A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

První cesta po Thajsku - 2.část

Druhé pokračování našeho detajlního cestopisu.

Petra těstoviny a Michal nudle. Je to celkem dobré a levné. Kupujeme ještě vody a občerstvení na loď. V devět se vracíme zpět k „cestovce“.Nikde nikdo není, ani ten pán co nám to prodával. Tak jsme chvíli nervní ale po asi 10 minutách pán dorazí a říká at naskočíme do auta tak skáčeme a jedem. K přístavu to trvá asi 3 minuty je to pár ulic. Vystupujeme u lodi. A pan nám rozdává naše lístky ukazuje nám že at koukáme že nás neokradl že lístek opravdu stojí 550, vidíme že má pravdu tak berem lístky a říkáme si že ok že to vyšlo. Až do doby kdy pan začne mlít o tom, že máme zaplatit taxíka, což se divíme a tvrdíme že říkal že nás gratis vezme k lodi. Samozřejmě pan začne kecat, že nic takového neříkal, a že máme hned zaplatit každý 50 bathu. To se nám vůbec nelíbí jelikož to mělo být gratis a ještě jsem jeli jen 3 minuty. Šlo by to jít i pěšky. Dohadujeme se sním a odmítáme platit. Já lituju že neumím thajsky a nejsem dvoumetrový boxer to bych mu pak svůj názor řekla. Dohadujeme se asi 10 minut. Míša říká že máme akorát 120 bathu celkem což je 20 bathu na osobu, že víc nedáme. Jenže dohadování pokračuje chce abychom mu vrátili lístky ty mi nechceme dát z ruky. Je to nepříjemné a nakonec to dopadá tak že platíme každý asi cca necelých 30 bathu a jdeme radši rychle pryč. Ono jde o pár korun jenže nás to dost vytočilo. Ty jejich sliby a kecy. Jsme rádi že nakonec to dopadlo takhle a lístky na loď fakt máme. Loď jede ve 23:00 tak ještě máme dost času sedáme do místí restaurace a Míša si dává jednoho Changa. Loď z venku vypadá dost hustě. Je vidět jen spousta naloženého jídla, bordelu a dost podivných děr. No zajímavý. Ale nahoře v místnosti pro pasažéry je to celkem ok, bála jsem se že to bude horší. Na zemi je ve dvou řadách (uprostřed je ulička) jedna velká dlouhá matrace a na ní polštářky. Jdeme si zabrat fleky až do zadu tam je hafec místa. Batoh s důležitým obsahem dáváme k hlavě a krosnu s hadrama necháváme v uličce. Polštáře a prostěradlo na madracích zrovna dvakrát čistý není tak si to každý přikrýváme ručníkem, mikinou atd. Já si beru kalhoty jelikož v kraťasech na tom ležet mi není příjemný. Loď se cca naplní. Na jedné straně leží místní a na straně druhé cestovatelé. Loď odplouvá asi s 30 minutovým zpožděním. Hrajeme karty a kecáme. Loď se nekejve tak ok. Asi po půl noci jdeme spát. Všichni jen tak polospíme a pořád se frtíme. Cesta se zdála klidná jen zezačátku kol 3 ráno totiž začalo pršet a loď se začíná, řekla bych už dost naklánět. Houpá to docela ostře, takže vždycky po probuzení si přeji co nejdřív zase usnout abych to houpání nevnímala. Bojím se, že bude pršet i po příjezdu a že se nám bude špatně hledat ubytování, ale naštěstí po příjezdu v 6:00 začíná svítat a vypadá to moc pěkně. Mysleli si, že takhle brzo ráno bude na ostrově mrtvo, ale houby hned nás odchytávají naháněči a nabízejí ubytování. Já bych chtěla jet do Coral view co mám doporučený z domova s orbionu jenže nakonec to dopadá jinak. Necháváme se taxíkem odvést na východ část a prohlížíme resort od naháněčů. Jenže nějak nás nenadchnul. Týna nechce brát hned to první tak jdeme hledat dál. Je ráno a horko na padnutí, navíc ty batohy. Cesta kterou jdeme je jeden velký kopec. Přicházíme k Sharkey beach, jenže ta nemá nikde pláž a tu plážičku kterou vidíme k té se neumíme dostat. Chceme jít dál, ale mě se pekelně motá z toho vedra a kopců hlava, tak spíš stojím, než jdu. Majkl se jde sám podívat někam do stráně jestli tam něco není, po chvíli se vrací že našel freedom resot že je pěkný má bungalovy za 400 a 700 a má krásnou pláž. Tak Týna jelikož už nechce hledat rozhoduje že tam jdeme, mě to trochu vadí protože jsme šli hledat ubytování a vlastně jsme vlezli hned do druhé věci a já chtěla ten coral resort. Cesta tam je namáhavá a já se spíš plazím. Pán nám říká že má zatím jen bungalov za 700 a že snad se mu checkoutují lidi a bude mít další. Tak zatím bereme ten jeden bungalov abychom se mohli osprchovat atd a pak uvidíme. Koukáme po naší plážičce a je neskutečně úchvatná. Přestávám litovat že jsme nenašli coral resort, jelikož tohle je pohádka s ubytováním přímo na stráni u čisté pláže s krásným pískem a palmami. Šikovný Majkl, že tohle našel. Dáváme si sprchu a jdeme dolu k moři do restaurace na snídani. Dáváme sandwiche a já jahodový shake je moc dobrý. Jíme a domlouváme se co a jak. Mě není moc dobře, ta cesta tím trajektem ta nervozita a ta ranní zátěž na mě dolehla. Utíkám na záchod a vypadá to že to bude můj kamarád aspoň teda dneska určitě. Tak jen tak polehávám a nebo lítám na wc. Kolem 11 zjišťujeme že pán má volné i ty levné bungalovy a nám říká že to můžeme ještě klidně vyměnit a vrátí nám za ten za 700 a at jdeme za 400 je to fajn tak bereme věci. Petra s Cepim jdou do svého bungalovu, stejně jako Majkl s Týnou. Když se chystám i já s Míšou, tak najedou na pána někdo mluví a on se pak otáčí že se moc omlouvá ale že nakonec mu právě oznámili že zůstávají v tom našem levném bungalovu další noc lidi co tam jsou a tak že už levný nemá, říkáme že nevadí a zase se vracíme zpět do toho za 700 bathu i tak je to levný a navíc teplá sprcha ten záchod se mi dneska opravdu hodí. Vybalíme věci a jdeme na pláž já ležím ve stínu a vždycky když se snažím vstát tak se mi motá hlava. Týna, majkl, Míša a Cepi už mají hlad a chtějí na jídlo mě je špatně a Petra hlad nemá, tak s Petrou zůstáváme na pláži a je posíláme at jdou půjčit čtyřkolky zajedou si na jídlo a vrátí se pak pro nás. Kecáme na pláži, Petra se opaluje a koupe a já občas odbíhám na záchod. Není mi nějak výslovně zle, ale ani dobře. Po 2 a půl hodině se pro nás kluci vrací že půjčili jenom skůtry že čtyřkolky dyštak až zítra dneska prý zkusíme tohle. No jsou odvážní jelikož tyhle cesty tu jsou děs. Já vstávám že se převlíknu a vyrazíme jenže dobře mi teda není, tak ač se mi nechce a jsem zklamaná, že nepojedu s nima a přijdu o zážitky jsem donucena zůstat na posteli. Míšu prosím at zkusí třeba za hodinu pro mě přijet že když mi bude líp tak se k nim přidám. Ležím na pokoji, kde je jak v sauně a snažím se usnout. Endiaron docela zabral a na záchod už nelítám. Míša se pro mě vrací stím že zbytek je ve městě na shaku a čekají na nás. Sluníčko už docela zapadlo a já mám pocit že je mi venku líp než vevnitř na posteli, tak se sprchuju a jedu s nim za ostatníma. Po cestě mi Míša vypráví že zítra musíme půjčit ty čtyřkolky jelikož se opravdu na motorce nedá, že chtěli někam dojet jenže to byla tak brutální cesta že museli pěšky do šíleného kopce a zpět. Že jsem zas tak o nic nepřišla. Jsem ráda v mapičce jsme našli že by na ostrově měla byt nějaká jeskyně a někde kostra velryby tak se tím směrem vydáváme. Jenže když přijíždíme k místu kde by to cca mělo být tak začínají zase šílený kopce hrozná cesta, navíc je už tma, takže se všichni domlouváme že to není dobrý nápad to tam hrotit a jedem radši pryč do města na jídlo. Já teda o jídle nechce ani slyšet. Ve městě koukáme po krámkách a ptáme se na výlet okolo ostrova atd. Pak jdeme do restaurace, kde si všichni až na mě objednají večeři. Cepi si dal k jídlu úplně to samé co Majkl, ale jídlo vypadá jinak, chutná jinak a i stojí jinak, nechápeme . Po jídle jdeme spát jelikož jsme všichni po té cestě trajektem unavení. U nás na bungalovu máme tentokrát už opravdu gekončíka! Když jsme si konečně zvykla za ty tři týdny na gekony, malinkatý ještěrky tak teď tu máme velkého gekončíka. Směje se na nás, jenže já se ho teda dost bojím a Míša ho fotí taky s respektem. Usínáme. By Martina

