A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Thajsko - Cestopisy

Cesta Pavlíčka a Petrušky po jižním Thajsku

Od Ko Lanty, přes Phi Phi, Railay, Ko Samui do Bangkoku.

CESTA PAVLÍČKA A PETRUŠKY PO JIŽNÍM THAJSKU 2009

24.2. 22:00 Tak už jsme tady, v Bangkoku. Vlhkost vzduchu obrovská, teplota taky. Let z Frankfurtu byl parádní – v letadle pro 300 lidí nás bylo asi 50. Byť psali, že dostanem pouze snídani (proto jsme se nacpali již na letišti) dostali jsme večeři se vším všudy a za pár hodin i opravdu „lehkou“ snídani. Na 4 sedačkách se spinkalo krásně – díky GulfAir. Do Bangkoku jsme přiletěli po půl sedmé večer, když zapadalo slunce ( Petruška žila v domění, že vychází – Hypnogen) a za obrovským smogem vykukovaly mrakodrapy. Naše olečení se k nám okamžitě přilepilo.
Do Banglampho jsme dorazili po 20:00 a na Khao San Road byly stovky lidí z celého světa. Teď tu sedíme u piva a ledového čaje, ubytování máme hned za rohem v malém hotýlku v posledním patře. Jen 2 postele a větrák (po studené sprše je naprosto super). Dole nás hlídá malá 80-ti letá Thajka (není nad bezpečnost).

25.2. 13:00 Takže dnešní ráno: Petruška nezavřela oči celou noc. Větrák jel na maximum, stejně jako Khao San Road za okny. Ale ráno se 30°C je fantazie! V naší čtvrti je neskutečné množství stánků od oblečení, knížek, léku bez expirace přes koblihy, pavouky a šváby…… Nakupujeme pouze nezbytnosti (repelent, jídlo do vlaku, lepší oblečení……) a teď sedíme na obídku; teď je tak 40°C.

26.2. 19:00 Píšeme se zpožděním…… Cesta na jih byla daleká a únavná (Jak pro koho - Petruška). Po včerejším obídku jsme se vrátili na Khao San Road pro baťohy a stopli si taxi na hl. nádraží. V náražní hale čakaly mraky lidí na odjezdy svých vlaků, někteří i na zemi. Náš vlak jel načas. Po hodince jízdy přišel velmi milý průvodčí a začal upravovat lůžka a stlát postele. Petruška si udělala svůj „pokojíček“. Já se probudil u Surat Thani, když vystupovala skupinka Němců na Koh Samui. Petruška si stihla vyškubat obočí a vyzkoušet všechny oblečky nakoupené v Bangkoku. Usnula pochopitelně nad ránem…… Do Trangu jsme dojeli načas. Malé ospalé městečko, převážně dřevěné domy, zavřené okenice - využívá své pozice „na rozcestí“ Andamanských a Trangských ostovů. Sehnali jsme malou dodávku, která prakticky ihned zamířila na Koh Lantu. Cesta, která měla trvat 2:30 hodiny trvala 1:15 hodiny! (Předjížděli jsme všechny a všechno - neustále! Dvojitá čára a bezpečnostní pásy pro něj neexitovaly. Na obhajobu: Šimi je břídil - Petruška). Takže jsme se ocitli v Ban Sala Dan, hlavní přístavě na Koh Lanta. Je to vstupní brána na ostrov se všemi službami. Po rychlém jídle na klongu jsme scháněli odvoz na naši pláž - Ao Kantiang. První nabídka: 500BTH! Druhá: zadarma. (narazili jsme na sympatický pár ze Švýcarska a společně jsme argumentovali našimi vouchery na ubytko - jedno z mála, které máme rezervováno z Čech). Cesta na korbě minivanu při 110km/h. Dominik (Švýcar) byl nadšený úplně ze všeho. Když viděl malého slona, křičel: Baby, Baby! Naše chatka je nahoře na kopci, nad krásnou Ao Kantiang. Připlatili jsme si za klimatizaci - tady naprostou nutnost. První cesta na pláž, Petruška honí kraby a krabi honí Petrušku. Voda má 26°C. I když je pomalu odliv, nevadí, na koupání to stačí. Večeře v naší restauraci - tady jsem měl poprvé velmi nutkavý pocit, že jím kočku. Za prvé je jich všude nějak moc a za druhé - ta chuť. No,……uvidíme. Teď sedíme v muslimské restauraci - koktejly jsou samozřejmostí. Vybrali jsme si krásný výlet na 4 ostrovy se šnorchlováním atd. (pozn. k vlakům: když jsme do něj nastoupili, maličko jsme se zarazili. 2.třída v Evropě vypadá trošičku jinak. Nikde žádné postýlky a ty větráky nemůžou přežít prvních pár minut! Jenže pak přišel pán, tu něco rozložil, tu něco upravil a najednou měl každý svou čistě povlečenou postel a spinkalo se až do rána (jen já si dala ve 3h pauzu a jedla a trhala si obočí); a větráky se určitě točí až do teď. Vlak -super.)

27.2. 7:00 Noc - paráda. Spali jsme 9 a půl hodiny, takže máme skvělou náladu a posloucháme venku opice a ptáky. Venku je ještě příjemě, počítáme, že do hodky to začne. Nad nami bydlí dva kluci - Češi. Vypadá to, že jsme tady jediní, takže zaplať Pánůh……Pája se jde holit, pak snídaně a moře.
18:20 Právě jsme dovečeřeli. Výborné nudle se zeleninou a smažená rýže s „kuřecím“ masem. Všechno „chicken“ považujeme za kuře a celkem podobně to chutná na mnoha různých místech…… Vybrali jsme si „hospůdku“ hned u „silnice“, která patří jednomu Australanovi. Hospůdku a silnici dávám záměrně do uvozovek. Jak ale říká Petruška: atmosféru poznáš až zevnitř. Petruška si teď mimochodem kupuje naproti plavky…… Australan tu funguje i jako místní kino. Venku má ceduli s názvem filmu a časem, kdy to vysílá. U něj se většinou ani nesedí; spíše leží v zavěšených sítích. Večeře byla super. No a dnešek? Dopoledne na pláži…… jakmile jsme ale vyšli z chatky, uprastřed cesty seděl opičák. nechtěli jsme ho vyplašit, ale vzápětí nám ukázal, že je to jeho teritorium a bude ho prý bránit…… No paráda…… přiběhl další…… Žijeme tu pěkně pohromadě v zologický. Pláž byla nádherná - příliv přihnal co nejvíce vody a zbyl malinkatý proužek bílého písku, někde ani ten ne (jak jsme zjistili při zpáteční cestě). Odpo jsme se vydali na výlet na jižní pláže. Daleko se ale jít nedá…… ani jet. Potkali jsme ale 3 Čechy, kteří jeli na motorkách. Chvilku jsme pokecali, byli to zkušení farangové, dali tipy na Phi Phi a na Samui. No a teď sedíme u Australana. (a ty plavky jsem si kupovala jen proto, že jsem dnes ztratila vršek od plavek! A ty nové stály 150BTH - no nekupte to!

28.2. 16:00 Dnes ráno nás poět vzbudilo teplíčko. Snídali jsme vločky s mékem a kafíčkem. Dole na pláži na nás čekal longtail a vyráželi jsme na malé dobrodružství na jižní ostrůvky. Nalodili jsme se se dvěma Francouzskama, jedním anglickým a jedním německým párem. Moc sympatičtí lidé. A pochopitelně dva Thajci. Longtail je neskutečně pohodlná loďka a její krásné „prd, prd, prd……“ kolem džungle jižní Lanty = krásné ráno! Za půl hodky jsme dopluli ke Ko Ma, malinkatému korálovému útesu. Že jako šnorchlujeme…… Jak nám později řekl náš thajský přítel, zapoměli je dnes nakrmit. Koho? Medůzy! Vrhly se na nás neskutečnou rychlostí. Nebezká bolest! Naskákali jsme do loďky a pluli na Ko Mook se svoji Emerald Cave. U ostrova nám Thajec podal záchrané vesty a ať naskáčeme do vody a plaveme ke skále. Tam ať počkáme na něj……. a na světlo (?!). Chytli jsme se s Petruškou za ruce a vpluli za ním do jeskyně. Pod námi prosvítala modroučká voda a nad nami černo-černá tma. Plavali jsme do tunelu, kde jsme si neviděli ani na špičku nosu…….srdce v plavkách! Po 80 (!) metrech jsme vyplavali v naprosto NÁDHERNÉ laguně. 50m x 50m a kolem dokola skalní stěny, pokryté stromy, tropickými kytkami a lijánami až do vody. Naproti nám malinkatý proužeček toho nejjemnějšího bílého písku. NÁDHERA! Po 20mi. se začala voda docela rychle zvedat a vypluli jsme na zpáteční cestu tunelem. To už ale jedna Francouzska nezvládla, tak jsme ji čapli a vzali s sebou. Na loďce jsme poobědvali voňavé ovoce a kuřecí maso s rýží. Následoval druhý pokus na šnorchlování u Ko Chauk. Taky rychlovka, ale přeci jenom ryb mraky…… žluté, zelené. Málem mi sundaly masku. A nakonec jsme pluli na Ko Ngai - tropický ráj. Bílé pláže, palmy, minimum civilizace. Procházka po pláži a nádherné koupání. A zpět na naši Ao Kantiang. No a teď jsme u našeho Australana na večeři. (Baštím něco, co vypadá naprosto příšerně, ale chutná to naprosto fantasticky! Fazolky, cibule, kukuřičky, mrkev, maso, sos a Bůh ví, co ještě. Jo a ta Francouzska, co jí Pája táhnul, ještě sebou pěkně řízla na lodi, chuďěra - ta neměla hezký den. Á, už platíme……. Dělali jsme si rozpočet na zbytek dovči - asi 40 000BTH Máme před sebou asi milión věcí - straště se těšíme.

1.3. 14:30 Dneska jsme si půjčili skůtr (200BTH/den). Byl skoro nový a silný (a červený). Projeli jsme si celý ostrov. Chtěli jsme i do jeskyní, ale v tom počasí jsme byli brzo unavení - jeskyně necháme na jindy. Vyjeli jsme hned ráno - nejprve do Ban Sala Dan a pak zpět po plážích - Long Beach, Khlong Khong - naprostá nádhera, úžasná pláž s překrásnými bungalovy hned na pláži, spousty maličkatých restaurací s lehátky a matracemi - na nich se dá vydržet s knížou celý den - to vše pár metrů od křišťálové vody. Ihned jsme si zamluvili dvě noci. Cena je 500BTH s větrákem a příslušenstvím. A mají Thajské masáže na obrovských zastřešených lehátkách přímo na pláži (250BTH).
Pochopitelně jsme se stavili na jedné vyhlídce na shake. Nad pláží Khlong Nin, absolutně sami. Rychle jsme se vykoupali, naskočili na skůtr a jeli zpět. Opět nás přepadly opice, tentokrát přesila – 5- Jedna to přehnala s taktikou a žuchla do nádrže s vodou; ostatní se jí začaly smát. Cesta byla volná. Teď „maňána“, podvečerní koupání na Ao Kantiang a „véča“. Těšim se misku s pečenou zeleninou na grilu a kuřecím masem. Petruška tomu říká příhodně: „Sračka“.
18:20 Tak koupat jsme se nebyli, protože jsme usnuli. Teď jsme se vrátili z večeře se sladkou tečkou. U palačinek jsme se potkali s pánem, který tu byl 25x! Vypadal jako Tom Jones…..Je pod mrakem a fouká fajn větříček, zalezu si do sítě a budu si číst.

2.3. 17:00 Po snídani na pláž; honily se mraky, ale Pavlíček se stihl stejně připálit, protože musel plavat až na útesy. Byli jsme na pláži asi do jedné, obědvali toasty, protože mám jaksi průjem…… a Pája drží basu. Ve dvě jsme si opět půjčili našeho skůtra, který už měl ale krapet ušlá kola, takže jsme trochu pluli. Chtěli jsme na vyhlídku, leč museli bychom nechat skůtr u dost podivných lidí u jeskyně, tak Pája navrhl výlet na mangrovníky. Vůbec jsem netušila jak to vypadá…… Ujeli jsme dobře 30km až za Ban Sala Dan a tam jsem viděla nějaké křáčí va vodě. Pája mi začal hulákat do ucha: Hele, mangrovníky! Paráda, objeli jsme půlku ostrova kvůli křoví?! Pavlíček začal nadšeně fotit – no, proti gustu…….Cestou zpět nás zastihl pěkný tropický déšť – koupili si trs banánů (výborná máslová chuť). Teď vyrážíme na poslední večeři k Australanovi. Venku je už absolutní tma, těšíme se na zítřejší přesun do dalšího ráje.

3.3. 14:00 Je nádherný den. Ležíme na Khlong Khong Beach, zhruba 15km severně od Ao Kantiang. Tam jsme ráno napodledy posnídali, zabalili si a vyrazili si hledat dopravce. Byl to slušný poroblém, protože jsme sice bydleli v džungli mezi opicema, bez turistů a obchodů, ale i bez služeb a ráno najít někoho, kdo vás za „rozumnou“ cenu odveze kousek na sever, byl problém – i když jen na chvilku. Petruška natáhla ruku a okamžitě zastavil chlápek s minivanem. Začalo smlouvání a za 200B BTH jsme vyrazili. Poprvé jsme dodrželi i rychlost. Za 20 min. Jsme si vybrali chatku na místě, kde byly jen palmy a malinká restaurace – Khlong Klong. Chatka trochu spartanského stylu, ale exotika každým coulem. Obídek na pláži (vynikající kuřecí s kešu ořechy, pizza). A teď se už jen cachtáme. Jsou tu s nami jen dva Rusové a před chvílí dorazili dva Angličani. Naproti přes ulici u místního motorestu mají dnešní specialitu – barakudu. Takže večer…… Resort je naprosto překrásný, je jich tu pár vedle sebe, každý je něčím originální. Ležíme na dřevěných lehátkách a pere do nás sluníčko. 19:50 Po malé přestávce na sprchu a namazání asi 30 krémy jsme vyrazili na „véču“. Mají u nás v New Coconut největší jídelní lístek s moc fajn cenama. Museli jsme ale relativně brzo do chaty, protože začíná pršet a thajští znalci prorokují „very big rain“ - to se bude spinkat. Dnešní den byl moc krásný – klidový, po všem tom drandění na motorce (které je docela náročné, vzhledem k jízdě vlevo a „silnicím“……).

4.3. 20:00 Právě večeříme v Bee Bee´s, Pavlíček je nadšený, já ne, mají přemrštěné ceny. Píšeme pohledy a užíváme si poslední večer na Koh Lanta. Ráno po snídani jsme vyrazili na taxi (motorka se „sajtkárou“, kterou řídí muslimka) a jeli do Ban Sala Dan po obrovském smlouvání (kolikrát jeli raději sami, než aby nás vzali za 70BTH. Tam jsem si koupila nádherné kalhoty, protože jsem si cestou tam na zadku roztrhla sukničku. Pavlíček trpělivě čekal u každého stánku a jen říkal: líbí x nelíbí. Dali jsme oběd a napsali maily domů. Na naši pláži jsem pak vyzkoušela Thajskou masáž – bylo to NE-U-VĚ-ŘI-TEL-NÉ! Namasírovala mi celé tělo (ještě, že jsem si den předtím oholila nohy).

5.3. 15:00 Phi Phi Don – Long Beach – Ráj! Ležím pod palmou a Petruška je ve vodě, ale jaké……, i písek je jiný, naprosto běloučký a jemný. Dnes brzy ráno jsme vstali a díky včerejšímu zajištění odvozu do přístavu ko-lantským ťuk ťukem jsme šli najistotu. Našeho řidiče akorát vyprovázela manželka s dítětem. Ranní Ko Lanta má své kouzlo, malí školáci utíkají ve svých bílých košilkách a za silnicí se paří tropy. Sem tam nám přeběhne pes přes cestu a jsme zmáčení obrovskou vlhkostí. V BanSalaDan jsme „pohladili“ bankomat a vydali se do přístavu. Kafíčko s bagetkou na pieru a šup na loď. Žádný longtail, docela slušná loď. Už byly znát ale první známky „civilizace“ - turisti, jak říká Petruška: „Phukeťáci“. Ale je jich jen pár – celkově nenarážíme na moc turistů. Na pier v Ao Ton Sai jsme dorazili asi za hodinku. Okamžitě nával „dohazovačů“ ubytování a dopravy na ostrově a po plážích. Přeběhli jsme jen vesnici (tsunami ji dala hodně zabrat) a sehnali se longtail na naši pláž. Ceny dopravy jsou trošku vyšší, než je psáno, ale jídlo atd zase levnější. Vyšplhali jsme se po 100 schodech nad pláž k našemu Phi Phi Hill…… v recepci Petruška vytáhla to svoje: že jsme na honeymoon a že jako nejhezčí pokoje, please…… A tak jsme dostali fantastické místo s výhledem na Phi Phi Leh – katalogový výhled! Obídek v naší restauraci, pak obídek v plážové restauraci a jen cachtání a opalování.
Také jsme se byli podívat na Ton Sai – mumraj. Moc lidí, až moc. Cesta byla skvělá, z velké části osvětlená a díky kvalitnímu repelentu i snesitelná. Dá se to máknout za 25 min. Koupila jsem si šátek, brýle a ťapky. Dali jsme pancake a mastili zpět na svou krásnou Long Beach.

6.3. 7:00 Pokus vyfotit východ slunce nevyšel – všude jasno, jen sluníčko se schovalo za jediným mrakem. Vyrážíme na snídani a pak na výlet na vyhlídku. Jo, spalo se výborně – pokoj je obrovský a vzdušný.
No, po snídani jsme vykoukli na nebesa a ejhle – neskutečná modrá a také neskutečná vlhkost – už od 8:30 od rána. Takže porada: já šel sám na průzkumný výlet skrze ostrov. Peťka bude „hlídat“ domácí krb na její milované Long Beach a „tónovat“ svou barvu. Vyrazil jsem tedy po 9:00, první litr vody jsem dal už v Ton Sai. Prošel „starou“ čtvrtí a vyrazil do kopce…… a pořád do kopce…..výš a výš. Až jsem potkal dva Švédy, že taky hledají cestu k viewpointu, tak jme hledali spolu. Ona (Švédka) byla něaká mistrně v trku nebo co, protože nasadila tempo a dali jsme to NAJEDNOU až na vyhlídku. A myslím, že asi v rekordním čase.Jen mi se Švédem: I´m death…. I can´t breath…… nic na ni nezabíralo a táhla nás na druhý viewpoint (bez pauzy). Protože to nebyla moje „Švédka“, rozloučili jsme se a nechal Švéda jeho osudu…… Viewpoint fantazie – klasika. S Angličanem, který hledal nej……pláž na šnorchlování – Rantee Beach, jsem šel kus cesty. Až na Ratee jsem nechtěl, protože tam můžu jít s Peťkou druhý den. Tak jsem se rozloučil a šel dál do kopce. Druhý litr vody…… Cestou na Hat Mak Pam, malinkatou plážičku, jsem potkal dva „frantíky“ jak si cosi fotí – nádherné trsy banánů; rostly všude. Zalezl jsem do džugle, kde každý můj krok doprovázely hejna motýlů. A u nohou ještěrky a hadi – takové ty naše užovky. U Ao Loh Bakalo jsem načal třetí litr (a pořád jsem nebyl čůrat!) a scházel pomalu k pláži (asi 20min.) Výhled: bílý prsten písku, palmový háj po celé šírce páže, na jejím konci porostlý kopec – dál už nejdu – a modrozelená voda. Náherné koupání - no a zpět. Zbývá 0,5 litru vody. Takže zpět na první viewpoint, kde je malý krámek a za nekřesťanské peníze koupit další vodu. Obědval jsem v kuchařské škole v Ton Sai, kde žáci zkouší Thajskou kuchyni. 3X se mě ptali, jestli mi „to“ vážně chutnalo, až mě pěkně znervózněli. A zpět za Petruškou na Long Beach
Á, už je tady Pavlíček, zpocený jak myš, ale pusu od ucha k uchu. Šli jsme na pozdní obídek a Pája vyprávěl o svém výletě. Následovala opalovačka až do večera, kdy jsme šli do Ton Sai na večeři a Pajovi pro plavky. Cesta zpět ok, ale u dveří vždy odhodíme pantofle a letíme do sprchy – ta vlhkost je neuvěřitelná (24 hodin denně).

7.3. 19:00 Pavlíček mě vzbudil v 5:30 – hledal tyčinku do uší, už jsem nezabrala. Po opulentní snídani (máme ji už v ceně a šetří nám dost peněz) -obložené bagety, vafle, fruit salát, kafe džusy – jsme se vydali spolu na vyhlídku, cesta brutální, ale dá se. Hodiny ve fitku se opravdu vyplatily – lidi to vycházeli napotřetí, mi napoprvé. Výhled luxusní, pokračovali jsme na Rantee Beach, o které Paja už psal. Cesta dolů asi 45 min. Hustou džunglí (já vím, Pájo, s motýly……) a dole malinkatá pláž s pár bungalovy a restaurací. Vždy a všude jsou na všech plážích zavěšeny houpací sítě…… fajn věc. Dali jsme Ice Tee a koupáníčko v zeleno-modré průsvitné vodě a šli jsme zpět na vyhlídku – v tu chvíli plnou Čechů. V ton Sai jsme obědvali, napsali maily a protože se na Dalum nedalo koupat (odliv) šli jsme zpět na naši Long Beach. Opalování a cachtání až do večera. A teď jdem na véču k nám, na úžasnou terasu nad Long Beach.
20:20 Ty prevíti mají pěkně drahé ryby. Jk jsme za tu dobu tady zjistili, ryba je vždy to nejdražší na jídelním lístku. Dnes byl k mání prcek za 270BTH. Tak jsme si dali Thajskou klasiku a k tomu obrovskou palačinku

8.3. 23:00 Dnes byl jeden z nejkrásnějších dní, které jsme zažili – máme dnes výročí svatby 1. rok. Po vydatné snídani jsme se vydali na výlet po okolních ostrovech a plážích. Nejprve jsme šnorchloali u Bambbo Island – fantazie. Jeli s nami dva Švédi, německý pár a Kamil s Adrianou – naši noví přátelé se kterými jsme strávili zbytek dne. Pod hladinou jsme viděli neuvěřitené věci – sasanky, obrovké ježky a ryby, no nádhera, Pak jsme se vraceli druhou stranou na Phi Phi, stavěli jsme na focení na pláži Ao Loh Lanoa a na Monkey Beach jsme obědvali.
Tam nám usnul náš průvodce a tak jmse se tam trošičku zdrželi. Nám to samozřejmě nevadilo, pláž byla super. A pak kolem skalní stěny západní části Phi Phi přímo na Phi Phi Leh – zlatý hřeb. Jakmile se otvírá zátoka, je to jako z filmu. Petrušku překvapilo, jak je Maya Beach malinká (no zase tak malinká není). Ukotvili jsme uprostřed zátoky, Švédi a já jsme se okamžitě vydali směr pláž, ostatní šnorchlovali kolem loďky. Plavat se dalo chvilku – hladina měla tak metr a korál byl pěkně ostrý. Velice opatrně jsem došel až na pláž – tam začíná Národní park – a vstupné! Z určitého úhlu je zátoka úplně uzavřená a tvoří tak dokonalou lagunu. Minimálně turistů – paráda. Vydal jsem se zpět po pravé straně, kde je ještě jedna menší pláž. Ryby kmitaly mezi nohama……. Zbytek hodiny jsme šnorchlovali v zálivu – tam jsme si to úplně zamilovali. Průvodce nám zastavil asi na dvou dalších místech s vynikajícími korály – nádherná pestrost barv ryb. Po připlutí na Long Beach jsme se pořádně seznámili s novými přáteli a domluvili se na společné véče v Ao Ton Sai – ukáali nám vynikající restauraci (nej kuře s ořechy). Cestou zpět nás (akorát u panecakeů) zastihla bouřka a „slejvák“ tak typický pro tropy. Peťka už spinká, já jdu taky….. Krásné výročí svatby……

9.3. 18:00 Dnes je stěhovací den, máme pocit, že se s námi do Krabi stěhuje půlka Phi Phi Hillu. Jedou s námi dva Rusáci (co tu měli svatbu) a dva bráchové Švédi. No a samozřejmě Adriana s Kamilem. Po snídani jsme šli s Pavlíkem naposledy na Long Beach. Jako by se loučila – smaragdová voda, luxusně čistá, hejna rybek. V jednu jsme se srazili s A a K ( Áďa a Kamča) a jeli jsme do Ton Sai (tedy luci šli pěšky s batohama – ve 40°C) a my s A pluly na longtailu. V Ton Sai jsem si koupila super plavečky a pak si všichni dali poslední obídek na Phi Phi. Ve 15:30 jsme vypluli lodí směr Railay. Usadili jsme se na přídi a opalovali se až na Rilay. Příjezd byl nádherný; z moře rostly malinkaté ostrůvky a ta voda – no paráda. Ubytování přímo uprostřed Railay, pokoje čisté, koupelna skoro nová, úložné prostory ŽÁDNÉ! Ale ty naše hadříky stejně moc prostoru nepotřebují. A je tady mrak opic. Vyrážíme na večeři…… 21:30 Dala jsem si pizzu. Pája to své Pad Thai a prošli jsme se po nočním Railay. Po příchodu na pokoj maličký šok – šváb na posteli. Pája ho vyhodil, ale už se bojím, snad nebudou ve tmě vylézat…….
10.3. 7:45 Poznámka k předešlému: Cesta lodí z Ton Sai přímo na Railay byla fantastická (díky výbornému výhledu na přídi lodi – na druhou stranu, jeden debilní Francouz si tam hrál na Lea z Titaniku). Sezdání, že Railay je poněkud dražší než dosavadní místa, přišlo hned jakmile jsme zasedli za stůl. A potvrdilo se, když jsme si koupili první litr vody v minimarketu. Ale sama Railay je nádherná. Dnes se chystáme ji celou pořádně prozkoumat na jižním okraji, kolem vyhlídky…… nejdříve ale snídaně.

Snídaně v YaYa dobrá, leč už tam nepůjdem, protože je to tam neskutečně předražené. Šli jsme na vyhlídku s AaK, cesta byla do strmého kopce po balvanech, bylo tam také lano s uzly na přidržení. Vyhlídka stála ale za to – celý poloostrov jako na dlani. Dvě pláže proti sobě a uprostřed palmový háj. Vše obklopovaly vysoké vápencové skály. Po nezbytném fotografování následoval sestup. Byl kapku náročnější (přeci je to nějakých 150 metrů). Z vyhlídky jsme šli rovnou na tu nejkrásnější pláž – u Princezniny jeskyně. Na pláži byly longtaily s „restauracemi“ a za poloviční ceny než na poloostrově. Pláž nás všechny nadchla! Večeřeli jsme opět ve čtyřech – s AaK je nám fajn, trávíme s nimi už třetí den.

11.3. 17:30 Sedíme na pláži u Princezniny jeskyně a čteme si knížky. Snídali jsme v naši restauraci za vesnicí – snad jediné za rozumné ceny a obrovským výběrem jídel. A šli jsme rovnou sem. Jsou tu filmaři, policie vyhodila všechny obchodníky (i long taily s jídlem). Takže hlad. V poledne jsme se tedy vydali zpět do restaurace – 15 min chůze, tak jsem si za odměnu dala jejich specialitu – nadýchanou palačinku s medem. Trávíme poslední den s A a K, zítra odjíždějí. Večeří dáme na ulici, ochutnáme zdejší dobroty a půjdu si koupit 3 šaty. Mimochodem, je tady skupinka asi 15 opic, včera jsme je krmili banány – je to zážitek. Jedna mě pěkně škrábla! Ale……je tu ráj!
21:00 Přinesli jsme si krásně vyrané věci z prádelny. Je to fan pocit – čisté prádlo…… Večřeli jsme na ulici – polévka s kuřetem/kachnou, smažené kousky ryb a kuřete, ananas. Na západní Railay jsme o kus propásli západ slunce, za to nad východní vyšel krásný oranžový měsíc……i nad hladinou.

12.3. 22:00 Po snídani jsme se s A a K rozloučili (jeli přes Surat Thani zpět do Bangkoku a pak směr Praha) Trávit čas po takové době s jiným párem nebylo vůbec špatné. Měli jsme kliku, ti dva nám sedli, určitě se ještě uvidíme…… s Pavlíčkem jsme pokračovali v naši „honeymoon“ sami. Sluníčko pálilo jako ďas, šli jsme prozměnu na West Beach – je stejně krásná jako Princezna, jen je větší a mně se tam lépe dýchá. Railay celkově na mě působí takovým stísněným pocitem – je to tady takové nahňácané ( včetně YaYa – pokojíčky jako dlaň ve kterých je tma jako v pytli……). Po Thajském obědě jsme se šli junkout do Diamantové jeskyně. Byla krásně nasvícená a poměrně veliká. Na odpo jsme si půjčili kajak (Pavlíček nedal pokoj) a vyjeli jsme na moře okouknout Railay také „zvenku“….. Až na pár ťuknutí pádly jsme jeli jak staří indiáni. Pluli jsme směrem k Princezně, obepluli dvě skály a vzali to na sousední Ton Sai. Neše pláž je krásná – má bílý písek, Ton Sai žlutý, kolem dokola jsou skály – bydlí tam převážně horolezci. Když jsme vrátili kajak (ve kterém jsem nechala žabky, jak jsem si všimla po dvou hodinách) čekali jsme na západ slunce. Pláž byla plná lidí – každý chtěl tu nádheru vidět…… Poslední večeře na ulici: Pája polévka s kachnou (už jedl hůlkama – pašák) a já pár špejlí s různým masem (ryba, krab, masové koule atd.) Dnešek byl parádní, pomalu balíme (opět mám o troje šaty víc) a těšíme se na další krásy našich líbánek……

13.3. 18:00 Sedíme na ferry na Koh Samui. Dnes máme opravdu cestovatelský den (bylo dobře to před Petuškou tajit, ale zvládla to perfektně). Po bohatýrské snídani sme opustili YaYa a koupili si lístky na longtail do Krabi Town (menší monopol zdejších rybářů vyhnal ceny lístků a nejen těch o 150%). V Krabi Town jsme si uvědomili, že jsme zhruba 10 dní neviděli auto ani silnici……. jen takový postřeh. Město je velmi sympatické. Potřebovali jsme se ale docela rychle se dostat do blízkého městečka, kde je hlavní autobusové nádraží. Petruška ale sehnala výborný kkosový opalovací krém a v rychlosti jsme jukli na „umělecké“ semafory…… Na „autobusák“ jsme dorazili sontawengem za vteřinu 12. Rychle záchod, nakoupit vody a hned jsme vyrazili směr Surat Thani. 3,5 hodiny v autobuse (spolu jen dvě Francouzsky z Railay, jinak samí Thajci)- Surat Thani je spíše velkoměsto a to značně tepající. Na rohu jsme zdlábli rýži s kuřetem a s jedním americkým párem jsme se dohadovali na nejlepší cestovní agentůře kde koupit lístky na Koh Samui a hned jsme tam šli. Agentůra byla vynikající, měli i rezervační systém na státní železnici, bez poplatků agentůře – tady těch přímých. Takže pozdější cesta do Bangkoku je vyřešena – budeme spinkat ve vlaku aještě ušetříme za hotel. Takže teď sedíme na ferry a čekáme až doplujeme do Na Thonu, hlavního přístavu na Koh Samui – balí mě tu jedna Thajka; jsou jí asi 3 roky.

19:20 Je to tady absolutní bomba! Vesnička (docela veliká), podél ní silnice a najednou odbočka do Moonhut Resort. Sontaweng nás vyhodil přímo u něj. Vchází se palmovým hájem do chatové osady s nádhernou restaurací a kulečníkem a knihovnou. Asi metr od restaurace začíná pláž s luxusními dřevěnými lehátky. Jsem nadšená – Koh Samui byl můj „černý kůň“. Chatka je středně veliká ale dostačující, s pěknou koupelnou. Opět nás muselo přivít nějaké zvířátko – byl to pavou jeko „svině“!!! V životě jsem takového neviděla, měl alespoň 10cm! Pavlíček ho musel umlátit prospektem a pak se mu půlhodiny omlouval než ho spláchnul do záchoda……Fuj! Vyrážíme na večeři, už jsem na recepci mrkla do jídeláku, ceny normal, výběr relativně dobrý (bez pizzi, ale mají zmrzlinu a panecake). Fakt je to tady krásný.

14.3. 21:00 Dnešek byl krásně proflákaný den. Snídali jsme v hotelové restauraci (musli) a přesunuli se na pláž (což je asi 5 metrů). Celý den jsme se bavili hrou dvou psů – hráli si na pláži a někdy i v moři. K obědu byly Thajské nudle, které mi vůbec nesedly a cítila jsem je až do večera. Večer jsme napsali maily domů (pořád tam chudáčkové mrznou). Nebylo mi pořád dobře, tak jsme večeřeli v hotelové restauraci – nechtěli jsme riskovat, že se mi udělá hůř daleko od chaty. Teď Pája balí, ráno vyrážíme na velký výlet do Mořského národního parku. Moc se těšíme! Dobrou noc…… Poznatek: Při večeři celá restaurace poočku sledovala přímý přenos angl. Fotbalové ligy Manchester United – Liverpol. Ženský bez rozdílu fandily F. Toresovi a jen jeden Thajec, který se na zápas připravoval už od rána (zkouška dresu atd……) a já jsme fandili Manchesteru.

15.3. 21:00 Den plný silných zážitků – pro Petrušku 100%. Celou noc jedna bouřka za druhou, slejváky střídaly deštíky. K ránu se to celkem vybralo, takže kolem 8:00 jsme vyrazili směr Na Thon, přístav, kde na nás čekala celkem velká bárka – loďka. Yli jsme pochopiteně poslední, jako vždy v Thajsku…… Po prvních km bylo jasné, že to nebue nejoblíbenější dopravní prostředek pro Petušku. Po noční bouřce vlny docela házely a tak začala „házet“ i Petruška. Ale decentně dole v podpalubí na toaletách. Po 2 hodinách jsme dorazili na jeden z mnoha ostrůvků Mořského národního parku. Vyškrábali se na jednu z vyhlídek nad Smaragdové jezero se slanou vodou, které je zásobeno malinkatými tunely zpod skal. Po cachtání jsme pluli ke druhému osrovu, kde se nám umoudřilo počasí a tak jsme se vydali (my už zkušeně) na drsnější trek na viewpoint (500m) s panoramatem na celý Národní moský park. A to stálo teda za to! Nádhera! Dole pláž s palmovým hájem a kolem dokola mraky malých ostrůvků…… Při cestě dolů se začala opět stahovat mračna a než jsme vypluli, byli jsme už promočeni. „Peklo“ začalo ale zanedlouho – obloha se protrhla a lila vodu v tak obrovském množství, loď se zvedala a zase klesala, jak padala do vln…… na nikom nezůstalo místečko suché. Po dvou hodinách ani teplé…… Jen Petruška si našlo místo dole za motorem a pomocí záchraých vest si udělala bariéru. Vchtě jsme se usušili a šli na zaslouženou večeři do italské tratorie (nechali jsme tam 1600BTH, ale paráda). Teď hajinkáme a vymýšlíme, co zítra…… Poznatek: Manchester U. - Liverpol 1:4

16.3. 21:00 Dnešní noc po včerejším výletě byla kapku náročnější – dvakrát jsem se vzbudila a nemohla polknout. Samozřejmě Strepsils jsem našla až dopoledne. Od rána se honily mraky, ale sluníčko vykukovalo…… Zabalili jsme mokré ručníky (tady maloco uschne – tričko suším už dva dny – je takové vlhko, že to prostě nemá šanci uschnout) a stopli songtaweng na pláž Cheweng. Byly tam obrovské vlny! Než jsme se rozhodli vykoupat, nebe se zatáhlo do černa a tak jsme jeli raději zpět, na druhou stanu do Na Thonu. Courali jsme po krámkách (koupili jsme naprosto úžasný povlak na polštář pro babičku) a seděli po pár restauracích. Je to zatím to nejlevnější městečko, kteréjsme navštívili.Byli jsme tam celé odpoledne, večeři jsme si dali už u nás na ulici a večer si četli na terásce. Mimochodem, Pavlíčkovi to jde s hůlkama čím dál tím lépe, já zatím vypomínám s láskou na naší evropskou krmi. A mimochdem 2: tady nejsou malí a roztomilí pavoučci, ale 10cm mrchy….. hnus!

17.3. 15:15 Dnes to vypadá na krásný slunečný den, ptáci řvou jako o život. Do půl druhé jsme se opalovali a cachtali. Tento resort má jednu vadu – je tu tak hezky, že sem jezdí hlavně němečtí důchodci a takoví ti „rádoby něco“. Dá se poslouchat jakákoli řeč, jen ta němčina ne…… O kus dá jsme objevili malou restauraci, přímo na pláži. Ceny mají o třetinu menší, jídlo je chuťově fantastické, porce veliké – chce to hledat. Máme novou restauraci! Už se nám to tady krátí, byť se o tom prakticky nebavíme; cítíme to. Jih je krásný, ale já už se třesu na Bangkok, na lidi, vůně, hemžění, smrady…… a všechno…… Po půl druhé nás všechny vyhnal obrovský liják, rozhodli jsme si dát sprchu a vyjít do ulic. Jenže jsme záhy zjistili (až když jsme se vysprchovali), že nám dnes zamoměli dát ručníky. Tak jsme schnuli – v tom vlhku. Odpo ještě dvě hoďky na pláži a pak na „véču“ do naší nové restaurace. Paj ještě maily a spinkat……

18.3. 8:30 Od rána rána leje jako z konve. Škoda. Koh Samui si budu pamatovat jako pěkně uplakaný ostrov. Škubu (češu) si vlasy a Pavlik luští křížovky na terase. Už pár dní bojuju s chřipkou, mám pocit, že chřipka zatím vítězí. Hned jak to bude trošičku možné, letíme na snídani, už mám hlad. Zatím jsme dojedli banány, co Pavlik včera koupil.
14:00 To počasí je tady pěkně bláznivé…… V půl jedné se udělalo hezky, vylezu na pláž a zatáhne se do černa (neberu to osobně). Koupila jsem si ananas (dostala jsem prémii dva banány) a vracím se do chatky, kde nám tři Thajky „totálně“ uklízejí. Rozdala jsem jim šanelové kytičky na řetízkách, dámy byly samá - „kapůn káp“ - strašně se jim líbily, hned jsem jim je zapla na krk a navzájem se obdivovaly. Pokecaly (ha ha ha) jsme anglicky, holky douklízely a já teď luštím křížovku. O manželovi se nezmiňuju, protože mě opustil. Jel někam na výlet (buď k Budhovi nebo na motýlí farmu…… a nebo mi jel koupit ty šaty, co se mi tak líbily – ha ha ha). Snad se s ním ještě shledám, přeci jen by mi bylo bez něj asi smutno….. Chřípka vs. Já 2:0.
19:00 Tak Pavlíček byl nakonec u vodopádů a málem ho prý snědl pes! Což mě vůbec nepřekvapuje, protože nejběžnější rasa zde je něco mezi pitbullem a vlčákem. Podle fotek je vodopád nádherný, taky to bylo pěkně do kopečka, byl pryč 5 hodin! Ve 4 hodiny de udělalo krásně, tak jsme se slunili na pláži a sledovali 5 psů, jak se honí po pláži. Teď vyrážíme na poslední večeři na Koh Samui.
21:00 Tak nevím nevím, jak si mám zkoušet nové oblečení, když se nebudu do ničeho vejít? Véča byla opět báječná. Našli jsme další super restauraci. Taky jsme pak jukli na jeden Wat, kde žijí mnichové. Teď Pája hledá mobil…… ha ha ha, už 20 minut.

19.3. 21:00 Dnes ráno jsem se probudil do deště (6:30). Než se ale probudila Petruška (8:15), bylo nádherně. Šli jsme na snídani do naší oblíbené restaurace an pláži a vrátili se pak na „opalovačku“. Poslední den na Koh Samui znamená poslední den u moře v Thajsku vůbec. Takže krátká přestávka na oběd (další oblíbená restaurace na křižovatce) a vyřašení plné SD karty do foťáku a hned spátky do moře Rozloučili jsme se s oblíbenými Francouzi a skvělým personálem Moonhut a jeli sontawengem směr Na Thon – Don Sak – Surat Thani – Phumplin – Bangkok. Až do Surat Thani bez problému, dokonce jsme na ferry seděli pod kapitánským můstkem a měli tak krásný výhled na pobřeží provincie Surat Thani. I když hned po nástupu do autobusu z Don Sak nám hned nabídla usměvavá Thajka autobusové společnosti, že nám zajistí minivan ze Suratu do Phumphinu. Předesílám, je to 13 km. Řekl jsem, že to není problém, že se chceme ještě v Suratu najíst. Trvala na svém a že v Phumphinu je spousta restaurací. S Peťkou jsme se dohodli, že ano, cena je 80 BTH. Když došlo na placení, řekla 800 BTH!!! Na mou poznámku, že cesta do Bangkoku stojí 500 BTH (650 km), řekla, že je to ale za dva…..(?!) Když jsme se opravdu ujistili, že to myslí vážně, odešla. Na první zastávce se k nám spiklenecky otočil řidič, ža nás tam za 400 BTH zaveze…. Ne, …. Děkujeme. On: že by nám nedoporučoval jezdit v Suratu po 18:00 taxíkem. My: že pojedeme busem…. On: že busy už po 18:00 nejezdí na vl. Nádraží do P. To už jsme ale přijeli na autobusák, kde nám songtawengy nabízeli za 300 BTH. Peťka stopla prvního jedoucího a ten prý za 100 BTH. V tu chvíli přijel bus (no – maringotka na kolech) natankovat na protější benzínku a hle….. je to bus na vlakové nádraží….. a za 20 BTH! Takže teď sedíme na vlakáči, já teda spíše ležím, po „véče“. Už nám dvakrát posunuli vlak, takže zatím to je 130 minut!
Tak měli jsme odjet v 21:07, možná pojedeme ve 23:15….. Takže mé poznatky z nádraží: Thajky, když se nudí, telefonují, vydrží klábosit desítky minut, já, když se nudim, jím. Na nádraží je živo, aspoň je na co koukat. Pája pije Pepsi, zase nebude chrápat. Thajští policajti jsou strašně štíhlí a krásní. Dnes nám psali z Čech, opět jim tam sněžilo, my tady sedíme v kraťasech, teplíčko…… ta rýma mě sere! (promiň tati). Jó, jídelní lístek dostává vždy první muž, kdežto účet dostává a platí žena….. Skoro všichni Thajci jsou strašně milí. Skoro, protože když je to řidič nebo se motá olem dopravy, milí není ani trochu – jsou to pěkní vychcánkové!
20.3. 12:00 Kupodivu, ještě nejsme v Bangkoku. Místo toho, abychom lítali už 4 hodiny po památkách, sedíme ve vlaku!

18:30 Tak, dorazili jsme až ve 13:00, místo v 8:00! Hrůza, ale zaplať Pánbůh, jsme tu! Na nádrží jsme se naobědvali (Pozn. Nádraží je obrovské, uprostřed je plocha, na které čekají cestující, všichni „faranfové“ i Thajci s tím rozdílem, že „farangové“ mohou i ležet, Thajci ne. To jde kolem hned policajt a velice jemně mu naznačí, ať se podadí…… ).Vyrazili jsme taxíkem (opět problém sehnat taxi s taxametrem). Ubytování si vybral Pavlík, je to paráda, pohodlné postele a obrovský záchod (sedíte jak na trůnu). Po sprše vyrážíme na couračku Banghlampho, dáváme shakes a Pája Pad Thai (cvok!).

21.3. 21:00 „Milý deníčku, dnes jsem zažila 5,5 hodiny extáze…….“. Chatuchak je jako dělaný pro magory jako jsem já. Ráno po snídani jsme vyrazili lodním taxi, skytrainem (parádní skloubení starodávné a moderní formy). Skytrain – klimatizovaný (až moc) a s televizí, nadruhou stranu loďka – prd prd po vodě….. Když jsme přijeli do Chatuchaku (15 000 krámků se VŠÍM!) Pája mi jako trotlovi vysvětluje, kde máme za dvě hodiny spicha (blá blá blá – já vím…). Když jsem ale za hodinu a půl zjistila, že jsem totálně ztracená, málem se mi rozklepala bradička. A víte co se stalo…? Najednou….. Pája!!! Vyloupnul se úplně náhodou – šel jen kolem….. Nakupování bylo fantastické, mají krásné a levné hadříky. Koupila jsem cestovní tašku, kterou jsem zaplnila za dvě hodiny (!). a tak jsem s „obr“ igelitkou pokračovala dál. Vždycky jsme se Pájou sťkli někde na jídlo a pití a dali si na hoďku rozchod…. Dá se koupit vše: psi, oblečky, vůně, šperky, fontány…..). Prošla jsem možná třetinu, pak mi došly peníze….. ach……Pája nám koupil super lampu, já mísu. A HROMADU oblečemí. Večer jsme si prošli opět Khao San Road a totálně zničení se uvelebili v pokojíčku s klimoškou. Byl to úžasný den……!

22.3. 21:00 Po snídani jsme vyrazili do Královského paláce. Je to tak půl kilometru od našeho hotýlku, tak jsme vyrazili pěšky. Po zaplacení vstupu a oléknutí dlouhých kalhot (Pájovi čouhaly tršičku nohy……) jsme začali prohlídku. Nejde to popsat….. musí se vidět! Pak Wat Po a to na co jsem se těšila nejvíc – Ležící Budha – fantastická podívaná! Po obvodu zdi je 108 kovových misek, kdyý do každé hodíte minci, budete mít šťastný život. Házeli jsme oba. To cinkání se rozléhá po celém obrovském Watu. Na jednom nádvoří jsem si fotila mnicha a ten nás pak pozval k němu, že nám požehná. Zážitek! Sedli jse si k němu, slopili hlavy, sepjali ruce a už nás kropil „svatou“ vodou. Úžasný! Dostali jsme náramky a amulety pro štěstí a já přívěšek slona uvnitř s perlou pro svou rodinu…… Pak Wat Arun. Vylezli jsme asi do půlky (výš to nejde) a kochali se výhledem na Bangkok. Obědvali jsme na ulici. Sledovala jsem „fešácké“ policajty, výměnu stráží. Byli jsme v úžasném muzeu o králi a jeho předcích – o vývoji thajských mincí. A měla jsem výborný džus z nevím čeho…..Po odpolední siestě jsme vyrazili do ulic. Pája opět Pad Thai, Já Gyros. Dali si nej shakes v baru, kde hrál a zpíval Thajec na kytaru. Světové hity (třeba Nirvanu) naprosto famózně. Byl to opět krásný den!

23.3. 23:00 Ráno po 7 hodině jsme vstali a doslova utíkali na vlak. Nejprve tedy lodním taxi a pak pěkně po svých. Přiběhli jsme minutu před odjezdem. Po Příjezdu do Ayuttahy jsme se nasnídali u jednoho bláznivého majitele restaurace (uměl česky: Ahoj, Děkuji, Miluji Tě a Nasrat a Rozmazat!) a vyrazili na půjčených kolech do historiského centra města. Desítky Wat rozesetých po celém městě, zasazených do zadrad s jezírky, lekníny a rybičkama. Na kole luxus, bylo 45°C, jasno, Pěky by se to nedalo. A pak SLONI! Pavlík se vybral toho nejvyššího (z asi 15ti členého stáda) a vyrazili jsme. 3 metry jsou 3 metry! A kůže slona? Ty chloupky….. Pak jsme ještě chvíli pobyli na sloní farmě, kde jsme sledovali „blbnutí“ slůněte. Tomu jsem si pak sedla na nohy (on si sedl nejdřív)….. a pak mi dal dvakrát pusu. Je to jako když výs políbí chlupatej velkej vysavač. Málem jsem se počůrala, ale byla to bomba. Cesta zpět – pohodička. Západ slunce nad Chao Phra, sprška a dokoupit poslední dárky, poslední shake, poslední procházka po Khao San Road a fantastické Banghlampho……. Dnešek byl „the best of……“

24.3. 13:00 Poslední den….. co dělat? Snad jen juknout na moderní „tvář“ Bangkoku. Naskočili jsme na lodní taxi a na konečné přeskočili na Skytrain a vystoupili na Siam. Tam už jen dopravní zácpy, hluk, obchody a největší obchodní centra v Bangkoku. Dole špína ulic, nahoře prosklené mrakodrapy. Obešli jsme Siam Sq. Až k National Stadium a zpět skrze obchoďáky…. A rychle zpět. Nic pro nás. Po měsíci na ostrovech jsme z toho pěkně vykulený….. V zahrádce u Watu popíjíme shake a čakáme…. na odjezd na letišě…… Domů….

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Tudong, cesta mnicha

    Chodí Thajskem s oholenou hlavou a nesmějí pod střechu. Spí na hřbitovech nebo v klášterních zahradách, často chodí bosi a bez slunečníku. Mniši na tudongu, tradiční buddhistické túře, která prověří, co ve vás je. Dva týdny, měsíc, půl roku, celý více

  • Na mořském kajaku za Mokeny

    Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů více

Komentáře
6
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Verunka a TomáŠ
25.07.2010 13:09 188.75.128.***
 

Ahoj Petruško a Pavlíčku,
váš cestopis je opravdu poutavý, díky za něj. S Verunkou se chystáme do Thajska v listopadu (2010) na 14 dní a hodně rádi bychom šli částečně po vašich stopách. Jenže máme obavy, že ty z nejatraktivnějších věcí bychom minuli (třeba ta skrytá laguna nám učarovala). Je možný se s vámi nějak zkontaktovat a vyloudit bližší informace? Byli bychom moc rádi, kdybyste se ozvali. Díky! Verunka a Tomáš 8-O

  • Anonym (4)
  • Anonym (2)
Ja56 31.10.2009 14:32
 

Super a díky, moc hezky se to četlo a pobavila jsem se :-D

  • Anonym (4)
  • Anonym (6)
papoušek 01.10.2009 18:50
 

Super cestopis! :-)

  • Anonym (5)
  • Anonym (2)
Heluska 10.07.2009 19:49
 

Díky za krásné čtení, člověk se zas na chvilku vytrhne z reality a vzpomíná na tu krásu..... :-D

  • Anonym (5)
  • Anonym (10)
andreiuska 02.07.2009 13:53
 

Pěkné a velmi čtivé :-P :-P

  • Anonym (4)
  • Anonym (10)
Maji 29.06.2009 21:54
 

Nádherný, opravdu krasny ,je mi líto ,že jsem na Ko Lantě nenašel tolik krasnych míst , jako vy,tiše závidím. :-x Mají

  • Anonym (1)
  • Anonym (5)
Zpět na všechny diskuze