A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

II.Thajsko 2006/2007

od 2.1. - druhá polovina :) pro toho, kdo první vydržel :) :) :)

2.1.2007
Mezi 6:15 a 7:00 hodin nás měl vyzvednout minibus a odvézt do přístavu. Poučeni z dřívějška jsme vstali v šest, dobalili věci a zalezli oblečení zpátky do postele. Však oni si nás najdou podle čísla pokoje.
V 6:45 jsme opravdu vylezli a šli se ven rozloučit s Hradečáky, kteří dnes jedou také na Koh Tao, jenže jen na výlet katamaranem. Odvezli je přesně v sedm hodin, nás asi až v 7:45. Takže jsme zase čučeli na schodech jako blbci… Loď jsme ovšem stihli dobře i tak. V přístavu chtěli doplatit dopravu, protože nám prý agentura prodala omylem lístky o 400,- levněji. Tak jsem té Thajce vysvětlila, zač je toho loket a žádné doplácení nebylo. Je to jejich bordel.
Loď je veliká, pěkná, ale přeplněná. Plná týpků, kteří jedou na Koh Phangan na FULL MOON PARTY. Ale ti už za půl hodiny vystoupí.
Olík odněkud donesl 2 muffiny zadarmo. Snědli jsme je na schodech, nikde už jinak nejsou místa k sezení. Pak mě poslal pro další 2 muffiny a pro čaje. Když jsme to snědli, tak se mi přiznal, že to krademe, protože to je jen pro účastníky výletu, co si zaplatili šnorchlování a mají na ruce červenou nebo modrou stužku. No co. Z žaludku nám to už nevytáhnou Cesta byla klidná, chvílemi jsme spali, hodina a půl utekla jako nic.
V přístavu na nás po vylodění už čekalo hejno nahaněčů, nechali jsme se vlákat do auta s tím, že nás zaveze na naši vyhlédnutou pláž a zprostředkuje chatku za 400,- / noc. K pláži nás dovezl, ale chatky jsou tak 500 m od vody a ošklivé. Snažil se nám nakecat, že u vody stojí 2000,- jenže my jsme si všechno našli na netu a v propagačních materiálech. Silnici navíc lemují cedule od 200,- do 1000,-.
Normálně jsme vzali bágly a došli na nejlepší část pláže. Odtud jsme to vzali systematicky od jednoho pronajímatele k druhému. Sice bylo nepohodlné vláčet kufry s dárky, ale už asi v páté agentuře se našla krásná dřevěná chatička v druhé řadě od moře za 600/noc. Vzali jsme to na 5 dní. Všechno je čisté, dřevěné, je tu 5 oken s moskytiérami, vzdušné. Sice tu není lednice a teče jen studená voda, ale to vůbec nevadí. Hned po vybalení jsme se šli vyráchat do vody. Je skvělá. Plave tu takový zvláštní pes, vypadá jako liška, vůbec mu nevadí slaná voda a vlny.
Pak jsme si dali sprchu a Olík usnul, protože jsem lajdák a už asi ¾ h zapisuji poslední 3 dny. Ještě jsme to tu trochu nafotili a až se Olík vzbudí, půjčíme si motorku. Motorku jsme sehnali, ale bylo to složitější. Museli jsme jim nechat pas a přesně sepsat škrábance, protože je nová a každé poškození se platí. Už asi 3 rýhy měla. Objeli jsme okolí pláže, zatím je to pěkné bludiště. Na ukazatelích je např. 1,5 km, 3 km, 5 km, takže asi brzy objedeme celý ostrov.
Měli jsme děsný hlad a povedlo se nám po dlouhém vybírání najít super restauraci. Je od silnice až na pláž na kůlech, sedí se na takovém mole ( tedy napůl leží ) a pod stolem je díra na spuštění noh dolů a tam je pláž a písek. Chodí si sem lehnout psi. Vypadají jako pitbulové, mají kupírované uši, lidé si je hladí. Pak všichni 4 odešli na pláž a asi hodinu se koupali, plavali a asi lovili ryby.

Vůbec všude jsou psi a jsou všech, vzájemně se snáší, komunikují, hrají si a nikdo nic neřeší Olík si dal konečně pálivou polévku Tom Yam s kuřetem a rýží, já si dala kuřecí plátky se zeleninou a hranolky. Bylo to výborné, ale vyhlédnuté jsem měla thajské barbecue, které dělají bohužel až od sedmi hodin. Na pití jsme měli tradičně shake.
Stavili jsme se i na internet, ale byl dost drahý, 2 THB / min. Za poslání 1 e-mailu a 1 hovor jsme dali 100… Teď potmě jsme prošli pláž. Voda ustoupila alespoň 60 m, Olík byl na břehu, já se zula a šla to projít s baterkou. Nic jsem ale nenašla. No a jak se pláž při odlivu rozšíří a je skoro plochá, tak restaurace postaví všude na písku stolečky, židličky, grily, pustí pěknou hudbu, zapálí lampiony a louče Je to krása.
Prohlédli jsme to a jdeme spát. Už toho bylo dneska moc. Za oknem bzučí nějaký pučmelák, snad přestane.

3.1.2007
Vůbec jsme nemohli vstát ( tahle věta se nějak opakuje :)
Naštěstí v 9 ráno začali kokrhat kohouti. Jeli jsme do obchodu koupit snídani, abychom ušetřili, protože stojí tak 100,- na osobu. Jenže jsem si koupila cornflakesy a jogurt a jako překvapení byla cena 200,- !
Olík si koupil tuňákovou bagetu za 50,- a k tomu misku ovoce a vodu. Ve finále jsme mohli jít do restaurace jako ostatní turisti.
Byli jsme se projít po pláži a koupat v bazénu u vedlejšího resortu. Všude tam jsou cedulky, že je to pouze pro ubytované, ale ve vodě jsou tak 2 lidi, tak nás snad nevyhodí, ani příště.
Naobědvali jsme se. Měli jsme napůl tuňákovou konzervu a čokoládové tyčinky máčené v horké čokoládě ( ohřáté na slunci před chatou ).
Trochu jsme pospali a zajeli prodloužit půjčení motorky to zítra do 15 h.
Chtěli jsme projet ostrov, ale hodně cest je spíš na čtyřkolku.
Navštívili jsme Nangyuan vyhlídku naproti stejnojmennému ostrovu, potkali jsme tam postarší české cestovatele. Také chtěli najít loďku a přeplout naproti, jako my….
U silnice v kokosovém háji u cesty stáli chlápci a drželi lana, která vedla do palem. Donutila jsem Olíka zastavit a opravdu tam bylo to, co jsem čekala. Každý z nich měl na dlouhém provaze 2 opice.
Každá na jiném stromě česala kokosáky. Majitelé jim říkali, které shodit dolů. Máme to i na videu.

Dál jsme jeli na vyhlídku k Echo Baru. Stoupání tak 45 stupňů. S nějakými serpentinami se tu nenamáhají.
Nahoře bylo krásně. Vylezli jsme si na podestu, lehli na podušky a nechali se obsloužit od takového zvláštního týpka.

Měl asi dvacetistránkový jídelní lístek, ale při výběru pití ve skutečnosti neměl skoro nic. Prý pojede zítra na nákup. Tak jsem řekla, ať nám něco doporučí. Prý je dobrý mangový džus a pravé zelené thajské curry. Málo pálivé. Tak jsme to vzali a měl pravdu. Bylo to skvělé. Curry bylo plné různých bobulí, lusků, tykviček ( natrhaných v jeho zahrádce ) a vepřového masa. Ještě se pak přišel tak starostlivě zeptat, jestli nás to nepálí … Ale už jsme si asi zvykli.
Taky tam byl „skvělý“ záchod. Taková prkenná kadibudka, uvnitř rostly 3 stromy, kterých se člověk přidržuje, když visí nad dírou….
A pak jsme valili dál, jenže skoro nic pro nás nebylo sjízdné. Cestou mi Olík zastavil u 5 malých štěňat, abych se pomazlila. A ještě jsme navštívili nějakou menší pláž ukrytou za obrovskou palmovou zahradou. Pak jsme se vrátili na naši pláž, já se vykoupala a pozorovala ryby a korály, byl odliv, šlo k nim dojít. Olík se pokoušel to natočit a nafotit.
Večer jsme prošli pěšky pobřeží, tam po pláži, zpátky po chodníčku. Dali jsme si v restauraci barbecue ( 2 hovězí špízy, hranolky, salát, dresink ), banana shake a bajana fritters ( banánové smažené koule s medem ). A na ulici ještě palačinku. Dohromady jsme toho dneska zas nějak moc projedli…. Tedy v bahtech.
V noci mě pokousal komár, nebo blechy. Dokonce jsem se šla natřít krémem po opalování, že to třeba trochu pomůže.

4.1.2007
Ráno jsem Olíkovi řekla, že je 7 hodin, i když bylo 8. Tímhle úskokem jsem na něj vyzrála :) a tak jsme spali do devíti. Budu to tak dělat i doma. V přístavu jsme si ověřili čas odjezdu, je to 7.1.2007 v 16 h. Raději bychom jeli dříve ( ráno ), ale nic jiného nejede. Koupili jsme si bagety, tuňákovou a šunkovou a jogurty. Olík s exotickým ovocem a já jahodový. Bylo v něm 10 celých jahod. Ne jak u nás.¨
Prověřujeme ceny ATV čtyřkolek, je to od 1200,- do 1800,- za 24 h. Nestíháme. Ještě chceme jet na Nangyuan a objet ostrov na čtyřkolce. A jít na masáž.
Vrátili jsme motorku. Trochu jsem si předtím zajezdila a zjistila, že jsem mohla klidně jezdit celou dobu.

Pak jsme prošli město, koupili špízy, palačinky a špízy No. 2. No a půjčili jsme si tu čtyřkolku. Je hodně drahá. 1500 / den, ale bez ní to tu neprojedeme. Zítra prorejdíme ostrov. Zkoušeli jsme řídit oba, ale v horším terénu to jde lépe Olíkovi. Chce to holt hodně síly. Jezdili jsme až do setmění, nakonec jsme navštívili vyhlídku, dali si coconut shake a jeli domů.

Z toho šejku se mi udělalo blbě, ale nepozvracela jsem se. Dokonce jsme si zašli na večeři. Olík si dal červeného snappera a já čínské nudle se zeleninou a kuřetem. Olík měl malou porci a moje nudle byly ve slizu. Proč jsem si nedala pad thai… vyzkoušené…Opět se projevilo, že čím dražší restaurace, tím méně jídla a horší. Pak jsme šli na internet, začala nám škruňkat břicha a měli jsme co dělat, abychom došli domů. Olík dopadl hůř, uhlí jsme si raději dali oba. Moc jsme toho splácali. Jo a každý večer a každé ráno je mi blbě…..

5.1.2007
Na čtyřkolce jsme zajeli pro jogurty (máme ještě müsli ) a pro bagetu ( máme tuňáka ). Nasnídali jsme se a Olík začal studovat mapu. Prý našel trasy na dnešní den.
Tak jsme projeli celý ostrov, abychom zjistili, že nejhezčí je to tam, kde teď zrovna bydlíme. Cestou jsme koupili ananas, chlupaté ovoce a nedopečené špízy, kterými jsme nakrmili psy. No a ještě jsme byli na obědě. Olík si dal výtečné zelené curry a já nudle pad thai. Jenže jsem si řekla, že vypadají, chutnají a smrdí jako vyblité, tak jsem měla co dělat, abych je snědla.
Ještě jsme se zašli vykoupat, trochu jsme pokoukali rybičky,….vylezli z vody a potkali….Rakušáky, co s námi jeli na jedné lodi z ostrova Koh Lanta. Oni pokračovali na Phi Phi, my na Phuket a Koh Samui. No a stejně jako my docestovali až sem a bydlí v chatičce o pár desítek metrů dál. Poznali nás a dali se s námi do řeči. Bydlí za 350,-, takže levněji než my. Ale nemají splachovací záchod. Byli i v Chiang Mai na severu. Prý je tam hodně levně. Věc co tam stojí 10,- je tady prý tak za 80,-.
Nakonec jsme šli na večeři, Olík měl zase barbecue, já vepřový filet, oboje se zeleninovým salátem, dresinkem, pečeným bramborem, hranolkami, 3 banánové šejky a banana fritters. A jako finále palačinku od palačinkáře .

6.1.2007
V noci nás úplně šíleně porvali komáři. Máme repelent, ale byli jsme líní vylézat a natírat se. Ráno už asi v 6 hodin nás vzbudil liják, ještě v 9 chlejstalo a teď klasicky prší. Máme žízeň, hlad po včerejšku zatím nee.
Všude je bílo, bílá mlha nad mořem, na obloze, v lese. Zítra odjíždíme, chtěli jsme dnes udělat velkou koupačku na ostrově Nangyuan…taková smůla… Alespoň jsme odnesli prádlo do expres čistírny, zašli na oběd ( Olík měl kokosovou polévku, já nudle s kuřetem, k tomu mangový džus ) a na internet.
Zase začalo pršet, tak jsme tam uvázli asi 1,5 hodiny, každý na svém počítači. Šlo to hrozně pomalu, nic jsme si ani nenašli. Naštěstí se obsluha ošidila a napočítala nám méně.
Trochu jsme prolezli obchody, ale není dobré počasí. Olík mi koupil stříbrný přívěsek na řetízek. Pro sebe vybral ještěra, ale pak ho nevzal, byl hodně drahý.
Už máme úplně rozmočené nohy, tak jsme se vrátili do chatky. Cestou jsme potkali babiznu, co nás ubytovala. Usmívala jsem se úplně nejvíc a prosila ji, jestli nás nechají v pokoji místo do 10:00 až do 14:00 h, že jí za to zaplatíme 200,- Ona řekla, že 600,- (plná cena ), nebo 400,- a příšerně se šklebila. Jen nasednout na to koště, co s ním denně 12 h zametá a odletět.
Za ty peníze můžeme v Sairee cottage bydlet 2 dny, nebo strávit celý den v restauraci a jet do ní taxíkem. Takže nám pěkně hnula žlučí. V ostatních ubytováních je to normální i zadarmo, nebo alespoň uschovají batohy. U ní bych si je ale nenechala Vyzvedli jsme prádlo z čistírny, stálo to 60,-, tzn. buď ho nevážili, nebo si nevšimli, že to je expres. Hodili jsme to domů a vyrazili do přístavu, prozkoumat terén kvůli zítřejšímu odjezdu lodě. Vhodnou „čekací“ restauraci jsme nenašli, zato jsme si v 7eleven dali výborný hot dog s chilli a speciální hořčicí, v akci 1+1 zdarma, s vodou a pitím za 70,-.
Taky jsme šli na poštovní úřad, koupili tam pohlednice, kancelářské svorky a sponky do vlasů. Pak Olík vybral v bankomatu a stavili jsme se do prodejny CD, kde si Olík vybral 5 CD a kalendářík. Cestou zpátky jsme zašli do naší oblíbené restaurace, dali si banánové šejky ( už se nám tu všichni smějí, že milujeme banány ), lehli si na podušky mezi pitbuly, nafotili se s nimi a zase jsme jedli. Já měla banana fritters a Olík specialitu, barbecue ↓ z královské krevety, s bramborem a česnekem. U nás by to nezaplatil, tak to chtěl zkusit. Je to sice prý dobré, ale ¾ jídla byla krusta a nohy. Prý je škoda takové krásné zvíře sníst a už nikdy to neudělá. Na ulici se musel potom ještě dojíst palačinkou s ananasem, banánem a nutelou. Také jsme si koupili zákusky. Jeden zelený sliz a jeden hnědý.
Šíleně kuňkají žáby. Některé normálně a některé bučí jako kráva. Doslova. Prvně jsem si myslela, že je to vtip a že to někdo pouští z repráků. Jenže je to všude kolem a všude lezou ty žáby. Asi se páří po dešti.
Zákusky jsme ochutnali a hodili do džungle. Jeden byl obarvený škrob bez chuti ( zelený ) a druhý tvrdá, nevařená rýže obarvená karamelem. Blé.
Natřeli jsme se repelentem a šli spát. Kvůli žábám to stejně nešlo. Taky začala taková malá vichřice a i přes repelent nás kousali komáři.
Když jsme konečně zabrali, tak se ozvala šílená rána a hukot. Oba jsme vyskočili, já křičela : „poběž do betonu !“ ( kousek chaty byl zděný ), vlítli jsme do koupelny a čekali, jestli tam začne téct odněkud voda…Nic se nedělo, tak jsme rozsvítili a šli mrknout ven. Naše plastové sezení vzal vítr a mrštil jím o chatu u okna, kde jsme spali. Takže dobrý. Kdyby přišla voda, tak stejně nemají lidi kudy utíkat, protože je tu všude zvykem místo plotu mít ostnatý drát. Byl by nebezpečný a nešel by vidět ve vodě.

7.1.2006
Ráno jsme dobalili věci a lehli si a čekali, až nás bába přijde vyhodit.
Dorazila až v 11:30. Ptala se, kdy vypadneme, šklebila se a ťukala si na hodinky. Tak jsem se jí zeptala, kde je tak dlouho, že už od 10 h na ni čekáme, až přijde převzít pokoj. Dali jsme jí klíče a šli. Olin jí jako pozdrav na rozloučenou řekl: “ Zdar, žádný sraní se starou paní, tedy bábou :(“ . Ona na to taky něco zabreptala, asi ať jdeme k čertu, tak jsme šli.
Stavili jsme se do stříbrnictví, ale neměli zájem prodat nám to levněji, pak neměli zájem ani za normální cenu… tak jsme nákup nechali na Bangkok.
Viděli jsme 1 rozjetou žábu, což je dobré, protože jich večer mezi motorkami kličkovala spousta.
Na ulici nás potkal číšník z naší oblíbené restaurace, viděl, že máme batohy, tak se ptal, jestli odjíždíme, tak jsme mu řekli, že zrovna jdeme k němu na oběd. Prý se ještě uvidíme a potřepal nám rukou.
Teď sedíme v restauraci, pijeme banánové šejky, všichni se nám kvůli tomu smějí, ležíme, koukáme na moře, jíme, pohoda. Jen nám zapomněli donést curry polévku a donesli rovnou druhé jídlo, kuřecí filety.
Na vodě jsme uviděli loď od společnosti Seatran discovery, jak jede k ostrovu. Dostali jsme strach, že nám ujede, tak jsme urychleně zaplatili a šli v dešti asi kilometr do přístavu. Nikde zrovna nebyl taxík a pláštěnka stála 250,- THB !!! To je nehorázné. Jindy stává tak 50,-. No a nebyla to naše loď, ta má opravdu jet až v 16:00 h. Tak nám alespoň polepili trika a zavazadla cedulkami Bangkok a pěkně v suchu pod střechou obrovského pontonu jsme čekali na příjezd našeho „trajektu“.
Když loď přijela, všichni vystupovali úplně zelení a dělali si z nás legraci, že si užijeme vlnky. Ty byly opravdu obrovské, ale při odjezdu nám rozdali prášky na nevolnost a sáčky takže dobrý. Jen nás podmrazili. Seděli jsme schoulení pod obrovskými osuškami a těšili se, až vystoupíme.
Při dojezdu do Chumpchornu jsme viděli největší přístav rybářských lodí. Měl několik kilometrů a z obou stran kanálu stály lodě, vždy tak 5-7 stejných lodí vedle sebe v řadách podle firmy, bylo to až depresivní. Všechno to byly veliké rybářské lodě plné jeřábů a sítí, takové v normálních přístavech nejsou. Neuvěřitelné.
Po zastavení v části pro osobní lodě, úplně na konci, jsme vystoupili a už na nás čekalo otevřené auto. Vezlo nás asi půl hodiny po nějaké dálnici od přístavu do středu města. Byla mi zase zima, protože už byl večer, teplo žádné a rychlá jízda. Odvezli nás do restaurace, ať si tam necháme batohy a jdeme se projít a najíst. Tak jsme si prošli obrovská tržiště, vše je tu levné, ale působí to jako u nás „Vše za 39“ , nekoupili jsme nic. Taky už jsou tu jen klikyháky, tak jsme ztraceni. Museli jsme na jídlo do Farang baru ( farang = cizinec ). Zdálo se nám drahé, ale v ceně byla i rýže a obsluha v AJ Dali jsme si Sweet and sour, „rizoto“ , vodu a mango šejk ). No a pak už nás jen nahnali do autobusu na celonoční přejezd. Nakládali nás asi ¾ hodiny, do autobusu se nemohla vejít všechna zavazadla, tak polovina jich pořád ležela venku. Tak jsem hlídala, dokud nebylo uvnitř všechno …naházeli to ve spodním patře po celém autobusu. Rusáci vyžraní šíleně chrápali, vůbec jsme se kvůli nim nevyspali. Přitom šla sedadla skoro položit a byly tam i podnožky…. Autobus se houpal víc, než loď. Dokonce jsem chvíli nevěděla, v čem zrovna jedem a myslela jsem, že jsme ještě na lodi .

8.1.2007
Ráno nás autobus vyhodil v centru, na dohled památníku demokracie. Najali jsme si za 200,- taxíka a nechali se dovézt k ubytovně New Siam II. Měli plno. Poslali nás do New Siam Riverside, jenže tam byly pokoje za 1200,- na noc a chtěli zaplatit 600,- za pobyt od pěti ráno do šesti ráno ! Tak jsme oběhali celou ulici, všude plno. Volný pokoj byl jen v Erawan house za 850,- / noc + 200 za pobyt ráno. Cena nic moc, ale pokoj poslední v celé ulici….Vzali jsme to.
Osprchli jsme se, projeli mapu a šli zjistit, jak se dostaneme na letiště kvůli konfirmaci letenek a opravě víz, dali nám je na 30 dní, my potřebujeme měsíc (31 dní).
Nakonec jsme koupili cestu minibusem, v sedm hodin a po 120,-. To ujde. Při příchodu k hale jsem se rozběhla přímo k ochrance a rozepínala si batoh na břiše, že vyndám mapku. Tak ze mě měli docela šok a šli hned po mně, abych nevytahovala třeba granát…no jak mě to mělo napadnout…Ale dobrý.
Na letišti na informacích seděla holka, které jsem nerozuměla ani slovo. Dokonce jsem ani nepoznala, jestli mluví anglicky :).
Poradila mi ovšem ochranka, které je tam po bombových útocích plno. Poslali nás do luxusního letištního hotelu plného Japonců, s personálem na úrovni ( jako v Pretty Woman ) a tam nás poslali k přepážce na chodbě, kde nikdo nebyl, jen nápis Imigrační úřad a prázdné židle.
Za chvíli přiběhly 2 holčiny a chtěly nám víza prodloužit za 1900,- na osobu a měsíc. To jsme protestovali, že to je moc. A tak řekly, že propadnutí o 1 den je tolerováno, ať nevyřizujeme nic a při odjezdu se tváříme, že o tom nic nevíme.
Royal Jordanian na letišti nesídlí ( podle internetu ano, ale nikdo o nich neví ) , tak musíme konfirmaci vyřešit jinak.
Cesta z letiště do města stojí 150,- / osoba. Zamítla jsem to s tím, že pojedeme veřejným busem. Nemohli jsme ho najít, protože každý vnucuje jen soukromé.
Před hlavní halou vlevo dole, v takovém zapadlém místě s nápisem “ shuttle bus“ skočil Olík do prvního busu a houkl na řidiče : “ Khao San“ ten kývl, tak jsme nalezli a začala okružní jízda. Po letišti. Měli jsme strach, že dostaneme pokutu, že nemáme jízdenku. Jenže poslední zastávka byl autobusák v areálu letiště. Uf.
Na informacích nám řekli číslo autobusu na Khao San, 556.
Ten přijel k nástupišti popsaný zastávkami a tak jsme nalezli a jeli trasu do města za 68,- pro oba dohromady. Platilo se uvnitř takové hostesce a ještě nás upozornila, kdy máme vystoupit.
Vylezli jsme na známém místě a….zabloudili. Tak jsme si koupili ananas na špejli na spravení nálady a asi po pěti zastaveních s kolemjdoucími jsme konečně našli, kde vlastně bydlíme.
Cestou si Olin koupil kartáček a prášek na praní že si vyčistí smrduté sandály. Prášek mu rozežral ruce. Já zatím zašla na recepci a za 10,- THB recepční zavolala na Royal Jordanian a potvrdila nám lety. Máme se na letiště dostavit už v 8 hodin, kvůli bezpečnostním opatřením. Vyrazili jsme do města. Spletla jsem cestu ( šla jsem podle oka k nejvyšší věži ) a tak jsme neplánovaně došli ke Gold Mount místo ke Grand palace. Ale to nevadí.
Vyšli jsme nahoru 1100 schodů ( Olin mi ten počet řekl s vážnou tváří a teprve doma mi přiznal, že si dělal legraci a neví, kolik jich je….. :) , natočili vyhlídku, prohlédli si mnichy a nakonec si najali tuk-tuk, aby nás dovezl ke Grand palace, kam jsme mířili původně.
Grand Palace je obrovský areál plný chrámů a soch, vše je zdobené zlatem a miliony malých barevných sklíček. Dá se to těžko popsat, snad jen nafotit a natočit !
Tak jsme se o to pokusili :)

Když jsme všechno prošli ( asi za 2-3 hodiny ), tak už jsme byli moc unavení, vzali jsme si tuk-tuk. Pán chtěl 100,- THB, nabídli jsme mu 50,-. Pořád se dohadoval, tak jsem mu řekla, ať se podívá na moji barvu kůže, že tu už jsme měsíc a víme, že 50,- je až dost a víc mu nedáme. Řekl OK a velice zběsile nás dovezl až na místo. Olík už mu skoro dal do ruky 100,- a pán vykřikl alespoň 60,-, tak Olík s penězi ucukl a řekl, že mu dá sto, ale prvně že mu musí vrátit 50,-. To je, co, hádat se o 6,- Kč … Ale tady jde o princip. Všichni jsme se tomu smáli, i tukař. Myslel si, že nás dostane a nevyšlo mu to a měl z těch tahanic radost :) I z toho, že prohrál. U nás je to těžko pochopitelné.
No a na Khao San Road, kde nás vyložil zrovna procházely prodavačky žab. To se docela hodilo. Jedné z nich jsem řekla, že nechci jednu, ale 5 žab. Začala to rozkřikovat, seběhly se k nám všechny, smlouvali jsme a smlouvali, až jsme jich všech 5 usmlouvali. Teď tedy máme 2 extra velké a 6 středních. Dostali jsme hlad, koupili si výtečný „kuřecí“ špíz. Výtečný jen do chvíle, než jsme zjistili, že uprostřed každého kousku masa je malinká páteř….odpovídající mrňavému kuřeti, nebo kryse…..
Pak nás přešla chuť. Zbytek jsme hodili psovi na ulici, ale ten to nežral.
Na spravení chuti jsme si koupili alespoň mandarinkový džus a šli jsme „domů“, já udělat zápis a Olík na internet, zjistit, kde byly výbuchy, protože zmizela polovina prodejců, polovina zákazníků a odpadkové koše, zato se sjíždí čím dál víc vojáků a policajtů a všem při vstupu do ulici kontrolují zavazadla.
Dali jsme si večeři, Olík zelené curry s rýží a já špagety a k tomu piva, byla happy hour a velké pivo 0,6 l stálo 60,-. Jak jsme dlouho nepili, tak nás to pěkně rozdivočilo. Olíkovi šlo pěkně od huby smlouvání. Usmlouval baterku, kufr a nůž, ale nakonec to nekoupil. Taky jsme šli do Mc Donalds na zmrzlinu a koupili si náhrdelníčky a pomelo.
Potkali jsme další Čechy a ti říkali, že nejlepší je se před nákupy napít, že pak usmlouvali lampičky na 100,- :)

9.1.2007
Ráno jsme si přispali.Olík pak zjistil, že má vybitou kameru i foťák, tak to dal na nabíječku a šli jsme na snídani. Olík si koupil hot dog v 7eleven. Jsou za 20,- a výborné. K tomu jsme si vyrobili „kakao“, divné.
Já si na ulici nechala vyrobit tradiční pad thai nudle. Jsou s tofu, vejcem, hromadou zeleniny a asi 6 omáčkami, za 20,- !!! Jsou výborné a bylo jich tolik, že jsme se najedli oba. Na pití už si standardně kupujeme mandarinko-tangerinkový džus.
Kolem 11 h jsme si najali tuk tuk a nechali se odvézt do areálu zámku Vimanmek. V něm byla klasická prohlídka v AJ, vystřídaly se na nás 3 průvodkyně. Mezi tím vším nás zaujal český křišťál a porcelán. Zámek je komplet dřevěný, má 3 patra a všude jsou největší bezpečnostní opatření. Jelikož byl ten král, co ho nechal zařídit hodně zcestovalý, je celý vnitřek zařízen v evropském stylu a je hodně podobný zámkům našim.
Kolem této budovy jsou např. trůnní sály ( hala uprostřed se zlatým trůnem pro krále ), muzeum slonů, muzeum fotografií králů, muzeum tradičních thajských výrobků ( skvělé, samé zlato, stříbro a hedvábí ). Je toho hodně, ale něco jsme vynechali, abychom stihli ZOO.

Olík si v dárkovém obchodě koupil peněženku, prý tím přispěl na obnovu po tsunami….a poslední zajímavost byl varan, který lezl po parku a nechal se fotit a točit tak dlouho, že jsme nakonec museli odejít, aniž by utekl .

Pak jsme pěšky přešli naproti do ZOO. Docela se nám tam líbilo, nejzajímavější asi byli hadi, skoro všichni obří a thajští, potom krokodýli, obrovské množství želv a ryby. Krmili jsme obrovské kapry a sumce a nějaké divné ryby s asi 10 cm velkou hubou, sem tam se přiživila želva.. Jinak to byla taková klasika.
Pak jsme si najali tuk tuk a vrátili se zpátky.
Zase jsme byli na večeři. Dala jsem si zelenou curry polévku a Olin červenou. Pálila jako čert. Mňam. Olík tvrdil, že už to je pravá thajská pálivá, tak jsem se na to zeptala číšníka….ten se smál a řekl, že to je ještě pořád turistická verze, že je jinak ještě mnohem pálivější. Ještě jsme si dali pivo a vyrazili na nákupy. Výsledek je nůž, 5 kapsiček, 5 náhrdelníků a kufr.
V ulicích je čím dál víc vojáků a cizinecká policie. Na ulici dlouhé jako Lipová jich je kolem 200…ne pořád, ale sem tam projde kolona tam a zpátky a na obou koncích jsou zátarasy a kontrolní stanoviště. Mají spoustu přetučnělých služebních labradorů, sotva se vlečou, musí mít alespoň 60 kg.
No a nakonec jsme vyzvedli prádlo z čistírny, jenže poprvé nastal zádrhel. Neměli to vyžehlené. Tak si paní naúčtovala jen 10,- THB

10.1.2007
Ráno se mě Olík naivně pokusil vzbudit v 7 hodin. Šli jsme spát ve 2 v noci. Asi už trénujeme evropský čas. Tak odešel do internetové kavárny a nechal mě dospat.
Později jsme vyrazili na hadí farmu v areálu Pasteurova institutu.Byla 2. na světě, kdo začal vyrábět séra proti uštknutí. Je to oficiální institut, ne soukromý, takže je levné vstupné a nejsou žádné zbytečné komedie kolem. Až na místě jsme zjistili, že nemáme v kameře kazetu 90i minutovou, ale jen 60, tudíž nám zbývaly 2 minuty záznamu. Olík se začal děsně vztekat a tvrdil, že jsem moc točila v ZOO a chtěl mi smazat hady. Často se vzteká, místo aby hledal řešení. Tak jsem se zeptala pána z institutu, jestli se dá někde poblíž koupit nová kazeta. Řekl, ať přejdeme silnici ( osmiproudovku ) a že to bude OK, že šou je za 15 minut, že to stihneme. Olík i tak pořád vykřikoval, že tam nepůjdeme, že to tam nebude…. I když jsme tak po 200 m našli prodejnu, tak tvrdil, že Kodak kazety neprodává a ani když mu ji prodavačka dala do ruky, nechtěl jí věřit, že je to ta správná :) Ale samozřejmě byla. Přeběhli jsme zpátky, našli promítací sál, usadili se a přednáška začala. Nejprve nám řekli něco o založení institutu, o výrobě sér, o hadech ( překvapilo mě 30 druhů mořských hadů ), o pravidlech první pomoci, o následcích uštknutí… Vše bylo v AJ, ale stíhala jsem překládat pro Olíka.
Nejdelší jedovatý had je king kobra, až 5,5 m a nejrychlejší černá mamba (z Afriky ), leze 23-27 km/h. Nejdelší škrtič je anakonda, atd….
Po promítání jsme se přesunuli ven do hlediště naproti hadím „výběhům“, chlápci vběhli dovnitř a nachytali hady do beden. Některé ze stromů, jiné z domečků.
První na řadě byla 4 m kobra královská. Pěkně vzteklá. Je schopná se vztyčit 2 m vysoko a kousnout člověka do obličeje. A také se o to snaží. Nebojí se člověka a když ho potká, nedá se na útěk, ale postaví se mu na odpor.
Pán vypadal, že má co dělat, aby mu nevletěla až mezi nás do hlediště. Pořád ji chytal za ocas a když se po něm ohnala, rychle uskakoval.

Pak vypustili 2 jiné menší kobry, ale bylo to také působivé, protože útočily naráz z obou stran. Pak vypustili pár jedovatých, ale neútočných. To byli mazlíci. A dál donesli nejedovatého, ale strašně vzteklého hada, který je chráněný, protože farmářům pomáhá v boji se škůdci. Tak se mrskal, že ho málem neudrželi.
Ještě nás zaujal malý tenký stromový had, také jedovatý, nebezpečný, protože chodí lovit na zem a lehce se na něj šlápne. Toho raději ani nesundali z větve.

Zatímco jeden pán komentoval, jeho pomocníci nám hady předváděli, nejedovaté jsme si mohli osahat. Chvílemi jsem byla tak u vytržení, že nešlo ani vnímat, co nám říkají. Například když jeden zvědavý had vymrštil hlavu až mezi nás do druhé řady První řada pěkně ječela Nakonec donesli malé hroznýše nebo krajty a všichni jsme se s nimi vyfotili. A málem bych zapomněla, ukázali nám odebírání jedu a krmení hada po odběru.
A to bylo vše.
Znovu jsme přešli přes osmiproudovku na ulici Patpong, že tam najdeme českou ambasádu. Kolem bloku, kde má být, jsme prošli asi 5x ( to trvalo tak hodinu !!!), ale stál tam jen obrovský obchoďák a asi 20 lidí včetně policie nevědělo, že by tam měla být. Ani taxikáři. Nakonec jsem Olíka ukecala, že přestaneme hledat, stejně nám na oficiálním imigračním řekli, že překročení o jeden den je OK.
Tak jsme si místo dalšího hledání koupili 5 špízů. Prodavač viděl, že chceme jíst na zemi, tak nám donesl stoleček a židličky Zajímavé bylo, že v době oběda ze všech okolních budov vylezli zaměstnanci v nádherných kostýmech a šatech a šli se najíst na ulici do stánku, jako my.
Vlezli jsme do obchoďáku. Tam byla alespoň úroveň. Kam se u nás hrabeme… Obrovské množství zboží, úslužní prodavači, skvělé ceny, všechno nápaditě naaranžované.
V cukrárně jsme si dali 2 předražené (cena jak v Brně ) čokoládové muffiny a kafe. Olík se z toho zašvihl. Ale ani to mu nezabránilo v nákupu japonské palačinky. Dal si ji s jahodami, šlehačkou a oříšky. Je jako francouzská, ale průměr tak 60 cm.
Tak jsme to tam celé prolezli, koupili si krásné peněženky a pro mě sportovní podprsenku. No a pak jsme si koupili další palačinku, banánovou. Mňam.
V patře jsme můstkem přešli na SKY TRAIN, nadúrovňové metro. Systém je jednoduchý. Za 40,- THB nám automat vydal karty do turniketu a podle nápisů jsme si našli, kam jít, abychom dojeli na stanici National Stadium. Jen tak, chtěli jsme to zkusit a porozhlédnout se z výšky na město. Na konci jsme vystoupili, najali si tuk-tuk a nechali se odvézt k chrámu Wat Pho. Už jsme tam před měsícem byli, ale Olík se tam chtěl vrátit.
Hned u vchodu seděl náš minulý průvodce. I po měsíci si nás pamatoval a ptal se, jak bylo na Samui. Tak jsme pokecali o atentátech, zadarmo nás pustil do areálu a řekl, že až nakoupíme, ať se přijdeme rozloučit. Olík nakoupil pohlednice a SD kartu 1 GB za 1000,- THB ( super cena ).
Při odchodu jsme se naposled rozloučili s průvodcem, dal nám svou vizitku, a šli si najmout tuk-tuk. Jenže kolem chrámů jsou samí hajzlíci, chtěli 200,- za cestu. Najednou nás oslovil nějaký pán. Byli jsme na něj protivní, protože jsme mysleli, že patří k podvodníkům, ale poradil nám číslo autobusu a tak jsme za 5 minut a 22,- THB pro oba dohromady frčeli busem na Khao San.
Výběrčí peněz nás upozornila, kde máme vystoupit a za chvíli jsme byli doma.
Já jsem půl hodiny zapisovala, Olík byl na netu, večer jsme šli zase ven.
Rozhodla jsem se, že se nechám ostříhat. Jenže jako na potvoru se mi žádné kadeřnictví nelíbilo. Tak alespoň Olík cestou natáčel ulice. Nakonec jsme hodili kameru na pokoj, že ji nebudeme pořád vláčet a zašli jsme do restaurace „na jedno “. Seznámili jsme se tam se 4 lidmi z Brna. Oni jeli Thajsko, Laos, Kambodža. Vše za 3 týdny. Asi v 11 večer odešli spát a my znovu vyrazili do ulic.
Koupili jsme jen 2 náhrdelníky. Paní volala ,že nám dá slevu, protože si nás pamatuje od minule.
V ulicích bylo takové horší složení lidí, tak jsme se brzy vrátili. Ještě jsem cestou koupila papáju a Olík pad thai.

11.1.2007
Kolem 9 ráno jsme vstali a začali shánět tuk-tuk, že si uděláme nákupní den na Siam Square. V centru MBK. Tukaři všichni tvrdili, že je zavřeno a normálně nás tam odmítli dovézt. Tak jsme si vzali klasický taxi s klimatizací. Cesta byla v pohodě, dovezl nás přímo před vchod.
Centrum je obrovské. Je tam patro mobilních telefonů, patro oblečení, patro zlata….pater je asi 7 a každé je velké jako 3x Tesco… Taky se to projevilo. Hned v prvním obchodě jsme koupili 2 řetízky s přívěskem a jednu sadu s náušnicemi. Potom jsme koupili 2 povlaky na polštářky, MP 3 přehrávač Apple, 2 obaly na mobilní telefony a 3 diodové baterky.
Nechala jsem se ostříhat v luxusním kadeřnickém salonu. Kadeřnice to trochu přehnala. Účes je tedy střihově dokonalý, mám ovšem strach, jak o něj budu pečovat a navíc jsem měla vlasy skoro po ramena a chtěla jsem to jen trochu sestřihnout, nechávala jsem si růst dlouhé…..a teď nemám skoro žádné….Ach jo.
Jo a ještě jsme se se stavili do restaurace v centru. Já si dala nudle se zeleninou a vepřovým, Olin mořské plody na pepři. V těch bylo tak 1 dcl mletého pepře a svazečky s celými kuličkami. Asi v polovině už Olin nemohl, tak jsme si jídla prohodili. Úplně mi tekly slzy z očí a z nosu, ale skončila jsem, až když mě začaly pálit uvnitř uši. Opravdu. To už jsem se bála, že se mi něco stane. ( P.S. ještě večer na letišti mi bylo blbě a to jsem nevěděla, že mi bude blbě až domů a do PC to přepisuji 31.3.2007 a ještě pořád nejsem schopná sníst pepř, pozvracela bych se. Blé, je mi blbě jen to píšu….. ).
No a pak jsme se nechali hodit taxíkem na Khao San, tu jsme si prošli, koupili solničky a pepřenky, hranatou a kulatou sadu a 2 stojánky na svíčky. Pak už jsme mazali na pokoj, sbalili si věci….Ještě že jsme toho nekoupili ještě víc. Máme totálně plné kufry. A je to pěkná tíha.
V 16:15 na nás čekal před ubytováním taxikář, kterého jsme si předtím cestou domluvili na odvoz na letiště.
Cestou si s námi pořád povídal, jak je levný, kolik žije v Bangkoku lidí ( prý 3x víc, než se uvádí ), kolik je tam taxiků ( to jsem zapomněla) a divil se, že je v naší zemi tak málo lidí .
Na letišti jsou všude samé muslimky. Sedíme, čumíme a Olík začíná plašit, že jsme neprohlédli břicha dřevěným žábám ( aby v nich nebyly nastrčené drogy ).
Je mi čím dál víc špatně. Odporný pepř. Ble. A to mi to tak chutnalo. ( při zápisu do PC se mi opět navaluje )
Olinovi nic není. Kdyby si snědl svoje jídlo, trpěl by on. Místo toho mi snědl nudle… Pořád tu běhá, fotí a točí. Asi mu nestačí, že máme propadlá víza a chce na sebe upozornit ochranku a celníky.
Nadávala jsem mu, ať to nedělá a on to vyřešil tak, že šel ven za ochrankou a celníky a zeptal se, jestli může fotit a točit a ještě si pohrál s jejich drogovým psem, beaglem.
Pak už všechno odbavení pokračovalo klasicky. Pustili nás do tranzitní zóny, kde jsme se najedli, chvíli čekali a pak nás nasáčkovali do letadla. V letadle nás 2x nakrmili, seznámili jsme se s lidmi z Kolína a z Olomouce. Let vůbec neutíkal, tak jsme se těšili, že nám v Jordánsku nabídnou hotel a že se trochu vyspíme. Jenže místo toho nám ta společnost sdělila, že nárok na hotel je od šesti hodin čekání a nám že to letí za 5,5 hodiny… Dál se s námi o tom nebavili a nahnali nás do čekárny.
Tam jsme seděli jako trubky, let nakonec byl ještě posunutý…byla to docela hrůza. S námi tam čekalo tak alespoň 200 uslintaných utěrkářů a jejich tučňáci-zakuklené manželky….
X-krát jsme prošli bezcelní zónu a pak jsem ostatní opustila a usnula po vzoru některých cestovatelů, natažená přes 3 sedačky, napůl hlídaje batohy.
Nakonec jsme se letadla dočkali, dostali jsme místo vedle našich známých, tak jsme kecali, pili „bifítry“ , guava džusy, piva, cpali se jídlem. Já z toho nakonec usnula… Když jsem se vzbudila, tak mě Olík informoval, že s novým spolucestujícím rozmontovali sluchátka a dělali pomocí drátků jiskry. Už jim zbývalo dát jen plastelínu a mohli si hrát na teroristy.
Olík ukradl deku Royal Jordanian, kterou si předtím speciálně vyžádal od letušáka, aby mu nebyla zima.
Pak už se nic nedělo. Přistáli jsme a šlo to ráz na ráz. Šli jsme si najít kufry, které i bez balení dorazily v pořádku, rozloučili se se známými, vyměnili si e-mailové adresy a už na nás z dálky mával Honza, který nás přijel přesně na čas vyzvednout.
Chudák musel až domů poslouchat zážitky z cest. Ostatně jako potom všichni

THE END

Soupis nakoupených věcí….
…………aneb s čím jsem tam nejeli

1 kufr růžový
1 kufr šedý
1 deka Royal Jordanian
1 halenka bílá Olík
1 halenka bílá Vilča
1 tílko černé Vilča
1 tričko bílé Vilča
1 šaty květované Vilča
1 kalhoty ¾ černé s bílým proužkem Vilča
1 tričko oranžové Olík
1 taška – vak Vilča
1 sarong sloní
1 halenka červená Vilča
1 tričko Oakley zelené Olík
3 trička Koh Samui
2 klapky na oči
3 sluchátka
1 CD Nirvana
1 CD Britney Spears
1 CD Green Day
1 CD Back Street Boys
1 CD Gipsy King
2 CD Christina Aguilera
1 peněženka látková
1 peněženka falešný krokodýl
1 peněženka výšivka květy
10 přívěsků
3 kalendáře velké
1 kalendář malý
2 povlaky na polštářek
1 přehrávač MP 3, 4 Apple
15 kancelářských sponek
4 diodové baterky
7 kapsiček se slony velkých
4 kapsičky malé
2 gumové náramky 1 sada náhrdelník a náušnice s kamínky
2 náhrdelníky s přívěskem s kamínky
1 čelenka plastová
24 plochých sponek
1 sponka s kamínky
1 krokodýl do vlasů bílý plastový
1 oranžový kartáček na ruce
1 nůž
1 sportovní podprsenka
1 podprsenka černá
2 talířky s fotografií
1 sáček sušené mango
3 obloukové svícny
3 hranaté svícny
2 svícny válec
2 obaly na mobil pevné
1 obal na mobil plastový
2 dřevěné žáby velké
6 dřevěných žab středních
1 solnička a pepřenka hranaté
1 solnička a pepřenka válce
1 prsten stříbrný se zirkonem
1 prsten s kaménky růžovými
1 přívěsek stříbrný spirálový v hedvábném sáčku
1 parfém Aqua di Gio
1 sandály, žabky
2 kartony LM cigaret
1 úlomek korálu
1 pistáciová čokoláda
11 obrázků na hedvábí
1 skládanka obrázková Grand Palace
1 skládanka Wat Phra Kaew
55 pohlednic
2 sešity na zápisky popsané

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Tudong, cesta mnicha

    Chodí Thajskem s oholenou hlavou a nesmějí pod střechu. Spí na hřbitovech nebo v klášterních zahradách, často chodí bosi a bez slunečníku. Mniši na tudongu, tradiční buddhistické túře, která prověří, co ve vás je. Dva týdny, měsíc, půl roku, celý více

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
fornick
22.02.2010 19:20 81.88.128.***
 

Dobry den

Dakujem Vam za krasny opis. Akurat sa chystam prvykrat do thajska. Mohli by ste prosim uviest kolko Vas cely tento vylet cca vysiel? ked si odmyslime letenky. Ked udavate ceny za ubytovanie napr 1200bht na noc - pre kolkych to bolo? ako to tam funguje? plati sa za pocet ludi alebo za celu chatku, bez ohladu na to ci su tam dvaja alebo styria?

Dakujem

Zpět na všechny diskuze