9.12.

Ráno vstáváme v půl deváté a v devět máme sraz u skútrů, noc byla klidná k ránu začalo lejt nás to probudilo a šli jsme se kouknout na verandu na pravý slejvák. Zdraví docela slouží žaludek je ok, tak jsem ráda. Je zase šílený horko a to je devět ráno. Ke skútrům dorazí Petra s Cepim a sám Majkl, že Týně není dobře tak, že na snídani nejdou a že ještě poleží. Domlouváme se, že kolem poledne jim zavoláme a dáme někde sraz. My snídáme kousek od našeho resortu. Já se ještě bojím něco jíst, tak polykám jen kousek toastu s máslem. Po snídani chtějí kluci k té jeskyni jak jsme včera nedojeli nám se moc nechce a tak nás vyhazují na plážičce a vydávají se samy. My se s Petrou opět vyvalujeme na pláži vedle nás parádní palma která je vodorovně ve vzduchu k zemi a jen její konec je kolno nad vodou. Hezký. Tak se fotíme mobilem a posíláme domu mms. Plaveme a povídáme si. Já si pro jistotu pořád namáčím hlavu a piji hodně vody aby se mi zase nemotala šiška. Kluci přijedou asi po necelých dvou hodinách Jeskyni prý nenašli, cesta hrozná a při hledání kostry velryby je málem sežral pes. Voláme Majklovi a dáváme spicha u místa kde jsme půjčovali skůtry jelikož se musí vrátit. Vracíme skůtry a domlouváme že půjčíme čtyřkolky a pojedeme se podívat na výhod ostrova kde se dá dostat jedině s čtyřkolkami. V prvním nám řekli že automatik čtyřkolka je za 800 bathu kluci ale zkouší dál a nakonec máme za 500 bathů jednu a 600 bathu druhou. Jsou hodně old school ale stačí. Michal chce nejdřív Týnu hodit domu, jelikož jí je pořád nedobře a jet s námi sám na skútru, jenže když viděl kluky jak přifrčeli na čtyřkolce tak si to rychle rozmyslel vrací skútr a pádí pro čtyřkolku. Týna se mezi tím taky rozmyslela a domu nechce takže jedeme všichni směr východ ostrova. Já se na té čtyřkolce vůbec necítím bezpečně. Přijde mi horší než ten skútr. Pořád mě to hází ze strany na stranu. Nechávám se od Míši dokola ujišťovat že se to s námi nepřevrhne. Až tak po hodině jízdy se cítím trochu bezpečně. Na té východní část si nedovedu představit, že jdu pěšky nebo na skútru i na čtyřkolce to bylo mega ostrý. Ty cesty byli vždycky jen chvíli pak štěrk a hrozný díry pak zase chvíli cesta zase díra no hrůza a to vše ve velkém kopci. Do kopce na maximální výkon a nejelo to a z kopce maximální držení brzdy a nebrzdilo to. Kluci v sedmém nebi a já *osraná. Dojeli jsme někam na konec podle mapky na pláž, ale žádná plážička jen šutry ale působivý. Pár bungalovů. Míša a Majkl jdou šnorchlovat vidí rejnoka a rybky. My na ně koukáme ze skály a obdivujeme ten klid a samotu. Chceme se ještě dostat na tonsai beach, koukáme že tam vede jedna podle mapy polní cesta a jedna hlavní. Jsme kousek od té polní, tak jí chceme zkusit. Chyba, což později poznáváme. Kopce a terén se pořád horší. Na čtyřkolkách sedí všichni poprvé takže docela se bojíme. Já v půlce šíleného kopce plného děr sesedám a jdu pěšky. Na kopci v půlce cesty to po domluvě vzdáváme a jedem zpět na hlavní cestu a že to objedeme. K rozhodnutí nám dost přispívá, že nám dochází dost silně benzín a skončit někde v půlce kopce by nebylo dobrý. Já jdu dolu pěšky a fotím ostatní jak *osraně jedou zpět. Je to sranda. Petra si zkouší řídit a jde jí to. Obdivuji jí, ani se nebojí. Druhá cesta na Tonsai je v pohodě až do té doby co majkl nevysloví že tahle cesta je v pohodě. Od té doby začalo zase to šílený převýšení, díry, šutry atd. No mazec. Já doma slíbila že na sebe dám pozor ale tohle tomu neodpovídá…nejhorší je, že kolem nás si to místní dávají na skútrech a klidně ve dvojicích a já bych přísahala že to nemůže dát ani džíp. Tonsai je pěkná, malá pláž a klídek, ale to kde jsme ubytovaní my, je o dost hezčí a hlavně dostupný. Kluci plavou na šutr který je poblíž. Vypadá i z dálky dost velký, je na něm lano takže samozřejmě na to hned šplhají a vyšplhají se až na horu. Tak je fotím a čekáme s holkami jestli budou skákat. Asi 20 minut trvá jejich rozhodnutí odkud a jestli vůbec mají skákat. Je to větší než čekali. Já si myslím že to vzdají a sešplhají dolu, ale v tu chvíli co tu myšlenku holkám dořeknu se Míša vydal na skok. Skáče na druhou stranu od nás tak není vidět ale jen slyšet jak ječí. Za chvíli i Majkl a za chvíli i Cepi. Po chvíli vidíme hlavičky, tak víme že to přežili a oddychujeme si. Místo toho, aby ti blbci šli za námi tak lezou znova a chtějí skákat zase. Ach jo. Jak malý, my jsme krapet nervózní jelikož sluníčko už zapadá a my bysme rádi vyjeli za světla přes tyhle šílený hrboly atd. Chlapci si dohráli, tak fičíme zpět. Když se dostaneme na normální silnici tak jsme ráda a oddychnu si. Jdeme najít restauraci, kde se najíme nacházíme nějakou restauračku kde je napsáno že za 139 bathu all inclusive. Jdeme to zkusit já teda váhám jelikož vím že bych ještě jíst neměla nic extra když včera jsme tak lítala no jenže moje váhání trvá jen hodně krátkou chvíli. Na dlouhým stole je spousta věci na nabrání, těstoviny, sushi, ovoce, zelenina, rýže, pak pro mě vytoužený obyčejný brambor, mořský plody a všechny možný masa. Nabíráme. Na stůl nám donesou mini grily a my si rožníme masíčko sami. Je to luxusní za 139 bathů jíte co chcete jak dlouho chcete, sami si grilujete a pohodička. Do toho hudba. Moc příjemný. Zaplatíme a domlouváme co zítra já bych chtěla na výlet okolo ostrova za šnorchlem a na ostrov spojený pískem Ko Nungyan. Jenže zbytek by chtěl až po příští den ,že zítra ještě nevíme jak bude Týně a hlavně, že mají do 2hodin půjčené ty čtyřkolky. Ok kývám že to teda posunem. Nasedáme na čtyřkolky a místo domu ještě zamíříme na místní minigolf. Hrozně nás tam zajímá i bowling jelikož v průvodci píšou že tam kuželky staví místí po každém hodu. No a je to tak, je to vtipný. My se ale rozhodneme pro minigolf. Je už dost hodin a pořád neskutečný horko. Minigolf se musím pochválit, mi docela jde skončila jsme na krásném prvním a zároveň druhém místě, Míša měl totiž stejně bodů jak já. Po minigolfu jedem domu. Kluci se ještě domlouvají, že by mohli ráno vstát brzo a jet na ranní vyjížďku na čtyřkolkách. Domlouvají se na sedmou hodinu, ale já tomu moc nevěřím, že vstanou. V bungalovu na nás zase čekají překvapení. Tentokrát máme na verandě mega pavouka nic tak velkého jsme neviděla. Jsme moc ráda že tenhle bungalov je asi první který je všude zadělaný nemá žádný díry, nebo tak, takže se cítím bezpečně protože vím že se ke mně ta havěť nedostane. Večer se s Míšou domlouváme jestli se ráno přestěhujeme do toho levnějšího bungalovu jelikož už je prázdný, jenže když koukáme na ten náš bordel, vyházené věci a ten splachovací záchod tak si říkáme že i cena toho našeho bungalovu je přeci fajn a zůstáváme.

10.12.

Kluci opravdu vstávají v sedm a jdou na ranní vyjížďku. Jak později vidíme video z Majklovi telefonu, pořádně si to užili. Jezdili jak blázni někde na kopcích. Vrací se pro nás kolem deváté a jedeme na snídani. Jelikož jsou stále z těch čtyřkolek hotový, tak chtějí celé dopoledne jezdit. Mě a Petru to moc neláká, tak zůstáváme u nás a opalujeme se na pláži. Zbytek jel až úplně na sever ostrova a tam se koupali u krásného luxusního hotýlku. Ve dvě vrátili čtyřkolky a jelikož se nějak potřebujeme pohybovat mezi resortem a středem města, tak zase vzali skútry. Po druhé hodině jdeme na jídlo na jednu pláž, tam se rovnou domlouváme že půjčíme kajak a pojedeme šnorchlovat někam dál. Jelikož chci jen já, Petra a Míša, tak bereme jeden trojkajak a jedeme sami. Z kajaku vyskakujeme různě do vody a kocháme se podmořským životem. Jen naskočit zpět do kajaku je trochu problém. Na vodě blbneme asi dvě hoďky. Pak kajak vracíme a jedem zpět k nám za zbytkem. Dohadujeme se co budeme podnikat dál. Někdo navrhuje, že bysme už zítra mohli jet z Ko Tao pryč. Já jsem dost proti jelikož už třetí den chci na výlet okolo ostrova a na Ko Nungyan, takže odmítám. Ale po delší diskuzi ustupuji od výletu okolo ostrova, stím že dopoldne zajedem na Ko Nungyan a odpol už tedy směr Bangkok. Jedem se zeptat do města na to kdy jede loď a vlak směr Bangkok. V cestovce nám oznamují, že vlak na zítra z Chumphonu je už plný a tak nám nezbývá nic jiného než vzít autobus. Kupujem rovnou lístky na loď do chumphonu i bus do Bangkoku. Odjíždíme zítra kolem třetí. Už je večer a Týna chce jít s Majklem znova na večeři do all inclusivu, my bysme rádi zkusili zase jinde. Tak se rozdělujeme. Naše část nakonec skončí jen u pana mistra „Pankejka“ u seven eleven si dáváme palačinky u kuchaře, který při výrobě palačinek hází nástrojema, různě tam tančí atd. Pěkná podívaná. Po jídle jedem domu, na verandě ještě dáváme panáka a jdeme spát. Dneska na naší verandě opět stejný gekončík a nově ještě velký fialový krab. Já se ještě s Míšou domlouvám co podnikneme dále. Chtěli bychom ještě jeden národní park, ale Khao Sak by byl na delší dobu než máme tak se rozhodujeme že se vrátíme zpět do kanchanaburi, jelikož se nám tam moc líbilo, tak chceme aby to tam vidělo i zbytek skupiny. Pošleme je do NP Erewan a my vyrazíme do Sai Yoku. Já jsem spokojená, jelikož to znamená že se třeba najde v kanchanaburi chvilka na safari open zoo, který jsme na začátku naší dovolený neuměli najít a mě to mrzí.

11.12. a 12.12.
Vstáváme docela brzo, abychom si zabalili všechny věci a měli dost času na návštěvu Ko Nungyanu a pak přesunu do přístavu. Na snídani Majkl s Týnou váhají jestli mají jet na ostrov s náma. Neláká je to, prý ho viděli z dálky když byli na severu a nějak jim to stačí. Taxi na ostrov totiž není nejlevnější chtějí 150 bathu a ještě platíte vstup cca 100 bathu za vstup na ostrov. Majkl ale nakonec chce jet, tak přemluví i Týnu a jedou též. Ko Nungyan je naprosto úchvatný. Vyhlídka na ostrově, kde koukáte na propojení dvou ostrovů pískem je ten nejhezčí pohled co jsme v Thajku viděli. Všichni jsou rádi, že jsem je tam nakonec dotáhla. Navíc na ostrově je úchvatná i voda a milion ryb. Nepotřebujete ani šnorchlovací brýle, ty ryby jsou všude a jsou krásně barevný a velký. Na ostrov nemáme moc času, což je škoda, vydrželi bysme určitě déle. Jedeme zpět do našeho resortu kluci berou nejdřív krosny a jedou je odvést k přístavu. Pak Tam Majkl čeká a hlídá a kluci se postupně vrací pro nás. Šikovně jsme si ty skůtry půjčili blízko toho přístavu, takže vracíme skútry a pěšky dojdeme až na místo kde má loď jet. Ještě jdeme na jídlo a kupujeme vodu. Na Loď čekáme na jiným nástupišti než máme. Majklovi a Týně někdo poradil, že jsme dobře ale nebyli jsme. No naštěstí si toho všímáme ještě celkem včas a tak běžíme tam kam fakt máme. Při nástupu na loď dostáváme samolepky. Cesta je fajn, o dost příjemnější než ta noční cesta. Spíme na sedačkách a nebo hrajeme karty venku. Do Chumphonu dorážíme na čas a máme tím pádem několik hodin než pojede noční bus do Bangkoku. Jsme rádi, že máme čas a chceme se jít někam najíst. Ale najednou zjišťujeme že není moc kam. Všude je pusto, nikde cestovky, nikde restaurace. Jen malé město kde nic tu nic. Týna s Majklem jdou přeci jen něco najít a oddělují se. My se jdeme taky projít, nacházíme takový zřejmě střed městečka kde je spousta místních. Vypadá to jako by něco slavili. Všude pobíhají děti, létají draci a všichni se na nás smějí. Na velkém prostoru něco jako parkoviště je pódium tak se tam jdeme podívat co se děje. Zrovna začíná místní hodina aerobiku. Parádní podívaná asi 100 thajek cvičí podle lektorky aerobik, jejich děti tam podívají okolo a thajců hrají o kus dál na hřišti něco jako basket. Ta atmosféra toho je hrozně pěkná, super něco takového vidět. Jdeme zpět k mini nádraží kde nás vyhodila loď a kde má před půlnocí být bus do Bangkoku. Na nádraží nás zachraňuje malý stánek kde si kupujeme aspoň nějaké jídlo a pití. Majkl s Týnou se vrací, že nakonec měli úspěch a restauraci našli. Že to tedy bylo spíš jak u někoho doma, ale najedli se za pár korun a byli spokojení. Autobus dorazil na čas. Nastoupili jsme dostali jsme deky a vyrazili na cestu. Moc jsme toho nenaspali, přeci jen cestovat přes noc v buse není žádná sláva. Do Bangkoku jsme dorazili dřív než jsme čekali a to víc než dvě hodiny dřív než jsme původně měli. Takže jsou asi 4 ráno a my netušíme co teď. Jelikož nás vyhodili kousek od khao san, kde to známe odmítáme všechny naháněče a taxikáře atd. a jdeme na khao san, jelikož víme že tam je nonstop Macdonald, tak tam probereme co dál. Zkoušíme se připojit na net abychom zjistili co nám jede jako první do Kanchanaburi, jestli vlak nebo bus a v kolik. Na net se nám připojit nepodaří tak to jdeme zkusit jinam. Po chvíli se nám daří zjistit, že je to tak zhruba na stejno, takže volíme vlak jelikož tím jsem ještě nejeli. Zbytek dopravních prostředků už vyzkoušeno máme. Jdeme sehnat taxíky. Taxikáři moc nechápu kam chceme odvést. Je nás šest, takže potřebujeme taxíky dva zjišťujeme že to bude asi těžký, ale nakonec nás odchytává pán, že nás za 400 bathu sveze všechny. Znova dokola se ptáme jestli všechny a on že jo. Tak sním jdeme. Předpokládáme, že mu někde stojí nějaká větší dodávka pro šest lidí. Ale ono ne. Přijdeme k normálnímu autu a on se na nás směje a smrtelně vážně myslí to že nás všechny v tomhle autě doveze tam kam chceme. V Thajsku a hlavně v Bangkoku je možná fakt všechno. Hází nám naše krosny do kufru, ten kufr nejde ani zavřít , takže přes to hodí jen gumicuk a ujišťuje nás že to nevypadne. My se taky ač nevíme jak nějak do toho auta nasoukáme no a jedeme. Takže v autě pro sotva pět, nás jede sedm a 4 krosny. Jedeme dost pomalu, jelikož nás auto moc nepobírá a pořád škrtáme o zem. Po chvíli jsme na místě a platíme domluvenou částku. Další fajn zážitek. Na nádraží máme ještě dost času než vlak pojede, tak zabereme lavičky a chrníme. Dost nás otravují komáři, takže spaní nic moc. Vedle vlakového nádraží začíná ranní místní trh, kde mají hlavně potraviny, ovoce, mořský tvory atd. Jdeme se s Míšou pro zajímavost kouknout a docela hustý. Smrad na padnutí, ale podívaná hustá. Po cestě zpět za ostatníma kupujeme lístky. Stojí stejně jako cesta busem cca 100 bathu. Před naším vlakem přijíždí jeden kam naskakuje spousta místních, který právě nakupovali na trhu takže přes okýnko nahazují tašky s nákupem, spoustu tašek s nákupem. Konečně přijíždí i náš vlak, dvakrát se ujišťujeme že je to ten náš vlak a pak nasedáme. Každá druhá sedačka rozbitá, jak u nás ve vlaku . Cesta trvá asi tři hodiny, díky tomu že kanchanaburi už známe tak nám nedělá problém vystoupit správně. Po cestě ještě Míša volá do hostel, kde jsme bydleli na začátku naší cesty jestli mají volno a hurá mají. Takže hned tam. Bereme dodávku a za par bathu frčíme do guest housu. Zatím je volný jen jeden pokoj, takže hážeme věci tam, sprchujeme a jdeme na terasu na oběd než budou i ostatní pokoje. Na jídle se domlouváme co a jak. My s Míšou chceme jet na safari co jsme předtím nenašli. Cepiho to moc neláká, ten se chce jen tak procházet a zbytek posíláme aby okoukli klasiku v kanchanaburi v podobě mostu přes Kwai a muzea atd. Chtějí zajet i na tiger temple. Po jídle přehazujeme věci a jdeme pro motorky. Petra si půjčuje poprvé svoji vlastní jelikož ve třech by se na jednu nevešli a jak jsme zjistili později vůbec jí t nedělalo problémy. Rozdělujeme se a my s Míšou jedem do zoo, vzhledem k tomu že jsme už dost vybavení mapkou a cestou jak jste tam dostat neměl by být problém. A opravdu se daří. Cesta je jednoduché jen je to dál než jsme si první dny tady mysleli a cestu jsme vzdali moc brzo. Po cca 30 km příjemnou cestou se dostáváme před safari open zoo. Z venku na nás zoo působí dost opuštěně jako kdyby svůj vrchol měla už za sebou a teď jen dožívala. Před pokladnou je možnost se fotit s tygříky a lvy. To se nám moc nelíbí, jelikož chudáci jsou přivázaní ke krátkému řetězu a jsou dost mimo. Kupujeme lístky na vstup za 300 bathu, pani ukazuje, že máme naskočit do safari busu, tak než nastoupíme kupujeme ještě dvě misky plné mrkve za 20 bathu pro zvířata. Autobus je poloprázdný jen my a tři asi Japonci. Vydáváme se na cestu nejdřív v jedeme do ohrady kde jsou jen kozy, lamy atd. Já samozřejmě už nadšeně krmím z okýnka a Míša mě okřikuje at si to nechám pro žirafy, je to těžké ale souhlasím. Další ohrada jsou medvědi, další tygři, další buvol a pak konečně žirafy. Jsou parádní jsou naučený že je lidi s busů krmí, takže jak nás viděli hned za námi běžely a nestihli jsme se ani otočit a najednou čtyři obrovský žirafy mají hlavu vevnitř autobusu. Nikdy jsem nic takového neviděla a děsně se tomu smějeme a krmíme. Fotíme co to jen de. Jedna žirafa mě svalila na zem, zasekla jsem se o sedačku a nemohla se pohnout ta potvora zatím sežrala celou tu misku mrkve. Naštěstí veprostřed ohrady je paní která prodává mrkev další, takže kupuji hned tři misky a krmíme dál. Odvažujeme se je krmit i z pusy a je to super. Cesta busem trvá asi 20 minut. Pak nás vyhazují a ukazují at jdeme dál do zoo. V zoo už toho moc na vidění není, jen pár show a to s krokodýlíma, se slony a psy. Sloni jsou pěkný, psy hrozný a krokodýli mě moc neberou, koukat jak mu thajci strkají hlavu do tlamy není nic pro mě. Celkově jsme v zoo byli asi přes hodinku a půl. Krmení žiraf bylo parádní, ale jinak zoo nic moc. Jsme rádi že máme spoustu skvělých fotek a jedem zpět domu. V hostelu je zatím jen Cepi, zbytek ještě jezdí tak jim voláme kde cca jsou a říkají že se vrátí tak za hodinu. To máme dost času na to abychom si zašli na masáž. My jsme s Míšou ještě nebyli tak jsme zvědavý. Vybíráme podnik poblíž, který je extrémně levný a příjemný. Kluci jdou do klasické thajské masáže, já se toho bojím tak vybíráme masáž hlavy a obličeje. Dobře jsem zvolila, poslouchám jak tam kluky lámou a o to víc jsem za to své ráda. Po hodinové masáži dostáváme ještě luxusní čaj a relaxujeme. Platíme každém cca 150 bathu a velmi, velmi spokojení odcházíme domu. Po cestě se jdeme ještě zeptat do safari world jaká je cena koupání se slony, jelikož je nás víc tak bysme dostali slevu a bylo by to za 500 na osobu navíc je výhoda že si samy zvolíme začátek výletu. Domlouváme se, že to řekneme zbytku a zítra bysme sem skočili zaplatit. Po příchodu k nám už je zbytek zpět, jdeme k nám opět na výborný steaky. Zbytek nám začne vyprávět o tom jak měli neúspěšné odpoledne. Ve zkratce asi tak, jeli na most kwai, ten vyfotili a chtěli jít do muzea to že vůbec nenašli tak jeli dál na tiger temple, docela bloudili ale nakonec našli, jenže po příjezdu tam zjistili že mají kraťasy a tílka a že vtom je tam nepustí, tak se rozhodli jet někam dál. Našli safari a koupání se slony, to že zase bylo ve špatnou hodinu a navíc neměli plavky, takže další neúspěch a pak zpět domu kde po cestě zase bloudili, takže jsou docela z výletu zklamání, my s Míšou vyprávíme o žirafách a ukazujeme super fotky, zbytku se líbí a jsou rozhodnutý že zítra to chtějí taky vidět. Po jídle jdeme na trh kam se všichni moc těšíme, jenže je už dost hodin a nás nenapadlo že na trhu jsou jen tak krátce, takže když tam před desátou hodinou přicházíme stánky jsou většinou už zabalené. Nevadí máme ještě zítřek. Zítra chceme já, Míša a Cepi vyrazit na Sai Yok vodopád a zbytek pojede do NP erewan. Jdeme spát.
13.12.

