A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

I.Cestopis Thajsko 2006/2007

Je to spíš žrádlopis, jak s manžou říkáme, psala jsem to jen jako poznámky pro sebe a nepočítala, že to bude někdy někde zveřejněné, tak to prosím berte s rezervou :) a pozor, mám sklony ironizovat a sklouznout do fejetonu :) takže opravdu nebrat všechno doslovně :), taky se projevilo, že to byla naše první cesta :) Vilma

THAJSKO 11.12.2006 - 12.1.2007

Účastníci: Olin a Vilma

Bangkok
Koh Lanta
Phhuket
Koh Samui
Koh Tao, Koh Nangyuan

11.12.2006
Ráno v šest jsme vstali, vypravili se a kolem sedmé nás vyzvedl Honza.

Odvezl nás podle navigace po nějakých šílených cestách do Vídně . Tam jsme trošku bloudili, tak mě chlapi vyhodili z auta, ať se jdu zeptat taxikáře na cestu. Ten mi nechtěl poradit, kudy máme jet, trval na tom, že nás tam zadarmo doveze, protože mám krásné oči a on tam stejně jede. Zdálo se nám to podezřelé, měli jsme u sebe moc peněz, tak jsem ho nakonec ukecala, ať nám to řekne. Byl to už kousek, asi 2 km. Opravdu.A jel celou cestu před námi až k té hale.

Vlezli jsme do letištní haly. Překvapilo mě, jak je to tu malé a přehledné. Našli jsme naše okénko Royal Jordanian ( podle instrukcí z informací, kde začala moje komunikace v AJ :), odevzdali zavazadla ( baťůžky o váze asi 5,5 a 6 kg ) a dostali jsme palubní lístky. S těmi nás pustili do tranzitního prostoru. Zavolali jsme oba domů a šli se :) najíst. Jak jinak.

Teď tady sedím, mám před sebou talířky od pizzy, sklenky od Coca Coly a papír od zákusku, punčáku. Jsem zvědavá, kam potom nacpeme ty 3 výtečné obložené housky z domu. Je 12:30 a od 13:08 můžeme jít do místnosti, z které se leze do letadla.
P.S. Všude jsou tu Češi a Olin se divil, proč mu nabízí Windows ( okno, resp. místo u okna), když tu nemá PC.

Tak jsme úspěšně absolvovali další kontrolu pasů, potom osobní prohlídku a šli jsme čekat do takové čekárny, ze které byl vidět tunel k našemu letadlu a to, jak tam na něj připojují různé hadice. Najednou nějaká paní vyhlásila pár jmen, kdo se má dostavit k pultu. Měla jsem radost, že mezi nimi nejsme, ale to jsem se spletla. Jsme totiž “ keha end kehofa “ a chtěli nám a dalším 6 lidem dát palubní lístky do Amánu. Naštěstí Olík poznal naše jména.

Pak už se otevřely dveře a tunelem jsme nalezli do letadla. Je pěkné, nové, každý má před sebou obrazovku a ovladače. Letadlo chvíli stálo, pak rolovalo a nakonec se vzneslo, jako nic. Nečekala jsem, že to bude tak v pohodě.
Trochu nás nechali rozkoukat a už to začalo. Všem nám rozdali sluchátka, potom horké čisticí ubrousky a nakonec začaly hody.

Menu bylo buď BEEF, CHICKEN or FISH.
Dali jsme si kuře.
-kuře s rýží a hráškem
-zeleninový salát s dresinkem
- borůvkový zákusek
- vodu
- čaj
- mangový džus
- housku s bylinkovým máslem¨
- celozrnný chléb s máslem
a k tomu jsme dostali sáček s cukrem, smetanou, solí, pepřem, párátkem, lžičkou a čisticím ubrouskem.
Byla to obrovská porce. Asi to není nízkonákladová společnost :)

Postřeh: Olin se neprojevil jako pravý Caha, po těch houskách to do sebe nenacpal
Jo a ještě něco. Je tu pěkný hic. Mám jen tílko a Arabové ( Jordánci :) nebo kdo to je ) pěkně koukají. Mají tu s sebou nádherné zakuklené manželky.

Venku je -67 st.C, výška 10300 mnm, rychlost 1150 km/h. Do přistání zbývá přes 400 km (37 minut letu)

Tak jsme v Jordánsku na letišti. Je tu šílený hic. Nahnali nás všechny k okénku tranzit, tak jsme čekali, co budou chtít a nabídli nám hotel, jídlo a pití zdarma, protože budem 6 hodin čekat na náš let. Vzali jsme jen to jídlo, chceme totiž pokecat s Janou a Petrem, se kterými jsme se seznámili ve Vídni. Dostali jsme takovou legrační krabičku se 2 tousty, pitíčkem a buchtou.

Už nás to tu přestává bavit.je 10 hodin ( 22 hodin místního času ), takže budeme ještě 3 hodiny čumákovat.

Tak to zkrátím. Nasáčkovali nás do dalšího, tentokrát obřího letadla.Asi do 340 ( předtím zřejmě Airbus 320 ). Zase nás nakrmili tím samým meníčkem, ve 3 h ráno ! a dostali jsme další sluchátka a klapky na oči a pak už nás nechali až do rána spát. A pak další meníčko, zase obří, už to nemůžu ani vidět. V letadle je fronta na záchod a kdo má jíst celý nafouklý.

12.12.2006
Zakroužili jsme nad Bangkokem, prohlédli si chvíli město z ptačí perspektivy a už jsme přistávali na Suvarnabhumi Airport. Letiště je nové, ale přijde mi zatím takové nedodělané. Hlavně, že je všechno přehledné.
Je nás tu spousta Čechů, ale celou cestu se bavíme jen s Janou a Petrem z Karlových Varů, kteří jsou zkušení cestovatelé ( Indie apod.). Navrhli, že si z úsporných důvodů vezmeme společně taxíka do města. Trochu jsme je zdrželi, protože hned u východů z letiště je takový hic, že se mi udělalo blbě a musela jsem si sundat ponožky a botasky a vyhrabat z dobře zabaleného batohu sandály. Olin prndal, že zdržuji a pak se přezul taky :)
Taxík jsme najali ve spodním patře letiště a nechali jsme se odvézt na Khao San Road, ulice pro baťůžkáře.
Vypadá to tam jako na fotkách na internetu, ale ještě lepší. Všude milion stánků s jídlem, prodlužováním vlasů, oblečením :).

S Janou a Petrem jsme si sedli do jedné restaurace, popili a rozloučili se. Od teď jsme tu sami za sebe. Začali jsme hledat ubytování. Je levné a hnusné, někde i drahé a hnusné. Nakonec jsme vzali New Siam Guest House za 750,- THB, ale je to jako doma.

Všechno je tu nové, klimatizace, TV, trezor, krásná koupelna, lednice. Olin mě začal podmrazovat. Ležím schovaná pod ručníkem a je mi děsná zima. Venku je jak v pařeníku, mlžný opar, vlhko, oblečení máme propocené, budeme si muset koupit něco na sebe. Máme s sebou jen to, co máme na sobě.
Málem bych zapomněla. To pití byl coconut shake- oloupaný kokosák s rozmixovaným vnitřkem. Mňam.
Jdeme se obléct a vyrazíme do ulic.

Tak jsme x- krát prošli Khao San Road. Riskli jsme to a koupili si u stánku kuřecí špízy s papričkou a ovocem a Olík si dal další kokosový shake.

Pak jsme zašli do nádherné restaurace na večeři. Stálo to 250,- THB pro oba a bylo to HODNĚ ZVLÁŠTNÍ. Dala jsem si kuře s nudlemi, a když jsem se zeptala, kde jsou nudle, tak mi číšník řekl, že na talíři. Vypadalo to spíš jako nudle z nosu :(. Sliz. Chutnalo to sice dobře, ale vzhled byl sliz průsvitný ve velkém množství a v něm trochu kuřete. Olík si dal kalamáry, dojedl po mně ten sliz a šli jsme si spravit chuť na ulici, pravými nudlemi a špízy.
Nudle jsem snědla hůlkami, už se nedivím, že jsou Thajky tak hubené :)
Thajky měří průměrně tak 140 cm, některé (starší ) jen asi 120 cm a váží cca 40 kg. I proti těm největším jsem se svými 50 kg jako obřík. Proti ostatním cizinkám je to vidět ještě víc.
Ovšem jejich vzrůst jim nebrání v párování se 100 kg, 190 cm cizinci. Večer bylo všude dost „dvojiček“.
Ještě jsme koupili šampon, kondicionér a ústní vodu za skvělou cenu a šli jsme spát.

13.12.2006 Ráno v deset jsem šla doplatit další den, protože Olík odmítá vylézt z postele. Prostudujeme Lonely Planet a vyrazíme koupit cestu na jih.
Vylezli jsme na ulici, koupili mapu za 40,- THB a šli „snídat“ oběd.
Dala jsem si nudle s kuřecím masem a Olík kuřecí polévku (pálivou a to fakt hodně, hodně :) a kolu.

Pak jsme šli nakouknout do nejbližšího chrámu, máme chrámový komplex přímo za zdí.

Od mnicha jsme za 20,- THB koupili vonné tyčinky, svíčky a lotosové květy. Do chrámu nás uvedl nějaký chlapík, dal nám instrukce, co máme dělat a pak na nás čekal venku a nabídl nám okružní jízdu tuk-tukem za 50,- Nakreslil nám trasu na mapu a předal nás řidiči.
Ten nás vozil městem ( zážitek ) a dovezl nás k soše stojícího Budhy, který má 45 m a k nějakému dalšímu chrámu. Pak nás dovezl do turistické agentury ( místo na vlakové nádraží, kam jsme měli namířeno ). Tam jsme zůstali 2 hodiny a pěkně nás naštvali. Místo vlaku nebo letadla nakonec pojedeme autobusem zítra večer a přes noc. Chtěli nám za každou cenu prodat cestování a bydlení na celý měsíc a nechápali, proč to nechceme, ubránili jsme se.
Tuk-tukář na nás čekal celou dobu venku a pak nás vezl dál k nejznámějšímu chrámu se zlatou věží - Grand Palace. Tam jsme ho propustili, že může jet. Chtěli jsme jít dovnitř, ale už bylo zavřeno. Tak jsme se alespoň přidali k ostatním čumilům a najednou vojáci začali troubit a přijela nějaká kolona, možná král.
Pak si od nás nějaká malá a nádherná Thajka nechala vyplnit dotazník a ještě se s námi asi 5 dalších Thajců dalo do řeči… Otázky jsou pořád stejné. Odkud jste, na jak dlouho, kde bydlíte, jak se tam dostanete, co budete dělat potom…a ještě téma fotbalisti. Baroš a tak.
Na křižovatce nás odchytili prodavači suvenýrů. Chtěli nám prodat obrázek za 1500,-, potom 3 za 500,-. Tak jsme je koupili. A přiběhl za námi další prodavač a vnutil nám 8 obrázků za 500,-. Jsou opravdu nádherné. Na thajském hedvábí. Ještě jsme vzali pohlednice - skládačku .
Pak jsme se různě toulali kolem….kolem muzea, informační kanceláře a pokusili jsme se pěšky vrátit na Khao San Road. Podle mapy je to kousek, jenže jsme se do ní nedívali a tak jsme bloudili čínskou čtvrtí….nakonec jsem se zeptala na cestu zametače a ten nám poradil. Uměl AJ jako tady každý.

Poznatky: -když jsem dělala, že nerozumím, mysleli, že jsme Němci nebo Francouzi, ti prý neumí AJ
-nechoďte ven s dírou v rozkroku a když už musíte, tak ne naostro. Olík vysvětlí.
-zatím jsme se nezašvihli
- jo a jsou tu oblečky od 20,- THB, jenže se mi to nechce zkoušet a vozit s sebou….tak si něco koupím, až to budu mít v čem vozit.

Byli jsme ve městě nechat Olinovi zašít kalhoty, ale všechny stroje už jsou sklizené doma. Je pozdě. Zato jsme koupili arašídy v kokosovém mléce ( hned jsem je snědla ), hrášek v těstíčku, Rexonu a gel na vlasy.
Drogerie byla zásobená lépe než u nás a za super ceny.
No a to jsem odbočila.
Koupili jsme kufr na dárky. 30,- EUR
Další vycházka.
Další jídlo.
Olin si dal rybu a já nudle. Pak jsme šli na net, na skype. Mluvila jsem s Ájou, s taťkou a byl tam i Jarouš. Pak jsme nakupovali dál. Olin tričko oranžové za 200,-a já šaty za 250,- ( strávili jsme v tom skoro celý pobyt ).
Ještě jsem usmlouvala 3 žáby, mohlo to být i víc, ale mě to nezabije, tak se mi nechtělo je škubat. Jo a ještě jsme koupili ananas a pomelo se solí a kořením a 2 špízy. Nebyly tentokrát moc upečené, snad nám z nich nic nebude, snad se nepo….
Nemohli jsme usnout kvůli časovému posunu, šli jsme spát tak ve 2 v noci .

14.12.2006
Ráno jsem Olina v 9:30 nemohla dostat z postele. Sbalili jsme si věci, uložili je do úschovny a vyrazili do města navštívit Grand Palace a chrát Wat-Pho. Když jsme se tam konečně doškrábali, tentokrát pěšky, tak nás chytil nahaněč, ten den už x-tý a povedlo se mu dostat nás na okružní jízdu za 50,- na Gold Mount + ostatní…..
No místo slíbeného nás odvezl do nějakého zapadlého chrámu, kde nám nějaký pán povídal o tom, jak se vrátil před měsícem z Prahy. Pak jsme měli pokračovat, ale odvezl nás do obchodu s obleky, ať si ho necháme na míru ušít. Nechtěli nás pustit ven, ale na otázku, jestli mluvím francouzsky jsem řekla, že ne, že německy a byli jsme venku hned :) Jenže našeho tukaře to naštvalo (slabé slovo ). Odvezl nás do dalšího obchodu, tam jsme odmítli vstoupit a tak do dalšího, se šperky, suvenýry a obleky. Olík mi tam koupil krásný prstýnek za 36,- EUR. Doufám, že mu z karty nestrhnou víc. Pak se nám povedlo utéct. Tukař byl stejně naštvaný, že jsme nakoupili málo. Místo na Gold Mount nás odvezl zpátky k Wat Pho, takže se okružní cesta nekonala, ale byli jsme rádi, že jsme se ho zbavili.
Koupili jsme si lístky do areálu za 50,- a průvodce za 300,-. Nechtěli jsme ho, že mu nebudeme rozumět, ale byl skvělý. Učitel budhismu v AJ. průvodce-učitel budhismu
Dal nám i vizitku s e-mailem a tel. číslem. Celou dobu vše trpělivě vysvětloval a opakoval, já překládala Olíkovi. Nejzajímavější byl velký ležící Budha (přes 40×15 m), mističky pro štěstí, hlavní sál, kde se dosud scházejí 2x denně mniši k modlitbám a masérská škola thajských masáží.

Potkali jsme tam 2 skupinky Čechů, jedna byla dokonce desetičlenná. Zpátky jsme šli pěšky. Stačí se rozhlédnout a někdo poradí, dál to Olík poznal podle jeřábu.

Sedíme v restauraci. Snědla jsem nějaké rizoto a Olík 2 hovězí steaky a pivo. Koušou mě nějaké blechy, mám už asi 5 boláků a začíná se mi chtít na záchod. To je smůla, protože už nemáme hotel a večer jedem autobusem na jih, do Krabi.
Vyzvedli jsme zavazadla a šli jsme shánět tuk-tuk na odvoz do agentury na autobus. Tukař se nám doslova vysmál. Co nás stálo minule 50,- za to chtěl 250,-. Tak jsme si za 150,- najali taxi. Taxikář nemohl agenturu najít, ani podle thajsky psané vizitky s mapou. Jezdili jsme asi hodinu po městě , pak zastavil, zatelefonoval si z benzinky a asi o 2 ulice dál to bylo. Hurá. Chtěl místo 150,- 250,-, tak jsme mu dali 200,- a spokojené byly obě strany.
Teď sedíme v čekárně (nějaké skladiště ) a čekáme, co si pro nás přijede. Přijel krásný dvoupatrový barevný bus s klimatizací, pro každého dost místa pro nohy a deka. Místo v sedm večer jsme vyjeli v 8 hodin, ještě v 10 h jsme jeli Bangkokem. noční Bangkok Jeli jsme po různých dálnicích na vysokých sloupech, kolem se střídaly vysoké budovy a budky ze dřeva a plechu… V noci byla zastávka na jídlo a na záchod, koupili jsme si nechutné křupáky s chlupama. Kolem 3 h v noci jsme vyložili kdesi v pustině u silnice cestující na Koh Tao.

15.12.2006
V šest ráno jsme přijeli do Surat thani, místa na pravém pobřeží, odkud se lodí jezdí na Koh Samui. Nás tam v agentuře přesadili do minibusu a pokračovali jsme vnitrozemím na západ s tím, že navštívíme Krabi, Phuket a Phi Phi. Cestou nás několikrát přeskupili, až z nás zbyla skupinka Krabi, Koh Lanta. Chtěli jsme zůstat Krabi, ale v agentuře nám nic nenabídli. Jen Koh Lantu. Ostatní cestující si to chválí, tak jsme koupili lístky na loď po 300,- a pokoj za 1000,- , ale jen na 2 noci. Takže za 2000,- ( dneska člověk už vidí, jaké dělal seky :) Odjezd měl být ve 13 h, ale jak to tu chodí, posunul se na 15 hodin. Autobus nás posbíral po městě a dovezl do přístavu. Hurá, konečně odjezd. Na lodi byly zajímavé jen medůzy a jídlo. Olík si koupil 2x pomelo, bagetu, pálivou polévku, pro mě 2 banány. Od všeho mi dal samozřejmě ochutnat. Cestou některé cestovatele přijely vyzvednout malé loďky, na které z našeho trajektíku slezli i se zavazadly a odjeli. Tak kolem 5 hodiny odpoledne ( tj. 24 hodin od výjezdu taxi v Bangkoku !!!) jsme přistáli na Koh Lantě. Zase nás nacpali do auta a asi půl hodiny vezli na jih. A to jsme si ubytování naschvál vybrali blízko přístavu….
Na první pohled je to pěkný dům. Obyvatelé jsou ovšem divní. Někteří muslimové a někteří vzhledem Polynézani nebo jiní ostrovani. Ale ne Thajci. Všude se přísně dodržuje zouvání a ženy jsou většinou zahalené a nějak pěkně se na nás netváří.
Venku na celém ostrově je doslova bordel, jednak se tu ve velkém staví, jednak po tsunami. Pláž je široká, ale je pozdě, tak jdeme místo na pláž večeřet. Jídlo je skvělé.
Olin si dal kuře s kukuřicí a já jarní závitky a čokoládový dortík. Všechno je tu drahé, ale jsme na konci světa a nemáme na výběr. Poštípali nás komáři, tak jsme už jen zašli na skype a půjdeme spát.

16.12.2006
Je ráno 10 h. Jdu čůrat. Buď jsem dehydrovaná, dost silně, nebo mám žloutenku. Snad je to tím pitím. Už asi ½ h zapisuji, Olík hledá informace o Phuketu, asi se tam přesunem lodí a pak letadlem na Samui. Máme dost vysoké náklady, nějak se neumíme uskromnit.Ale to se dalo čekat. Za chvíli mrkneme ven, včera jsme to za světla nestihli.
Tak jsme to tu pěkně prolezli. Je asi 35 stupňů, šílená vlhkost. Chodili jsme bosí po pláži. Pak jsme si dali koktejl, citronový džus, ovocnou mísu a bagety.

Je tu klid až moc, jen domorodci si pořád zpívají.

Začali jsme hledat v agentuře loď nebo bus a ubytování na Phi Phi nebo na Phuket. Nenabídli nám nic pod 1000,- na osobu ! Tak jsme si našli adresy sami na netu.

Je tu krásná pláž, ale koupe se tak 10 lidí na kilometr, tak se nám ani nechce do vody. Taky nesvítí sluníčko, tak ta voda vypadá tmavě. Vlastně už je 16.12.2006 a ještě jsme nebyli ve vodě. Časem to napravíme.

Jo a bydlíme v Kantiang view resort. Pokoj O2.
Olík se byl koupat, ale viděl, jak se hýbou rostliny a tak tam byl asi minutu. Všechno jsme natočili a nafotili.
Pak jsme si dali večeři, Olík nějaké mořské plody a já cornflakesy s banánem. Pak bylo ohnivá šou a pili jsme koktejly. Já si dala MAI TAI a Olík BLUE HAWAI.

Zase nás dostali. Cesta na ostrov stojí po 300,- a z ostrova po 850,- !!! Jsme řekli, že to je moc a odpověď byla, že se odsud jinak nedostaneme, protože jsou tu jen 2 společnosti ( rodinné podniky ) a mají stejné ceny :(
Už máme strach někam jet, vždycky nás dostanou. Přitom veřejným busem by to bylo v pohodě, ale člověk se do něj nedostane, prostě ho dovezou do agentury a konec :(
Ráno jsme si našli ubytování za 750,- ale agentura tvrdí, že je všude obsazeno. Zítra uvidíme. Vypadá to, že jsou všichni dokonale spřaženi, samá provize. Ráno v sedm odjíždíme na Phuket a místo toho, abychom byli poučeni, je to čím dál horší. Nebo začínáme vidět to, co jsme předtím neviděli. To, jak nás škubou.
P.S. Olík říká, že jsem to hezky napsala, že je nasranej, ale nějak to dopadne.
Hláška dne: „Usmívají se na nás, jako na pytel peněz “ :)
Jo a ještě nás oškubali na penězích. Za 100,- USD bylo 3200,- THB místo 3600,-. Co na to říct…holt jsme na konci ostrova bez bank a bankomatů….
Teď o tom přemýšlím. Agentura Kantiang, taxi na ostrově Kantiang, půjčovna motorek Kantiang, restaurace, bar, směnárna Kantiang. Všechno už z Krabi ( možná z Bangkoku ) jedna firma. V Krabi řekli, že mají drahé pokoje, ať jedem na Koh Lantu. Ale doprava sem 600,- a zpět 1700,- a ubytování 2000,- za dva dny = mohli jsme zůstat na Krabi v super hotelu. Ale ten nepatřil Kantiangu. Pro neumětely nebylo úniku.
A pryč. Na pevnině je konkurence a možnost vybrat si.
Cesta z Koh Lanty do Phuketu má trvat 3 hodiny, tzn. Máme tam být v 10 ráno. Uzavřeme sázky. Já tipuji 13:00 h a Olík 14:00 h v Phuketu. A vsadím se, že nás potáhnou do agentury. Blééééé :(
Vzpomínáme na Bangkok….jídlo od 15,-, voda 7,-, cestovné 50,-. Tady tak přidat ke všemu nulu navíc.Bangkok = město konkurence = město svobody
Jo a přidali jsme si dny pobytu na Koh Samui, máme tam zůstat už od 19. prosince, místo od 22.prosince. Těšíme se tam.
Za jídlo a internet jsme zaplatili za 2 dny 880,-takže nás pěkně natáhli…jenže je to psané klikyháky na účet našeho pokoje, nenaděláme nic. Až se vrátíme, všude to řeknu. Na internetu.
Teď Olík říká, že už v Bangkoku v agentuře ten chlápek vypadal, že je z jejich rodiny. Je to možné, protože už z Bangkoku až sem nás vozí z agentury do agentury a předávají si nás. Ta firma byla J a K ( K může být Kantiang :()

17.12.2006
V šest jsme vstali, sbalili si věci a v sedm nás odvezlo auto do přístavu. Cestou jsme viděli slona, něco koulel po silnici, krávy, psy, kočky, a taky např. to, že se každých 500 m střídá drahý resort se nepředstavitelným bordelem. Mohli jsme bydlet ještě dráž a hůř.
Řidič nás hodil do přístavu, tam jsme počkali na loď, a ta v osm hodin vyjela. Pokecala jsem v AJ s nějakými Rakušáky a pak v NJ. Oni bydleli za 300,- / noc, ale bez splachovacího záchodu a měli tam myš. Jedou se podívat na Phi Phi, také chtějí vidět bílou pláž a čistou vodu, jako ve filmu Pláž. Pak budou pokračovat na Koh Tao. Promluvili nám do duše, ať nikomu nevěříme, jezdíme veřejnými busy, lístky ať kupujeme v přístavu a ubytování ať prověřujeme v Lonely Planet.
V Phuketu se to pokusíme dodržet.
Pojedeme do hotelů na pláži Patong a když nic nenajdeme, tak směr jih na západním pobřeží.
Teď jedem na otevřeném moři, je to Indický oceán. Jsou vlny jako prase. U ostrova Phi Phi nás přeložili během plavby na druhou loď – lodě spojily lany a my to museli přeskočit a naše loď původní loď zakotvila u Phi Phi, my pokračovali do Phuketu.
Do přístavu jsme dojeli tak v 11:30, naložili nás do dodávky a odvezli do agentury. No neříkala jsem to ?
Tam jsem řekla, že dovnitř nejdeme, že máme ubytování v Coconut Resortu a už neotravovali. Odvezli nás tam. Za 100,-/ osoba z přístavu až na místo. To ujde. Bylo to hodně daleko.
A pak jsme udělali každý chybu. Já tu, že jsem vzala ubytování za 1100,-, je nádherné, klidné, s bazénem a klimatizací, k moři kousek, ale bohužel pouze vzdušnou čarou, musí se to celé obcházet, tak 30 minut pěšky, jenže jak jsem měla čuchat, že nám náš ubytovací transvestit lže…řekl 5 minut…leda vrtulníkem.
No a druhá chyba - Olíkova - byla, že jsme vyrazili do města v největším hicu. Mohli jsme se vykoupat v bazénu a převléct, ale místo toho jsme šli k pláži. Je nádherná. Nejlepší. Písek bílý a sypký jako mouka, voda zářivá. Jenže bez plavek, zpocení a utrmácení…..jsme si to fakt neužili. pláž v Phuketu
Alespoň jsem si koupila grilované kuřecí stehno za 30,-, Olík je dobrovolně hlady.
V drogerii jsme vzali šampon, lak na nehty a odlakovač a v hadrárně jsem si koupila tílko a potom ještě opalovací krém Nivea, faktor 20.
Úplně mokří jsme se vrátili na ubytování, odnesli oblečení do čistírny, protože ho nosíme od příjezdu ( ráno bude hotové ) a šli si zaplavat do bazénu.Teď ležíme na lehátkách, Olin čte Lonely Planet a já zapisuji. Ráno půjdeme na Patong beach. Phuketskou nejznámější pláž. Jo a zase jsou tu všude dvojičky.
Obešli jsme město z druhé strany. Je to taky daleko :(
Ono je to vzdušnou čarou kousek….ale musí se to obcházet, asi takhle : Teď večer jsme nic zajímavého neviděli. Jen spoustu „děvčat“ se svými 40-70ti letými společníky. Myslím, že jich tu je několik tisíc. Všude jsou obchody a bary. Jen Olin vlezl sám do obchodu pro pohlednici ! , už mu transvestit nabízel děvče na večer. A holky hloupě koukají, proč mě s sebou tahá. Dali jsme si super večeři kousek od hlavní pláže. Někde tu stojí samotný předkrm 500,-, ale našli jsme dobrou restauraci u místního nejvyššího hotelu. Levnou, jídlo výtečné.Olík měl nudle s mořskými plody a sójovou omáčkou, já zeleninový salát a česnekovou bagetu.

Pozn. chlapi si vodí Thajky do našeho resortu, pak po hodině je zase vypouští. No alespoň nám neplavou v bazénu. Tam jsme vždycky sami.
Zase mě pokousaly nějaké mrchy. Jdou po nohách a dlouhé kalhoty mám v čistírně. Po Olinovi nejdou. Snad ho taky někdy kousnou, protože nepokousaný pokousanému nevěří :) V noci se nám zbláznila klimatizace, museli jsme se přestěhovat, v pokoji bylo jako u tučňáků a nešlo to vypnout.

18.12.2006
Málem bych zapomněla na příhodu s transvestitem při ubytovávání. Na dotaz, zda je tam bazén rozhodil(a) rukama a řekl(a) hláskem jako konipásek : „My tu máme všechno :) Ubytovalo nás to a pak to usnulo během našich dotazů na stole a vzbudilo se to až večer, když jsme šli zaplatit ubytování a zabouchali jsme na stůl. Nevědělo to chudák v té rychlosti, kde zrovna spí. Na noc to odcházelo ( zřejmě pracovat 2.směnu :)
No a tohle stvoření nám dnes ráno mělo vyrobit skvělou snídani, která byla v ceně pobytu. Vybrali jsme si palačinky, kdyby to náhodou přece jen nebylo zadarmo, aby nás z toho neranilo. Donesl(a) „palačinky“ a s nevinným úsměvem dodal(a): Já je dnes dělám poprvé. Vypadaly podle toho. A chutnaly. Byla to asi mouka s vodou a pěkné trhance.
Ostatní u snídaně byly dvojičky. Měli všichni výbornou anglickou snídani. Ach jo. Akorát „děvčata“ tentokrát vypadala jako z akce 1+ 1 zdarma a chlapi je raději měli vypustit před rozedněním, takhle přišli o iluze.
Vyzvedli jsme si věci v prádelně. Čekali jsme fiasko, místo toho jsme ani nic nemuseli říkat a borec nám donesl prádlo vyprané, vyžehlené a složené v sáčku a na něm byla napsaná cena. Tak jsme šli v Phuketu poprvé na pláž. Olík zjistil zkratku, novou silnici, co ještě není na mapě. Už po ní štrádovali 2 chlapíci s ručníky. Přilepili jsme se za ně. Asi jim bylo divné, proč za nimi jdeme i mezi stánky na tržnici :), tak jsme je raději předešli a ohlíželi se, jestli jsou ještě za námi.

Povedlo se. Došli jsme k vodě, našli poštu, poslali konečně pohlednice a šli si hledat místo u vody. Dostali jsme nabídku na 2 lehátka a 2 slunečníky za 200,-. Nabídli jsme 100,- a nechali nás jít dál. Někde je 1 řada slunečníků, jinde třeba 5 řad. Vzali jsme lehátka u chlapíka se 2 řadami, v první řadě za 160,- pro oba. Je moc sympatický. Nějaká paní donesla ovoce na prodej, koupili jsme mango a papáju. Neměla kokosový ořech, ale zavolala našeho lehátkáře a ten ho prodával. Donesl ho vychlazený s brčkem. A další 2 ještě se lžící na vydlabání kokosu uvnitř. No a ještě jsme koupili kuřecí řízky s chilli omáčkou a bílou halenku s dlouhým rukávem, usmlouval ji Olík a to na 150,- z 450,-. Chodilo tam alespoň 100 prodejců s jídlem, suvenýry, oblečením, koberci, všichni nevtíraví a usměvaví. Stačilo mávnout, jestli mají přijít nebo jít dál.
Je tady nejkrásnější pláž. Bílý jemný písek, modrá voda, modrá obloha. Je to tak zářivé, že bez slunečních brýlí a slunečníku se nedá vydržet. Tak se jen tak povalujeme a užíváme si to.
Už jsme dost vypečení a vyrochaní, jdeme tedy zkratkou zpátky. To už je jinší cesta, než včera.
Ještě jsme si zaplavali v bazénu, poprchává a je hic, to je ideální. Jsou puštěné trysky, tak jsme se pěkně namasírovali. Učila jsem Olíka šipku, 2x ji skoro skočil, natáčeli jsme to a došla kazeta. Škoda.

Při sušení Olík zjistil, že je nejvíc spálený. Tedy podezření jsme měli už cestou z pláže….Musel si jít koupit After sun za 480,- Snad mu pomůže.V lékárně byl beze mne (překladatelky), ale lékárnice hned poznala, co potřebuje :)
Teď si Olík všiml, že máme vízum jen do 10.1.2006, což je problém. Nebo ne. Vízum je do února, ale do pasu nám dali razítko Admitted until 10.1.2007. Ještě to tak umět přeložit… Chtěli jsme jít ven, ale začalo šíleně pršet. Takový tropický slejvák. Asi už budeme hlady.
Jak rychle to začalo, tak rychle to i skončilo. Vzali jsme zbylé pohlednice, peníze a kameru a hurá do města.
Pohlednice jsme poslali, našli zastávku na veřejný bus ( zítra ho možná budeme potřebovat ).
A zašli jsme na večeři, tam, co včera. Olík snědl smažené obří krevety s chilli omáčkou a já kuře na kari, k tomu jahodový shake a vodu.
A pak začaly nakupovací orgie. Olíka strašně baví smlouvat, stáhne cenu tak na 1/3 původní, někde už to prodavači raději vzdali a neprodali raději nic.
Takže máme perleťový přívěsek z 350,- na 120,- , vak ( tašku ) z 650,- na 250,- , tričko O´akley z 280,- za 160,-, svícny hranaté ze 700,- na 300,-, svícny kulaté z 650,- na 240,-, parfém Armani z 1400,- na 500,- ( to byla špatná koupě, je falešný a smrdí ).
Už bychom asi měli přestat nakupovat. Když to jsou tak krásné věci a u nás nejsou k dostání :) .
Dotáhli jsme to na pokoj a běželi zavolat domů. Konečně jsme se dovolali oběma rodinám, k Cahům dokonce s web kamerkou. Volali jsme 98 minut, Olík povídal a povídal. Tak se snad všichni něco dozvěděli. I my. I o tom, že proběhlo zemětřesení na Sumatře. Brr.

19.12.2006
Ráno jsme měli vstát v 6:45, ale to nešlo. Vylezli jsme v 7:40 a stejně to bylo jedno. V ulicích není ani taxi, ani tuk-tuk, prostě nic. Agentury jsou také zavřené, otevírací doba je 9-10 hodin. Vrátili jsme se do Coconutu a zeptali se obsluhy na autobusák. Řekli, ať jedem veřejnou dopravou, jenže ta má zastávku tak 2 km daleko. Máme už těžká zavazadla, tak jsme vzali taxi přímo z ubytování na autobusák v Phuketu ( pláže a ubytování jsou úplně mimo město ). Stálo to 300,- , nechtěl smlouvat, ale byla to dobrá volba. Cesta trvala přes půl hodiny a vyložil nás přímo před terminály. Veřejný bus městské dopravy by nás hodil na druhou stranu města, než je hlavní autobusák.
Běhali tam nahaněči, ale nedostali nás. V oficiálním okénku jsme koupili lístky ( včetně lodních ) za 750,-. Takže pojedeme bez zastávek v cestovních agenturách. A už v 10 h ( to je za půl hodiny ). Olík koupil 2 vody, buchtu a velké Pringels a 2 sáčky sušenek a za 5 minut jedem. To je alespoň organizace.Na lístku je číslo nástupiště a čas odjezdu, všichni nás směřují do busu. I řidiči, třeba když vylezeme pro jídlo, odvedou nás zpět. Tak dobrý. Po 6 hodinách jízdy ( s přestávkou na jídlo ) nás vyhodili přímo u lodě . Je velká, spíš trajekt. Jsem zvědavá, jak dlouho se budeme plavit. Je tu i prodej jídla, počkám, jestli mi bude blbě a když ne, tak něco smotnu. Jsou tu docela pěkné polstrované sedačky…jen je tu moc lidí. Olík nakonec koupil předražené párky na špejli, ale alespoň něco. Venku fouká vítr, žene vlny proti lodi, voda létá nahoru přes celý trajekt, ani není vidět přes okna.
Ptala jsem se obsluhy, v kolik budeme na Koh Samui a odpověď byla ve 20:00 hodin !!! Naproti už vidíme pevninu a u ní přistáváme. Asi jsem špatně slyšela. Naštěstí. Roztřídili nás do minibusů podle pláží určení a začali rozvážet. Nás si pán nechal nakonec. Vylezlo z něj, že vůbec neví, kam nás má vézt. Ani podle mapy. Chytil Olíka a odtáhl ho do nějakého luxusního resortu. Tam Olin řekl, kam máme namířeno a oni to v thajštině vysvětlili řidiči. Ten tedy chytil směr a na hlavní Olin objevil směrovky až před vilu. Je nová, tak to tu ještě řidiči neznají. Tomu veselému staříkovi dal Olin 20,- za snahu. Měl z toho ohromnou radost.
Uvnitř nás uvítala malá Thajka. Chtěla voucher ( máme jen starý ), ale pak řekla, že to necháme na ráno a ubytovala nás. Dokonce nám chtěla nést batohy, ale to jsme jí nedovolili.
Náš pokoj je nádherný. Na fotkách na internetu to tak dobře nevypadá. Ani na našich to není vidět. Je to superluxusní. Dřevo, sklo, kov, krásné doplňky, nádherná koupelna, to chce vidět. A venku obrovský bazén s vířivkou, teaková lehátka, slunečníky, jezírka s rybičkami, různé sochy, mramorové stolečky a sedátka :) Dostali jsme asi 30ti stránkový manuál v ČJ o Thajsku, ostrově, rezidenci, výletech, službách. Dokonce máme snídaně, 6 druhů zdarma. Včetně koktejlu.

Jediné, co nám tu krásu zkazilo bylo to, že Olík uklouzl na vodě z rozmražené lednice, dost ošklivě spadl a odnesl to naštěstí „jen“ palec na noze. Spodek ledničky mu sroloval kůži na palci na kost. Dost krvácel chudák. A taky si nakřápl svůj nový foťák. Celý večer o tom mluví, já jsem ovšem ráda, že si nerozkřápl hlavu.

Podle manuálu jsme se vydali do restaurace žirafa. Psali, ať se nenecháme odradit plastovými stolky :) je pravda, že sami bychom tam nevlezli. Je tam plastový nábytek nastěhovaný v obrovském přístřešku se střechou z vlnitého plechu. Ovšem jídlo za skvělé ceny a výborné. 2x masová směs a 2x rýže a 2x džus za 170,-V nejvyšší kvalitě. Ještě jsme zašli do 7 eleven pro pití, čokolády a pastu na zuby a vrátili jsme se na pokoj. Hodili jsme věci do lednice a šupali poslat přes e-mail pár foteček..
Poznámky:
1) cestou sem jsme viděli nádherné pláže a kokosové háje
2) hadi kromě kobry se nás budou bát, kobra ne
3) nemáme zabíjet motýly a ještěrky
4) v pokoji jsou vychytávky jako vonné tyčinky a květiny
5) vadí mi TV, Olin už čučí :)

20.12.2006
Jé, já jsem od rána nezapisovala. Ono moc není co. Dostali jsme skvělou snídani, na výběr je 6 druhů, v každém je toho víc. Např. šunka, sýr, vejce, slanina, párky, džem, med, jogurt, mléko, cornflakesy, tousty, čaj, káva, džus, ovoce, zelenina… Nějaká paní ( manažerka ) se nás přišla zeptat na jména a pak nám asi 5 minut přála pěkný pobyt a povídala, co všechno si můžeme žádat na recepci. No a pak jsme celý den proflákali. Já koupáním v bazénu a Olík ležením pod slunečníkem. Chce si nechat zahojit tu nohu.
Odpoledne jsme prochodili město a různé trhy, kam už bílí moc nechodí. Olík si dal chobotnice a kalamáry plné jiker. Na otázku spicy ? odpověděl ano, tak si to užil.

Ještě jsme koupili granátové jablko a něco dalšího divného :)
Na večeři chceme jít do indické restaurace.
Tak jsme tam šli.
Dostali jsme 2 piva, 2 placky, 2 omáčky, 2x kari rýži a 2 směsi, masovou a zeleninovou a k tomu další placky. Prvně se nám toho zdálo málo ( bylo to výborně kořeněné ), ale pak jsme se ani nemohli hnout. Olík se chtěl něčím docpat, ale nakonec to nezvládl.
Před spaním jsem si zaplavala v bazénu, kolem půlnoci a Olík fotil ještěrku.

21.12.2006
Ráno asi v deset hodin jsme vstali. To je ideální čas, protože máme snídani k obědu. Pak jsme si půjčili motorku, skútr Honda 125. Musím říct, že jsem se prvně fakt hodně bála. Ani Olík se netvářil moc sebevědomě. Přesto jsme podle mapy vyrazili do hor, protože asi kolem 500 m nad mořem jsou různé atrakce.
Navštívili jsme výletní restauraci, potom Magic garden- zahradu se sochami a chrámy, vodopád, docela nudný. Cestou všude rostly duriany, banány, kokosáky a další ovoce, ale všechno to vypadá, že to někomu patří, tak nám bylo trapné něco krást. I když je ovoce ve městě dost drahé.

Jezdili jsme cestičkami jako v Hostinkách, pro Cahovi jako v Hatích, ostatní mají s popisem smůlu, prostě to bylo hrozné :)
Tam se Olík pěkně procvičil a po silnici už jezdí jako drak.
Sjeli jsme až úplně dolů zpátky pod hory. Byla docela legrace jet 500 m převýšení na jeden zátah.
Dole v pralese je sloní farma. Chtěli jsme si vyfotit slony. Jenže nás odchytili a začali smlouvat. Za chvíli už jsme oba nastupovali na 22 letou slonici Ijlu, dovezenou ze severu, z Chiang Mai. Dostali jsme průvodce Čada, bývalého boxera, který s ní pracuje přes 8 let. Čad jí seděl za krkem, my na speciální sedačce. Jen jsme vjeli do džungle, tak Čad poručil slonici kleknout, slezl dolů a za krk nechal vlézt Olina. Vzal si náš foťák a vyfotil nás ( na farmě stojí 1 foto 300,- ). Pak nechal Olíka vrátit a za krk jsem vlezla já.

Čad si s námi celou cestu povídal. Než jsme vylezli z pralesa, tak nám vrátil foťák a my mu dali nějaké drobné za ochotu. Dost se ostýchal vzít si to, ale očividně měl radost.
Po návratu nám nabízeli krmení slonů banány, ale nechtěla jsem, že to bude další výdaj. Vůbec mě nenapadlo, že bychom jim to neházeli, ale podávali do chobotu :) ! Škoda, měli jsme to vzít.
Jinak slon je teplý a má kůži jako babirusa ( osahejte si ji v Jihlava v ZOO :) a je štětinatý. Jeho hlava je měkká a při chůzi se jednotlivé půlky každá jinak hýbou. Údajně se slon ovládá hákem ( Čad ho s sebou také měl ), ale náš reagoval na slovní povely. Klekni, stůj, doprava, doleva, jdeme:)

Máme už na motorce najeto asi 30 km. Ležíme po odpoledním ovoci a odpočíváme. Olík kouká do mapy, kam se dál podívat. Není ideální počasí na koupání, ale vhodné na výlety. Je přes 30 stupňů, mraky a lehký vítr. Na motorku ideální.
Sedli jsme na motorku a jeli na vedlejší pláž Chaweng beach. Místo na pláži jsme skončili v místním Tescu. Na první pohled je všechno stejné ( až na parkoviště pro cca 1000 motorek ). parkoviště u Tesca
Na druhý pohled jsou všude samé ryby, chobotnice, kalamáry, nudle, omáčky. A sušené chilli mořské řasy pro děti. A sušené chobotnice na špejli, to nejlepší pro vaše dítě :) Fakt.
Je tu strašně levné oblečení. Tak od 50,- do 500,- THB. Jenže je všechno ve velikosti XS, S, 24, 26, 28, takže nic neobleču. Jen jedny pruhované kraťasy za 200,- mají ve velikosti M. Hurá, beru je. A tričko bílé M za 59,- a lak na nehty za 10,- a suši a pečivo :)
Vrátili jsme se za tmy, zašli na večeři, na špízy, na palačinku a pak jsme se vykoupali v bazénu a šli spát.

22.12.2006
Zase jsme zaspali. V noci vřeštělo venku v pralese nějaké zvíře. Prý jsme se kvůli němu hádali, ale já to zaspala a nic o tom nevím. Prý ho Olík bránil, já mu vyhrožovala zastřelením. Tomu zvířeti :)
Snědli jsme snídani, sedli na motorku a vyrazili na jih, do Butterfly garden ( motýlí zahrada ). Nemohli jsme ji najít a nějaký pán si nás všiml (údajně Švéd, co se tu zotavuje po těžké nehodě a užívá si peněz z pojistky ) a doprovodil nás tam. Dokonce si koupil lístek a šel dovnitř také. To už se nám zdálo divné, ale pak se v zahradě ztratil a už jsme ho nikdy neviděli.
Zahrada byla krásná, na svahu s výhledem na moře, jen těch motýlů jsme čekali víc. Zajímavé tam byly průhledné včelí úly a sbírky brouků a motýlů. Při odchodu jsme potkali pána s bedničkou plnou motýlů. Gestikuloval a něco mumlal, tak jsme šli za ním. Najednou začal vyndávat motýly a usazoval nám je na trička :)
Máme to bohužel jen na kameře.
Potom jsme se přesunuli k akváriu, jenže je společně s tygří a lachtaní šou a za 450,- na osobu, takže jsme tam nešli a zajeli jsme místo toho na hadí farmu, taky je soukromá, po 300,- tak jsme ji taky vynechali. Ne že bychom na to neměli, jde o princip. Hadi i akvária budou v Bangkoku taky. Také spoříme na šnorchlování v mořské přírodní rezervaci.
Trochu jsme pojezdili okolí, např. jsme objevili chatičky Coconut od 500,- ( s bazénem a vlastní pláží), dali si oběd u vody a navštívili půjčovnu kol. V půjčovně měli mopsíka, ale byl celý potrhaný, protože prý se hodně rve. Nevadí mu teplo !
A nakonec jsme navštívili babiččinu a dědečkovu skálu.
Večer jsme šli na levnou večeři, nějaké špízky a bageta atp. a pak jsme se kochali pláží a obrovskými vlnami, až nás vlákali do hotelu s živou hudbou, na místa s ležením na drink po 180 ,- !!! takže jsme zas překročili rozpočet.Ale romantika to byla. To tedy ano.

23.12.2006
Ráno jsme brzy vstali kvůli výletu, ale zapomněli na nás se snídaní, tak jsme už nejeli. Navíc se konečně udělal pořádný hic, tak jsem celé odpoledne plavčila a flákala se, zatímco Olík oblečený kecal s českými spolubydlícími.
Manažerka nám oznámila, že zítra bude barbecue, rybí, vánoční Ještě jsme znovu zajeli do Tesca, tentokrát pro šáteček na hlavu ( neměli ho ), pro pivo po 25,- ( místo 50,- ) a flašku pálenky Mekong, aby nám zítra nebylo smutno. Ještě mi Olík koupil červenou košili za 200,-, oblékla jsem S. A ještě máme nakoupené další věci. Jogurty z kokosu a guave a dárečky - taštičky.
Před chvílí Olík konečně plaval alespoň v bazénu. Prvně byl spálený a potom měl odřený ten palec, nehojí se to.

24.12.2006
Vánoce. Vstali jsem v 9 h ráno. Je hic. Nic se neděje, je den jako každý jiný. Vyrazili jsme do směnárny pro peníze na ubytování, protože je hodně dobrý kurz. Otevírací doba byla až za 30 minut, tak jsme se zatím nechali vlákat do obchodu s oblečením. Tedy s obleky. Obchodník byl nejvíc ochotný, kašmírový oblek komplet s kravatou a košilí a komplet kostýmek :) bylo by to za 12000,- a po smlouvání za 10000,- THB. A to je to se 2-3 zkouškami. Jenže to nepotřebujeme. Slíbili jsme, že se ještě stavíme.
Jedna paní z obsluhy teď táhla gril, takže nestihneme výlet, bude barbecue. Rybí. Místo kapříka. Dneska je mi poprvé líto, že nejsme doma.
Večer jsme chodili po městě z internetové kavárny do kavárny, ale byla přetížená síť, tak se nám nepovedlo poslat ani ň, ani zavolat. Vrátili jsme se na vánoční Mekong s džusem a pistácie a buškli-šli spát :)

25.12.2006
Po snídani jsme sedli na skútry a vyjeli na cestu kolem celého ostrova. Ostrov je čtverec o rozměrech jedné strany tak 20-30 km. Celkem jsme najeli 130 km. Výlet je na videu částečně zdokumentovaný. Hlavní cíle byly město Nathon ( kvůli časům odjezdů autobusu a lodě z ostrova ) a velký Sedící Budha.
Navíc jsme nečekaně objevili nádherné chrámy, rybářské vesničky, obrovské superluxusní hlídané resorty a jinak taková klasika. Život domorodců, loupání koksáků, domy na kůlech, buvoli v lese. A málem bych zapomněla na letadla. Létala nám tak 50 m nad hlavou. A skoro nešla slyšet. Zvláštní. Letiště je areál asi jako fotbalové hřiště, budovy bambusové. Jen dráha je tam dlouhatánská. Pro airbus.

Cestou zpět jsme se stavili do Tesca, dnes měli celozrnný chléb. Hurá. A k tomu thai chilli a párečky. Jak z Makra :)
Doma jsme to do sebe nacpali a vyrazili jsme k moři. Tady poprvé. Za dovolenou podruhé. Olin k vodě nechce chodit. Já po dnešku také ne. Olík vlezl do vody a kolem hlavy mu proletělo hejno ryb ! co je před sebou asi hnalo ? :) No a pak kolem proplaval nějaký kalamár, v hloubce asi 20 cm a to byl pro mě konec.
Ono už bylo zalezlé slunce, voda tmavá, to potom vidím žraloky i v bazénu :)
Tak jsme šli domů, do bazénu a zítra uvidíme.
Tak jsme dali večerní okruh, natočili palačinkáře a děvčata, zavolali domů a stavili se do baru.

Olík šel pár metrů za mnou, hned ho chytaly. Má z toho zvedlé sebevědomí. Asi zapomíná, že si kolikrát tlačí zákazníky na vozíčku a velké části je 60-70 let :)
Pak se na něj nemají smát.

26.12.2006
Ráno jsme šli na pláž. Olík se potápěl, ale kvůli písku nebylo nic vidět. Nebo tam spíš nic nebylo.
Od prodavače, který nosí věci zavěšené vyváženě na tyči na dvou miskách ( jako váhy ) jsme koupili na pití kokosák, dal nám k němu 2 banány a kusy kokosu free.
Šíleně pražilo a na pláži tu běžně nejsou lehátka a slunečníky, tak jsme šli pod slunečník domů k bazénu a tam jsme vegetili celé odpoledne. Sami.
Ostatním jsme snědli odpolední ovoce, meloun, ananas a banány. Ještě naše mango z lednice.
Přestává nám být hic, zvykli jsme si, vůbec se nepotíme a pořád máme hlad.
V 5 jsem vyzvedla prádlo z čistírny. Je to takový chlívek za zdí, kde bydlí místní. Takových domečků je tam spousta. Měli jsme strach, jak prádlo dopadne. Paní mi ho dala v tašce, vyžehlené, navoněné, na tašce napsaná cena, pořád se usmívala a klaněla. Pak jsme zajeli na večeři do Žirafy a vrátili se domů.

Olík se rozhodl, že vrátíme motorku. Měli jsme ji od 21.12.2006 ( 6 dní ). Na celý pobyt by vyšla už dost draho. Snad proběhne zůčtování bez problémů a nebudeme se handrkovat o dnech.
Nevím, co bez ní budeme dělat. Ach jo:( Byla tak… no prostě jsme si lehce zvykli :)
Tak jsme zase vyrazili za jídlem. Zase. Olík se zvážil, přibral. Má 69 kg. Já jím o něco méně. Tak třetinu …. Snědl večer :
kokosovou polévku s kuřetem kopec rýže
kuřecí šáteček
pomerančový shake
zmrzlinu z Mc Donald´s
hranolky
palačinku s nutelou a banánem
asi 30 cm bagetu plněnou 2 kuřecími špízy
ananasovou taštičku

Já měla :
kuřecí taštičku
kokosovou taštičku
rýži se sweet and sour s kuřetem
sousto od každého Olíkova jídla

No a ráno se pak Olík divil, proč nemůže zbaštit snídani.
Pak viděl soupis a už to chápe :)

27.12.2006
Od rána jsme se váleli a užívali si sluníčka. Olíkovi se poprvé povedla šipka do vody.
A spadl na něj brouk velký jako švestka.

Odpoledne jsme vyrazili na trh pro místní, asi jako jediní bílí. Koupili jsme si sladké koláčky z kokosu a mléka s chutí jako kokosová palačinka.

Ještě máme pomelo loupané, chlupaté ovoce a kokosák. Vše za nejlepší ceny. A 2 pečené kuřecí nožky a 2 křidýlka a masové kuličky na grilu.

Ve vodě u místního mostu něco plave ! Olin křičí, že je to had, má dlouhý sykavý jazyk a úzkou hlavu.Jenže je vidět, že má široká záda. Uvidělo nás to, mrsklo to sebou pod vodu a konec. Chvíli jsme čekali a znovu to vyplavalo. Je to velký tvor. Já tipuji tak 130, Olík 150 cm. Až na ten jazyk je to jako krokodýl. Most opravují dělníci a všichni se nám smějí, že tam pobíháme. zatím neidentifikovaný varan
Olík šel na internet a já se vrátila domů to zapsat. Na recepci jsem ukázala fotku příšery naší oblíbené recepční. Taky se smála. Říkala, že to není krokodýl, že to je kingxxxxxx dál jsem nerozuměla. A že prý není nebezpečný.Dnes je zvláštní den. Prvně ten brouk, pak ještěr a navíc teď řve celý prales. Ptáci, opice…..
Nejsou vidět, zato slyšet.
Jo a málem bych zapomněla. Prý ten ještěr je tady všude … To nás tedy uklidnila. Večer jsme zase žrali. Olík si dal 1,2 kg rybu Red Snappera s rýží a já nudle se zeleninou. Oboje bylo výtečné a obsluha se divila, jak to můžeme sníst. Koření bylo šíleně pálivé, dělala jsem takové obličeje, že se obsluha přišla zeptat, jestli je všechno v pořádku.
Olík to zazdil palačinkou.

28.12.2006
Ráno jsme se pořád nemohli dohodnout, co budeme dělat. Nakonec jsme si znovu půjčili motorku a jeli na Chaweng Brach. Je to asi 10 km daleko, ale stálo to za to. Voda je krásně teplá, písek bílý a jemný, pláž široká a dlouhá, ani jsme nedohlédli ani nedošli na konec. Všude se povalují do písku zahrabaní psi, nikdo je nevyhání. Prodavači tu chodí, ale nic nevnucují. Pohodička. Jsou tu obrovské vlny, tak jsme do nich skákali jako děti. Super zábava. Chvíli nedosáhneme na dno a za chvíli ležíme rozpláclí na mělčině, písek všude.
Najedli jsme se u domorodek, levné a chutné jídlo. Přišla za námi pokecat nějaká Slovenka, prý jezdí pokaždé na měsíc až dva :) nám na pláži nepřišlo moc lidí, ale ona říkala, že ještě před 2 týdny byli na pláži sami.
Pak jsme se vrátili k nám, osprchovali písek, vyprali ho z plavek a šli koupit do nejbližší agentury výlet na Koh Tao a Koh Nangyuan. Šnorchlovací, celodenní včetně snídaně a oběda, speed boatem a to po 1500,- THB. Byla to dost anabáze, protože firmy mají masivní kampaně a třeba jen 2 lodě, skoro všude už měli plno. Chtěli jsme jet rychlým velkým katamaránem nebo speed boatem, ještě je v nabídce velká loď. Pohodlná, ale pomalá. Tak jsme vybrali speed boat ( zbyl na nás ) a jsme zvědavi, do čeho nás zítra ráno naloží, někdy to neodpovídá objednávce.
Musíme se dobře obléct, Olík se zase hodně spálil. Nenatírá se, asi ho baví trpět, nebo si šetří krém domů :) Já jsem spálená jen lehce. Na tom výletě bychom měli šnorchlovat 2 hodiny odpoledne a 2 dopoledne, tak raději v tričku.
Večer jsme zajeli na tržnici, koupili 2 kokosáky ( Olík se je naučil otvírat ), ananas a chobotnice. Já si koupila čelenku do vlasů a Olík ještě Aloe- mast na popáleniny. After sun nějak nestačí.
Olík venku otravuje ještěrky, svítí na ně baterkou a má radost, že utíkají ( spratek ) a chce ode mě vědět, kolikrát jim po utržení doroste ocas :) Pak ještě testoval, jestli je baterka vodotěsná a chce venku opravovat světla. Očividně mu chybí dvacetihodinové přejezdy. To takhle neblbnul. Rodiny necháváme vydusit, neozýváme se, ale ani si toho nevšimli.
Za chvíli vyrazíme do města. Máme nové zjištění.

TĚŽIŠTĚ NAŠEHO POBYTU BUDE SPOČÍVAT V JÍDLE :)

No a to jsem ještě nevěděla, že nebudou svítit světla v bazénu a kolem. Olin mě donutil jít na recepci, ať zjistím, proč to nejde…a když řekli, že to bude opravené zítra, tak nabídl pomoc a ještě než se recepční stihla vymáčknout co a jak, tak byl vlezlý s vlastní baterkou v tajných dvířkách pod bazénem, která si už odpoledne našel. Za chvíli to všechno svítilo. Je tam rozbitý časovač.
Jen mezitím nějaký host vlezl nahý do bazénu a docela ho překvapilo, že najednou světla svítí :)

No a na večeři jsme vyrazili také. Olík snědl obrovský kotlík polévky z červeného curry a kopec rýže, já sweet and sour. Pěkně jsme se přecpali, ale Olík uviděl na ulici klasické nudle Pad Thai s mořskými plody za pár bahtů , tak si dal ještě jednu večeři.

Začalo při ní pršet, všichni se rozutekli, zůstaly tam jen dvě dvojičky. My a nějací Slováci. Olin to déšť nedéšť všechno snědl. A chtěl ještě palačinku…ale nakonec si jí nedal, i tak žere jako prokopnutej.
Pak si Olík koupil tričko Koh Samui a já sluneční brýle. A pro mě koupil květinový věnec na krk, nádherně voní ! Ještě jsme navštívili internetovou kavárnu, po celou dobu co v ní sedíme lilo jako z konve.Ani po hodině čekání nepřestalo, tak jsme šli v dešti domů. Totálně jsme promokli, boty plné bláta, na silnici 5 cm vody a kuňkaly žáby. ( Kde jsou žáby jsou i hadi :)
Jsme zvědaví na zítřejší výlet. Snad uschne oblečení a boty.

29.12.2006
Tak v šest ráno zazvonily mobily, ale stejně jsme vylezli až v 6:45. Venku to nevypadá dobře. Ptala jsem se ochranky, jestli je počasí OK na výlet. Chlapi se smáli, kývali hlavou a očividně nerozuměli ani slovo.
Za chvíli zase chlejstalo. Dívali jsme se do letáčku a naše loď nemá asi pevnou střechu. Myslíme si, že výlet padl. Je 7:30 a nikdo pro nás nepřijel. Zvonil telefon, ochranka ho nezvedla…určitě volali do hotelu, že výlet padl….
Tak pro nás nakonec přijeli. Olík mě vytáhl ze záchodu, musela jsem vysvětlit řidiči, že jsme včera nahlásili číslo pokoje 208 místo 108. Legrační číslování v ubytování, kde je 15 pokojů :)
Řidič měl strach, aby neodvezl někoho jiného.
Odvezl nás do agentury, kam postupně mikrobusy svážely výletníky. Tam jsme čekali asi půl hodiny, celou dobu bylo černo a pořád lilo.
Snídaně probíhala tak, že nám řekli, ať si uvaříme kafe a
namažeme tousty. Těch tam byly 2 malé balíčky pro asi 20 lidí.
Tak jsme celý jeden balíček s ananasovou marmeládou snědli my dva. Ten tousťák byl tak divně okousaný, neřešili jsme to. Až po jídle jsme zjistili, že je prokousaný i sáček, zřejmě od myší :)
Po snídani jsme se přebrodili vodou do lodi ( alespoň jsme na rozdíl od ostatních neměli tenisky ) a za chvíli začala jízda. Skákání rychločlunu po vlnách. Padali jsme jako švestky, všude voda, batohy lítaly. Někteří zvraceli z lodi do vody, já jsem si říkala : “ Zvracet budeš, až zastavíme“ Měla jsem to daleko k vodě. Olinovi blbě nebylo. Několikrát jsem se silně bouchla do hlavy, až jsem se bála, že dostanu otřes mozku. Asi po 1,5 hodině šílené jízdy jsme přijeli do ráje. Ostrov Koh Tao. Nádhera. Modrá průsvitná voda, písek jako pudr, bambusové chatičky na úpatí. Poprvé jsme tam šnorchlovali. V tričkách a záchranných vestách na hladině. Je to pohodlné a člověk se nespálí. Bylo tam hodně barevných ryb. A skvělé ceny. Po šnorchlování jsme naskákali do lodě a převezli nás o kus dál do restaurace, kde už bylo připravené jídlo a pití. Pěkná hromada. A různé ovoce. Po jídle jsem se chtěla vyfotit na velkém kameni ve vodě. A do svých 26 let jsem nevěděla, že jsou slizké a kloužou. Takže jsem spadla na zadek a po slizu sjela dolů jako po skluzavce do vody. Naštěstí byl dole písek, tak jsem tam seděla oblečená ve vodě, bílé tričko opatlané zelenohnědými řasami a přemýšlela, jestli mě něco bolí, nesedím na ježkovi a podobně. Všichni kolem čučeli. Natloukla jsem si jen loket. Naštěstí. Olík se o mě dokonce bál. Když to tak dobře dopadlo, tak to nakonec bylo i vtipné. Škoda, že to nemáme natočené.
Potom nás odvezli na ostrov Koh Nangyuan. A jestli je Koh Tao nádherné, tak pro tohle místo už ani nemám slov. Prostě to, co jsem vždycky chtěla vidět. Různé zálivy, ve kterých se voda přelévá z jedné části moře do druhé, nádherné skály a nejtyrkysovější voda, plná ryb. Všichni jsme šnorchlovali jako diví, tahem snad 2 hodiny. Nějaký pán krmil chlebem, měl jich kolem sebe celá hejna. Tak dlouho jsem ho pozorovala, až mi kus podal a krmila jsem taky. Kolem krmiče vznikne úplná rybí polévka. Ryby se nebojí, zato já se skoro bála.
Olíka napadlo, že si seženeme vlastní chleba. Zašli jsme na pláž do restaurace a opravdu nám za 20,- prodali pytlík housek a tousťáků. Schovávají oschlé pro tento účel.
Pak teprve začaly pravé rybí orgie. Snad z toho přežrání nechcípnou :) Žádné drobečky. Rozmočili jsme velké kusy a naházeli to kolem sebe. To byl hukot. Myslím, že připlavaly ryby z kilometrového okruhu. Na druhou stranu už vím, proč to ostatní nedělají. Prvně mě jedna ryba lehce kousla do prstu a potom 2. bytelně do dlaně u palce. Strašně jsem kvičela, snažila se leknutím neutopit, vytahovala šnorchl z pusy a plácala se ke břehu.
Teď mám 2 tečky asi 1,5 cm od sebe, ale bylo to nateklé a s bílým flekem uprostřed, asi jako kousnutí od sršně. Šílená bolest. Ukazovala jsem to chlápkovi z naší lodě a on říkal, že je to OK a pak mi to vydezinfikoval ( asi za půl hodiny :) od kousnutí…. Na to kousnutí jsem hned zapomněla. Čekala nás totiž jízda života. A to doslova. Kolem ostrovů bylo slunečno, nádherně. Ale jen jsme se začali vzdalovat na otevřené moře, začaly se zvedat vlny a loď začala připomínat takového toho umělého býka, co bývá v hospodách. Jen by na něm museli člověku tak každou půlminutu chlejstnout do obličeje kýbl ledové vody. Bylo to jako ve filmech, když začne bouře na lodi a námořníci se přivazují, aby je to nespláchlo. Všichni padali, nevěděli, čeho se chytit, do toho proudy vody, létaly vesty, naše batohy, flašky s pitím i celé bedny, šílená zima. Někdy nás to nadhodilo půl metru vysoko ze sedačky, abychom potom z výšky dopadli zpátky na zadek dolů. Voda tekla lodí od předu dozadu jako průtokáčem. Olin visel na přídi a tak měl výhled dolů. Kapitán prý sjížděl vlny po hřbetech a kolem lodi prý tak třeba z obou stran byla díra několik metrů do hloubky. Já jsem byla zalezlá v dřevěné kukani a neviděla jsem nic. Takže jsem se držela se zavřenýma očima prkna a říkala si, ať už to skončí, že to nepřižijeme a usínala zimou a únavou. Když jsme projížděli kolem ostrova Koh Phangan, tak Olin i bez znalosti AJ donutil posádku zastavit loď, vyskočil z ní a utíkal čůrat na břeh. Chudák měl vypito už tolik vody, že to málem neudržel. Už chápu, že nás nechali nastupovat vodou obuté a oblečené. Věděli, že na konci cesty budeme mokří celí.
Nakonec jsme dojeli v pořádku. Měla jsem chuť posádku zabít….jak nás mohli takhle vůbec někam vézt :( Olin se kapitána zastával, že prý dělal co mohl a tak perfektně to sjížděl, že nikdy nespadla loď mezi vlny :)
V přístavu už na nás dva čekal taxík v kůži s klimatizací ( tu jsem nenápadně vypnula, než nastoupil řidič :), který nás hodil až před naše ubytování. Dali jsme si teplou sprchu, čistý ručníček, oblečení odnesl Olík do čistírny.Byl to zatím nejzajímavější a asi nejpoučnější den, co jsme zažili. Na památku jsme si v přístavu koupili talířky, na kterých jsme my dva vyfocení před odjezdem. Při odjezdu jsem si dělala legraci, že nás fotí kvůli identifikaci :)
Olík se vrátil z internetové kavárny. Našel tam ubytování na Koh Tao v chatkách za 200-400,- THB. Na úpatí hory nad vodou. Nádhera. Ale když to nevyjde, jsou tam chaty na pláži běžně za 500-900,- THB.
Večer jsme byli na pizze, protože už jsem měla šílenou chuť na něco známého. Dali jsme si velkou se sýrem, slaninou, rajčaty a žampiony. Mňam.
V restauraci jsem se seznámili s lidmi z Hradce Králové. Bydlí také v Royal Cottage a jsou hodně zcestovalí. Mexiko, Afrika, Maledivy… V prádelně mezitím dali do pořádku naše oblečení. Za 2,5 hodiny bylo vyprané, vysušené, vyžehlené a připravené v tašce. Expres je sice dražší ( 50,- / Kg), ale v nouzi super. Odnesli jsme to domů a znovu šli do města. Olin zase snědl obří bagetu plněnou špízy, placku s nutelou a banány. Já nic neprojedla, tak jsme pro mě usmlouvali krásné žabky s černými kamínky, falešný Diesel.
Moje boty budou po výletu schnout alespoň 2 dny.

30.12.2006
Ráno jsme při snídani alespoň hodinu kecali s novými známými, oni pak vyrazili na prohlídku ostrova. My taky pojedeme. Olík našel podle Lonely místo Khao Sok, kde má být medvěd malajský a opice, surikaty a další zvířata. Bohužel už to nestihneme navštívit.
Tak jsme vyrazili jen tak nalehko na pláž. A ejhle, Olin na silnici zatočil na druhou stranu, hledal vodopády, kde už jsme byli, slony, které jsme viděli, vyhlídky ( to samé ). Tak jsem se začala rozčilovat, proč v největším hicu objíždíme podruhé to samé a Olík to vyřešil kompromisem. Jeli jsme tedy do Nathonu ( tam jsme byli taky), koupit si lístky na Koh Tao a na cestu zpátky. To zabralo asi 2 hodiny. Pak jsme valili zpátky, odložili kameru a foťák a hurá na pláž. Jenže jen jsme vlezli do vody, tak se zatáhlo, voda byla zkalená pískem, prodavači jídla nechodili, prostě nic moc. Tak jsme si koupili alespoň 2 grilovaná vajíčka a 2 placky, křížence palačinky a lázeňského oplatku s borůvkovou marmeládou a s čokoládou a jeli jsme zpátky.
Doma jsme se dorochali v bazénu.
Večer jsme šli do města, taková klasika. Olík snědl nějaké kuřecí maso na pepři a já sweet and sour….zase.

31.12.2006
Silvestr. Hned u snídaně jsme se domluvili s Jirkou, Martinem a Martinou, že strávíme společně večer. Různě jsme se poflakovali u bazénu a četli si. Pak už mě to nebavilo, ukecala jsem Olíka, že projdeme po písku Lamai Beach. Byla to hrozně dlouhá cesta, zpátky jsme šli raději po silnici, dohromady alespoň 8 km. V pravé poledne …Blbý nápad….
Alespoň jsme si pořádně prohlédli ulice za světla. Vůbec jsme to tam nepoznávali.
Jenže mi to nějak nesedlo. Jeli jsme do Tesca nakoupit na večer, ani jsem nemohla koukat na jídlo, jak mi bylo zle. Asi nějaký úpal. Tak všechno vybral Olík, vrátili jsme se domů a šla jsem si lehnout, spát. Olík šel zatím na internet, zavolal Ole a Jaroušovi, projezdil město na motorce. Když se vrátil, zrovna jsem vstávala. Vylezli jsme ven na lehátka a z výletu přijeli Hradečáci. Mysleli, že už na ně čekáme, tak se převlékli a všichni společně jsme šli do restaurace na sváteční večeři.
Dali jsme si super jídlo. Porušili jsme pravidlo a dali si hovězí steak s hranolkama.
Naučili nás hrát scrabble, ale připadala jsem si jako idiot, nemohla jsem z těch ž, š ň, s, ě sestavit žádná slova.
Po jídle jsme vzali hru a přesunuli se do Royal Cottage, přidali si židličky a hráli až do půlnoci slovíčkovku, popíjeli u toho bílé thajské víno.
Přesně ve 24 h začaly všude práskat rachejtle, asi jako u nás. Navíc vzlétly lampiony. Bylo jich strašně moc, údajně jsou velké asi 1 metr, ale vypadaly jako červené tečky na obloze.
Bouchli jsme šampaňské, popřáli si, pokecali a šli spát.

1.1.2007
Ráno jsme málem nevstali. Chodili jsme jako bludné ovce, osvěžili jsme se v bazénu a leželi na lehátkách, četli si. Tak vypadali ovšem všichni … Pak přišli Martina s Jirkou, jestli s nimi nechceme jet na sloní skálu, podívat se a vykoupat. Mají půjčené auto, tak jsme to přijali. Co je ta sloní skála ani teď nevím, bylo to krásné místo, malá plánička a z obou stran obří kameny. Jenže v písku se válel bordel. Sklo, kachličky, víčka od piva, plechovky :(
Přitom to místo bývá v nabídkách od cestovek, 10 dní za 40 tisíc. Tak jsme hlasovali a vyhrál odjezd na cíp ostrova, Coconut Resort. To místo jsme objevili asi před týdnem my s Olinem, doporučili jim ho a jim se tam tak zalíbilo, že se tam prý budou vracet.
Je tam nádherně. Na celé pláži tak 10 lidí, čistá voda, jemný písek, houpačky zavěšené mezi palmami na dlouhatánských lanech. I ubytování je tam levné, od 500,- v chatičce…tak možná někdy.

Pinkali jsme ve vodě míčkem, dali si oběd v místní restauraci, a pak šli „starší“ ležet a opalovat se a já s malým Martinem jsme si šli hrát na houpačky .
Když se ostatní vzbudili, tak jsme šli udělat průzkum vody do dálky, ale nic zvláštního jsme nenašli.
Po návratu jsme šli konečně zaplatit ubytování. Donutila jsem k tomu naši oblíbenou recepční, protože to nikdo pořád neřešil, pasy nechtěli, peníze taky ne… Ubytování se snídaní bylo za 1200,- / noc, nějaké sendviče, kafíčka, vody, Coca Cola, šejky, motorka na 10 dní…. dohromady cca 20000,- THB.
Nevím, jak se naše oblíbenkyně jmenuje, protože je to pro nás nevyslovitelné, ale dala nám svůj e-mail a my jí také, napíšeme jí a pošleme fotky.

Byla ze všech nejmilejší a pořád se usmívala. Ještě víc, než ostatní. Prý se těší, až přijedeme příště.
Večer jsme opět všichni společně vyrazili na nákup na Chaweng Beach. Olík mi koupil 2 CD Christiny Aguilery, prstýnek s kamínky a ve výprodejích jsme vzali pár malých taštiček se slony. Měli také nádherné boty od 99,- do 299,- THB, jenže bot mám doma dost, tak jsem to vzdala.
Škoda. U nás by stály alespoň 800,-… Ještě sháníme dárek pro taťku, nůž, ale nedaří se nám.
A zase jsme šli na jídlo. Do pizzerie. Dali jsme si vepřové steaky, byly levnější než pizza.
Ve městě chodili chlapi a nabízeli focení s obrovským orlem nebo malinkým gibonkem. Focení jsme odmítli, ale opičku jsem si pochovala. Visela mi kolem krku a vůbec nebyla jako opice. Nesmrděla, byla jemně sametová a spíš podobná hlavou a očima čivavě s dlouhýma rukama.
Olík potom pořád meditoval a vypadla z něj věta: “ Když ona ta opička měla tak jemné ručičky“ Bylo nám jí líto. Když ji celý večer věší cizím lidem na krk :(
V jednom obchodě tam ležel luxusní mopsík .

Po návratu na Lamai jsme ještě asi v 11 večer vyrazili do města. Olík chtěl koupit trika Koh Samui, palačinku a špíz. Špízařka tam dneska nebyla, ale ostatní mu vyšlo. Ještě jsme zabalili věci na cestu a šli konečně spát.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
babočka 07.01.2012 22:36
Návod jak....  

...to nedělat. Je to vtipně napsané, nasmála jsem se. Ale jezdit po Thajsku křížem krážem z jednoho konce na druhý, to se prodraží, a pořádně. Všechno špatně. Ale je vidět, že jste se poučili a jestli jste se do Thajska vrátili, určitě vás tentokrát vyšlo na polovinu a víc jste si ho užili.

  • Anonym (3)
marki.f
21.02.2010 22:15 85.92.55.***
 

Vyčerpávající výpověď. Paráda!!

  • Anonym (1)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze