustu mnichu jak žijí ve skalách. Je to zajímavý. Jeskyně je pěkná, jsme tu úplně samy. Děláme fotky a jdeme pomalu zpět. Za vyhlídku která tu je po mega schodech už nikdo znás nemá sílu a už je i hodně hodin. Takže po dalším focení opiček se vydáváme zpět na Ao nang.Cestu si cca pamatujeme, takže jen jednou se trochu zamotáme ale hned se zase zorientujeme a jedem správně. Po příjezdu do Ao nangu k půjčovně skútrů nás trochu zamrazí. Ty svině jako by věděli že jsem s tou motorkou spadla…okamžitě jí prohlížejí, zkoumají, a hledají poničenosti. Jim to snad někdo zavolal nebo nevím. Na ostatní motorky ani nekouknou jen prostě na tu naši žlutou. A začíná boj, že jsme jí prý celou poškrábali a zničili zrcátko atd tak chtějí 1000 bathů, no to se ale *osrali. S tou motorkou nic nebylo, ale jelikož jsme věděli že jsme sní opravdu spadli tak jsme si zase tak moc nevyskakovali. Každopádně jsme odmítali platit tisíc bathů teoreticky za nic. Míša mu vysvětluje že stím nic není a že mu litr nedá, po chvíli dohadování mu dáváme 400 bathu bereme pas a rychle utíkáme. No nestálo to ani za 100 bathu, ale neuděláme nic. Jdeme se najíst než pojedeme zpět na Railey. Mysleli jsme že je naše TonSai na Railey dražší než ostatní krabi, ale není to tak. Ao nang je bych řekla ještě dražší. No ale zase tu je 7eleven takže tam se dá levně nakoupit na rozdíl od TonSai kde není. Jdeme do mekáče i ten je dražší než v Bangkoku, ale pořád levnější než u nás. Týna s Michalem jdou někam na nudle ale po chvíli se vrací do MC za námi že nic nesehnali. Po jídle ještě kupujeme pití a jdeme na pláž sehnat taxi. Je už tma tak snad nás vezmou bez keců. Nakonec je jízda místo ranních 80 bathu za 130 bathu ale pořád to jde. Na naší Ton Sai dáváme ještě kokosového shake je luxusní a pak se domlouváme na zítřku. Chceme jen okolo ostrovů něco jako se dělá výlet na 4-5ostrovů všude po ostrovech. No ale zjišťujeme že celá loď na celý den vyjde na 2000 bathu a vzhledem k tomu že je nás šest tak neváháme a domlouváme celou loď, jelikož to vyjde levněji než organizovaný výlet. Domlouváme si to na devátou hodinu a jdeme chrnět. Nevidím šváby tak jsem spokojená, balíme se do moskytiéry a posloucháme řev holek které teď bydlí v našem bývalém bungalovu, asi objevili ty naše švábíky s předešlých dní. By Martina

2.12.
Dnešní den měl psát Cepi, ale po návratu domu, když jsem deník dávala dohromady jsem zjistila, že dnešek jaksi chybí. Tak v rychlosti co se dělo. Ráno jdeme nejdřív posnídat a pak se vydáváme před kancl cestovky, kde máme sraz s řidičem loďky. Ten po chvíli přichází, tak se společně přesouváme na pláž. Naskakujeme do loďky a fičíme. Obloha je ještě pod mrakem, ale vypadá to že každou chvíli bude slunečno. První náš cíl je Chickem Iland, ostrov ve tvaru kuřete. Na ostrov ovšem dojedeme až po chvíli, jelikož si kluci všimli, že okolo projíždějících mini ostrovů se dá skákat do vody, takže prosí řidiče aby jim zastavil. A Majkl s Cepim skáčou do vody a lezou na útes. Hopsnou asi dvakrát, a pokračujeme dál. Zastávku na skákání máme ještě asi třikrát, takže jsou kluci nadšení. U Chicken Iland, skáčeme do vody i my, jelikož všude plave hejno rybek. Paráda. Asi Dvacet minut plavem a pak pokračujeme dále. Na Ko Podu, na Ko podě už jsme byli na kajacích a moc ne nám tu líbí. Opět je tu na pláži spousta opic, tak mám radost, voda super modrá a lidí jen pár. Dáváme si každém k jídlu smaženou rýži z místní lodní restaurace a shaky. Šnorchlujeme, opalujeme se a zkoumáme ostrov. Při jídle se kluci domlouvají, že by chtěli znova někde zastavit na skákání. Tak říkají řidiči zda je to někde možný. Nasedáme do lodě a jedem na další ostrov, název si už bohužel nepamatuji, po cestě je dost dobrý útes z kterého se dá skákat. Takže stavíme. Já mám v ruce kameru a foták a zbytek mizí ve vodě aby mohli vylést nahoru a skákat. Poprvé skáčou jen z takového dvometříku, ale za chvíli se kluci odvážou vylést výš a skáčou cca z 8 metrů. Ječí na mě abych je vyfotila při skoku a zase rychle nahoru. Stojíme tam asi půl hoďky, okolo projíždí pár loděk s turistama a kluky obdivují při skocích. Další ostrov na kterém zastavujeme není nic extra, takže prozkoumáváme okolí a jedem na poslední. Poslední zastávka je princeznina pláž, uváděna jako jedna z nejhezčích pláží světa. Něco na tom pravdy bude, nic méně na téhle pláži je poměrně dost lidí, takže si uplně tu atmosféru nevychutnáváme. Chvíli odpočíváme na mělčině ve vodě. FTVS se u lidí z FTVS nezapře. Majkl s Týnou začou dělat kotrmelce, hvězdy, stojky, zvedačky. K tomu se přidává i Míša a Cepi se salty. My je s Petrou fotíme. Po čtvrté hodině se vracíme zpět k nám. Dáme sprchu a já s Míšou jdeme ještě do jeskyně na druhé straně Railey. Asi za dvacet minut jsme u ní, platíme směšný vstup asi 20 bathu a jdem dovnitř. V jeskyni jsme uplně samy, nikdo nás nehlídá ani nekontroluje. Je osvícená a jsou tu udělané cestičky, mosty atd. všude se třpytí stalagmity. Děláme pár fotek. A jdeme zpět. Po cestě zpět ještě fotíme pár dobrých koček. V bungalovech nikdo není tak voláme kde jsou a jdeme za nima na shake a jídlo. Majkl s Cepim hrají kulec a my odpočíváme u báru a popíjem shaky. Po jídle se sem ještě vracíme a hrajeme pár her, který tady mají k půjčení u baru. Plánujeme zítřejší přesun na Phi Phi a pak jdeme dát panáka k nám na verandy a spát.

3.12. Budíme se tak, abychom stihli dobalit, checkout a nasnídat a v 9 stihnout loď z Railey na Phi Phi. Všechno vychází a nastupujeme v 9 a něco na longtail boat. Tam nám říkají, že big boat comes in 10 minutes. A nekecali. Přijíždí big boat ke které se sjíždějí malé longtaily a lidi z nich přeskakují na velkou loď. Zůstáváme ve stínu na palubě, kde přečkáváme cestu. Hned po výstupu už nám nabízejí různá ubytování. No nabízejí. Pořvává na nás asi 20 thajců na jednou. Každý křičí co má zrovna jejich pokoj navíc a proč je nejlepší. Dereme se uličkou naháněčů a vlastně nechtěně následujeme jednoho týpka, který nás vede ke stánku, kde je vyfocených x bungalovů a pokojů s cenami. Jeden vybíráme a chceme 2 bungalovy po 3lidech. Když tam paní recepční volá je už plno. Vybíráme jiný a hned bookujeme. V ceně je i taxi do hotelu. Taxi znamená, že thajec naloží na kárku naše batohy a tlačí ji úzkými uličkami plnými prodejců čehokoli, turist information a masážními salony. Nakonec nás dovede k našemu Uphill bungalovs, kde koukáme na prázdný rezervoár pro vodu. Po sprše jdeme na Viewpoint ze kterého je jeden z nejznámějších pohledů na spojnici dvou vršků obklopenou průzračným mořem. Ještě před výstupem jdeme na jídlo. Rozumná cena a výborné bagety, burgery a všechno. Z viewpointu, na který jsme vypotili pár litříků valíme na druhou stranu pohoří na zapadlou pláž. Cesta je víc než namáhavá a pro nás žabaře je sestup velice zajímavý. Jít tuhle cestu zpět nahoru je sebevražda. Krásná plážička nás sluncem vítá jen chvíli. Pak se zatahuje a začíná pršet a foukat. Uchylujeme se do baru a přečkáváme bouřku. Chvíli přemýšlíme jestli se zpět vydat po svých, ale nakonec volíme přesun lodí zpět do přístavu. Moře je ještě rozbouřené a tak se parádně houpeme. Ještě se jdeme porozhlédnout na druhou pláž, kde je zase odliv a všechno je pěkně hnusné. Památník na tsunami je taky ve stádiu vývoje. Sháníme na další den soukromou loď a tak se ptáme po cenách. Večer se jdeme projít po městě a jen tak se flákáme a koukáme co kde prodávají. Po večeři zase v naší oblíbené hospůdce kupujeme pár pivek a kecáme na verandě. Kolem nás opět pobíhá spousta gekonů a přišla na návštěvu i čičina. Večer a horko nás zmáhají a tak jdeme spát. Na pokoji ještě vyháníme švába, který se nám pustil do otevřené buchty. Hajzl při tom jedení tak šustil že nám to nedalo a museli jsme ho vyhnat. Mimochodem na zítra jsme si dohodli soukromou loď, takže na výlet okolo ostrova nepojedeme s ostatníma v organizovaným výletě ale samy, těšíme se. By Michal

4.12. 2009

Vstáváme cca kol půl 8. V půl 9 máme být před infocentrem, kde by nás měl čekat náš řidič lodě. Já a Míša s Týnou a Michalem jdeme ještě na snídani. Dáváme si american breakfest za 120 bathu a najíme se z toho oba. V 8:30 se všichni srazíme před centrem. My měli noc klidnou spalo se nám pěkně, Petra nadává že jí celou noc štípal komár, Cepi zase spal v mikině a teplákách že mu byla zima, něco na něj vlezlo a Týna s Michalem prý nespali kvůli těm všudypřítomným žábám a křiku. Hrůza jak nic nevydrží . Přichází nějaký típek který neumí ani slovo anglicky a ukazuje nám at jdeme za ním, tak se přemisťujeme k lodi u přístavu. Naskakujeme do lodi a kapitán do lodi nakládá jídlo a pití. Pak vyplouváme. První zastávka je u jeskyně vikkings cave kde je jakýsi lešení a místní lidé sbírají vlaštovčí vajíčka. Druhá zastávka je v zátoce, název už si nepamatuji ale voda tam je neskutečně modrá, jsme tam jen my a jedna lodička, jsme rádi že jsme vypluli takhle brzo. Jdeme si zašnorchlovat, skáčeme do vody všichni až na Cepiho není mu totiž pořád nejlíp a bojí se aby se to nezhoršilo tak jen sedí na lodi a fotí okolí. My ve vodě vidíme několik rybiček. Asi po 10 minutách frčíme dál. Další zastávka je v jakési mini zátoce kde máme opět šnorchlovat, už na pohled to vypadá že by to mohlo být super a je to tak. Míša a Michal skáčou do vody jako první a hned volají že super at hned jdeme. Míša si hned bere naší podvodní kameru sebou. šnorchlujeme a vidíme super věci. Je čistá voda, spoustu rybiček a různé korály a šutry . Rybky malý i velký, po chvíli na nás křičí Míša at si dáme pozor jelikož právě zahlédl Murénu. Další zastávka je Maya bech neboli pláž s pláže. Už po cestě vidíme jak se sjíždí neskutečná hromada člunů. No co čekali jsme že na téhle pláži fakt samy nebudeme. Pláž z pláže jak jí říkáme, je úchvatná, krásná voda, pěkné vnitrozemí. Ale kvůli neskutečnému množství lodí a lidí se nám nějak extra dlouho zůstávat nechce. Jsme rádi že jsme to viděli ale radši chceme pokračovat dál. Další zastávka je monkey beach, po cestě na ní vidí kluci jinou loď jak zastavuje u nějakého útesu a nějaký lidi skáčou šipky, chtějí taky tak prosí našeho kapitána at tam zajede, ok není problém tak tam jede. Michal a Míša jdou na věc bez bot skáčou do vody a lezou na útes trvá jim to hrozně dlouho tak se divíme až pak chápeme proč, skála byla ostrá a oni po tom nemohli chodit Berou boty a jdou ještě jednou. Michal skáče nějaký pěkně složitě vyhlížející skok. Míša pak za ním skáče taky. Přijíždíme k monkey beach na tu se já moc těším. Lodí už je tu zase s námi poměrně málo, hlavně po maya beach je to fakt hrstka. Vyskakujeme z lodi a jdeme fotit opičky jejich tam docela dost a musí být pěkně přežraný jelikož je turisti krmí zřejmě nonstop. Fotíme a jdeme dál po pláži na konci pláži je kousek kde je málo lidí a voda je tak nádherně modrá, jak v bazénu že všichni zase až na Cepiho běžíme do vody. Jdu s Míšou za chvíli znova juknout na opičky. Všímám si že jim nějak moc chutná kukuřice a že jedna pani je krmí téměř z ruky to chci taky, tak sbírám po zemi kusy nesnědených kukuřic a otrhávám zrníčka. Mám plnou dlaň a jdu najít nějakou menší opičku těch velkých se totiž docela bojím klekám si k malé opičce a ta jak uvidí v ruce kukuřici hned na mě skáče. Sedá si mi na ruku a pomalu dlabe zrníčka. Je to parádní, jsem bez sebe, mám na ruce opičku. Čekala jsem že bude mít drápy a nebo bude drsná ale je hrozně jemňoučká lehká a úplně bez drápů. Potvora to dožere a místo toho aby skočila dolu tak mi šplhá po ruce dál na záda. Tak vstávám a pořád jí tam mám nechce se pustit, to už jsem atrakce pro turisty a všichni si mě fotí jak v polo stoji čekám až opiče seskočí, moc se jí nechce. Za chvíli cítím něco těžšího a divného a ona mi tam přiskočí další. Ještě chvíli jim dělám sedačku a pak seskakují. Paráda, monkey beach je odteď moje nejoblíbenější . Chci vyfotit i Míšu s opičkou tak i jemu trhám kukuřici a jde na to on. Asi stejná opička mu opět skočí na ruku a chroustá kukuřici. Uděláme asi tři fotky opička se pak na Míšu otočí a jemně mu vlepí facku sranda. Jdeme se ještě chvíli koupat a frčíme dál. Pokračujeme na bamboo island, tam jsme asi hodinku po cestě ještě šnorchlujeme a obědváme na lodi smaženou rýži. Na bamboo ostrově se opalujeme, plaveme a šnorchlujeme. I tady je hodně pěkných rybiček. Asi po hodině a něco jedem zpět k nám na Phi Phi jíme meloun a ananas který nám zatím náš kapitán připravil. Je super jak je to nakrájené na plátky a připravené k jídlu. Zpátky přijíždíme kol 15té hodiny. Celkem výlet trval asi 6 hodin a něco a myslím že byl moc podařený. Po cestě k nám na bungalov se všichni z lodě ještě pořádně houpáme. Dáme sprchu. Já Míša a Petra se jdeme ještě podívat na pláž, ale je zase odliv a koupat s nedá. Jdeme tedy zpět a přibíráme ostatní a jdeme všichni na jídlo, kousíček od našeho rosortu je restaurace s výbornýma bagetkama, velká dobrá zapečená bageta za 60 bathu. Po jídle se jdeme podívat po krámech. Chodíme podél asi 2 hodiny a kol 9 se chystáme zpět.Ještě kupujeme za 300 bathu tickety na zítra na Ko Lantu. Na terase ještě chvíli kecáme a pak jdeme spát. By Martina

5.12.

Dnes nás čeká přesun z Phi Phi na Ko Lantu. V 11 máme být v přístavu, takže čas nás po ránu netlačí a můžeme v klidu posnídat a dobalit. Odevzdáváme klíče v recepci a jdeme na snídani. Usedáme a objednáváme. Mají tu trochu zmatek, takže čekání na jídlo je trochu delší, než by se slušelo. Všem nám opět chutnalo a jsme spokojeni. Platíme a vycházíme do přístavu. Cestou se ještě kocháme zbožím v obchodech. Já s Majklem si zkoušíme typický široký kalhoty z lehký tkaniny a Týna radí s výběrem. Ostatní jsou už v přístavu. Kalhoty stojí 350 bathů, ale nekupujeme, protože jsou trochu větší. Přicházíme do přístavu a všichni jsou šťastný, protože už sehnali ubytování na Ko Lantě. Je to jako na tržišti. Lidí je tu spousta a každý nabízí ubytování. Ten náš resort má pokoje po třech, teplou sprchu, TV, dva bazény a je u moře. Platíme tedy jednu noc, což je 150 bathů na osobu a nastupujeme do lodi. Týpek, co nám udělal nabídku pluje s námi a na Ko Lantě budeme prý mít i odvoz k resortu v ceně. Všechno nám ukáže, až doplujeme. Plavba trvá lehce přes hodinku. V přístavu na nás opravdu čeká odvoz. Já s Majklem nastupujeme do auta, ostatní jedou s bágly na korbě, což je tady naprosto běžná věc. Chlápek, co nás veze je sdílný a jeho častý smích by se dal přirovnat k ječící motorové pile. Jestli pak je něčím sjetý nebo se tak směje normálně..? Každopádně funny jak čert. Jedeme dvacet minut a jsme na místě. Vypadá to opravdu skvěle. Jen doufáme, že nás nešoupnou někam do sklepení, protože bungalovy na tak nízkou cenu rozhodně nevypadají. Ale ne, vše je v pořádku. Dostáváme dva hned u bazénu. Ubytování zatím nejluxusnější jaký jsme měli. Skočíme se na oběd a protože jsme z cestování unavení, tak se část jde prospat a část jde na lehátka k bazénu. Celý odpoledne odpočíváme a koupeme se. Večer se jdeme projít mimo náš resort, chceme někam jinam na jídlo. Po chvíli docházíme k opuštěné restauraci, kde k nám hned přiskakuje místní vynikající kuchař s bezvadnou kuchařskou čepkou. Hned nám nabízí svůj jídelní lístek. S pána jsme unešení jelikož nám doporučuje své specialitky a jídelní lístek má napsaný krasopisně ručně. Týna si dává rybu, my ostatní různý druhy masa. Kuchař to všechno kuchtí sám, takže doba přípravy trochu trvá ale jídlo za to stojí. Chuťově nejlepší co jsem zatím měli. Po jídle se vracíme zpět k nám a na baru si dáváme naše oblíbené drinky v kbelíčkách. Připravuje nám je ten vysmátý týpek z auta, tak snad nám tam nehodí nějakou přísadu navíc a nebudeme taky tak veselý. Spát jdeme všichni pěkně společensky unavení. By cepi

6.12.

Noc na Lantě byla fajn. Dáváme si ranní spršku a chystáme si jít půjčit skůtry abychom se mohli vydat na prohlídku ostrova. Opět půjčujeme tři skůtry a po dvojicích vyjíždíme. První cíl je sloní farma. Mapa ostrova je víc než jednoduchá jedna hlavní silnice okolo celého ostrova a pár kolmých silnic co to propojují. I přesto ale bloudíme a farmu nemůžeme najít. Různě se ptáme, ale každý nás posílá jinam. Když to chceme vzdát tak vidíme slona, seskakujeme z motorek ale zbytečně. Chtěli jsme totiž vidět show ze slony, ale ta je jen když si koupíte nějaký půldenní výlet což mi nechceme. Naproti je farma orchidejí a farma motýlí, tak jdeme na prohlídku aspoň tam. Orchideje nic moc a motýlků pár, no ale nikdy jsme to předtím neviděli takže zážitek ok. Vydáváme se dál na sever ostrova, zastavujeme na prvním místě abychom se vykoupali. Tam se dozvídáme od nějakého pána že na severu ostrova je dobrá jeskyně a že nám doporučuje tam jít. Zjistíme si víc informací a uvidíme. Pokračujeme dál, kocháme se pohledem na moře a každou chvíli stavíme a prohlídku. Dochází benzín tak jdeme tankovat, tentokrát dostáváme benzín v pet lahvích a k tomu trychtýř na nalití, sranda. Jde na nás hlad, takže zastavujeme u nejbližší restaurace, náhodou to je ale ta nejkrásnější restaurace co jsme viděli. Nahoře na skále, takže úchvatný výhled na moře a okolí a místo sedaček všude spousta polštářů, takže spíš ležíme. Jídlo je levnější než obvykle, všechno kolem 30 bathu což nás fakt baví. Ležíme to asi hodinu a nemůžeme se přesvědčit jet dál, Petra si čte a zbytek odpočívá. Po zaplacení směšné částky za jídla a shaky pokračujeme. Cíl je vodopád, který je na mapě zakreslený. K vodopádu dojíždíme asi za 15 minut. Parkujeme motorku a jdeme na procházku k vodopádu. Michal s Týnou jdou rychleji jak my, tak je po chvíli ztrácíme. Cesta je docela ok až do doby kdy se cesta dvojí a jedna možnost je jít vodou a druhá možnost po cestě. Před námi jsou nějaký turisti a vybírají vodu, to se mi líbí tak jí volím taky. Po chvíli ale zjišťujeme že to byl nálad špatný. Turisté se otáčejí hned po chvíli a jdou zpět ale my se neohroženě vrháme po vodě dál a dál do džungle. Míša a Cepi tvrdí, že přeci ta voda musí končit u toho vodopádu, proto se neotáčíme. Po chvíli z nás už dost leje a cesta se už nedá zvládat, bůh ví kde jsme. Jdeme proto zpět a doufáme, že vůbec trefíme na nějakou normální cestu. Povedlo se, dokonce i potkáváme Majkla s Týnou ty to zvládli až k tomu vodopádu. Vodopád prý nestojí za to, takže místo toho jdeme k jeskyni která je hned vedle. Míša lituje že si sebou nevzal čelovku, protože by jeskyně šla prozkoumat. Vidíme hodně netopýrů, jelikož je tam pěkný chládek tak chvíli odpočíváme a pak jdeme zpět k motorkám. Ptáme se místních na tu jeskyni o které ráno mluvil pán na pláži a dozvídáme se že je to nějaký hardcore, kde musíte lest po kolenou, prodírat se malýma uličkami, skákat přes vodu a to vše jen s mini baterkou, na to má sílu jen Míša a Cepi mi ostatní se bojíme. Jedeme se ale k jeskyni aspoň podívat, aby si kluci zjistili bližší info a zítra tam mohli. Po cestě zastavujeme u kaučukovníků a zkoumáme je. Kolem páté hodiny dojíždíme na místo kde je v mapě zakreslená jeskyně. Ale na místě je jen malá chatrč ze stolkem kde je pár letáků a nikde okolo není. Kluci se ptají nějaké pani co tam krmí slepice. Pani jen říká že je jeskyně otevřená od sedmi rána do čtyř odpoledne a že se musí jít kus džunglí než se tam dojde. Poděkujeme z info a jedem domu. Po cestě vidíme ještě opičí školu, ale těch opiček jak jsou tam přivázaný je nám líto tak dovnitř ani nejdeme. Zkoušíme ještě dojet do Lanta town stím že je to nějaký centrum, kde se najíme a prozkoumáme krámy. Jenže nikde nic není, jen malý přístav a pár obchůdku opravdu spíš pro místní lidi. Koukají tam na nás jak na mimozemšťany, takže jeden radši domu. Po cestě zastavujeme u 7eleven a kupujeme potřebné věci. Vedle sedmičky je obchod ze značkovýma origo hadrama billabongu, Roxy, qucksilvru atd. Všechno je tak o půlku levnější než u nás. Petra si kupuje sukni, triko a kraťasy a Týna plavky a kraťasy. Holky z toho mají velkou radost. Konečně se dostáváme k nám do resortu. Skákneme si ale jen dát na pokoj nakoupené věci a pokračujeme dál na večeři. Zkoušíme druhou stranu než včera. Zastavujeme hned u první restaurace, Míša si dává jen smažený banán a m

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Tudong, cesta mnicha

    Chodí Thajskem s oholenou hlavou a nesmějí pod střechu. Spí na hřbitovech nebo v klášterních zahradách, často chodí bosi a bez slunečníku. Mniši na tudongu, tradiční buddhistické túře, která prověří, co ve vás je. Dva týdny, měsíc, půl roku, celý více

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Vašek 32 17.12.2010 21:36
 

:-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (4)
Zpět na všechny diskuze