Vstáváme docela brzo abychom stihli snídani a první autobusy. Jelikož chce Petra, Majkl a Týna za dnešek stihnout jak NP erewan taky i safari open zoo, naplánovali si cestu následovně, na skútrech dojedou k odbočce která je na safari open zoo, tam zaparkují motorky a skočí na hlavní silnici stopovat první bus do erewanu na ten nastoupí, projdou park a kolem druhé pojedou zpět nechají se vyhodit u motorek a pojedou hned do zoo. Jdou na to a odjíždějí. My zatím jdeme na snídani, která trvá šíleně dlouho, nevíme co na těch toastech můžou tak dlouho připravovat. Autobus nám má jet v 8:45 a je 8:38 a já pořád nemám snídani, což není dobrý jelikož další bus jede až na hodinu. Konečně mi to nesou, hned platíme já beru toast do ruky a utíkáme na bus. Opět vyčkáváme a hledáme nás autobus. Všechno co projede zastavujeme, jelikož nevíme jestli to není ten náš. Autobus má asi 20 minut zpoždění takže vůbec netušíme jestli jsme ho už nepromeškali. Nakonec projíždí bus, který na nás křičí kam chceme, řekne že Sai Yok, tak bus zastaví že tam jede. Super. Nastupujeme a platíme asi 30 bathu za celu cestu. Cesta trvá hodinu a něco. Moc nevíme kde vystoupit tak prosíme pána který vybírá peníze, ať nám řekne až tam budeme. V půlce cesty do autobusu vtrhne místní policie a chce po místních nějaký dokumenty a papíry, dost lidí je u sebe nemá, takže musí s policií vystoupit ven a nepokračovat v cestě. Docela nás ta situace vystrašila, ale nakonec ok. Přijíždíme k místu kde je zaparkováno spousta autobusů, tak si říkáme že je to asi ono, ale řidič nám povel nedává, tak sedíme dál, jenž efakt se nám to nezdá, tak se radši ptáme a pan průvodčí, že na nás zapomněl a že ano, že je to už vodopád. Tak rychle vyskakujeme ven. Čekáme, že půjdeme někam přírodou než k vodopádu dorazíme, ale omyl, vodopád je hned u hlavní silnice. Všude je spousta lidí. Vodopád je hezký, ale určitě né tak hezký že bysme za ním museli ty dvě hodiny jet. Takže jsme trochu zklamaní. Nic méně fotíme a procházíme se okolo. Je tu hodně krámků tak koukáme co mají. Kupujeme nějaké podivné sušené ovoce, které tu mají úplně všude. Vlastně to ani moc koupit nechceme jenže jedna pani nám dává ochutnat a dává nám toho tolik, že je nám blbý nic nekoupit tak nakonec máme plnou tašku. Ještě že tam vše stojí tak málo. Při procházení jsme objevili ukazatel na kterým je napsáno že cca dva km je nějaká jeskyně. Kluci se chtějí vydat, já když vidím ten kopec a vzpomenu si jakou havěť v jeskyni už viděli tak to odmítám. Zůstávám dole u vodopádu a posílám kluky do jeskyně. Čekám na ně asi přes hodinu. Nemají u sebe telefon, takže doufám že se zase potkáme. Já zatím pospávám na lavičce a nebo sleduji místní děti jak se oblečení koupají a dovádějí ve vodopádu. Kluci naštěstí dorazili celí a zdraví, tak jsem ráda že se potkáváme. Ukazují mi foto ke skále a říkali, že byla docela ostrá. Šel s nima průvodce který měl jen zapálenou louč a museli se prodírat mini uličkami, prolejzat přeskakovat atd. Prý zatím nejlepší jeskyně, fotky co mají jsou pro mě děsivé na jedné je taková ta divná thajská potvora která vypadá jako pavouk ale moc to není. Jeskyní pavouk nebo tak a na druhý fotce mají přímo nějakého sklípkana, tarantuly nebo tak něco. Prý byla po cestě hned vedle nich. No mě by asi trefilo vidět to tam. Jelikož se na vodopádu nedá nic dělat tak se zase vydáváme domu. Čekáme na zastávce o které ani nevíme jestli je opravdu zastávka. Každém nám říká něco jiného a posílá nás jinam, takže netušíme zda vůbec autobus dorazí. Při čekání se k nám přidává starší pár z česka, kterým dovolená v thajsku právě začíná. Tak si povídáme a dáváme jim rady atd. Autobus naštěstí přijíždí. Je plný k prasknutí a stejně do něj lidi stále nastupují. Pár jich je na půl venku, ale autobus stejně staví dalším a dalším. Drsná dvouhodinová cesta končí a my jdeme dát sprchu. Po sprše se chceme vydat znova na masáž. Včera nás masírovaly příjemný mladý thajky, takže Cepi hned říká, že jdeme tam co včera. Nebráníme se. Po cestě se dohadujeme jakou masáž vyzkoušet a všichni jsme se shodli na olejové. Masáž trvá opět hodinku v příjemný tmavý místnosti. Chvíli relaxujeme chvíli se s thajkama bavíme. Cepi se snaží být velmi kamarádský, ale vždycky to končí nějakým vtipným nedorozuměním, jelikož thajky nějak extra anglicky neumí. Po masáži jdeme okolo elephant worldu kanceláře. Dohodli jsme se že koupání se slony přeci jen vyzkoušíme. Cepi nechce takže domlouváme koupání pro 5 lidí a domlouváme čas, kdy nás mají u hostelu vyzvednout. Pak se vracíme a zbytek už taky akorát přijíždí. Chceme hned aby vyprávěli jak se jim vše líbilo, protože nám se erewan líbil moc a žirafy taky. Petra nám říká, že kanchanaburi jim prý moc nepřeje. Opět neměli nějak extra fajn den. NP se jim sice líbil, jenže jak byla neděle tak všude bylo neskutečně moc lidí a místy se nedalo ani procházet natož koupat. Což je škoda, jelikož my v praku byli téměř samy a bylo to skvělý. Potom jeli podle plánu do zoo kam přijeli asi hodinu před zavíračkou, což asi byla taky chyba. Jelikož nastoupili do autobusu, ten s nima za pár minut profičel kolem všech zvířat, pak je vyhodil a místo toho aby pokračovali dál na show, který jsme viděli my, tak jim řekli že park zavírá a hned je poslali pryč. Takže vlastně neviděli nic. Navíc si koupili jen jednu misku pro žirafy stím, že jak my dokoupí po cestě ale nikde nikdo už nic neprodával takž žirafy nakrmily za pár minut a pak jim neměli co dát, tak jel řidič busu pryč. Takže opět zklamání jeli zpět domu. Chudáci. Kanchanaburi jim nepřálo jako nám. Jdeme na jídlo a po jídle na trh, tentokrát o několik hodin dřív aby bylo otevřeno. Na trhu kupujeme spoustu věcí. Několikatero hodinek po 100 bateh. Několik triček, náramků, náušnic atd. Dárky se hodí jsou přeci za chvíli Vánoce Na trhu jsme našli stánek, kde dělají nejlevnější shaky, které jsme zatím viděli. A 20 bathu všechny příchutě. Já si beru ovocný a Míšovi vybírám čokoládový. Jenže po ochutnání toho čokoládového už to nedávám z ruky a Míša má smůlu. Luxus. K shaku si ještě dopřáváme vše možné na špejly, maso, ryby, tofu, chobotnice atd… vše od 5 do 15 bathu . Noční trh je asi 5 minut pěšky od našeho ubytování, takže za chvíli jsme doma a ještě u Cepiho a Petry na pokoji všichni kecáme a domlouváme zítřek. V devět nás vyzvedne pani a jedem za slony, ve dvanáct už musíme být zpět a checkouttovat se. pak na nádraží a směr Bangkok.

14.12.

Vstáváme tak abychom se s ostatníma sešli v 8:15 na snídani u nás na terase guest housu. V 9:00 nás má pani vyzvednout abychom jeli na koupání se slony. Jdeme v pěti Cepimu se nechtělo. Po snídani už na nás u recepce čeká pani, naskakujeme do dodávky dostáváme letáček s infem o slonech, platíme každý 500 bathů a jedeme. Cesta trvá asi půl hodiny. Posledních 10 minut jedem v polích někam daleko od civilizace. Po příjezdu jsem na farmě kde mají jen cca 6 slonů úplně sami. Nikde nikdo. Máme chvíli počkat než se sloni nakrmí. Dostáváme vodu a krmíme dva nejstarší slony které tu mají. Jednomu je asi 78 let a druhý je na tom podobně. Vypadají opravdu staře. Čekáme asi 10 minut. Mezi tím začne Týna být už nervózní, že se nic neděje a Majkl jí říká že jsme měli jet do toho safari kde byli oni, že tam to vypadalo lépe a bylo by to lepší. Což mě trochu vytáčí jelikož měli něco říct předtím, než nás nechali vše sehnat a zaplatit. Nic méně po cca dalších 10 minutách jdeme k řece pani říká, že voda je docel nízko. Tak jsme zvědavý jestli to koupání vyjde. Kousek dál je můstek na nasednutí. Přichází první slon a naskakuje na něj Majkl s Týnou. Pak přichází druhý na kterého jdu já s Petrou a pro Míšu si dorazí „baby“ slon. Malý hravý slůně. My jsme s Petrou na slona vyskočili a sedli si moc dopředu takže máme docela strach, že spadneme. Při každým kroku se držíme zuby nehty a bojíme se o sebe. Naštěstí jdeme jen kousíček do vody kde byla hloubka a tam jsme už zůstali. Skoro hodinu jsme ze slony blbli ve vodě. Byla to legrace a navíc jak jsme tam byli samy tak nás nic nerušilo užívali si to i hoši kteří na slonech byli a vedli je. Skákali ze slona na slona, skákali z nich do vody. No paráda. Míša bojuje nejvíc jelikož jeho baby má hodně hravou náladu takže se Míša marně pokouší na slůně vysoukat, jelikož ho sluně vždycky po chvíli zase hodí do vody tím jak se samo celé potopí a otočí. Je to paráda. Majkl skáče ze svého slona do vody a užívá si to. Jelikož do vody skáče i řidič slona zůstává Týna na slonu sama a slon se rozhodne že půjde pryč. Sranda koukat na Týnu jak je na mega slonovi sama a čeká co bude a kam asi až dojdou. Nás slon je naštěstí hodný a jen na pokyn řidiče nás celý potopí do vody a nazpět. Což nám s Petrou vyhovuje smějeme se ostatním a fotíme je. Po hodině blbnutí se slony se rychle převlékáme z mokrých věcí a frčíme zpět do hostelu jelikož je už po 11 a my se chceme do 12 check outovat. Cestou zpět si to všichni chválíme. Ze začátku to vypadalo podivně ale nakonec super zážitek. Máme i jedno ponaučení pokud jdete jezdit na slona, neberte si krátké kraťasy, sloni totiž strašně píchají. Do hostelu dorážíme kolem 12tý tak se domlouváme s pánem na recepci že za 15 minut se hned odhlásíme že dáme jen sprchu. Tak rychle dobalujeme věci a sprchujeme se. Na recepci odevzdáme klíče zaplatíme za pokoje a než se vydáme na cestu do Bangkoku jdeme se ještě k nám najíst. Výborně tu totiž vaří. Dáváme si poslední nejlepší watermelon shake který jsme v Thajsku měli a téměř všichni steaky. Domlouváme se na ubytování v Bangkoku chtěli bysme v green house který je ulici vedle od khao san. Jelikož do Bangkoku dorazíme až večer radši do hostelu voláme abychom se zeptali zda mají volno a mají tak Míša rovnou pokoje bookuje. Po jídle nás pani domácí ještě fotí, fotí si všechny své zákazníky a má restauraci polepenou fotkami je to hezký. Pak nám nabízí, že nás k autobusovému nádraží odveze tak jsme rádi a frčíme. Vyhazuje nás hned u autobusu směr Bangkok. Po zkušenosti před cca 3. týdny už nechceme jet po staré rout ale po nové. Jelikož jsme jeli minule o skoro 3 hodiny déle. Kupujeme tedy jízdenky u správného okénka po nové trase a bus nám jede buď za 5 minut a nebo za 45 minut. Bereme tedy ten dřívější a rychle ještě utíkáme na záchod a koupit vody. Autobus i tak jede déle než má ale není to tak hrozné. Na autobusáku bereme taxíky směr khao san. V hostelu dostáváme klíče my jsme s pokojem spokojení, klasický pokoj kde jsou jen tři postele na pokoji a větrák. Záchod a koupelna jsou na chodbě. Pokoj pro tři je jen za 500 bathů takže cenově super a je čisto. Majkl s týnou moc spokojeni nejsou, že nemají vlastní koupelnu tak nakonec obyčejný pokoj s Cepim mění za pokoj s A/C a vlastní sockou. Večer se procházíme po khao san road. Já chci jet s Míšou a Petrou na noční trh k lumphiny parku. Říkáme ostatním, kteří se chtějí přidat. Ptáme se tuk-tuka za kolik nás vezme prý za 200 bathu za tuk-tuk a pojedeme dvěma. Nemáme zdání jak je to daleko tak přijímáme navíc tuk-tukem jsme vlastně ještě nejeli tak proč ne. Cesta trvá docela dlouho jelikož je Bangkok ucpaný, Na trh dorážíme okolo sedmý. Je to něco neskutečně rozlehlého. Dáváme sraz cca za dvě hodiny na rohu u brány a jdeme nakupovat. Na trhu se smlouvá a to dost. Prodavači nejdřív řeknou částku která je sakra vysoká ale pak to všechno usmlouváte o cca 80 procent méně než na začátku. Kupujeme různé věci. Kupujeme toho tolik že se to ani nedá všechno zapamatovat a napsat. Většinou za všechno platíme tolik kolik samy chceme. Po dvou hodinách jsme stihli projít asi tak čtvrtinu trhu takže se domlouváme na dalších dvou hodinách a zase frčíme po krámkách. Jsme unaveni jak psi. Na začátku trhu je spousta restaurací tak si kupujeme kupony jelikož na trhu se jídlo a pití platí kupony a ne penězi a kupony vyměňujeme za shaky a pivo. Kolem půlnoci jedem zpět opět za 200 bathu za tuk-tuk zpět na khao san. Tam si ještě Majkl,Týna a Cepi dávají nudle, porce tak pro 6lidí za 40 bathu. A my jdeme spát. Ráno se domlouváme že v 9:00 je odchod směr památky. Upozorňujeme zbytek, že v 9 chceme odcházet né jít teprve na snídani tak at se nají dřív a v devět jdeme. Na pokoji ještě s Míšou koukáme do mapy kde jsou památky které chceme vidět, jak jsou daleko a jak se k nim dostaneme. Naplánujeme pěšky ke Grand palac a Wat Pho a pak taxíkem na China town, pak taxíkem do MBK centra a pak uvidíme. Je půl druhý ráno a jdeme na pár hodin spát.

15.12. Cepiho narozeniny

Dnes má cepi narozeniny, přejeme vše nejlepší. Vstáváme kolem osmé abychom dali sprchu a skákli si pro snídani do sedm eleven. Máme to akorát tak, že v 9 jak byl sraz čekáme u hostelu venku. Zbytek ale nikde. Tak začínáme být nervní že domluva nic moc. Museli se stěhovat do jiného pokoje jelikož prý jejich je na dnešek rezervovaný, jenže když se přestěhovali tak zjistili že to pravda není a zase se stěhovali zpět. :-) Scházíme se a ukazujeme všem na mapě kam jdeme a jaký je plán. Po chvíli se ale Majkl s Týnou ozývají, že ještě nesnídali takže se nakonec rozdělujeme abychom na ně nemuseli čekat. Jdeme tedy ve čtyřech směr Grand Palace. Po cestě nás staví spousta lidí a tvrdí nám, že je grand palace zavřený do jedné hodiny a že zatím máme jet na projížďku lodí. Samozřejmě pokaždé odmítáme. Po cestě nás zastavuje pani z balíčkem kukuřice pro holuby. Dává nám je do ruky a my odmítáme. Je nepříjemná jelikož nám to téměř rve za tričko. Utíkáme tam odtud až na Cepiho ten si jedem sáček bere a hází to holubům, což neměl dělat jelikož po chvíli po něm pani za ten sáček chce asi 150 bathu a přidává se k ní nějaký típek který to po Cepim vyžaduje. Cepi nakonec utíká a platí jim jen 20 bathu. Docházíme ke grand palacu ale vypadá opravdu uzavřeně. Tak se ptáme hlídačů ti povídají něco o uzavření, tak začínáme pochybovat zda to fakt není pravda. Domlouváme se že půjdeme zatím do wat Pho a pak uvidíme. Wat Pho je hned u toho takže platíme směšných 50 bathů za vstup a těšíme se na ležícího budhu. Budha je fakt neskutečně velký. Jsme z něho nadšení a přemýšlíme jak to udělat abychom ho vyfotili celého. Potom se ještě procházíme po objektu a fotíme další budhy. atd. Je to tu moc pěkné. Po prohlídce Wat pho se domlouváme, že pojedeme do China town se podívat na sedícího budhu z 5 a půl tuny zlata. Na grand palec si najdeme čas zítra. Dorážíme do China town k Buddhovi. Je to divný že nikde nikdo není, žádný turista jen my. Tak si budhu prohlížíme. Fotíme, ale velký ležící nás nadchnul víc ostatní nám už přijdou moc stejní. Pak se procházíme po China town po krámkách a opět nakupujeme. Jelikož už máme hlad a je nám horko necháváme se taxíkem převést k MBK centru. Jsme nadšeni z toho, že si můžeme kdykoli vzít taxíka a ta částka kterou platíme je vždy tak směšná. Jak jsme v tom taxíku ještě čtyři tak opadu platíme za každou cestu každý tak max. kolem 10Kč. Takže si užíváme cestování taxíkem v Praze se nám tohle nikdy nestane. Po příjezdu k MBK jdeme nejdřív nahoru do mekáče se najíst. Kupujeme si každém velký menu které je opravdu velké a skoro o polovinu levnější než u nás takže si to vychutnáváme. Po jídle jsme už přecpaný ale neodoláme ještě zmrzlině s jahodami a čokoládou v přepočtu za necelých 10 Kč… nemáme na ni snad ani chuť ale ta cena. Po jídle si dáváme nejdřív asi dvou hodinový rozchod a jdeme nakupovat. Obchoďák je velký a rozlehlý. V některých krámkách je cena pevně daná ale v některých se dá a musí opět smlouvat. Nakupujeme dárky pro všechny možný. Po hodině jsme se hnuli pouze z pátého patra. Scházíme se podle domluvy a jsme silně unaveni nic méně jdeme naproti ještě do Siam centr, zajímají nás tam sporty s vybavením do přírody. Zjišťujeme ale že sporty nejsou nic moc a cena je jak u nás. Jdeme dál do tokya centra tam už odmítám chodit a sedám s taškami na první pohovku a posílám zbytek ať se jde po obchoďáku podívat. Volá Majkl a ptá se jak jsme na tom, říkáme že stále nakupujeme a vypadá to že nakupovat ještě budeme. Doporučuje nám ať se jdeme podívat do největší budovy v Bangkoku Baioke sky hotel s otáčecí vyhlídkou. Prý tam teď byli a líbilo se jim. Dáváme si ve starbucks kafíčka prožíváme místní večerní vánoční atmosféru a jdeme pomalu směr největší budovy. Pekelně nás bolí nohy po cestě nacházíme big C supermarket, kde kupujeme whisky a místní jídlo atd. pak nasedáme na tuk-tuk, jelikož se nám pěšky už nechce. Jedeme kousek a dorážíme k budově. Hotel vypadá dost noblesně. Na informacích zjišťujeme cenu na vyhlídku je to za 200 bathu až nahoru a je k tomu nápoj zdarma. Kupujeme tři vstupy Petra už by ve tmě moc neviděla tak na nás počká dole. Bangkok pěkně svítí. Vyhlídka se s námi pomalu otáčí sama což naše nohy oceňují. Otočíme se jednou dokola nafotíme pár fotek a jdeme si dát drink. Asi po půl hodině se vracíme za Petrou a frčíme zpět směr khao san. Bereme taxíka a taxikář navrhuje za 200 bathu, odmítáme že chceme taxametr, nakonec taxikář říká za 100 bathu to už přijímáme jelikož jsme čtyři takže to je pár korun na osobu. Na Khao san přijíždíme až kolem 23:00. Majkl s Týnou sedí u nás v restauraci u hostelu. Majkl má v sobě už pár changů tak je veselo. My ač jsme z nákupů dost zničení, tak neodoláme a zase ženeme na nákupu podél khao san. Konečně nacházíme stánek s červíkama, kobylkami, švábíkama atd. Mám radost jelikož Míša slíbil že to ochutná a zatím to nikde nebylo. Chci mu koupit švábi ale ty jediný odmítá. Tak nakonec kupujeme červíky a kobylky. Pani to osolí pocáká jakýmsi maggi a vyměňuje semnou za 20 bathu. Bereme to zpět k našemu hostelu do restaurace na talířek rozbalujeme a já kluky fotím jak si to dávají. Prý to nijak nechutná. No já bych to teda nezkoušela. Chvíli ještě kecáme domlouváme se na posledním dnu a chystáme se spát. Je asi 2 ráno takže toho zase moc nenaspíme. Mimochodem dneska už mám narozeniny místo Cepiho já, tak si taky vyslýchám blahopřání

16.12. Martiny narozeniny

Ráno se na cestu vydáváme bez Týny a Majkla. Ti mají trochu odlišný program jelikož si včera domluvili ušití obleků a budou muset jít na zkoušku. Takže plánujeme, že si k večeru zavoláme a dohodneme kde se sejdeme. Než se vydáme na cestu musíme se ještě stěhovat, jelikož náš trojlůžak, je na dnešek rezervovaný. Volný je jen dvojlůžek, což nám nevadí jelikož ve tři ráno jedem na letiště, takže stejně spát nepůjdeme. Snídáme u nás v hostelu vajíčka na všechny způsoby a pak vyrážíme po khao san road. Nechceme nic kupovat jenž eto nevychází, po chvíli máme každém asi 5 trik, velkou cestovní vietnamskou tašku a další věci. Takže Míša se s nákupem vrací zpět na pokoj abychom to nemuseli tahat celý den. Přicházíme ke grand palac. Před palácem cepimu nutí prodejce deštník (zvětšenina deštníčku do poháru) a cepi neodolá a kupuje, po třech minutách ale zjišťuje že vedle to mají o půlku levnější. Nevadí. Před návštěvou paláce se převlíkáme aby nás pustili dovnitř. Asi hodinku se tam motáme a pak jedem taxíkem do lumphiny parku. Předtím se stavujeme v sedm elevn koupit vodu. Dáváme si tam s Petrou teplého toasta. Je výtečný tak si dávají i kluci. Park je super. Po celém parku je udělaná přírodní posilovna, teče tu voda a dá se projet na lodičkách, nebo odpočívat na trávě super, ale největší a nejluxusnější věcí tady je to, že je tu mega velkých varanů. Sedíme na trávě a kousek od nás chodí obrovský ještěrky a místní jako by nic. Něco jako když u nás kolem pobíhávají psy. Takže si je důkladně prohlížíme a fotíme. U vody jich je nejvíc, počítáme a během chvilky jich máme tak 30. Míša jde kus dál, aby udělal pár fotek a docela dlouho se nevrací. My usínáme na trávě. Po půl hodině se vrací Míša a vypráví jak s místními slečnami krmil mega želvy. Ukazuje fotky a já lituji že jsem u toho nebyla. Po odpočinku jedem taxíkem do supermarketu. Tam nakupujeme pár dárků, alkohol atd. Ze supermarketu jedem na noční trh, Cápek se ještě na chvíli odděluje, jelikož si chce zajet zpět do MBK centra pro bundu. Dáváme si meeting na osmou hodinu u brány na trhu. Tak za námi dojíždí i Týna s Majklem. Vypráví, že měli fajn den, že obleky jsou fajn a budou je mít zítra (oni totiž letí až odpoledne a ne jak my za pár hodin) ukazujeme si kdo co nakoupil a popíjíme drinky v místním venkovním baru. Kolem desáté jedem zpět na khao san, kde chceme dokončit nákupní šílenství a pak jít vše zabalit, nečekaně opět kupujeme spoustu věcí a dárků. Další trika, batoh, kabelky, kalhoty, sukně, dárkové předměty, brýle atd. Kolem půlnoci už snad máme vše. Balíme na pokoji a na chvíli jdeme ještě skáknout na pokoj k Týně, Majklovi a Cápkovi, aby nám ukázali co vše koupili a dohodli se s cápkem jak se za pár hodin přepravíme na letiště atd. Majkl nám dělá přehlídku koupených triček. Má jich nejvíc, každé mu samozřejmě velmi sluší . Z thajska si šest lidí dohromady odváží neskutečných cca 130 trik. To není moc normální . Balení nám moc nejde a trvá dlouho. Petra to zvládla o něco dřív, takže kolem půl druhé na chvíli usíná. Kolem druhé ráno máme vše dobaleno i my. Přemýšlíme co teď, když za hodinu musíme jet. Nemá to cenu jít spát tak se jdeme vysprchovat. Na chvíli uleháme na postel, radši natavujeme budíka, kdyby jsme usnuli a odpočíváme. Hodina uběhla jak deset minut. Cepi podle domluvy už čeká před dveřmi. Házíme před recepty batohy a kluci jsou shánět taxíka, s těma těžkejme batohama nechceme totiž chodit. Bála jsem se že ve tři ráno, bude problém sehnat taxi za rozumnou cenu na letiště. Ale žádný problém naštěstí není. Kluci se vrací za 5 minut že taxíka mají a že za 400 bathu nás tam odveze. To je fajn cena tak se loučíme s khao san a jedeme. Na letišti jsme v čas. Asi Půl hodiny sedíme společně a pak se loučíme s Petrou která má ještě asi hodinu a něco čas než se jí otevře checkin a jdeme se odbavit. Vše ok tak se přemisťujeme dál do haly, z poslední bathy kupujeme jednu plechovky changu a nějaké koření. Do letadla nás pustí asi z půlhodinovým zpožděním. Sedáme se a zjištujeme, že letadlo je opět nezaplněné, čehož hned využíváme a každém sedáme na vlastí sedačku. Já mám pro sebe dokonce trojsedačku. Jsem tak unavená, že se nai nestíhám bál letu a hned usínám. Natažená přes tři sedačky se za devět hodin letu probudím jen asi třikrát a to když dávájí jídlo, nebo pití. Super cesta, celou jsme jí prospali. V Kyjevě na letišti se nám to troch horší, jelikož Míšovi začíná být nějak nevolno od žaludku. Za cca 2 hodiny máme pokračovat dál do Prahy, letíme letadlem od ČSA, což nám závidí asi šestice čechů, kteří přiletěli z Bangkoku s námi, ale pokračují až za 8hodin letadlem aerosvitu. My nevíme, jak jsme si to zasloužili, ale jsme rádi že jeden za chvíli. Asi po hodině čekání jde Míša na záchod se vyzvracet, jelikož je mu stále hůř a hůř. Tato činnost se opakuje nejméně 5 krát, než nastoupíme do letadla. Ani v letadle se to nelepší a Míša let stráví na záchodě. Musel sníst něco fakt hnusného, jelikož vypadá šíleně a zvrací neustále. Do Prahy přilétáme, tak jak máme a já jsem neskutečně ráda, že jsem ty všechny lety přežila. Volám bratrovi, který na nás čeká před letištěm, že vyzvedneme kufry a jsme tam. Batohy beru s Cepim, jelikož Míša je vysíleném opět na záchodě. Přijeli všechny batohy a tašky takže super. Za cca 15 minut jsme doma a Míša hned zalehá. Teprve druhý den večer je Míša už lepší, takže si teprve uvědomujeme a radujeme se, že jsme prožili super 4 týdny.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Tudong, cesta mnicha

    Chodí Thajskem s oholenou hlavou a nesmějí pod střechu. Spí na hřbitovech nebo v klášterních zahradách, často chodí bosi a bez slunečníku. Mniši na tudongu, tradiční buddhistické túře, která prověří, co ve vás je. Dva týdny, měsíc, půl roku, celý více

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Klaudienka
11.01.2012 23:31 90.179.62.***
..  

ahoj...

tak tohle bylo uplne uchvatne vypraveni, sem se od toho nedokazala odtrhnout :-D my letime za mesic a pul..Se uz desne tesim. Obcas sem se vazne natlemila, treba jak ste nakoupili partu tricek hihi...ted sem to docetla taktez pred spanim a jsem nadsenaaa :-) Tak at se Vam dari :-)


paa Klaudienka

  • Anonym (1)
milan
01.09.2011 08:07 194.228.216.***
 

Ahoj
pěkný cestopis. Včera jsem ho přečetl před spaním první i druhou část a málem jsem nemhol usnout jak se těším na svojí cestu do thajska. Měl bych pár dotazů.

V první řadě by mě zajímalo kolik jste tam za to co popisujete nechali na jednoho? A jak jste to dělali s penezma. Všechno sebou v hotovosti po příletu vyměnit a pak tahat všude sebou? A jak hodně jste měli výlet připravený a promyšlený? Tím myslím jestli jste si předem řekli kdy a kam pojedete nebo jste na místě improvizovali? Děkuji za odpovědi.

Jestli nechcete psát všechno veřejně tak můj email: mr.dollar@seznam.cz ale riskujete další smršť mích otázek :-D

  • Anonym (3)
  • Anonym (1)
Vašek 32 17.12.2010 21:36
 

:-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D

  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze